Skip to main content

Text 21

Sloka 21

Texto

Verš

samplavaḥ sarva-bhūtānāṁ
vikramaḥ pratisaṅkramaḥ
iṣṭā-pūrtasya kāmyānāṁ
tri-vargasya ca yo vidhiḥ
samplavaḥ sarva-bhūtānāṁ
vikramaḥ pratisaṅkramaḥ
iṣṭā-pūrtasya kāmyānāṁ
tri-vargasya ca yo vidhiḥ

Palabra por palabra

Synonyma

samplavaḥ — el medio perfecto o la devastación completa; sarva-bhūtānām — de todos los seres vivientes; vikramaḥ — poder o situación específicos; pratisaṅkramaḥ — destrucción última; iṣṭā — ejecución de rituales védicos; pūrtasya — actos piadosos en términos de la religión; kāmyānām — rituales para el desarrollo económico; tri-vargasya — los tres medios que consisten en la religión, el desarrollo económico y la satisfacción de los sentidos; ca — también; yaḥ — cualquiera que sea; vidhiḥ — procedimientos.

samplavaḥ — dokonalý prostředek nebo úplné zničení; sarva-bhūtānām — všech živých bytostí; vikramaḥ — zvláštní moc nebo situace; pratisaṅkramaḥ — konečné zničení; iṣṭā — vykonávání védských rituálů; pūrtasya — zbožné činy v rámci náboženství; kāmyānām — rituály pro hospodářský rozvoj; tri-vargasya — tři cesty: náboženství, hospodářský rozvoj a smyslový požitek; ca — také; yaḥ — jakékoliv; vidhiḥ — metody.

Traducción

Překlad

Por favor, explícame cómo se generan los seres vivientes, cómo son mantenidos y cómo son aniquilados. Háblame también de las ventajas y desventajas de desempeñar servicio devocional para el Señor. ¿Cuáles son los rituales védicos y los mandamientos de los ritos védicos suplementarios? Y, ¿cuáles son los procedimientos de la religión, del desarrollo económico y de la satisfacción de los sentidos?

Vysvětli mi prosím, jak jsou živé bytosti tvořeny, jak jsou udržovány a jak jsou zničeny. Pověz mi také o výhodách a nevýhodách vykonávání oddané služby Pánu. Jaké jsou védské rituály a příkazy ohledně doplňkových védských obřadů a jaké jsou metody náboženství, hospodářského rozvoje a smyslového požitku?

Significado

Význam

Samplavaḥ, en el sentido de «medios perfectos», se emplea para denotar el desempeño del servicio devocional, y pratisaṅkramaḥ significa justamente lo opuesto, o aquello que destruye el progreso del servicio devocional. Aquel que se encuentra firmemente situado en el desempeño del servicio devocional del Señor, puede muy fácilmente ejecutar la función de la vida condicionada. Vivir la vida condicionada es igual que guiar un bote en medio del océano. Uno se encuentra por completo a la merced del océano, y en todo momento existe una gran posibilidad de ahogarse en el océano por una ligera agitación. Si la atmósfera es buena, el bote puede, sin duda, navegar muy fácilmente, pero si hay alguna tormenta, niebla, viento o nubes, hay muchas posibilidades de ahogarse en el océano. Nadie puede controlar los caprichos del océano, por bien equipado materialmente que uno se encuentre. Aquel que ha atravesado los océanos por barco, ha de tener bastante experiencia de esa dependencia en la misericordia del océano. Pero uno puede navegar muy fácilmente a través del océano de la existencia material por la gracia del Señor, sin ningún temor de tormenta ni niebla. Todo depende de la voluntad del Señor; nadie puede auxiliar si se presenta algún desagradable peligro en el estado de la vida condicionada. Sin embargo, los devotos del Señor atraviesan el océano de la existencia material sin ansiedad alguna, debido a que un devoto puro siempre está protegido por el Señor (Bg. 9.13). El Señor le brinda una atención especial a Sus devotos en el desempeño de sus actividades dentro de la vida material condicionada (Bg. 9.29). Por lo tanto, todo el mundo debe refugiarse en los pies de loto del Señor, y ser un devoto puro del Señor por todos los medios.

Slovo samplavaḥ ve smyslu “dokonalý prostředek” je použito k označení vykonávání oddané služby a pratisamplavaḥ znamená pravý opak neboli “to, co ničí pokrok v oddané službě”. Ten, kdo je stálý v oddané službě Pánu, může velice snadno procházet i podmíněným životem. Žít podmíněný život je stejné jako plout na lodi uprostřed oceánu. Člověk zcela závisí na milosti oceánu a každým okamžikem se v něm může po sebemenším záchvěvu utopit. Je-li příznivé počasí, loď může nepochybně plout bez potíží, ale jakmile přijde bouře, mlha, vítr nebo mraky, hrozí veliké nebezpečí, že se potopí. Nikdo nemůže ovládnout rozmary oceánu, byť by byl sebelépe hmotně vybaven. Ten, kdo již cestoval na lodi přes oceán, může mít dostatečnou zkušenost, jak člověk závisí na milosti oceánu. Přes oceán hmotné existence se však dá milostí Pána přeplout velice snadno a beze strachu z bouře či mlhy. Vše závisí na vůli Pána; v nějaké nebezpečné situaci v podmíněném životě nemůže člověku nikdo pomoci. Oddaní Pána ovšem překonávají oceán hmotné existence beze strachu, protože čistého oddaného ochraňuje Samotný Pán (Bg. 9.13). Pán věnuje Svým oddaným při jejich činnostech v hmotném, podmíněném životě zvláštní pozornost (Bg. 9.29). Proto by se měl každý uchýlit k lotosovým nohám Pána a stát se Jeho čistým oddaným.

Uno debe, pues, conocer de labios del maestro espiritual experto cuáles son las ventajas y desventajas de desempeñar servicio devocional, tal como Mahārāja Parīkṣit le preguntó a su maestro espiritual Śrīla Śukadeva Gosvāmī. De acuerdo con el Bhakti-rasāmṛta-sindhu, la ciencia del servicio devocional, uno no debe comer más de lo que necesita para mantener el cuerpo y el alma juntos. El régimen alimenticio vegetariano y la leche son suficientes para mantener el cuerpo humano, y, en consecuencia, no es necesario comer ninguna otra cosa para complacer el paladar. Uno tampoco debe acumular dinero para envanecerse en el mundo material. Uno debe ganarse la vida fácil y honestamente, ya que es mejor volverse un peón y ganarse la vida honestamente, que volverse un gran hombre en la sociedad por cualquier medio, honesto o deshonesto. No hay nada de malo en que uno se vuelva el hombre más rico del mundo por medios honestos, pero uno no debe sacrificar los medios honestos de la vida simplemente para acumular riquezas. Un esfuerzo así es dañino para el servicio devocional. Uno no debe hablar tonterías. El deber del devoto consiste en ganarse la gracia del Señor. Así pues, un devoto siempre debe glorificar al Señor en Sus creaciones maravillosas. Un devoto no debe menospreciar la creación del Señor, desafiándolo al decir que Él ha creado un mundo falso. El mundo no es falso. De hecho, tenemos que tomar tantas cosas del mundo para nuestra manutención, así que ¿cómo podemos decir que el mundo es falso? En forma similar, ¿cómo puede uno pensar que el Señor no tiene forma? ¿Cómo puede uno carecer de forma y al mismo tiempo tener plena inteligencia y conciencia, directas e indirectas? Así que hay muchas cosas que un devoto puro debe aprender, y él debe aprenderlas perfectamente de labios de una personalidad genuina como Śukadeva Gosvāmī.

Z toho důvodu je nutné si vzít příklad z Mahārāje Parīkṣita a dozvědět se od zkušeného duchovního mistra o výhodách a nevýhodách vykonávání oddané služby. Podle Bhakti-rasāmṛta-sindhu, kde se popisuje věda oddané služby, by člověk neměl jíst víc, než je zapotřebí k tomu, aby udržel duši a tělo pohromadě. Pro udržení lidského těla zcela stačí rostlinná strava a mléko, a nikdo proto nemusí jíst víc jen pro uspokojení svého jazyka. Člověk by také neměl hromadit peníze a stávat se tak pyšným obyvatelem hmotného světa. Každý by měl vydělávat na své živobytí snadným a čestným způsobem, protože je lepší živit se čestně jako nosič než se stát velkým mužem ve společnosti pochybnými prostředky. Stane-li se z někoho nejbohatší člověk světa čestným způsobem, není na tom nic špatného, ale nikdo by neměl obětovat čestné jednání honbě za majetkem. Takové jednání škodí oddané službě. Člověk by neměl mluvit nesmysly. Oddaný se snaží o to, aby získal přízeň Pána, a proto neustále oslavuje Pána a Jeho úžasná stvoření. Oddaný by neměl kritizovat stvoření Pána a prohlašovat, že stvořil neskutečný svět. Svět není neskutečný. Tolik věcí si ze světa bereme pro svoji obživu, tak jak můžeme říkat, že je neskutečný? A jak si někdo může myslet, že Pán nemá žádnou podobu? Jak může být někdo beztvarý a zároveň přímo i nepřímo vlastnit veškerou inteligenci a vědomí? Je toho hodně, čemu se má čistý oddaný učit, a všemu by se měl naučit dokonale, od autorizované osobnosti jako byl Śukadeva Gosvāmī.

Sentir mucho entusiasmo por servir al Señor constituye la condición favorable para desempeñar servicio devocional. El Señor, en su forma de Śrī Caitanya Mahaprabhu, quería que por todas partes del mundo, en cada rincón y escondrijo, se predicara el culto de prestarle servicio devocional al Señor, y, por ende, es deber del devoto puro llevar a cabo esa orden hasta donde sea posible. Todo devoto debe ser muy entusiasta, no solo en realizar sus rituales diarios de servicio devocional, sino en tratar de predicar el culto pacíficamente, siguiendo los pasos del Señor Caitanya. Si superficialmente no logra el éxito en ese intento, no debe sentirse desanimado en el desempeño de su deber. El éxito o el fracaso no tienen significado alguno para un devoto puro, debido a que él es un soldado que se encuentra en el campo de batalla. Predicar el culto del servicio devocional es algo así como declararle la guerra a la vida materialista. Existen diferentes clases de materialistas, tales como los trabajadores fruitivos, los especuladores mentales, los malabaristas místicos, y tantos otros. Todos ellos están en contra de la existencia de Dios. Ellos declararían que ellos mismos son Dios, si bien a cada paso y en cada acción dependen de la misericordia del Señor. De modo que, un devoto puro no debe asociarse con esas bandas de ateos. Un devoto fuerte del Señor no se deja engañar por esa propaganda atea de los no devotos, pero un devoto neófito debe ser muy cauteloso con ellos. Uno devoto debe ocuparse del desempeño correcto del servicio devocional bajo la guía de un maestro espiritual genuino, y no debe aferrarse solo a las formalidades. Uno debe ver, bajo la dirección del maestro espiritual genuino, cuánto servicio se está ejecutando, y no simplemente cuántos rituales. Un devoto no debe tener ningún anhelo, sino que debe estar satisfecho con las cosas que le lleguen en forma automática, por la voluntad del Señor. Ese debe ser el fundamento de una vida devocional. Y todos estos principios se aprenden fácilmente bajo la guía de un maestro espiritual como Śukadeva Gosvāmī. Mahārāja Parīkṣit le hizo preguntas a Śukadeva correctamente, y uno debe seguir su ejemplo.

Pro oddanou službu je velice příznivé, když ji člověk vykonává s velkým nadšením. Pán ve Své podobě Śrī Caitanyi Mahāprabhua chtěl, aby se kult oddané služby Pánu kázal po celém světě a ve všech končinách, a povinností čistého oddaného je proto naplnit tento pokyn jak jen je to možné. Každý oddaný má být velice nadšený, nejen při vykonávání každodenních obřadů v rámci oddané služby, ale také při pokojném kázání tohoto kultu podle vzoru Pána Caitanyi. Od vykonávání této své povinnosti se nemá nechat odradit, třebaže se nedostaví okamžité zjevné výsledky. Pro čistého oddaného nemá úspěch či neúspěch žádný význam, protože je vojákem na bitevním poli. Kázat kult oddané služby znamená vyhlásit válku materialistickému životu. Existují různé druhy materialistů — ploduchtiví pracovníci, mentální spekulanti, mystičtí žongléři a mnoho dalších. Ti všichni se staví proti existenci Boha. Prohlašují, že oni sami jsou Bůh, přestože na každém kroku a při každém činu závisejí na milosti Pána. Čistý oddaný se proto nesdružuje s takovými spolky ateistů. Silný oddaný Pána se nenechá svést ateistickou propagandou neoddaných, ale začínající oddaný by si na ni měl dát veliký pozor. Oddaný má usilovat o správné vykonávání oddané služby pod vedením pravého duchovního mistra a nemá lpět pouze na formalitách. Pod vedením pravého duchovního mistra má dbát na to, kolik služby odvádí, a nevykonávat pouze rituály. Oddaný nemá po ničem toužit, ale má být spokojený s tím, co k němu přichází automaticky vůlí Pána. To má být zásadou života oddaného. A všem těmto zásadám se lze snadno naučit pod vedením duchovního mistra jako je Śukadeva Gosvāmī. Mahārāja Parīkṣit klade Śukadevovi správné otázky a člověk by měl následovat jeho příkladu.

Mahārāja Parīkṣit preguntó acerca del proceso de la creación, manutención y destrucción del mundo material, el proceso de los rituales védicos y el método de ejecutar actividades piadosas en términos de los Vedas suplementarios, como los Purāṇas y el Mahābhārata. Como se explicó anteriormente, el Mahābhārata es la historia de la antigua India, así como los son también los Purāṇas. Los actos piadosos se prescriben en los Vedas suplementarios (smṛtis), que mencionan específicamente el cavar tanques y pozos para el abastecimiento de agua de la generalidad de la gente. Plantar árboles en los caminos públicos, construir templos públicos y lugares para adorar a Dios, establecer lugares de caridad donde los pobres necesitados puedan ser provistos de alimentos y de actividades similares, se denominan pūrta.

Mahārāja Parīkṣit se tázal na stvoření, udržování a zničení hmotného světa, na védské rituály a na vykonávání zbožných činností podle doplňkových Ved jako jsou Purāṇy a Mahābhārata. Jak bylo vysvětleno dříve, Mahābhārata a Purāṇy popisují historii starověké Indie. Zbožné činnosti jsou předepsány v doplňkových Vedách (které se nazývají smṛti) a zvláště se tam uvádí kopání studen a nádrží pro zásobení obyvatelstva vodou. Sázet stromy u veřejných cest, stavět veřejné chrámy a místa pro uctívání Boha, zakládat místa dobročinnosti, kde mohou chudí lidé dostat najíst a jiné podobné činnosti se nazývají pūrta.

En forma similar, y para beneficio de todos los interesados, el rey también preguntó acerca del proceso para satisfacer los deseos naturales de complacer los sentidos.

V zájmu všech, kterých se to týká, se také král ptal, jak splnit přirozené touhy po smyslovém požitku.