Bg. 2.22
Dévanágarí
वासांसि जीर्णानि यथा विहाय
नवानि गृह्णाति नरोऽपराणि ।
तथा शरीराणि विहाय जीर्णा-
न्यन्यानि संयाति नवानि देही ॥ २२ ॥
नवानि गृह्णाति नरोऽपराणि ।
तथा शरीराणि विहाय जीर्णा-
न्यन्यानि संयाति नवानि देही ॥ २२ ॥
Verš
vāsāṁsi jīrṇāni yathā vihāya
navāni gṛhṇāti naro ’parāṇi
tathā śarīrāṇi vihāya jīrṇāny
anyāni saṁyāti navāni dehī
navāni gṛhṇāti naro ’parāṇi
tathā śarīrāṇi vihāya jīrṇāny
anyāni saṁyāti navāni dehī
Synonyma
vāsāṁsi — šaty; jīrṇāni — staré a obnošené; yathā — jako; vihāya — poté, co odloží; navāni — nové šaty; gṛhṇāti — přijímá; naraḥ — člověk; aparāṇi — jiné; tathā — stejně tak; śarīrāṇi — těla; vihāya — poté, co odloží; jīrṇāni — stará a nepoužitelná; anyāni — jiná; saṁyāti — zajisté přijímá; navāni — nová; dehī — vtělená duše.
Překlad
Tak jako si člověk obléká nové šaty a odkládá staré, duše přijímá nová hmotná těla a odkládá stará a neužitečná.
Význam
To, že nepatrná individuální duše mění tělo, je uznávaná skutečnost. I moderní vědci, kteří nevěří v existenci duše (třebaže nedovedou vysvětlit zdroj energie vycházející ze srdce), musí uznat, že tělo se neustále mění: od dětství přes mládí a dospělost až ke stáří. Po stáří se změna přenáší do dalšího těla. To již bylo vysvětleno v dřívějším verši (2.13).
Přechod nepatrné individuální duše do jiného těla je umožněný milostí Nadduše, která plní touhu nepatrné duše, tak jako přítel plní přání svému příteli. Védy – Muṇḍaka Upaniṣad a také Śvetāśvatara Upaniṣad – přirovnávají duši a Nadduši ke dvěma spřáteleným ptákům, kteří sedí na stejném stromě. Jeden z nich (individuální nepatrná duše) pojídá plody stromu a druhý (Kṛṣṇa) ho při tom jen pozoruje. I když jsou oba stejné povahy, jeden je zaujatý plody hmotného stromu, zatímco druhý je jen svědkem činností svého přítele. Kṛṣṇa je ptákem, který přihlíží, a Arjuna je tím, který jí. Ačkoliv jsou přátelé, jeden je pánem a druhý služebníkem. Jelikož nepatrná duše na tento vztah zapomněla, stěhuje se z jednoho stromu na druhý neboli z jednoho těla do druhého. Jīva, nepatrná duše či podřízený pták, má na stromě hmotného těla mnoho těžkostí, ale jakmile se uvolí přijmout druhého ptáka za svrchovaného duchovního mistra – jako to udělal Arjuna, když se dobrovolně odevzdal Kṛṣṇovi a Jeho pokynům, – okamžitě se osvobodí od všeho bědování. Muṇḍaka Upaniṣad (3.1.2) i Śvetāśvatara Upaniṣad (4.7) to potvrzují:
samāne vṛkṣe puruṣo nimagno
’nīśayā śocati muhyamānaḥ
juṣṭaṁ yadā paśyaty anyam īśam
asya mahimānam iti vīta-śokaḥ
’nīśayā śocati muhyamānaḥ
juṣṭaṁ yadā paśyaty anyam īśam
asya mahimānam iti vīta-śokaḥ
„Ačkoliv oba ptáci sedí na stejném stromě, ten, který jí a chce si pochutnávat na jeho plodech, je plný úzkosti a mrzutosti. Jestliže se ale obrátí ke svému příteli, Pánu, a pozná Jeho slávu, hned se vší úzkosti zbaví.“ Arjuna nyní obrátil svou tvář ke Kṛṣṇovi, svému věčnému příteli, a přijímá od Něho Bhagavad-gītu. Když takto naslouchá Kṛṣṇovým slovům, může porozumět Pánově svrchované slávě a přestat bědovat.
Pán zde Arjunovi radí, aby nenaříkal nad tím, že jeho starý děd a učitel projdou tělesnou změnou. Spíš by měl být rád, že jejich těla zabije ve spravedlivém boji, a tak je okamžitě očistí od všech následků jejich dřívějších tělesných činů. Živá bytost, která položí svůj život na obětním oltáři či ve spravedlivém boji, se okamžitě očistí od následků spojených s jejím tělem a čeká ji život na vyšší úrovni. Arjuna proto neměl důvod naříkat.