Skip to main content

Capítulo 9

Kapitola devátá

Purificando a Mente no Processo de Autorrealização

Seberealizace a očištĕní mysli

Verso 15

TEXT 15

cetaḥ khalv asya bandhāya
muktaye cātmano matam
guṇeṣu saktaṁ bandhāya
rataṁ vā puṁsi muktaye
cetaḥ khalv asya bandhāya
muktaye cātmano matam
guṇeṣu saktaṁ bandhāya
rataṁ vā puṁsi muktaye

A fase na qual a consciência da entidade viva é atraída pelos três modos da natureza material chama-se vida condicionada. Contudo, quando esta mesma consciência se apega à Suprema Personalidade de Deus, a pessoa se situa na consciência de liberação.

Je-li vĕdomí živé bytosti přitahováno ke třem kvalitám hmotné přírody, říká se, že taková duše žije podmínĕným životem. Je-li však totéž vĕdomí zamĕřeno na Nejvyšší Osobnost Božství, pak je v osvobozeném stavu.

SIGNIFICADO—Aqui se faz uma distinção entre consciência de Kṛṣṇa e consciência de māyā. Guṇeṣu, ou consciência de māyā, envolve apego aos três modos da natureza material, sob os quais trabalha-se ora em bondade e conhecimento, ora em paixão, ora em ignorância. Essas diferentes atividades qualitativas, com o apego centralizado no gozo material, são a causa de nossa vida condicionada. Quando a mesma cetaḥ, ou consciência, transfere-se à Suprema Personalidade de Deus, Kṛṣṇa, ou seja, quando nos tornamos conscientes de Kṛṣṇa, entramos no caminho da liberação.

Mezi vĕdomím Kršny a vĕdomím máji je rozdíl. Guṇeṣu neboli vĕdomí máji se vyznačuje tím, že človĕk lpí na třech kvalitách hmotné přírody a jedná buď v kvalitĕ dobra, v kvalitĕ vášnĕ, anebo v kvalitĕ nevĕdomosti. Jednání pod vlivem tĕchto kvalit, které se vždy soustřeďuje na smyslový požitek, je příčinou podmínĕného života. Je-li si človĕk vĕdom Kršny a je-li totéž vĕdomí, cetaḥ, obráceno k Nejvyšší Osobnosti Božství, ke Kršnovi, pak se ubírá cestou osvobození.

Verso 16

TEXT 16

ahaṁ-mamābhimānotthaiḥ
kāma-lobhādibhir malaiḥ
vītaṁ yadā manaḥ śuddham
aduḥkham asukhaṁ samam
ahaṁ-mamābhimānotthaiḥ
kāma-lobhādibhir malaiḥ
vītaṁ yadā manaḥ śuddham
aduḥkham asukhaṁ samam

Quando alguém se livra inteiramente das impurezas da luxúria e da cobiça, produzidas pela falsa identificação do corpo como “eu” e das posses do corpo como “minhas”, sua mente se purifica. Nesse estado puro, ele transcende a fase das supostas felicidade e aflição materiais.

Když se človĕk zcela zbaví nečistot v podobĕ chtíče a chamtivosti, které vznikají z iluze, že hmotné tĕlo jsem „já“ a tĕlesné vlastnictví je „moje“, říká se, že má očištĕnou mysl. V tomto čistém stavu překoná hmotné štĕstí a utrpení.

SIGNIFICADO—Kāma e lobha são os sintomas da existência material. Todos sempre desejam possuir algo. Este verso diz que desejo e cobiça são produtos de nossa falsa identificação com o corpo. Quando alguém se liberta de tal contaminação, sua mente e sua consciência também se libertam e alcançam seu estado original. A mente, a consciência e a entidade viva existem. Sempre que falamos de entidade viva, isso inclui a mente e a consciência. A diferença entre vida condicionada e vida liberada ocorre quando purificamos a mente e a consciência. Com a mente e a consciência purificadas, tornamo-nos transcendentais à felicidade e à aflição materiais.

Kāma a lobha jsou dva příznaky hmotné existence. Každý chce nĕco vlastnit. Zde se říká, že chtíč a chamtivost vznikají, když se človĕk ztotožňuje se svým tĕlem. Zbaví-li se tohoto znečištĕní, jeho mysl a vĕdomí se očistí a dosáhne svého původního stavu. Když mluvíme o živé bytosti, zahrnuje to vždy také mysl a vĕdomí. Rozdíl mezi životem podmínĕným a osvobozeným spočívá v čistotĕ mysli a vĕdomí. Když se mysl a vĕdomí očistí, človĕk začíná být transcendentální vůči hmotnému štĕstí a neštĕstí.

A princípio, o Senhor Kapila disse que o yoga perfeito nos capacita a transcender a plataforma da aflição e felicidade materiais. E aqui se explica como se pode fazer isso: é preciso purificar a mente e a consciência. Pode-se fazer tal coisa mediante o sistema de bhakti-yoga. Como se explica no Nārada-pañcarātra, a mente e os sentidos devem ser purificados (tat-paratvena nirmalam). Devemos utilizar os sentidos no serviço devocional ao Senhor. Eis o processo. A mente precisa ter alguma ocupação. Não se pode esvaziar a mente. Naturalmente, há algumas tentativas disparatadas de esvaziar a mente, mas isso não é possível. O único processo que purificará a mente é o de ocupá-la em Kṛṣṇa. A mente precisa estar ocupada. Se absorvermos nossa mente em Kṛṣṇa, naturalmente a consciência ficará inteiramente purificada e não haverá possibilidade da infiltração de desejo e cobiça materiais.

Na začátku Kapila řekl, že dokonalá jóga umožní človĕku povznést se nad hmotné radosti a strasti, a nyní uvádí, jak toho dosáhnout: je nutné očistit svou mysl a své vĕdomí. Prostředkem očisty je bhakti-jóga. V Nárada-paňčarátře stojí, že bychom se mĕli snažit o očištĕní mysli a smyslů (tat-paratvena nirmalam). Metoda je jednoduchá: smysly je nutné zamĕstnat oddanou službou Pánu. Mysl je neustále aktivní a myšlenky není možné zastavit. Nĕkteří lidé se možná pošetile snaží vytvořit v mysli prázdnotu, ale to není možné. Jediným způsobem očisty mysli je zamĕřit ji na Kršnu. Budeme-li neustále myslet na Kršnu, naše vĕdomí se přirozenĕ očistí a hmotné touhy a chamtivost nebudou moci proniknout do našeho srdce.

Nossa mente é nossa amiga, e nossa mente é nossa inimiga. Se está limpa, ela é amiga, e se está suja, entramos em contato com as doenças materiais. Se nos mantivermos limpos, puros, não nos contaminaremos. De acordo com a civilização védica, deve-se tomar banho três vezes por diauma vez pela manhã, uma vez ao meio-dia e outra vez ao anoitecer. Aqueles que seguem à risca as regras e regulações bramânicas realizam esse processo. A limpeza é algo próximo da santidade. Vida condicionada significa que a mente está coberta por coisas sujas, e essa é nossa doença. Quando estamos nos modos inferiores de tamo-guṇa e rajo-guṇa, essas coisas sujas ficam muito patentes. Devemos nos elevar ao modo de sattva (bondade) através do processo de saṅkīrtana e śravaṇa. Devemos ouvir kṛṣṇa-kathā. Kṛṣṇa está dentro do coração de todos. A alma individual é parte integrante de Kṛṣṇa, e Kṛṣṇa deseja que a alma individual se volte para Ele. Infelizmente, a alma condicionada está apegada ao desfrute material, e essa é a causa de seu cativeiro ao nascimento, morte, velhice e doença. Ela é tão tola que não leva em consideração que esses sofrimentos estão sempre a se repetir. Ela é como um asno que pertence a um lavador de roupas e carrega em seu dorso uma quantidade enorme de roupas pesadas. Por uns poucos feixes de capim, o asno tem de carregar cargas muito pesadas o dia inteiro, apesar de nem uma peça de roupa lhe pertencer. Assim são os karmīs. Eles podem se tornar multimilionários, mas são exatamente como asnos que trabalham duro dia e noite. A despeito de todo o dinheiro que possam ter, seus estômagos só comportam um pouco de comida. E não precisam de mais de dois metros quadrados de espaço para dormir. Apesar disso, esses grandes karmīs julgam-se muito importantes. Eles pensam: “Sem mim, todos os membros de minha nação perecerão. Deixe-me trabalhar dia e noite até a hora da morte.” Todos estão pensando: “Pertenço a esta família, a esta nação, a esta comunidade. Tenho este dever ou aquele dever.” Ninguém sabe que todas essas designações são falsas.

Mysl může být naším přítelem nebo naším nepřítelem. Je-li čistá, je naším přítelem, a je-li znečištĕná, nakazí nás hmotnou nemocí. Když se však budeme udržovat v čistotĕ, nákaza se nás nedotkne. Podle pravidel védské civilizace musí človĕk očistit své tĕlo třikrát dennĕ: ráno, v poledne a večer. Ti, kteří přísnĕ následují bráhmanská pravidla, se sprchují třikrát dennĕ. Čistota má blízko ke zbožnosti. V podmínĕném životĕ je mysl zakrytá špinavými vĕcmi a to je naše nemoc. Zvláštĕ v nižších kvalitách vášnĕ (rajo-guṇa) a nevĕdomosti (tamo-guṇa) je toto znečištĕní velice zřetelnĕ vidĕt. Pomocí naslouchání (śravaṇa) a sankírtanu se musíme povznést alespoň do kvality dobra (sattva). Musíme naslouchat kṛṣṇa-kathā. Kršna je v srdci všech živých bytostí. Individuální duše je nedílnou částí Kršny a Kršna chce, aby se všechny individuální duše znovu obrátily k Nĕmu. Podmínĕnou duši však láká hmotný požitek, a proto podléhá kolobĕhu rození, smrti, stáří a nemoci. Je zmatená a neuvĕdomuje si, že se tato utrpení neustále opakují. Je jako pradlákův osel, který si nechá naložit na záda velké břemeno. Za trochu trávy nosí celý den tĕžký náklad a přitom ani jediný kousek prádla nepatří jemu. Tak žijí karmī. Mohou být multimilionáři, ale přitom dnem i nocí tvrdĕ pracují právĕ jako osli. Do jejich žaludku se vejde stále stejnĕ jídla bez ohledu na to, kolik mají penĕz, a ke spánku potřebují jen trochu místa. Přesto se považují za velikány. Myslí si: „Beze mne by celý národ zemřel. Budu ve dne v noci pracovat do úmoru.“ Lidé si myslí: „Patřím do této rodiny, národa, společnosti. Mám mnoho povinností.“ Neuvĕdomují si, že tato označení jsou falešná.

Śrī Caitanya Mahāprabhu, portanto, afirma que jīvera ‘svarūpa’ hayakṛṣṇera ‘nitya-dāsa’: nossa posição verdadeira é a de servos eternos de Kṛṣṇa. Erroneamente pensamos ser servos de uma família ou de uma nação, mas isso se deve à ignorância, tamo-guṇa. Entretanto, podemos alcançar a plataforma de sattva-guṇa por seguirmos as instruções dadas na Bhagavad-gītā. Ouvir kṛṣṇa-kathā, assuntos relacionados a Kṛṣṇa, limpa todas as coisas sujas da mente. E também, se cantamos e dançamos, essas sujeiras serão eliminadas. A mente é a causa do cativeiro, e a mente é a causa da liberação. Quando está suja, ela acarreta o cativeiro. Na vida condicionada, nascemos, permanecemos algum tempo e desfrutamos ou sofremos. Mas, na verdade, não há desfrute. Só existe sofrimento. Ao morrermos, temos de abandonar o corpo e aceitar outro corpo. Logo a seguir, entramos no ventre de outra mãe, permanecemos lá durante nove meses e, em seguida, saímos. Então, inicia-se um novo capítulo da vida. Assim é a vida condicionada, e ela se repete vezes, vezes e mais vezes. Dessa maneira, nós nos submetemos às tribulações do nascimento, da velhice, da doença e da morte. Os cães e gatos não podem compreender este processo, mas nós, na forma humana de vida, podemos compreendê-lo através das escrituras védicas. Se não tiramos proveito dessas escrituras, toda a nossa educação não vale nada.

Šrí Čaitanja Maháprabhu říká: jīvera`svarūpa' haya    —    kṛṣṇera ̀nitya-dāsa'    —    duše je svou přirozeností vĕčným služebníkem Kršny. Myslíme si, že jsme služebníci své rodiny nebo své zemĕ, ale to je nevĕdomost, tamo-guṇa. Následováním pokynů Bhagavad-gíty se můžeme dostat na úroveň sattva-guny. Naslouchání kṛṣṇa-kathā, námĕtům o Kršnovi, odstraní z naší mysli všechny nečistoty. Také zpívání Haré Kršna a tancování pomůže odstranit všechny nečistoty. Mysl je příčinou jak připoutanosti, tak vysvobození. Znečištĕná mysl způsobuje připoutanost. V hmotném svĕtĕ se narodíme, nĕjaký čas žijeme a užíváme si nebo trpíme. Skutečný požitek to však není. Ve skutečnosti je to jen utrpení. Když zemřeme, musíme opustit své tĕlo a přijmout další. Octneme se v lůnĕ další matky, zůstaneme v nĕm devĕt mĕsíců, pak se narodíme a začne další kapitola podmínĕného života. To se opakuje znovu a znovu. Rození, nemoc, stáří a smrt. Psi a kočky to nechápou, ale človĕk si to studiem védských písem může uvĕdomit. Budeme-li opomíjet védská písma, bude všechno naše vzdĕlání zbytečné.

As pessoas de fato desperdiçam seu tempo falando sobre política, sociologia, antropologia e assim por diante. Elas leem muitos livros que não glorificam o Supremo Senhor Hari e, dessa maneira, desperdiçam seu tempo. Este movimento da consciência de Kṛṣṇa está dando a todos a oportunidade de tornarem-se piedosos. Puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ. Não é necessário dar dinheiro ou banhar-se no Ganges. Existem muitas atividades piedosas e muitos processos recomendados nos śāstras para tornar-se piedoso. Em Kali-yuga, entretanto, os homens perderam todo o seu vigor. São tão pecaminosos que fica afastada qualquer hipótese de tornarem-se piedosos através de todos esses métodos prescritos. O único meio é ouvir sobre Kṛṣṇa e cantar Seus nomes. Kṛṣṇa nos deu ouvidos para ouvir e uma língua para falar. Podemos ouvir uma alma autorrealizada e, dessa maneira, aperfeiçoar nossas vidas. Dessa maneira, recebemos uma oportunidade para nos purificarmos. A menos que nos purifiquemos, não podemos nos tornar devotos. A vida humana destina-se à purificação. Nesta era, infelizmente, as pessoas não estão interessadas em Kṛṣṇa e, por isso, sofrem na existência material vida após vida. Em determinada vida, podem ser muito opulentas. Elas não se importam com a próxima vida. Elas pensam: “Deixe-me comer, beber e me divertir.” Isso está acontecendo no mundo todo, mas os śāstras dizem que está equivocado quem age assim. Nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarmaḥ (Śrīmad-Bhāgavatam 5.5.4): todos enlouqueceram devido ao gozo dos sentidos e, assim, ocupam-se em toda espécie de atividades proibidas. Karma significa trabalho regulado, e vikarma significa exatamente o opostoatividades ilegais, proibidas. A palavra akarma significa que a pessoa não é afetada pelos resultados do trabalho. Como se declara na Bhagavad-gītā (3.9):

Lidé se zajímají o politiku, sociologii, antropologii a podobné vĕci, které jsou jen ztrátou času. Čtou stohy knih, které neopĕvují Nejvyššího Pána Hariho, a mrhají časem. Hnutí pro vĕdomí Kršny umožňuje každému, aby se stal zbožným človĕkem. Puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ. Není nutné rozdávat peníze nebo se koupat v Ganze. Šástry se zmiňují o mnoha šlechetných činech, které nás dovedou ke zbožnosti, ale v Kali-juze lidé ztratili sílu a vytrvalost. Jsou tak hříšní, že již nepřipadá v úvahu, aby se povznesli na úroveň zbožného života pomocí tĕchto předepsaných metod. Jedinou možností je naslouchat o Kršnovi a zpívat Jeho jméno. Kršna nám dal uši k naslouchání a jazyk k mluvení. Můžeme naslouchat realizovaným duším, a tak dovést své životy k dokonalosti. Máme možnost se očistit. Pokud se neočistíme, nemohou se z nás stát oddaní. Lidský život je určen k očistĕ. Lidé v tomto vĕku se naneštĕstí nezajímají o Kršnu, a tak trpí v hmotném svĕtĕ jeden život za druhým. V jednom životĕ mohou být bohatí a přestanou se zajímat o příští život. Myslí si: „Budu jen jíst, pít a veselit se.“ Můžeme to vidĕt na celém svĕtĕ, ale šástry říkají, že je to chyba. Nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarmaḥ (Šrímad-Bhágavatam 5.5.4): lidé šílí po smyslovém požitku, a proto se dopouštĕjí všech možných zakázaných vĕcí. Karma je předepsaná činnost, a vikarma je pravý opak    —    vše, co je hříšné, nepatřičné nebo zakázané. Akarma je to, co človĕku nepřináší žádné výsledky. Bhagavad-gítá (3.9) říká:

yajñārthāt karmaṇo ’nyatra
loko ’yaṁ karma-bandhanaḥ
tad-arthaṁ karma kaunteya
mukta-saṅgaḥ samācara
yajñārthāt karmaṇo ’nyatra
loko ’yaṁ karma-bandhanaḥ
tad-arthaṁ karma kaunteya
mukta-saṅgaḥ samācara

“Deve-se realizar o trabalho como um sacrifício a Viṣṇu; caso contrário, o trabalho produz cativeiro neste mundo material. Portanto, ó filho de Kuntī, executa teus deveres prescritos para a satisfação dEle e, desta forma, sempre permanecerás livre do cativeiro.”

„Každý musí konat činy jako obĕť Višnuovi, jinak ho poutají k hmotnému svĕtu. Proto, ó synu Kuntí, vykonávej své povinnosti k Jeho potĕšení, a tím se vysvobodíš.“

Quando estão nos modos da paixão ou da ignorância, as pessoas realizam vikarma. Elas não se importam com suas vidas futuras e estão habituadas a comer toda e qualquer coisa, exatamente como porcos. Fazem pouco caso dos preceitos escriturais e são totalmente irresponsáveis. São tais quais meninos de rua que não têm educação e não se importam com nada. Tais moleques fazem o que bem entendem, pois seus pais não se importam com eles. Semelhante vida em ignorância, tamo-guṇa, é uma vida negligente. As pessoas simplesmente agem de forma ilegal, sem considerar o resultado de suas ações. Eu vi em Calcutá como as pessoas se divertiam em cortar a garganta das galinhas e riam quando estas ficavam saltando e batendo as asas. Às vezes, nos países ocidentais, os estudantes são levados a matadouros para ver como as vacas são mortas. Nesta era, os homens sentem prazer em cometer todo tipo de pecado. Eles não têm cérebro para ver que este corpo é temporário e repleto de sofrimento. Estão completamente no modo da escuridão, assim como os animais que eles matam. Pode haver muitos animais em um pasto e, se alguém separa algum dos animais e corta sua garganta, os outros animais simplesmente irão parar, olhar e continuar pastando. Eles não compreendem que podem ser os próximos. Os homens de Kali-yuga estão na mesma situação, mas o movimento da consciência de Kṛṣṇa está tentando dar a esses patifes um pouco de juízo. Estamos dizendo: “Não permaneçam como animais. Tornem-se seres humanos.” Nas palavras de Caitanya Mahāprabhu:

Když jsou lidé v kvalitĕ vášnĕ a nevĕdomosti, jejich jednání se nazývá vikarma. Nestarají se o svůj příští život a jedí všechno možné stejnĕ jako prasata. Nestarají se o příkazy šáster a jsou naprosto nezodpovĕdní. Jsou jako chlapci z ulice, kteří nemají náležité vzdĕlání a o nic se nestarají. Dĕlají, co se jim zlíbí, protože se o nĕ jejich matka ani otec nezajímají. Bezstarostný život je životem v tamo-gunĕ. Lidé jednají hříšnĕ a nestarají se o následky svého jednání. Vyhledávají smyslový požitek a dopouštĕjí se všemožných hříchů. V Kalkatĕ jsem vidĕl lidi, kteří se bavili tím, že podřezávali slepicím krky a smáli se, jak slepice ještĕ bĕhaly kolem a padaly. V západních zemích se nĕkdy studenti chodí dívat na jatka, jak se porážejí krávy. V tomto vĕku lidé nacházejí potĕšení v nejrůznĕjších hříšných vĕcech. Nemají rozum, aby si uvĕdomili, že tento život je pomíjivý a plný utrpení. Jsou zcela v kvalitĕ nevĕdomosti, stejnĕ jako zvířata, která zabíjejí. Když nĕkdo přijde na pastvu a podřeže nĕkterému zvířeti krk, ostatní zvířata tam budou klidnĕ stát, dívat se na to a dále se pást. Nepochopí, že příštĕ může být řada na nich. Lidé v Kali-juze jsou právĕ takoví, ale hnutí pro vĕdomí Kršny se je snaží přivést alespoň trochu k rozumu. Říkáme lidem: „Nechovejte se jako zvířata. Buďte lidmi.“ Čaitanja Maháprabhu říkal:

kṛṣṇa bhuli’ sei jīva anādi-bahirmukha
ataeva māyā tāre deya saṁsāra-duḥkha
kṛṣṇa bhuli’ sei jīva anādi-bahirmukha
ataeva māyā tāre deya saṁsāra-duḥkha

“Esquecendo-se de Kṛṣṇa, a entidade viva tem, desde tempos imemoriais, deixado-se atrair pelo aspecto externo. Portanto, a energia ilusória [māyā] causa-lhe toda espécie de sofrimentos ao longo de sua existência material.” (Caitanya-caritāmṛta, Madhya 20.117) Quando alguém esquece sua relação com Kṛṣṇa, age de forma muito tola, e māyā lhe traz um sofrimento após o outro. Também está dito:

„Živá bytost, která zapomnĕla na Kršnu, je již od nepamĕti připoutána k vnĕjšímu rysu, k máji. Iluzorní energie jí na pouti hmotné existence přináší různé druhy utrpení.“ (Čaitanja-čaritámrta, Madhja 20.117) Zapomene-li človĕk na Kršnu, jedná zcela pošetile a májá mu posílá jedno utrpení za druhým.

māyā-mugdha jīvera nāhi svataḥ kṛṣṇa jñāna
jīvere kṛpāya kailā kṛṣṇa veda-purāṇa
māyā-mugdha jīvera nāhi svataḥ kṛṣṇa jñāna
jīvere kṛpāya kailā kṛṣṇa veda-purāṇa

“Não é por intermédio de seu próprio esforço que a alma condicionada poderá reviver sua consciência de Kṛṣṇa. Mas, por misericórdia imotivada, o Senhor Kṛṣṇa compilou a literatura védica e seus suplementos, os Purāṇas.” (Caitanya-caritāmṛta, Madhya 20.122)

„Podmínĕná duše nemůže probudit vĕdomí Kršny svou vlastní snahou. Pán Kršna proto milostivĕ sestavil védskou literaturu i s Puránami, které tvoří její dodatky.“ (Čaitanja-čaritámrta, Madhja 20.122)

Devemos utilizar as escrituras védicaso Vedānta, as Upaniṣads, o Rāmāyaṇa, o Mahābhārata e muitas outras – se desejamos nos livrar da contaminação de tamo-guṇa e rajo-guṇa. O mundo todo gira devido a kāma e lobha. Kāma significa “desejo luxurioso”, e lobha, “cobiça”. O homem não consegue obter suficiente prazer sexual ou dinheiro, e, por causa disso, seu coração fica repleto de contaminações, que devem ser limpas através do processo de ouvir, repetir e cantar. A vida humana se destina a limpar esses anarthas, coisas indesejáveis. Mas existe alguma universidade ou faculdade que ensine essa ciência da purificação? A única instituição é esta sociedade da consciência de Kṛṣṇa. Kṛṣṇa está dentro do coração, e as contaminações também estão lá, mas Kṛṣṇa nos ajudará a limpá-las. Naṣṭa-prāyeṣv abhadreṣu nityaṁ bhāgavata-sevayā. (Śrīmad-Bhāgavatam 1.2.18) Temos de ouvir regularmente o Śrīmad-Bhāgavatam e cantar Hare Kṛṣṇa; estes são os dois processos recomendados por Caitanya Mahāprabhu. Haridāsa Ṭhākura cantava trezentos mil santos nomes por dia, mas nós fixamos o número de dezesseis voltas de japa. Contudo, somos tão desafortunados e caídos que nem isso conseguimos fazer. Não devemos desperdiçar nosso tempo lendo e falando bobagens; devemos, antes, nos ocupar no estudo do Śrīmad-Bhāgavatam. O tempo é muito valioso e não devemos desperdiçá-lo. Cāṇakya Paṇḍita disse: āyuṣaḥ kṣaṇa eko ’pi na labhyaḥ svarṇa-koṭibhiḥ. Talvez vivamos por cem anos, mas nem um momento desses cem anos pode ser recuperado, mesmo que estejamos preparados para pagar milhões de dólares. Não podemos aumentar nem um momento, tampouco podemos obter um momento de volta. Se tempo é dinheiro, devemos então considerar quanto dinheiro já perdemos. O tempo, todavia, é ainda mais precioso, porque ninguém pode recuperá-lo. Portanto, não se deve perder nem um só instante. A vida humana deve ser utilizada apenas para cantar e ler as escrituras védicas. A Sociedade Internacional para a Consciência de Krishna está publicando muitos livros para que todos possam utilizar bem seu tempo e, dessa maneira, tornar suas vidas bem-sucedidas. Devemos não só ler o Śrīmad-Bhāgavatam, mas também servir a pessoa bhāgavata, cuja vida não é diferente do Śrīmad-Bhāgavatam. Nityaṁ bhāgavata-sevayā. Através desse processo, podemos alcançar o nível de bhagavad-bhakti, mas primeiro precisamos nos livrar de todos estes anarthas, ou coisas indesejáveis. Agora desperdiçamos nosso tempo pensando: “Este é meu país. Esta é minha nação. Este é meu corpo. Esta é minha família”, e assim por diante. Nityaṁ bhāgavata-sevayā. Podemos exterminar todas essas concepções falsas quando chegamos à plataforma de sattva-guṇa. Nós, então, não seremos perturbados por tamo-guṇa ou rajo-guṇa, nem por kāma ou lobha (luxúria e cobiça). Essa é a plataforma vasudeva. Oṁ namo bhagavate vāsudevāya.

Chceme-li se vymanit z vlivu tamo-guny a radžo-guny, musíme využít védských písem: Védánty, Upanišad, Rámájány, Mahábháraty a mnoha ostatních. Celý svĕt se točí kolem kámy a lóbhy. Káma znamená „chtíč“ a lóbha je „chamtivost“. Lidé nikdy nebudou mít dost sexu nebo penĕz a jejich srdce jsou plná nechtĕných vĕcí, které je třeba odstranit nasloucháním, přednášením a zpíváním. Lidský život je určen k odstranĕní anarth neboli nechtĕných vĕcí, ale kde je univerzita, na které by se tato očistná vĕda vyučovala? Hnutí pro vĕdomí Kršny je jedinou organizací, která se tím zabývá. Nečistoty jsou v našem srdci, ale Kršna je tam také a může nám pomoci. Naṣṭa-prāyeṣv abhadreṣu nityaṁ bhāgavata-sevayā (Šrímad-Bhágavatam 1.2.18). Musíme pravidelnĕ naslouchat Šrímad-Bhágavatamu a zpívat Haré Kršna. Tyto dvĕ metody nám doporučil Čaitanja Maháprabhu. Haridás Thákur zpíval tři sta tisíc svatých jmen dennĕ, ale my jsme pro každého stanovili šestnáct kol. Jsme však tak pokleslí a ubozí, že často nedokážeme ani to. Nemĕli bychom ztrácet čas čtením nĕjakých hloupostí a zbytečnými řečmi. Místo toho máme studovat Šrímad-Bhágavatam. Náš čas je vzácný. Čánakja Pandit řekl: āyuṣaḥ kṣaṇa eko 'pi na labhyaḥ svarṇa-koṭibhiḥ. Můžeme žít sto let, ale i kdybychom zaplatili milion dolarů, nedokážeme vrátit zpátky ani jediný okamžik. Nemůžeme si přidat ani jediný okamžik a nemůžeme ani jediný okamžik vrátit. Říká se, že čas jsou peníze    —    jen si představte, kolik penĕz jste již ztratili. Čas je ještĕ cennĕjší než peníze, protože ho nelze vrátit zpátky. Nesmíme ztratit ani jediný okamžik. Lidský život je určený ke zpívání a čtení védské literatury. Mezinárodní společnost pro vĕdomí Kršny vydává mnoho knih, aby jich lidé mohli využít a dovést svůj život k dokonalosti. Šrímad-Bhágavatam bychom nemĕli jen číst, mĕli bychom také sloužit osobĕ bhāgavata, která Šrímad-Bhágavatamem žije. Nityam bhāgavata-sevayā. Tak můžeme dosáhnout stavu bhagavad-bhakti, ale nejprve se musíme zbavit nechtĕných vĕcí v srdci, anarth. V současnosti ztrácíme čas a myslíme si: „To je moje zemĕ. To je můj národ. To je moje tĕlo a moje rodina...“ Nityaṁ bhāgavata-sevayā. Když pokročíme na úroveň sattva-guny, můžeme se zbavit všech tĕchto iluzorních pojetí života. Pak nás nebude rušit tamo-guna a radžo-guna, kāma ani lobha (chtíč a chamtivost). To je úroveň vasudeva. Oṁ namo bhagavate vāsudevāya.

O Senhor Kapiladeva, no próximo verso, aponta os resultados que decorrem da conclusão exitosa desse processo purificatório.

V následujícím verši Kapiladéva popíše výsledky úspĕšnĕ dokončeného očistného procesu.

Verso 17

TEXT 17

tadā puruṣa ātmānaṁ
kevalaṁ prakṛteḥ param
nirantaraṁ svayaṁ-jyotir
aṇimānam akhaṇḍitam
tadā puruṣa ātmānaṁ
kevalaṁ prakṛteḥ param
nirantaraṁ svayaṁ-jyotir
aṇimānam akhaṇḍitam

Nesse momento, a alma pode ver que é transcendental à existência material e sempre autorrefulgente, nunca fragmentada, embora muito diminuta em tamanho.

V tomto stavu může duše realizovat, že je transcendentální hmotné existenci, nedílná a zářící, třebaže je velice malá.

SIGNIFICADO—No estado de consciência pura, ou consciência de Kṛṣṇa, podemos ver-nos como partículas diminutas não diferentes do Senhor Supremo. Como se afirma na Bhagavad-gītā, a jīva, ou a alma individual, é eternamente parte integrante do Senhor Supremo. Assim como os raios do Sol são partículas diminutas da brilhante constituição do Sol, da mesma forma, a entidade viva é uma partícula diminuta do Espírito Supremo. A alma individual e o Senhor Supremo não são separados como na diferenciação material. A alma individual é uma partícula desde o início. Não se deve pensar que, porque a alma individual é uma partícula, ela se fragmenta do espírito total. A filosofia māyāvāda enuncia que o espírito total existe, mas uma parte dele, que se chama jīva, cai na armadilha da ilusão. Esta filosofia, contudo, é inaceitável porque não se pode dividir o espírito como um fragmento de matéria. Esta parte, a jīva, é eternamente uma parte. Se o Espírito Supremo existe, Sua parte integrante também existe. Se o Sol existe, as moléculas dos raios do Sol também existem.

Ve stavu čistého vĕdomí neboli vĕdomí Kršny může človĕk realizovat, že je nepatrná částečka Nejvyššího Pána. V Bhagavad-gítĕ stojí, že jīva, individuální živá bytost, je vĕčnou nedílnou součástí Nejvyššího Pána. Jako jsou sluneční paprsky drobnými částečkami zářícího Slunce, tak je živá bytost nepatrnou částí Nejvyšší Duše. Individuální duše a Nejvyšší Pán se neliší, jak jsme na to zvyklí v hmotném svĕtĕ. Individuální duše je Jeho částí od samého počátku. Nemĕli bychom si myslet, že individuální duše je částice, která se oddĕlila od Nejvyššího Celku. Podle májávádské filozofie existuje Nejvyšší Celek, ale Jeho část zvaná jīva se dostala pod vliv iluze. Tato filozofie je nepřijatelná, protože ducha nelze rozdĕlit jako hmotu. Jīva je částí vĕčnĕ. Nejvyšší Duše a individuální duše, její část, existují vždy současnĕ. Pokud bude existovat Slunce, budou existovat i částice slunečního svitu.

Calcula-se na literatura védica que a partícula jīva é uma décima milésima parte do tamanho da porção superior de um fio de cabelo. Portanto, ela é infinitesimal. O Espírito Supremo é infinito, mas a entidade viva, ou a alma individual, é infinitesimal, embora, em qualidade, não seja diferente do Espírito Supremo.

Ve védských písmech se velikost duše přirovnává k jedné desetitisícinĕ konečku vlasu. Duše je nekonečnĕ malá. Nejvyšší Duše je nekonečnĕ velká, ale živá bytost, individuální duše, je nekonečnĕ malá, třebaže se kvalitativnĕ od Nejvyšší Duše neliší.

Observa-se neste verso duas palavras em particular. Uma é nirantaram, que significa “não-diferente”, ou “da mesma qualidade”. A expressão aqui usada para a alma individual é aṇimānam. Aṇimānam significa “infinitesimal”. O Espírito Supremo é onipenetrante, mas o espírito diminuto é a alma individual. Akhaṇḍitam não quer dizer exatamente “fragmentado”, mas sim “constitucionalmente sempre infinitesimal”. Ninguém pode separar do Sol as partes moleculares do brilho solar, mas, ao mesmo tempo, a parte molecular do brilho solar não é tão expansível quanto o próprio Sol. Analogamente, a entidade viva, por sua posição constitucional, é qualitativamente a mesma que o Espírito Supremo, mas infinitesimal.

V tomto verši je důležité povšimnout si dvou slov. První je nirantaram, což znamená „nelišící se“ nebo „téže kvality“. Povaha duše je zde také popsána slovem aṇimānam, což znamená „nekonečnĕ malá“. Nejvyšší Duše je všepronikající, ale individuální duše je velice malá. Akhaṇḍitam neznamená jen „fragmentární“, ale také „svojí povahou nekonečnĕ malá“. Nikdo nedokáže oddĕlit částice slunečního svĕtla od Slunce, ale tyto částice současnĕ nebudou nikdy tak velké jako Slunce. Živá bytost je svou povahou kvalitativnĕ stejná jako Nejvyšší Duše, ale je nekonečnĕ malá.

Autorrealização significa perceber a própria identidade como uma jīva infinitesimal. No momento presente, vemos o corpo, mas essa não é nossa identidade correta. Não conseguimos ver a verdadeira pessoa que ocupa o corpo. A primeira lição que recebemos da Bhagavad-gītā (2.13) nos ensina que o corpo e seu proprietário são diferentes. Ao compreendermos que não somos o corpo, damos início ao processo de autorrealização, e esse estado se chama brahma-bhūta. Ahaṁ brahmāsmi. Não sou este corpo material, mas sim uma alma espiritual. E quais são as características da jīva, da alma? Em primeiro lugar, ela é aṇimānam, muito pequena, infinitesimal. Nós também somos jyoti, refulgentes, como Deus, mas Deus é brahmajyoti, onipenetrante e infinito. Segundo a teoria māyāvāda, somos iguais ao brahmajyoti. Os māyāvādīs dão o exemplo do pote e o céu. Fora do pote, existe céu, e também existe céu dentro do pote. A separação deve-se apenas ao barro que delimita o pote. Quando o pote se quebra, o interior e o exterior tornam-se unos. Entretanto, esse exemplo não se aplica muito bem à alma, como ela é descrita na Bhagavad-gītā (2.24):

Seberealizace znamená vidĕt svou pravou totožnost jako nepatrná jīva. V současnosti vidíme tĕlo, ale to není naše pravá totožnost. Nevidíme osobu, která tĕlo vlastní. Bhagavad-gítá nám ze všeho nejdříve říká, že tĕlo a majitel tĕla se vzájemnĕ liší. Když pochopíme, že nejsme toto tĕlo, jsme na počátku seberealizace. Tomuto stavu se říká brahma-bhūta. Ahaṁ brahmāsmi. Nejsem toto tĕlo, jsem duše. Jaké jsou vlastnosti duše? Duše je aṇimānam, nepatrná. Jsme také jyoti, zářiví    —    stejnĕ jako Bůh, ale Bůh je brahma-jyoti, všepronikající a nekonečný. Podle májávádské teorie jsme stejní jako brahmajyoti. Májávádští filozofové uvádĕjí příklad nádoby a prostoru. Prostor je jak vnĕ nádoby, tak i uvnitř. Pouze stĕny nádoby vytvářejí předĕl. Když se nádoba rozbije, vnĕ a uvnitř splyne v jedno. Tento příklad však nelze použít pro duši, neboť podle Bhagavad-gíty (2.24) má duše následující vlastnosti:

acchedyo ’yam adāhyo ’yam
akledyo ’śoṣya eva ca
nityaḥ sarva-gataḥ sthāṇur
acalo ’yaṁ sanātanaḥ
acchedyo ’yam adāhyo ’yam
akledyo ’śoṣya eva ca
nityaḥ sarva-gataḥ sthāṇur
acalo ’yaṁ sanātanaḥ

“Essa alma individual é inquebrável e indissolúvel, e não pode nem ser queimada nem seca. Ela é permanente, está presente em toda parte, é imutável, imóvel e eternamente a mesma.” A alma não pode ser cortada em pedaços, nem segmentada. Isso quer dizer que a alma é perpetuamente diminuta. Somos eternas partes integrantes de Śrī Kṛṣṇa. Como o próprio Śrī Kṛṣṇa declara na Bhagavad-gītā (15.7):

„Individuální duše je nezničitelná, nerozpustná a nemůže být ani spálena, ani vysušena. Je trvalá, všudypřítomná, nemĕnná, nehybná a vĕčnĕ stejná.“ Duše nemůže být rozťata na kousky ani rozdĕlena. To znamená, že duše je vĕčnĕ nepatrná. Všichni jsme vĕčnými částmi Šrí Kršny. Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (15.7):

mamaivāṁśo jīva-loke
jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ
mamaivāṁśo jīva-loke
jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ

“As entidades vivas neste mundo condicionado são Minhas eternas partes fragmentárias.” A palavra sanātana significa “eterno”, e aṁśa significa “partículas”. Deus, Kṛṣṇa, é muito grande. Ninguém é igual ou maior do que Ele. Declara-se que Deus é grande, mas, na verdade, não compreendemos quão grande é Deus. Ele é tão grande que milhões de universos estão emanando dos poros de Seu corpo.

„Živé bytosti v podmínĕném svĕtĕ jsou Mými vĕčnými fragmentárními částečkami.“ Slovo sanātana znamená „vĕčný“ a slovo aṁśa znamená „částice“. Kršna, Bůh, je velký. Nikdo se Mu nevyrovná a nikdo není vĕtší než On. Říká se, že Bůh je velký, ale my nechápeme, jak velký ve skutečnosti je. Je tak ohromný, že z pórů Jeho tĕla emanují miliony vesmírů.

yasyaika-niśvasita-kālam athāvalambya
jīvanti loma-vila-jā jagad-aṇḍa-nāthāḥ
viṣṇur mahān sa iha yasya kalā-viśeṣo
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
yasyaika-niśvasita-kālam athāvalambya
jīvanti loma-vila-jā jagad-aṇḍa-nāthāḥ
viṣṇur mahān sa iha yasya kalā-viśeṣo
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

“Os Brahmās e outros senhores dos mundos materiais surgem dos poros de Mahā-Viṣṇu e permanecem vivos durante o tempo de uma de Suas exalações. Adoro o Senhor primordial, Govinda, pois Mahā-Viṣṇu é uma porção de Sua porção plenária.” (Brahma-saṁhitā 5.48)

„Brahmové a ostatní vládci hmotného svĕta emanují z pórů Mahá-Višnua a žijí po dobu Jeho výdechu. Uctívám prvotního Pána Góvindu, Jehož podoba Mahá-Višnua je částí Jeho úplné části.“ (Brahma-sanhitá 5.48)

Milhões de universos emanam da respiração de Mahā-Viṣṇu. No décimo capítulo da Bhagavad-gītā, Kṛṣṇa indica a Arjuna um pouco de Sua glória infinita e conclui Suas descrições com a seguinte declaração (Bhagavad-gītā 10.42):

Z Mahá-Višnuova dechu emanují miliony vesmírů. V desáté kapitole Bhagavad-gíty Kršna naznačuje Ardžunovi, jaký je Jeho majestát, a Svůj popis uzavírá slovy (10.42):

atha vā bahunaitena
kiṁ jñātena tavārjuna
viṣṭabhyāham idaṁ kṛtsnam
ekāṁśena sthito jagat
atha vā bahunaitena
kiṁ jñātena tavārjuna
viṣṭabhyāham idaṁ kṛtsnam
ekāṁśena sthito jagat

“Mas qual a necessidade, Arjuna, de todo esse conhecimento minucioso? Com um simples fragmento de Mim mesmo, Eu penetro e sustento todo este universo.”

„K čemu je ti však zapotřebí tak podrobného vĕdĕní, Ardžuno? Jedinou Svou částečkou pronikám celým vesmírem a udržuji jej.“

Este universo (jagat) está situado na potência de uma parte dos poderes ióguicos de Kṛṣṇa. Dessa maneira, devemos compreender a grandeza de Deus e nossa própria identidade como partículas diminutas. Afirma-se nos Purāṇas que a alma individual mede uma décima milésima parte da ponta de um fio de cabelo. Se, de uma forma ou outra, pudéssemos dividir a ponta de um cabelo em dez mil partes, poderíamos começar a compreender como a alma é invisível. Autorrealização significa conhecer nossa identidade como pequenas partículas. A minúscula partícula que é a alma espiritual está dentro de cada um de nós, mas não é possível vê-la com olhos materiais. Não há instrumento neste universo através do qual alguém possa realmente ver a alma. Devido à nossa incapacidade de perceber a alma, dizemos que ela é nirākāra, sem forma. Não podemos nem mesmo calcular sua dimensão (ākāra). Muito embora não possamos calcular seu tamanho, ela existe. A entidade viva tem forma completa. Existem micróbios e pequenos insetos que mal podemos ver, mas eles possuem uma anatomia que consiste em várias partes funcionais. Dentro de um pequeno inseto, também existe uma alma espiritual, e essa alma espiritual também existe dentro do elefante e de outros animais grandes.

Existence vesmíru (jagat) se zakládá na jediném zlomku Kršnovy mystické síly. S takovým vĕdomím musíme chápat velikost Boha a své postavení jako Jeho nepatrné části. V Puránách je uvedeno, že individuální duše je velká jako jedna desetitisícina konečku vlasu. Kdybychom byli schopni rozdĕlit koneček vlasu na deset tisíc částí, mohli bychom začít chápat, že duše je neviditelná. Seberealizace znamená vĕdĕt, že jsme pouze malé částečky. Duše, malá duchovní částice, je v každém z nás, ale není viditelná hmotnýma očima. V hmotném vesmíru neexistuje přístroj, který by nám umožnil vidĕt duši. Nejsme schopni ji spatřit, a proto říkáme, že je nirākāra, beztvará. Jestliže si ale nedokážeme představit její rozmĕr (ākāra), ještĕ to neznamená, že neexistuje. Živá bytost má svou podobu. Nepatrné mikroby můžeme také jen stĕží vidĕt, ale přesto mají tĕlo, skládající se z mnoha funkčních částí. Duše je v komárovi a také v slonu a ostatních velkých zvířatech.

Quando de fato compreendermos nossa identidade como Brahman, nossa vida será bem-sucedida. No momento, nós nos identificamos com o corpo, mas, enquanto permanecemos assim, não somos melhores do que cães e gatos, embora possamos ter considerável quantidade de conhecimento científico. As almas condicionadas consideram o corpo como o eu, de modo que as jīvas se identificam como americanas, indianas, brāhmaṇas, kṣatriyas, homens, mulheres, elefantes e assim por diante. Pensando nesses termos corpóreos, as pessoas veem suas esposas e seus filhos como propriedade, e sua terra natal como adorável. Por conseguinte, estão dispostas a lutar e morrer por seu país. Agora todos estão trabalhando sob o encanto dessa ilusão, mas, para compreendermos nossa identidade espiritual, temos de encontrar o guru adequado.

Když skutečnĕ pochopíme svou duchovní totožnost, náš život bude úspĕšný. V současnosti se ztotožňujeme s tĕlem, a dokud si neuvĕdomíme, že se od tĕla lišíme, nejsme o nic lepší než psi a kočky, i když máme rozsáhlé vĕdecké poznání. Podmínĕná duše považuje tĕlo za své vlastní já, a živá bytost si proto myslí, že je Američan, Ind, bráhman, kšatrija, muž, žena, slon a tak dále. S tímto tĕlesným vĕdomím lidé považují své manželky a dĕti za své vlastní a zemi, ve které se narodili, za hodnou uctívání. Za svou zemi jsou připraveni bojovat a zemřít. V současnosti se všichni dřou pod vlivem této iluze. Chtĕjí-li pochopit svou duchovní totožnost, musí najít pravého gurua.

Compreender nossa identidade significa compreender que somos eternas partes integrantes de Kṛṣṇa, que somos diminutos, infinitesimais e que possuímos uma relação eterna com Kṛṣṇa, assim como uma parte em relação ao todo. Jamais podemos ser tão grandes quanto Kṛṣṇa, embora sejamos iguais em qualidade. Ninguém é igual a Deus, e ninguém é maior do que Ele. Se alguém afirma ser Deus, ele tem de provar que ninguém é igual a ele e que ninguém é maior que ele. Se puder fazer isso, ele é Deus. Essa é uma definição muito simples. A Brahma-saṁhitā (5.1) também confirma essa declaração: īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ. A palavra īśvara significa “controlador”, e parama significa “supremo”. Nós, pequenas entidades vivas, somos controladores até certo ponto. Podemos controlar, às vezes, nossa família, esposa, filhos e assim por diante. Ou podemos controlar nosso escritório, fábrica, país ou o que seja. Existem controladores pequenos e controladores maiores. Se formos até Brahmā, veremos que ele está controlando o universo inteiro, mas ele não é o controlador supremo. Afirma-se nos śāstras que Brahmā, a entidade viva suprema dentro deste universo, também está meditando para aprender a como controlar. Tene brahma hṛdā ya ādi-kavaye (Śrīmad-Bhāgavatam 1.1.1).

Realizovat svou totožnost znamená pochopit, že jsme nedílné části Kršny, že jsme velice nepatrní a že máme vĕčný vztah ke Kršnovi, stejnĕ jako část k celku. Nikdy nemůžeme být tak velcí jako Kršna, i přes to, že jsme kvalitativnĕ totožní. Nikdo není Bohu roven a nikdo není vĕtší než On. Když nĕkdo prohlašuje, že je Bůh, musí dokázat, že mu nikdo není roven a že ho nikdo nepřevýší. Jestliže to dokáže, pak je Bůh. Je to jednoduchá definice. V Brahma-sanhitĕ (5.1) je to potvrzeno: īśvaraḥ paramaḥ krṣṇaḥ. Slovo īśvara znamená „vládce“ a parama znamená „nejvyšší“. My, živé bytosti, jsme do určité míry také vládci. Nĕkdy jsme schopni ovládat členy své rodiny, manželky, dĕti. Nebo vládneme v naší kanceláři, továrnĕ, zemi a podobnĕ. Jsou menší vládci a vĕtší vládci. Brahmá ovládá celý vesmír, ale přesto není nejvyšším vládcem. Šástry říkají, že i Brahmá, nejvĕtší živá bytost ve vesmíru, se podrobil meditaci, aby se naučil vládnout. Tene brahma hṛdā ya ādi-kavaye (Šrímad-Bhágavatam 1.1.1).

Primeiro, Brahmā aprendeu a controlar o universo, após o que se qualificou como Brahmā. Mesmo tendo nascido Brahmā, teve que receber educação. Se ele foi a primeira entidade viva do universo, quem o educou? Kṛṣṇa. Śrī Kṛṣṇa diz na Bhagavad-gītā (10.2) que aham ādir hi devānām: “Eu sou a origem dos semideuses.”

Brahmá se nejprve naučil ovládat vesmír, a tím se kvalifikoval do postavení Brahmy. Narodil se jako Brahmá, ale i přesto musel získat poznání. Brahmá byl první živou bytostí ve vesmíru    —     kdo ho tedy učil? Kršna. Šrí Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (10.2): aham ādir hi devānām. „Já jsem původcem všech polobohů.“

Os semideuses originais são Brahmā, Viṣṇu e Śiva. O Senhor Kṛṣṇa é Viṣṇu, mas Ele é o instrutor de Brahmā e Śiva. Portanto, afirma-se que o Senhor Kṛṣṇa é a origem de todos os semideuses.

Původními polobohy jsou Brahmá, Višnu a Šiva. Šrí Kršna je Višnu a je učitelem Brahmy a Šivy. Proto se říká, že Kršna je zdrojem všech polobohů.

Não devemos afirmar tolamente que somos tão grandes quanto o Deus Supremo. Devemos compreender que somos como centelhas do fogo original. A centelha também é fogo, mas, caso se separe da chama original, ela se apaga. Ninguém deve pensar que é Deus só porque é igual a Ele em qualidade. Talvez alguém seja um īśvara, um controlador, mas ele não pode ser īśvaraḥ paramaḥ, o controlador supremo. Hoje em dia, virou moda alguém se intitular Nārāyaṇa, Deus. Os māyāvādīs dirigem-se uns aos outros como Nārāyaṇa, e assim todos supostamente se tornaram Nārāyaṇa. Dessa maneira, há uma superpopulação de Nārāyaṇas em toda parte. Mas como é possível que todos se tornem Nārāyaṇa? Nārāyaṇa é um, e os śāstras advertem:

Nemĕli bychom hloupĕ prohlašovat, že se vyrovnáme Bohu. Mĕli bychom pochopit, že jsme jako jiskry původního ohnĕ. Jiskry jsou také oheň, ale když odlétnou od původního ohnĕ, pohasnou. Je pošetilé myslet si, že když jsme kvalitativnĕ totožní s Bohem, jsme Bozi. Můžeme být īśvara, vládce, ale nemůžeme být īśvaraḥ paramaḥ, nejvyšší vládce. V dnešní dobĕ je módní prohlašovat se za Nárájana, Boha. Májávádíni si navzájem říkají „Nárájane“ a myslí si, že se všichni stali Nárájanem. Dnes je všude plno Nárájanů. Ale jak bychom se mohli stát Nárájanem? Nárájan je jeden a šástry nás varují:

yas tu nārāyaṇaṁ devaṁ
brahma-rudrādi-daivataiḥ
samatvenaiva vīkṣeta
sa pāṣaṇḍī bhaved dhruvam
yas tu nārāyaṇaṁ devaṁ
brahma-rudrādi-daivataiḥ
samatvenaiva vīkṣeta
sa pāṣaṇḍī bhaved dhruvam

“Quem quer que pense que o Senhor Viṣṇu e os semideuses estão no mesmo nível deve imediatamente ser considerado um impostor no que diz respeito à compreensão espiritual.” Se alguém compara Nārāyaṇa aos semideuses, ele simplesmente demonstra sua falta de inteligência. Também é moda falar em daridra-nārāyaṇa, Nārāyaṇa pobre, dizendo que o pobre na rua é Nārāyaṇa. Mas que disparate é esse? Nārāyaṇa é a Suprema Personalidade de Deus. Até mesmo Śaṅkarācārya diz: nārāyaṇaḥ paro ’vyaktāt. Nārāyaṇa está além deste universo. Avyaktād aṇḍa-sambhavaḥ: o universo inteiro é um produto desse avyakta. Se não devemos comparar Nārāyaṇa a ninguém, o que se dizer, então, do pobre na rua (daridra). Tudo isso é tolice. Nārāyaṇa é Lakṣmīpati, o esposo e controlador da deusa da fortuna. Como, então, Ele pode ser daridra? Tudo isso se deve a uma compreensão equivocada. Portanto, os śāstras advertem que, se alguém pensa que os semideuses são iguais a Nārāyaṇa, ele é um pāṣaṇḍī, ateísta. Não devemos pensar que, pelo fato de nos liberarmos, alcançamos a posição de Nārāyaṇa. Através da austeridade severa e penitência, uma pessoa pode elevar-se à posição de Brahman, mas essa não é a posição de Para-brahman. Āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ. (Śrīmad-Bhāgavatam 10.2.32) Embora se eleve à plataforma de Brahman, ela cai de novo na posição material caso negligencie a adoração dos pés de lótus de Kṛṣṇa. Talvez alguém se eleve à refulgência Brahman, mas, porque lá não existe abrigo, ele tem de retornar ao mundo material. Uma pessoa pode ir a Brahmaloka, o planeta mais elevado no céu material, mas sua posição ali é temporária. Entretanto, no paravyoma, o céu espiritual, existem muitos planetas espirituais, chamados de Vaikuṇṭha-lokas. Existem milhões desses planetas gigantescos, e, a menos que nos refugiemos em um deles, cairemos de novo no plano material.

„Každý, kdo si myslí, že Višnu je na téže úrovni s ostatními polobohy, má být okamžitĕ považován za hříšníka s nedostatečným duchovním poznáním.“ Když nĕkdo přirovnává Nárájana k polobohům, svĕdčí to jen o jeho slabé inteligenci. Nyní je také v módĕ daridra-nārāyaṇa, chudý Nárájan    —    chudý človĕk na ulici je prohlašován za Nárájana. Ale co je to za nesmysl? Nárájan je vznešený Nejvyšší Pán, Nejvyšší Osobnost Božství. Dokonce i Šankaráčárja říká: nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt. Nárájan je nad tímto vesmírem. Avyaktād aṇḍa-sambhavaḥ: Celý vesmír pochází z avyakta. Nárájana bychom nemĕli k nikomu přirovnávat, tím ménĕ k chudákovi na ulici (daridra). To je hloupost. Nárájan je Lakšmípati, manžel a vládce bohynĕ štĕstí. Jak by mohl být daridra? Šástry nás varují, že ten, kdo si myslí, že polobozi jsou rovni Nárájanovi, je pāṣaṇḍī, ateista. Nesmíme si myslet, že když jsme dosáhli vysvobození, stali jsme se Nárájanem. Přísným pokáním a odříkáním se človĕk může povýšit na úroveň Brahmanu, ale tím se nestává Parabrahmanem. Āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ (Šrímad-Bhágavatam 10.2.32). Když človĕk nechce uctívat lotosové nohy Kršny, poklesne na hmotnou úroveň, třebaže se již povýšil na úroveň Brahmanu. Můžeme dospĕt až k záři Brahmanu, ale protože tam nenajdeme žádný úkryt, vrátíme se do hmotného svĕta. Můžeme se dostat na Brahmalóku, nejvyšší planetu v hmotném vesmíru, ale ani tam není naše postavení stálé. V paravjómĕ, duchovním nebi, jsou však miliony Vaikunthalók, nesmírnĕ velkých duchovních planet, a pokud nedospĕjeme na jednu z nich, poklesneme znovu do hmotného svĕta.

Não é suficiente elevar-se à plataforma de Brahman. Brahman é sat (existência) e uma realização parcial da Verdade Absoluta. Estamos, na verdade, em busca de ānanda. Sac-cid-ānanda: cit significa “conhecimento”, e isso também é parcial. Devemos acrescentar ānanda (bem-aventurança) para obtermos realização completa. Se simplesmente voamos pelo céu, não podemos obter ānanda. Temos de aterrissar em um aeroporto mais cedo ou mais tarde. Se simplesmente atingimos a refulgência Brahman, não experimentamos ānanda. Experimentamos ānanda quando entramos nos planetas espirituais, onde Nārāyaṇa, Kṛṣṇa, está presente. Paras tasmāt tu bhāvo ’nyo ’vyakto ’vyaktāt sanātanaḥ (Bhagavad-gītā 8.20). Temos de entrar nos planetas eternos e nos associar com a Suprema Personalidade de Deus para sermos felizes. Se não alcançamos essa posição, retornamos ao mundo material. E como é possível conseguir isso? Basta tentarmos compreender Kṛṣṇa. Por que Ele vem? Qual é o Seu objetivo? Qual é a Sua forma?

Nestačí povýšit se na úroveň Brahmanu. Brahman je sat (bytí) a částečná realizace Absolutní Pravdy. To, po čem skutečnĕ toužíme, je ānanda. Sac-cid-ānanda: cit znamená „poznání“, ale ani to není úplné. K úplné realizaci je zapotřebí ānanda, blaženost. Ánandu nenajdeme, když budeme létat po obloze. Dříve nebo pozdĕji budeme muset přistát na letišti. Ánandu nemůžeme zakusit, když se povzneseme do záře Brahmanu. Najdeme ji na duchovních planetách, kde sídlí Nárájan, Kršna. Paras tasmāt tu bhāvo 'nyo 'vyakto 'vyaktāt sanātanaḥ (Bhagavad-gítá 8.20). Musíme proniknout na duchovní planety a šťastnĕ žít ve společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Jinak se budeme muset znovu vrátit do hmotného svĕta. Jak je možné dostat se do společnosti Nejvyššího Pána? Musíme se snažit porozumĕt Kršnovi. Proč přichází? Co dĕlá? Jak vypadá?

O propósito deste movimento da consciência de Kṛṣṇa é ensinar às pessoas como compreender Kṛṣṇa. Se alguém é afortunado a ponto de compreendê-lO, sua vida é um sucesso. Enquanto temos desejos luxuriosos e cobiçosos, não podemos alcançar tal compreensão. O processo de bhakti-yoga é o processo de purificação através do qual podemos nos libertar de kāma e lobha, luxúria e cobiça, e das influências dos guṇas inferiores, tamo-guṇa e rajo-guṇa, ignorância e paixão. Logo que nos ocupamos em serviço devocional, nós nos livramos de imediato da influência dos guṇas. Porque não somos peritos em nos aproximar do Senhor Supremo, temos de seguir os princípios de bhakti-yoga enunciados pelos ācāryas. Quando um menino vai para a escola, ele tem de seguir as regras e regulações, mas, depois de algum tempo, ele se acostuma com elas e não precisa mais ser ensinado. Em outras palavras, ele aprende a ir à escola sozinho na hora certa, a sentar-se em seu lugar e a estudar corretamente. Analogamente, neste movimento da consciência de Kṛṣṇa, temos certas regras e regulações. Temos de levantar de madrugada para o maṅgala-ārati, cantar dezesseis voltas de Hare Kṛṣṇa por dia e executar todas as funções de bhakti-yoga. Dessa maneira, apegamo-nos a prestar serviço a Kṛṣṇa e tornamo-nos experientes nesta ciência. Ao atingirmos essa plataforma, logramos a autorrealização.

Cílem hnutí pro vĕdomí Kršny je učit lidi o Kršnovi. Jestliže Mu porozumíme, náš život bude úspĕšný. Pokud bude v našem srdci chtíč a hnĕv, nikdy nebudeme moci Kršnovi porozumĕt. Bhakti-jóga je způsob, jak se zbavit chtíče (kámy), chamtivosti (lóbhy) a vlivu nižších kvalit hmotné přírody    —    kvality vášnĕ (radžo-guny) a nevĕdomosti (tamo-guny). Jakmile se zapojíme do oddané služby, okamžitĕ se osvobodíme od vlivu gun. Protože sami nevíme, jak se obrátit na Nejvyššího Pána, musíme následovat zásady bhakti-jógy, které následovali všichni áčárjové. Když jde malý chlapec do školy, musí dodržovat zásady a pravidla, ale za nĕjakou dobu si na nĕ zvykne a nikdo mu je nemusí připomínat. Sám chodí včas do školy, posadí se na své místo a začne se učit. V našem hnutí pro vĕdomí Kršny máme také různé zásady. Musíme ráno vstávat na mangala-árati, zpívat šestnáct kol Haré Kršna mantry dennĕ a dodržovat ostatní pravidla bhakti-jógy. Postupnĕ najdeme v oddané službĕ Kršnovi zalíbení a začneme do této vĕdy pronikat hloubĕji. Když pokročíme na tuto úroveň, budeme okamžitĕ seberealizovaní.