VERSO 3

Sloka 3

Texto

Verš

iṣṭvā sa vājapeyena
brahmiṣṭhān abhibhūya ca
bṛhaspati-savaṁ nāma
samārebhe kratūttamam

Sinônimos

Synonyma

iṣṭvā — após executar; saḥ — ele (Dakṣa); vājapeyena — com um sacrifício vājapeya; brahmiṣṭhān — Śiva e seus seguidores; abhibhūya — negligenciando; ca — e; bṛhaspati-savam — o bṛhaspati-sava; nāma — chamado; samārebhe — começou; kratu-uttamam — o melhor dos sacrifícios.

iṣṭvā — po vykonání; saḥ — on (Dakṣa); vājapeyena — s obětí zvanou vājapeya; brahmiṣṭhān — Śivu a jeho stoupence; abhibhūya — bez ohledu na; ca — a; bṛhaspati-savam — bṛhaspati-sava; nāma — zvanou; samārebhe — začal; kratu-uttamam — nejlepší oběť.

Tradução

Překlad

Dakṣa começou um sacrifício chamado vājapeya, mostrando-se excessivamente confiante do apoio recebido do senhor Brahmā. Ele então executou outro grande sacrifício, chamado bṛhaspati-sava.

Dakṣa začal konat oběť jménem vājapeya a byl nezvratně přesvědčený, že má plnou podporu Pána Brahmy. Pak vykonal další velikou oběť, zvanou bṛhaspati-sava.

Comentário

Význam

SIGNIFICADO—Prescreve-se nos Vedas que, antes de executar o sacrifício bṛhaspati-sava, deve-se executar o sacrifício chamado vājapeya. Enquanto executava esses sacrifícios, contudo, Dakṣa menosprezou grandes devotos, como o senhor Śiva. Segundo as escrituras védicas, os semideuses são aptos a participar dos yajñas e compartilhar das oblações, mas Dakṣa queria deixá-los de lado. Todos os sacrifícios destinam-se a apaziguar o Senhor Viṣṇu, mas o Senhor Viṣṇu inclui todos os Seus devotos. Brahmā, o senhor Śiva e os demais semideuses – todos são servos obedientes do Senhor Viṣṇu, daí o Senhor Viṣṇu jamais ficar satisfeito sem eles. Porém, Dakṣa, orgulhando-se de seu poder, queria privar o senhor Brahmā e o senhor Śiva da participação no sacrifício, por entender que, se alguém satisfaz Viṣṇu, não é necessário satisfazer Seus seguidores. Mas não é correto esse processo. Viṣṇu quer que Seus seguidores sejam satisfeitos primeiro. O Senhor Kṛṣṇa diz que mad-bhakta-pūjābhyadhikā: “A adoração a Meus devotos é melhor do que a adoração a Mim.” De modo semelhante, no Śiva Purāṇa, afirma-se que o melhor modo de adoração é oferecer oblações a Viṣṇu, mas, melhor do que isso, é adorar os devotos de Kṛṣṇa. Assim, a decisão de Dakṣa de menosprezar o senhor Śiva nos sacrifícios não era conveniente.

Vedy předepisují, že před vykonáním oběti bṛhaspati-sava je nutné nejprve vykonat oběť zvanou vājapeya. Dakṣa však při příležitosti těchto obětí opomenul pozvat velké oddané, jako je Pán Śiva. Védské texty ustanovují, že polobozi mají právo zúčastnit se yajñí a jsou také oprávněnými příjemci obětin. Dakṣa je však chtěl opomenout. Veškeré oběti jsou určené k usmíření Pána Viṣṇua, ale k Pánu Viṣṇuovi patří také všichni Jeho oddaní. Brahmā, Pán Śiva a další polobozi jsou všichni poslušnými služebníky Pána Viṣṇua, a Pán Viṣṇu proto není bez jejich přítomnosti nikdy spokojen. Dakṣa byl tak opojený svou mocí, že chtěl Pánu Brahmovi a Pánu Śivovi upřít jejich podíl na oběti. Měl za to, že když uspokojí Viṣṇua, nemusí uspokojovat Jeho následovníky. To však není předepsaný postup. Viṣṇu si naopak přeje, aby Jeho oddaní byli uspokojeni jako první. Pán Kṛṣṇa praví: mad-bhakta-pūjā-bhyadhikā — “Uctívání Mých oddaných je lepší než uctívání Mne Samotného.” Rovněž Śiva Purāṇa praví, že nejlepším způsobem uctívání je oběť Viṣṇuovi, ale ještě lepší je uctívat oddané Kṛṣṇy. Dakṣovo rozhodnutí nepřizvat Pána Śivu tedy nebylo namístě.