Skip to main content

Text 21

Sloka 21

Devanagari

Dévanágarí

सम्प्लव: सर्वभूतानां विक्रम: प्रतिसंक्रम: ।
इष्टापूर्तस्य काम्यानां त्रिवर्गस्य च यो विधि: ॥ २१ ॥

Text

Verš

samplavaḥ sarva-bhūtānāṁ
vikramaḥ pratisaṅkramaḥ
iṣṭā-pūrtasya kāmyānāṁ
tri-vargasya ca yo vidhiḥ
samplavaḥ sarva-bhūtānāṁ
vikramaḥ pratisaṅkramaḥ
iṣṭā-pūrtasya kāmyānāṁ
tri-vargasya ca yo vidhiḥ

Synonyms

Synonyma

samplavaḥ — the perfect means or complete devastation; sarva-bhūtānām — of all living beings; vikramaḥ — specific power or situation; pratisaṅkramaḥ — ultimate destruction; iṣṭā — performance of Vedic rituals; pūrtasya — pious acts in terms of religion; kāmyānām — rituals for economic development; tri-vargasya — three means of religion, economic development and sense satisfaction; ca — also; yaḥ — whatsoever; vidhiḥ — procedures.

samplavaḥ — dokonalý prostředek nebo úplné zničení; sarva-bhūtānām — všech živých bytostí; vikramaḥ — zvláštní moc nebo situace; pratisaṅkramaḥ — konečné zničení; iṣṭā — vykonávání védských rituálů; pūrtasya — zbožné činy v rámci náboženství; kāmyānām — rituály pro hospodářský rozvoj; tri-vargasya — tři cesty: náboženství, hospodářský rozvoj a smyslový požitek; ca — také; yaḥ — jakékoliv; vidhiḥ — metody.

Translation

Překlad

Please explain unto me how the living beings are generated, how they are maintained, and how they are annihilated. Tell me also of the advantages and disadvantages of discharging devotional service unto the Lord. What are the Vedic rituals and injunctions of the supplementary Vedic rites, and what are the procedures of religion, economic development and sense satisfaction?

Vysvětli mi prosím, jak jsou živé bytosti tvořeny, jak jsou udržovány a jak jsou zničeny. Pověz mi také o výhodách a nevýhodách vykonávání oddané služby Pánu. Jaké jsou védské rituály a příkazy ohledně doplňkových védských obřadů a jaké jsou metody náboženství, hospodářského rozvoje a smyslového požitku?

Purport

Význam

Samplavaḥ, in the sense of “perfect means,” is employed to denote the discharging of devotional service, and pratisamplavaḥ means just the opposite, or that which destroys the progress of devotional service. One who is firmly situated in the devotional service of the Lord can very easily execute the function of conditional life. Living the conditional life is just like plying a boat in the middle of the ocean. One is completely at the mercy of the ocean, and at every moment there is every chance of being drowned in the ocean by slight agitation. If the atmosphere is all right, the boat can ply very easily, undoubtedly, but if there is some storm, fog, wind or cloud, there is every possibility of being drowned in the ocean. No one can control the whims of the ocean, however one may be materially well equipped. One who has crossed the oceans by ship may have sufficient experience of such dependence upon the mercy of the ocean. But one can ply over the ocean of material existence by the grace of the Lord very easily, without any fear of storm or fog. It all depends on the will of the Lord; no one can help if there is some unfortunate danger in the state of conditional life. The devotees of the Lord, however, cross the ocean of material existence without anxiety because a pure devotee is always protected by the Lord (Bg. 9.13). The Lord gives special attention to His devotees in their activities within material, conditional life (Bg. 9.29). Therefore everyone should take shelter of the lotus feet of the Lord and be a pure devotee of the Lord by all means.

Slovo samplavaḥ ve smyslu “dokonalý prostředek” je použito k označení vykonávání oddané služby a pratisamplavaḥ znamená pravý opak neboli “to, co ničí pokrok v oddané službě”. Ten, kdo je stálý v oddané službě Pánu, může velice snadno procházet i podmíněným životem. Žít podmíněný život je stejné jako plout na lodi uprostřed oceánu. Člověk zcela závisí na milosti oceánu a každým okamžikem se v něm může po sebemenším záchvěvu utopit. Je-li příznivé počasí, loď může nepochybně plout bez potíží, ale jakmile přijde bouře, mlha, vítr nebo mraky, hrozí veliké nebezpečí, že se potopí. Nikdo nemůže ovládnout rozmary oceánu, byť by byl sebelépe hmotně vybaven. Ten, kdo již cestoval na lodi přes oceán, může mít dostatečnou zkušenost, jak člověk závisí na milosti oceánu. Přes oceán hmotné existence se však dá milostí Pána přeplout velice snadno a beze strachu z bouře či mlhy. Vše závisí na vůli Pána; v nějaké nebezpečné situaci v podmíněném životě nemůže člověku nikdo pomoci. Oddaní Pána ovšem překonávají oceán hmotné existence beze strachu, protože čistého oddaného ochraňuje Samotný Pán (Bg. 9.13). Pán věnuje Svým oddaným při jejich činnostech v hmotném, podmíněném životě zvláštní pozornost (Bg. 9.29). Proto by se měl každý uchýlit k lotosovým nohám Pána a stát se Jeho čistým oddaným.

One should know, therefore, from the expert spiritual master, the advantages and disadvantages of discharging devotional service, just as Mahārāja Parīkṣit asked his spiritual master, Śrīla Śukadeva Gosvāmī. According to Bhakti-rasāmṛta-sindhu, the science of devotional service, one should not eat more than what he requires to maintain body and soul together. Vegetable diets and milk are sufficient for maintenance of the human body, and therefore one has no need to eat anything more to satisfy the palate. One should also not accumulate money to become puffed up in the material world. One should earn his livelihood easily and honestly, for it is better to become a coolie for an honest livelihood than to become a great man in society by hook and crook. There is no harm if one becomes the richest man in the world by honest dealings, but one should not sacrifice the honest means of livelihood simply to accumulate wealth. Such an endeavor is harmful to devotional service. One should not talk nonsense. A devotee’s business is to earn the favor of the Lord. Therefore a devotee should always glorify the Lord in His wonderful creations. A devotee should not decry the creation of the Lord, defying Him by saying that He has created a false world. The world is not false. Factually we have to take so many things from the world for our maintenance, so how we can say that the world is false? Similarly, how can one think of the Lord as being without form? How can one become formless and at the same time have all intelligence and consciousness, direct and indirect? So there are many things for a pure devotee to learn, and he should learn them perfectly from a bona fide personality like Śukadeva Gosvāmī.

Z toho důvodu je nutné si vzít příklad z Mahārāje Parīkṣita a dozvědět se od zkušeného duchovního mistra o výhodách a nevýhodách vykonávání oddané služby. Podle Bhakti-rasāmṛta-sindhu, kde se popisuje věda oddané služby, by člověk neměl jíst víc, než je zapotřebí k tomu, aby udržel duši a tělo pohromadě. Pro udržení lidského těla zcela stačí rostlinná strava a mléko, a nikdo proto nemusí jíst víc jen pro uspokojení svého jazyka. Člověk by také neměl hromadit peníze a stávat se tak pyšným obyvatelem hmotného světa. Každý by měl vydělávat na své živobytí snadným a čestným způsobem, protože je lepší živit se čestně jako nosič než se stát velkým mužem ve společnosti pochybnými prostředky. Stane-li se z někoho nejbohatší člověk světa čestným způsobem, není na tom nic špatného, ale nikdo by neměl obětovat čestné jednání honbě za majetkem. Takové jednání škodí oddané službě. Člověk by neměl mluvit nesmysly. Oddaný se snaží o to, aby získal přízeň Pána, a proto neustále oslavuje Pána a Jeho úžasná stvoření. Oddaný by neměl kritizovat stvoření Pána a prohlašovat, že stvořil neskutečný svět. Svět není neskutečný. Tolik věcí si ze světa bereme pro svoji obživu, tak jak můžeme říkat, že je neskutečný? A jak si někdo může myslet, že Pán nemá žádnou podobu? Jak může být někdo beztvarý a zároveň přímo i nepřímo vlastnit veškerou inteligenci a vědomí? Je toho hodně, čemu se má čistý oddaný učit, a všemu by se měl naučit dokonale, od autorizované osobnosti jako byl Śukadeva Gosvāmī.

The favorable conditions for discharging devotional service are that one should be very enthusiastic in serving the Lord. The Lord in His form of Śrī Caitanya Mahāprabhu wanted the cult of devotional service to the Lord to be preached all over the world, in every nook and corner, and therefore a pure devotee’s duty is to discharge this order as far as possible. Every devotee should be very enthusiastic, not only in performing his daily rituals of devotional service, but in trying to preach the cult peacefully by following in the footsteps of Lord Caitanya. If he is not superficially successful in such an attempt, he should not be deterred from the discharge of his duty. Success or failure has no meaning for a pure devotee because he is a soldier in the field. Preaching the cult of devotional service is something like declaring war against materialistic life. There are different kinds of materialists, such as the fruitive workers, the mental speculators, the mystic jugglers, and so many others. All of them are against the existence of Godhead. They would declare that they are themselves God, although in every step and in every action they are dependent on the mercy of the Lord. Therefore a pure devotee may not associate with such gangs of atheists. A strong devotee of the Lord will not be misled by such atheistic propaganda of the nondevotees, but a neophyte devotee should be very cautious about them. A devotee should see to the right discharge of devotional service under the guidance of a bona fide spiritual master and should not stick only to the formalities. Under the direction of the bona fide spiritual master, one should see how much service is being executed, and not simply in the matter of rituals. A devotee should not hanker after anything, but he should be satisfied with things that may automatically come to him by the will of the Lord. That should be the principle of a devotional life. And all these principles are easily learned under the guidance of a spiritual master like Śukadeva Gosvāmī. Mahārāja Parīkṣit inquired from Śukadeva correctly, and one should follow his example.

Pro oddanou službu je velice příznivé, když ji člověk vykonává s velkým nadšením. Pán ve Své podobě Śrī Caitanyi Mahāprabhua chtěl, aby se kult oddané služby Pánu kázal po celém světě a ve všech končinách, a povinností čistého oddaného je proto naplnit tento pokyn jak jen je to možné. Každý oddaný má být velice nadšený, nejen při vykonávání každodenních obřadů v rámci oddané služby, ale také při pokojném kázání tohoto kultu podle vzoru Pána Caitanyi. Od vykonávání této své povinnosti se nemá nechat odradit, třebaže se nedostaví okamžité zjevné výsledky. Pro čistého oddaného nemá úspěch či neúspěch žádný význam, protože je vojákem na bitevním poli. Kázat kult oddané služby znamená vyhlásit válku materialistickému životu. Existují různé druhy materialistů — ploduchtiví pracovníci, mentální spekulanti, mystičtí žongléři a mnoho dalších. Ti všichni se staví proti existenci Boha. Prohlašují, že oni sami jsou Bůh, přestože na každém kroku a při každém činu závisejí na milosti Pána. Čistý oddaný se proto nesdružuje s takovými spolky ateistů. Silný oddaný Pána se nenechá svést ateistickou propagandou neoddaných, ale začínající oddaný by si na ni měl dát veliký pozor. Oddaný má usilovat o správné vykonávání oddané služby pod vedením pravého duchovního mistra a nemá lpět pouze na formalitách. Pod vedením pravého duchovního mistra má dbát na to, kolik služby odvádí, a nevykonávat pouze rituály. Oddaný nemá po ničem toužit, ale má být spokojený s tím, co k němu přichází automaticky vůlí Pána. To má být zásadou života oddaného. A všem těmto zásadám se lze snadno naučit pod vedením duchovního mistra jako je Śukadeva Gosvāmī. Mahārāja Parīkṣit klade Śukadevovi správné otázky a člověk by měl následovat jeho příkladu.

Mahārāja Parīkṣit inquired about the process of creation, maintenance and destruction of the material world, the process of Vedic rituals and the method of executing pious activities in terms of the supplementary Vedas like the Purāṇas and Mahābhārata. As explained before, the Mahābhārata is the history of ancient India, and so also are the Purāṇas. Pious acts are prescribed in the supplementary Vedas (smṛtis), which specifically mention digging tanks and wells for the water supply of the people in general. To plant trees on the public roads, to construct public temples and places of worship of God, to establish places of charity where the poor destitutes can be provided with foodstuff, and similar activities are called pūrta.

Mahārāja Parīkṣit se tázal na stvoření, udržování a zničení hmotného světa, na védské rituály a na vykonávání zbožných činností podle doplňkových Ved jako jsou Purāṇy a Mahābhārata. Jak bylo vysvětleno dříve, Mahābhārata a Purāṇy popisují historii starověké Indie. Zbožné činnosti jsou předepsány v doplňkových Vedách (které se nazývají smṛti) a zvláště se tam uvádí kopání studen a nádrží pro zásobení obyvatelstva vodou. Sázet stromy u veřejných cest, stavět veřejné chrámy a místa pro uctívání Boha, zakládat místa dobročinnosti, kde mohou chudí lidé dostat najíst a jiné podobné činnosti se nazývají pūrta.

Similarly, the process of fulfilling the natural desires for sense gratification was also inquired about by the King for the benefit of all concerned.

V zájmu všech, kterých se to týká, se také král ptal, jak splnit přirozené touhy po smyslovém požitku.