Skip to main content

Capítulo 10

Kapitola desátá

Apego Espiritual e Desapego Material

Duchovní a hmotná připoutanost

Verso 18

TEXT 18

jñāna-vairāgya-yuktena
bhakti-yuktena cātmanā
paripaśyaty udāsīnaṁ
prakṛtiṁ ca hataujasam
jñāna-vairāgya-yuktena
bhakti-yuktena cātmanā
paripaśyaty udāsīnaṁ
prakṛtiṁ ca hataujasam

Nessa posição de autorrealização, pela prática de conhecimento e renúncia em serviço devocional, uma pessoa vê tudo na perspectiva correta; ela torna-se indiferente à existência material, e a influência material atua menos poderosamente sobre ela.

Díky poznání a odříkání v oddané službĕ vidí seberealizovaný človĕk vše v pravém svĕtle. Přestává ho zajímat hmotný svĕt a všechny hmotné vlivy na nĕj působí mnohem ménĕ.

SIGNIFICADO—Assim como a contaminação dos germes de uma doença específica pode influenciar uma pessoa mais fraca, a influência da natureza material, ou da energia ilusória, pode, analogamente, atuar sobre a alma mais fraca, ou condicionada, mas não sobre a alma liberada. Autorrealização é a posição do estado liberado. Alguém entende sua posição constitucional através de conhecimento e vairāgya, renúncia. Sem conhecimento, ninguém pode ter compreensão. A compreensão de que somos partes integrantes e infinitesimais do Espírito Supremo nos faz desapegados da vida material condicionada. Esse é o começo do serviço devocional. A menos que nos libertemos da contaminação material, não podemos ocupar-nos no serviço devocional ao Senhor. Neste verso, portanto, afirma-se que jñāna-vairāgya-yuktena: quando alguém tem pleno conhecimento de sua posição constitucional e está na ordem de vida renunciada, desapegado da atração material, então, através do serviço devocional puro, bhakti-yuktena, ele pode ocupar-se como servo amoroso do Senhor. Paripaśyati significa que ele pode ver tudo em sua perspectiva correta. Então, a influência da natureza material torna-se quase nula. Isso também é confirmado na Bhagavad-gītā. Brahma-bhūtaḥ prasannātmā: aquele que é autorrealizado torna-se feliz e livre da influência da natureza material e, nesse momento, liberta-se da lamentação e da ansiedade. O Senhor afirma que essa posição é mad-bhaktiṁ labhate parām, o verdadeiro estado de principiante do serviço devocional. De forma semelhante, no Nārada-pañcarātra confirma-se que, quando os sentidos se purificam, é possível ocupá-los no serviço devocional ao Senhor. Quem está apegado à contaminação material não pode ser devoto.

Mikroby nakažlivé nemoci mohou působit jen na slabší jedince a právĕ tak vliv hmotné přírody neboli iluzorní energie Pána může působit jen na slabší, podmínĕné duše, zatímco osvobozených duší se nedotkne. Být seberealizovaný znamená nacházet se na osvobozené úrovni. Své přirozené postavení může človĕk pochopit pomocí poznání a odříkání (vairāgya). Bez poznání nemůžeme být realizovaní. Poznáme-li, že jsme nepatrné částečky Nejvyšší Duše, přestane nás zajímat hmotný, podmínĕný život. To je začátek oddané služby. Pokud se nevysvobodíme z hmotného pojetí života, nebudeme se moci zapojit do oddané služby Pánu. Proto se v tomto verši říká: jñāna-vairāgya-yuktena. Když si je človĕk plnĕ vĕdom svého přirozeného postavení, je v životním stádiu odříkání a nejeví zájem o hmotné svody, pak se prostřednictvím čisté oddané služby (bhakti-yuktena) může stát láskyplným služebníkem Pána. Paripaśyati znamená, že je schopen všechno vidĕt v pravém svĕtle. Pak se vliv hmotné přírody témĕř vytratí. Potvrzuje to také Bhagavad-gítá: brahma-bhūtaḥ prasannātmā    —    seberealizovaný človĕk se vymaní z vlivu hmotné přírody a dosáhne štĕstí. Nikdy se nermoutí a po ničem netouží. Pán označuje tento stav za mad-bhaktiṁ labhate parām, skutečný začátek oddané služby. V Nárada-paňčarátře je potvrzeno, že v oddané službĕ Pánu je možné zamĕstnat pouze očištĕné smysly. Oddaným nemůže být ten, koho přitahují hmotné vĕci.

No estado condicionado, somos influenciados pela natureza material. Já discutimos como estamos condicionados pelos três modos da natureza materialignorância, paixão e bondade. A bondade é superior à ignorância e à paixão porque, da plataforma da bondade, podemos compreender Kṛṣṇa e, então, transcender os modos de uma vez por todas. Nesta era, os homens estão em geral influenciados pelos modos inferiores – os modos da ignorância e da paixão. Nesses modos, não somos capazes de servir a Kṛṣṇa. É nossa posição constitucional servir a alguém, mas, quando não servimos Kṛṣṇa, servimos māyā. De qualquer forma, não podemos nos tornar os senhores. Quem pode dizer que é o senhor, que não está servindo a ninguém? Podemos servir a nossa família, sociedade, país, negócio, automóvel ou o que seja. Ou, se não encontramos nada para servir, compramos um gato ou um cão e o servimos. Por que isso acontece? Porque servir é nossa natureza. Só nos falta o conhecimento de onde aplicar o serviço. Devemos prestar serviço a Kṛṣṇa. No mundo material, servimos nossos desejos luxuriosos, e não a Kṛṣṇa, daí não obtermos prazer. Também servimos em algum escritório ou em algum emprego para conseguir algum dinheiro. Nesse caso, estamos servindo o dinheiro, não a pessoa. Assim, neste mundo material, podemos servir os sentidos ou o dinheiro. De qualquer forma, o serviço está sempre presente. Temos de servir.

V podmínĕném stavu jsme ovlivnĕni hmotnou přírodou. Dříve již bylo vysvĕtleno, jak jsme podmínĕni třemi kvalitami hmotné přírody    —    nevĕdomostí, vášní a dobrem. Dobro je nadřazené nevĕdomosti a vášni, protože v kvalitĕ dobra můžeme porozumĕt Kršnovi a dostat se tak na transcendentální úroveň. V tomto vĕku jsou lidé ovlivnĕni nižšími kvalitami, vášní a nevĕdomostí. Pod jejich vlivem nejsme schopni sloužit Kršnovi. Nĕkomu sloužit je přirozené, takže když nesloužíme Kršnovi, musíme sloužit máji. Nikdy se nestaneme pány. Kdo může říci, že nikomu neslouží? Sloužíme své rodinĕ, společnosti, zemi, svému podniku, svému autu a tolika jiným vĕcem. Když nenajdeme nikoho, komu bychom mohli sloužit, koupíme si kočku nebo psa a sloužíme jim. Proč? Protože je to pro nás přirozené. Pouze nevíme, komu svou službu vĕnovat. Služba je určena Kršnovi. V hmotném svĕtĕ sloužíme svému chtíči, ale žádnou zvláštní radost nám to nepřináší. Chodíme také do práce a sloužíme, abychom dostali peníze. V tomto případĕ nesloužíme žádné osobĕ, ale penĕzům. V hmotném svĕtĕ sloužíme smyslům a penĕzům. Sloužíme za každých okolností. Sloužit jednoduše musíme.

Na verdade, o único mestre é Kṛṣṇa. Ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya (Caitanya-caritāmṛta, Ādi 5.142). Todos os semideuses, seres humanos, animais, árvores e tudo mais são servos. Autorrealização significa compreender que o ser individual é servo eterno de Kṛṣṇa e que seu dever é servi-lO. Autorrealização não é pensar que ahaṁ brahmāsmi: “Eu me tornei Brahman, Bhagavān.” Como alguém pode tornar-se Bhagavān? Se somos Bhagavān, somos o ser poderoso supremo. Sendo assim, por que estamos nesta condição miserável? Por que estamos sob a influência de māyā? Será que Bhagavān submete-Se à influência de māyā? Não. Kṛṣṇa diz especificamente na Bhagavad-gītā que prakṛti, māyā, age sob Sua orientação. Māyā é serva de Kṛṣṇa, e, se somos servos de māyā, como podemos ser Kṛṣṇa, Bhagavān? Quando despertamos para nossos sentidos espirituais, compreendemos que estamos erroneamente ocupados a serviço de māyā e que nosso dever é ocuparmo-nos a serviço de Kṛṣṇa. Isso é autorrealização. Como se afirma aqui: jñāna-vairāgya-yuktena. Compreensão verdadeira é saber que somos servos de Kṛṣṇa, e de ninguém mais. Porque estamos sob o encanto da ilusão, estamos servindo a kāma, lobha, moha, mātsaryaluxúria e cobiçasem benefícios e sem prazer. Kāmādīnāṁ kati na katidhā pālitā durnideśāḥ: “Não há limite para os indesejados ditames dos desejos luxuriosos.” (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 3.2.25) Quando compreendemos que nosso prazer consiste em servir apenas a Kṛṣṇa, atingimos jñāna-vairāgya. Portanto, o Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.7) declara:

Jediným pánem je ve skutečnosti Kršna. Ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya (Čaitanja-čaritámrta, Ádi 5.142). Všichni polobozi, lidské bytosti, zvířata, stromy a všichni ostatní    —    všichni jsou služebníci. Seberealizace znamená pochopit, že jsme vĕční služebníci Kršny a že naší jedinou povinností je sloužit Mu. Seberealizace neznamená myslet si: ahaṁ brahmāsmi    —    „Jsem Brahman, jsem Bhagaván.“ Jak bychom se mohli stát Bhagavánem? Kdybychom byli Bhagaván, byli bychom svrchovanĕ mocní. Proč tedy trpíme? Proč jsme pod vlivem máji? Může se Bhagaván dostat pod vliv máji? Ne. Kršna říká v Bhagavad-gítĕ, že prakṛti, májá, jedná pod Jeho dohledem. Májá je Kršnova služebnice, a staneme-li se služebníky máji, jak můžeme sloužit Kršnovi, Bhagavánovi? To je seberealizace. Jñāna-vairāgya-yuktena. Skutečné duchovní poznání znamená vĕdĕt, že nejsme služebníci nikoho jiného než Kršny. Jelikož jsme pod vlivem iluze, sloužíme chtíči a chamtivosti (kāma, lobha, moha, mātsarya), aniž z toho máme nĕjaký prospĕch či potĕšení. Kāmādīnāṁ kati na katidhā pālitā durnideśā: „Rozkazy chtíče nemají konce.“ (Bhakti-rasámrta-sindhu 3.2.25) Když pochopíme, že naše potĕšení spočívá ve službĕ Kršnovi, dosáhneme úrovnĕ jñāna-vairāgya. Ve Šrímad-Bhágavatamu (1.2.7) se říká:

vāsudeve bhagavati
bhakti-yogaḥ prayojitaḥ
janayaty āśu vairāgyaṁ
jñānaṁ ca yad ahaitukam
vāsudeve bhagavati
bhakti-yogaḥ prayojitaḥ
janayaty āśu vairāgyaṁ
jñānaṁ ca yad ahaitukam

“Aquele que presta serviço devocional à Personalidade de Deus, Śrī Kṛṣṇa, imediatamente adquire conhecimento imotivado e desapego do mundo.” Se alguém se ocupa no serviço a Vāsudeva, Kṛṣṇa, seu conhecimento surge, e ele se torna um mahātmā. Mahātmā é aquele que compreende que Kṛṣṇa é tudo. Ele não desafia Kṛṣṇa nem tenta se tornar Kṛṣṇa. Quem faz isso não é um mahātmā, mas sim um durātmā, um patife. Qual é a posição e o conhecimento de um mahātmā? Kṛṣṇa diz:

„Oddanou službou Nejvyšší Osobnosti Božství, Šrí Kršnovi, človĕk okamžitĕ získá bezpříčinné poznání a ztratí zájem o hmotný svĕt.“ Jestliže se človĕk zapojí do služby Vásudévovi, Kršnovi, získá poznání a stane se z nĕj mahátmá. Mahátmá je ten, kdo poznal, že Kršna je všechno. Kdo to neví, není mahátmá, ale durátmá, darebák. Jaké je postavení a poznání mahátmy? Kršna říká:

mahātmānas tu māṁ pārtha
daivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam
mahātmānas tu māṁ pārtha
daivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam

“Ó filho de Pṛthā, aqueles que não se iludem, as grandes almas, estão sob a proteção da natureza divina. Eles se ocupam completamente em serviço devocional porque sabem que Eu sou a original e inexaurível Suprema Personalidade de Deus”. (Bhagavad-gītā 9.13)

„Velké duše, které nejsou poblouznĕny, ó synu Prthy, jsou pod ochranou Božské přirozenosti. Plnĕ se zamĕstnávají v oddané službĕ, protože vĕdí, že jsem původní a nepomíjivá Nejvyšší Osobnost Božství.“ (Bhagavad-gítá 9.13)

Não se pode fabricar um mahātmā. Ele está sob daivī prakṛti, a natureza divina. Existem dois tipos de prakṛti – parā prakṛti e aparā prakṛti. Aparā prakṛti é o mundo material, e daivī prakṛti, o mundo espiritual. Logo que a pessoa compreende que está inutilmente servindo a māyā neste mundo material sob a forma de sociedade, amigos, país e assim por diante, ela alcança o nível chamado jñāna, conhecimento. Assim que consegue este conhecimento, ela atinge a plataforma de brahma-bhūta, realização acerca do Brahman, e se torna prasannātmā, feliz. Talvez alguém pergunte: “Por que eu deveria servir a Kṛṣṇa?” Já explicamos que ser uma parte significa servir ao todo. O todo é Kṛṣṇa, e os seres individuais destinam-se à satisfação de Kṛṣṇa. Īśāvāsyam idaṁ sarvam.

Jako mahátmu si nemůžeme vybrat kohokoliv. Mahátmá musí být pod ochranou daivī prakṛti, Božské přirozenosti. Prakrti je dvojího druhu: parā prakṛti a aparā prakṛti. Aparā prakṛti je hmotný svĕt a daivī prakṛti je duchovní svĕt. Jakmile človĕk pochopí, že v hmotném svĕtĕ zbytečnĕ slouží máji v podobĕ společnosti, přátel, zemĕ a podobnĕ, dospĕje na úroveň džňány, poznání. Toto poznání ho okamžitĕ povýší na úroveň brahma-bhūta, realizace Brahmanu, a tak dosáhne štĕstí (prasannātmā). Můžeme se zeptat: „Proč mám sloužit Kršnovi?“ Již jsme vysvĕtlili, že část přirozenĕ slouží celku. Celkem je Kršna a individuální bytosti jsou určeny k tomu, aby Ho uspokojovaly. Īśāvāsyam idaṁ sarvam.

Existem muitos īśvaras, controladores, mas o īśvara supremo é Kṛṣṇa. Logo que atinge essa realização, o ser vivo alcança conhecimento perfeito e presta serviço em bhakti-yoga. Pessoas tolas dizem que bhakti destina-se aos ajñānīs, homens ininteligentes, mas esse não é o caso. Na Bhagavad-gītā, Kṛṣṇa diz que, após muitos nascimentos, o jñānī, o homem que possui conhecimento, rende-se a Ele.

Existuje mnoho vládců, íšvarů, ale nejvyšší íšvara je Kršna. Když človĕk dospĕje k této realizaci, dosáhl dokonalého poznání a vykonává oddanou službu v duchu bhakti-jógy. Hlupáci říkají, že bhakti je určena jen pro ajñānī, ménĕ inteligentní lidi, ale ve skutečnosti je tomu naopak. V Bhagavad-gítĕ Kršna naznačuje, že pouze jñānī neboli moudrý človĕk se Mu po mnoha a mnoha zrozeních odevzdá.

Enquanto não compreendemos Kṛṣṇa, Vāsudeva, devemos saber que ainda somos tolos. Podemos nos apresentar como grandes jñānīs, eruditos, mas, na verdade, somos tolos. Essa é a conclusão das escrituras. Se fôssemos realmente jñānīs, nós nos renderíamos a Kṛṣṇa.

Mĕli bychom vĕdĕt, že pokud jsme nepochopili Kršnu, jsme stále ještĕ hlupáci. Můžeme se vydávat za velké učence a jñānī, ale ve skutečnosti jsme hlupáci. To je závĕr šáster. Skutečný jñānī se odevzdá Kršnovi.

Existem muitos dharmas, ou atividades. Alguns são piedosos e outros ímpios, mas Kṛṣṇa nos diz para abandonarmos os dois. Arjuna pensava que era ímpio lutar com seus parentes, mas Kṛṣṇa insistia que ele lutasse. Como Arjuna poderia agir impiamente? Ele não podia, pois o serviço a Kṛṣṇa é transcendental à atividade piedosa e ímpia. À meia-noite, quando ouviam o som da flauta de Kṛṣṇa, as gopīs corriam para a floresta para encontrar-se com Ele. De acordo com os śāstras, é imoral mocinhas encontrarem-se com um rapaz na floresta na calada da noite. Mas essa não foi uma atividade ímpia porque as gopīs fizeram isso para Kṛṣṇa. Caitanya Mahāprabhu, que era tão estrito, a ponto de mulher alguma poder aproximar-se dEle para oferecer reverências, disse que ramyā kācid upāsanā vraja-vadhū-vargeṇa yā kalpitā: “O que pode ser mais maravilhoso do que a adoração prestada pelas gopīs? “Embora aparentemente fosse imoral que as gopīs dançassem com Kṛṣṇa, Caitanya Mahāprabhu afirma que a relação delas com Kṛṣṇa é a forma de adoração mais elevada. Isso é verdadeiro conhecimento transcendental. Transcende a todas as atividades piedosas e ímpias quem serve a Kṛṣṇa. Afinal, piedade e impiedade encontram-se dentro dos modos materiais. O serviço a Kṛṣṇa transcende o bem e o mal, a piedade e a impiedade. Bhakti-yoga começa quando se atingem jñāna e vairāgya completos. Jñāna é conhecimento, e vairāgya é desapego da matéria e ocupação da mente no espírito. Ambos são alcançados automaticamente quando nos ocupamos no serviço devocional a Kṛṣṇa.

Existuje mnoho dharem neboli činností. Nĕkteré jsou zbožné a nĕkteré bezbožné, ale Kršna nám říká, abychom zanechali obou. Ardžuna si myslel, že bojovat s příbuznými je bezbožné, ale Kršna naléhal, aby bojoval. Jak mohl Ardžuna jednat bezbožnĕ? Ve skutečnosti nejednal bezbožnĕ, protože služba Kršnovi je transcendentální zbožným i bezbožným činům. Když gópí o půlnoci uslyšely zvuk Kršnovy flétny, bĕžely za Ním do lesa. Podle šáster je nemorální, aby se mladé dívky stýkaly s mladým chlapcem v lese uprostřed noci. Jejich chování ale nebylo bezbožné, protože gópí to dĕlaly pro Kršnu. Čaitanja Maháprabhu, který byl tak přísný, že se k nĕmu žádná žena nesmĕla ani přiblížit, aby se Mu poklonila, řekl: ramyā kacid upāsanā vraja-vadhū-vargeṇa yā kalpitā. „Kdo by mohl uctívat Kršnu lépe než gópí z Vradži?“ Nám se mohlo zdát nemorální, když gópí tančily s Kršnou, ale Čaitanja Maháprabhu říká, že jejich vztah ke Kršnovi je nejvyšší podobou odříkání. To je skutečné transcendentální poznání. Službou Kršnovi človĕk transcenduje všechny zbožné a bezbožné činnosti. Zbožnost a bezbožnost patří do hmotných kvalit. Oddaná služba Kršnovi je transcendentální dobrému i špatnému, zbožnému i bezbožnému. Bhakti-jóga začíná završením džňány a vairágji. Džňána je poznání a vairágja je odříkání všeho hmotného a zamĕstnání mysli v duchovních činnostech. Obojího automaticky dosáhneme, zamĕstnáme-li se v oddané službĕ Kršnovi.

Verso 19

TEXT 19

na yujyamānayā bhaktyā
bhagavaty akhilātmani
sadṛśo ’sti śivaḥ panthā
yogināṁ brahma-siddhaye
na yujyamānayā bhaktyā
bhagavaty akhilātmani
sadṛśo ’sti śivaḥ panthā
yogināṁ brahma-siddhaye

Nenhuma classe de yogī pode alcançar a perfeição em autorrealização a não ser que se ocupe em serviço devocional à Suprema Personalidade de Deus, pois esse é o único caminho auspicioso.

Žádný jogín nemůže dosáhnout dokonalosti seberealizace, pokud se nezamĕstná v oddané službĕ Nejvyšší Osobnosti Božství, neboť to je jediná příznivá cesta.

SIGNIFICADO—Como se expõe explicitamente aqui, o conhecimento e a renúncia são perfeitos somente ao serem ligados ao serviço devocional. Na yujyamānayā significa “sem estar encaixado”. Quando há serviço devocional, a pergunta é a quem oferecer esse serviço. O serviço devocional deve ser oferecido à Suprema Personalidade de Deus, que é a Superalma de tudo, pois esse é o único caminho fidedigno de autorrealização, ou de compreensão de Brahman. A expressão brahma-siddhaye significa entender que somos diferentes da matéria, entender que somos Brahman. As palavras védicas para isso são ahaṁ brahmāsmi. Brahma-siddhi significa que devemos ter conhecimento de que não somos matéria: somos almas puras. Há diferentes classes de yogīs, mas todo yogī deve ocupar-se em autorrealização, ou compreensão de Brahman. Aqui se afirma claramente que, a menos que nos ocupemos cem por cento no serviço devocional à Suprema Personalidade de Deus, não podemos ter fácil acesso ao caminho de brahma-siddhi.

Zde je jasnĕ vysvĕtleno, že poznání a odříkání nejsou nikdy dokonalé, pokud nejsou spojeny s oddanou službou. Na yujyamānayā znamená „bez odchýlení“. Mluvíme-li o oddané službĕ, nabízí se otázka, komu má být určena. Oddaná služba má být vykonávána pro Nejvyšší Osobnost Božství, Nadduši všech a všeho, protože je to jediná zaručená cesta seberealizace neboli realizace Brahmanu. Slovo brahma-siddhaye znamená pochopit, že se lišíme od hmoty, pochopit, že jsme Brahman. Védy říkají: ahaṁ brahmāsmi. Brahma-siddhi znamená, že se lišíme od hmoty, že jsme duše. Existuje mnoho druhů jogínů, ale každý z nich by mĕl dosáhnout seberealizace neboli realizace Brahmanu. Zde je jasnĕ řečeno, že není možné dosáhnout brahma-siddhi, pokud se človĕk zcela nezapojí do oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství.

No começo do segundo capítulo do Śrīmad-Bhāgavatam, afirma-se que, quando nos ocupamos no serviço devocional a Vāsudeva, o conhecimento espiritual e a renúncia ao mundo material manifestam-se automaticamente. Assim, o devoto não precisa esforçar-se separadamente para obter renúncia ou conhecimento. O próprio serviço devocional é tão poderoso que, mediante nossa atitude de serviço, tudo nos é revelado. Aqui se afirma que śivaḥ panthā: este é o único caminho auspicioso para se atingir a autorrealização. O caminho do serviço devocional é o meio mais confidencial de alcançar a compreensão de Brahman. O fato de a perfeição na compreensão de Brahman ser alcançada através do auspicioso caminho do serviço devocional indica que a dita compreensão de Brahman, ou compreensão da refulgência brahmajyoti, não é brahma-siddhi. Além deste brahmajyoti, encontra-Se a Suprema Personalidade de Deus. Nas Upaniṣads, um devoto ora ao Senhor pedindo-Lhe o obséquio de afastar a refulgência, brahmajyoti, para que ele possa ver dentro do brahmajyoti a verdadeira forma eterna do Senhor. Se não compreendemos a forma transcendental do Senhor, não há possibilidade de bhakti. Bhakti supõe a existência do receptáculo do serviço devocional e do devoto que presta serviço devocional. Brahma-siddhi através do serviço devocional é a compreensão da Suprema Personalidade de Deus. A compreensão dos raios refulgentes do corpo da Divindade Suprema não é a fase perfeita de brahma-siddhi, ou compreensão de Brahman. Tampouco a compreensão do aspecto Paramātmā da Pessoa Suprema é perfeita, pois Bhagavān, a Suprema Personalidade de Deus, é akhilātmāEle é a Superalma. Quem compreende a Personalidade Suprema compreende os outros aspectos, a saber, o aspecto Paramātmā e o aspecto Brahman, e essa compreensão total é brahma-siddhi.

Na začátku druhé kapitoly Šrímad-Bhágavatamu se říká, že oddanou službu Vásudévovi automaticky provází duchovní poznání a odpoutanost od hmotného svĕta. Oddaný o nĕ nemusí zvlášť usilovat. Oddaná služba je tak mocná, že každému přinese vše potřebné. Śivaḥ panthā: je to jediná příznivá cesta k seberealizaci. Oddaná služba je nejdůvĕrnĕjší cestou k realizaci Brahmanu. Je-li realizace Brahmanu dosaženo prostřednictvím oddané služby, znamená to, že takzvaná realizace Brahmanu neboli realizace zářící brahmadžjóti není brahma-siddhi. Za brahmadžjóti je Nejvyšší Osobnost Božství. V Upanišadách se oddaný modlí k Pánu, aby laskavĕ odstranil Svou záři, aby oddaný mohl v této brahmadžjóti vidĕt skutečnou vĕčnou podobu Pána. Bez realizace transcendentální podoby Pána není možné dosáhnout bhakti. Bhakti vyjevuje existenci příjemce oddané služby a oddaného, který ji nabízí. Brahma-siddhi je realizace Nejvyšší Osobnosti Božství prostřednictvím oddané služby. Poznání tĕlesné záře Osobnosti Božství není dokonalou úrovní brahma-siddhi neboli realizace Brahmanu. Ani realizace Paramátmy není dokonalá, protože Bhagaván, Nejvyšší Osobnost Božství je akhilātmā    —     Nadduše. Ten, kdo realizoval Osobnost Božství, realizuje také ostatní rysy Boha, Paramátmu a Brahman, a tato souhrnná realizace se nazývá brahma-siddhi.

Como foi dito antes, a palavra yoga significa “conectar”. Brahma-siddhaye significa “autorrealização”, e ahaṁ brahmāsmi significa “eu sou alma espiritual”. Na verdade, não é suficiente que a pessoa compreenda que é espírito. Ela deve ir adiante. A febre de um doente pode ser curada, mas ele também tem de recuperar suas forças e apetite para ficar cem por cento curado. Ele, então, pode ter uma vida normal, saudável, livre de doenças. Da mesma maneira, simplesmente entender que é uma alma espiritual não é suficiente. É necessário ocupar-se em atividade espiritual, e essa atividade espiritual é bhakti. Os filósofos māyāvādīs pensam ser suficiente parar com toda atividade material, e os filósofos budistas advogam o nirvāṇa, a cessação da vida material. E não dão mais nenhuma informação. Na verdade, estamos sofrendo em virtude desta combinação material. Este corpo é constituído de terra, água, fogo, ar, éter, mente, inteligência e ego. Os budistas e os māyāvādīs advogam a aniquilação desses componentes. Eles dizem: “Que a terra volte à terra, que a água volte à água, que o fogo volte ao fogo e tudo se torne zero.” Se demolimos a casa do corpo material e a tornamos zero, alcançamos o nirvāṇa. Nirvāṇa quer dizer cessação do prazer e da dor. Os māyāvādīs e os budistas dizem que, se enchermos um pote com água, a água produzirá algum som enquanto o pote não estiver completamente cheio. Quando o pote está cheio, não haverá mais som algum. Por isso, eles dizem que todos os mantras e hinos védicos cessam quando se atinge completa compreensão acerca de Brahman. Em outras palavras, os budistas e os māyāvādīs dizem que o mundo material é falso, mithyā, e que devemos, de uma forma ou outra, torná-lo zero. Entretanto, simplesmente compreender o Brahman, compreender a própria identidade como alma espiritual, é insuficiente. Temos de compreender que Bhagavān está em toda a parte:

Již jsme uvedli, že yoga znamená „spojení“. Brahma-siddhaye znamená „seberealizace“ a ahaṁ brahmāsmi znamená „já jsem duše“. Poznání, že jsme duše, k dokonalosti nestačí. Musíme pokročit dále. Horečka se sníží, ale abychom se zcela uzdravili, musí se nám vrátit také síla a chuť k jídlu. Teprve potom se nemoci zbavíme a žijeme normálním zdravým životem. Pouhá realizace naší duchovní podstaty nestačí. Musíme se zamĕstnat duchovní činností a touto činností je bhakti. Májávádští filozofové si myslí, že stačí zastavit všechny hmotné činnosti a buddhisté zastávají nirvánu, ukončení hmotného života, ale nikdo nejde dále. Faktem je, že trpíme kvůli hmotnému zapletení. Tĕlo se skládá ze zemĕ, vody, ohnĕ, vzduchu, éteru, mysli, inteligence a falešného ega. Buddhisté a májávádíni chtĕjí s tĕmito prvky skoncovat a říkají: „Ať se zemĕ vrátí do zemĕ, voda do vody, oheň do ohnĕ a my se staneme ničím.“ Když zboříme dům hmotného tĕla a staneme se ničím, dosáhneme nirvány. Nirvána znamená konec radostí a bolestí. Májávádíni a buddhisté říkají, že nádoba může vydávat nĕjaký zvuk, dokud ji zcela nenaplníme. Prohlašují, že na úrovni realizace Brahmanu všechny védské mantry končí. Jinými slovy říkají, že svĕt je falešný, mithyā, a mĕli bychom ho anulovat. Pouhá realizace Brahmanu, realizace, že jsme duše, nestačí. Musíme realizovat, že Bhagaván je všude:

eko ’py asau racayituṁ jagad-aṇḍa-koṭiṁ
yac-chaktir asti jagad-aṇḍa-cayā yad-antaḥ
aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara-sthaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
eko ’py asau racayituṁ jagad-aṇḍa-koṭiṁ
yac-chaktir asti jagad-aṇḍa-cayā yad-antaḥ
aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara-sthaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

“Adoro a Govinda, a Personalidade de Deus, que, através de uma de Suas porções plenárias, entra na existência de cada universo e de cada partícula atômica e assim manifesta ilimitadamente Sua energia infinita por toda a criação material.” (Brahma-saṁhitā 5.35)

„Uctívám prvotního Pána Góvindu, který Svou úplnou částí vstupuje do každého vesmíru a každého atomu, a tak projevuje Svou nekonečnou energii po celém hmotném stvoření.“ (Brahma-sanhitá 5.35)

Śrī Bhagavān não está sozinho. Ele está não apenas localizado, mas em toda parte também. Embora tenha uma morada específica, Kṛṣṇa está em toda parte. Não é que, porque Kṛṣṇa está em um lugar, não pode estar em outros. Como somos condicionados, quando sentamos em nosso escritório, não podemos estar em casa. Kṛṣṇa não é assim. Goloka eva nivasaty akhilātma-bhūtaḥ. Kṛṣṇa está sempre em Goloka Vṛndāvana, ainda assim Ele é aṇḍāntara-stha- paramāṇu-cayāntara-stham. Ele está dentro de cada átomo do universo. Este universo existe por causa de Garbhodakaśāyī Viṣṇu. Não existe apenas um universo, mas sim muitos milhões, e todos funcionam perfeitamente porque Garbhodakaśāyī Viṣṇu está presente. Não devemos pensar que todos estes planetas estão flutuando no espaço sem que nenhum plano tenha sido feito. Existe, com certeza, um plano.

Šrí Bhagaván není sám. Je nejen lokalizovaný, ale je také všude. I když je Kršna na určitém místĕ, zároveň je také všudypřítomný. Když je tady, ještĕ to neznamená, že nemůže být zároveň i nĕkde jinde. My jsme podmínĕné duše, a když sedíme ve své kanceláři, nemůžeme být zároveň i doma. Ale Kršna takový není. Goloka eva nivasaty akhilātma-bhūtaḥ. Kršna je neustále v Gólóce Vrndávanĕ, ale přesto je aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara-stham. Je v každém atomu ve vesmíru. Vesmír existuje díky Garbhódakašájí Višnuovi. Existují miliony vesmírů a všechny bezchybnĕ pracují díky přítomnosti Garbhódakašájí Višnua. Nemĕli bychom si myslet, že všechny planety se vznášejí v prostoru bez uspořádání. Vše je přesnĕ určeno.

Para livrar-se por completo dos modos materiais, devemos alcançar não só a plataforma de jñāna e vairāgya, mas também de bhakti. Quando mencionamos bhakti, algumas pessoas dizem: “Eu presto bhakti a minha esposa. Eu a amo muito e cuido dela. Se não a vejo, fico louco.” Dessa maneira, elas têm bhakti por suas famílias, país, deusa Durgā, outros semideuses e assim por diante. Entretanto, esse tipo de bhakti não adianta. Portanto, afirma-se que bhaktir bhagavati. Deve-se prestar bhakti ao Supremo. Não é que se deva prestar bhakti a um Bhagavān de imitação. Se alguém diz ser Bhagavān, devemos perguntar: “Você está presente no coração de todos? Pode me dizer o que estou pensando agora?” Se alguém é Bhagavān, deve ser akhilātmā. Quem é īśvara tem de estar presente no coração de todos. Kṛṣṇa está presente no coração de todos (sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭaḥ). Tudo isso deve ser estudado meticulosamente. Ninguém deve aceitar este ou aquele patife como Bhagavān. Tampouco deve prestar bhakti a este ou aquele semideus, à sua família, país, sociedade, esposa, gato, cão ou o que for. Nada disso é bhakti de verdade, mas sim bhakti de imitação. Não passa, na verdade, de desejo luxurioso. Se podemos desenvolver bhakti por Kṛṣṇa, consciência de Kṛṣṇa, nossas vidas serão bem-sucedidas. De fato, não há alternativa. Como declara este verso: sadṛśo ’sti śivaḥ panthā. O Para-brahman é Kṛṣṇa, e brahma-siddhaye significa compreender nossa relação com Kṛṣṇa. Está totalmente correto identificar-se como Brahman (ahaṁ brahmāsmi), mas qual é a nossa relação com o Para-brahman? Sempre há dois: Brahman e Para-brahman, ātmā e Paramātmā, īśvara e Parameśvara, a entidade viva individual e a entidade viva suprema, nitya e nityānām, cetanaś e cetanānām. Sempre existem dois, e dois significa um relacionamento. Devemos, portanto, compreender nossa relação com o Supremo, com o Para-brahman. Compreender essa relação é brahma-siddhaye.

Chceme-li se úplnĕ vymanit z vlivu hmotných kvalit, musíme být nejen na úrovni džňány a vairágji, ale také bhakti. Když řekneme „bhakti“, nĕkteří lidé odpoví: „Dávám bhakti své ženĕ. Mám ji moc rád a starám se o ni. Když ji nemohu vidĕt, šílím.“ Lidé tak dávají bhakti své rodinĕ, zemi, bohyni Durze nebo jiným polobohům. Taková bhakti ale nepomůže. Bhaktir bhagavati. Bhakti musíme vĕnovat Nejvyššímu. Skutečná bhakti se nemůže týkat nĕjakého vymyšleného Bhagavána. Když nĕkdo řekne, že je Bhagaván, mĕli bychom se ho zeptat: „Jsi přítomný v srdcích všech živých bytostí? Můžeš mi říci, co si teď myslím?“ Bhagaván musí být akhilātmā. Pravý íšvara musí být přítomen v srdcích všech. Kršna je v srdci všech živých bytostí (sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭaḥ). To vše bychom mĕli důkladnĕ prostudovat. Žádného darebáka bychom nemĕli považovat za Bhagavána a bhakti bychom nemĕli vĕnovat ani polobohům, ani rodinĕ, zemi, společnosti, manželce, kočce, psovi, ani nikomu jinému. To pak není skutečná bhakti, ale pouhá napodobenina. Je to chtíč. Vyvineme-li bhakti ke Kršnovi, vĕdomí Kršny, náš život bude úspĕšný. Nemáme žádnou jinou možnost. V tomto verši se říká: sādṛśo 'sti śivaḥ panthā. Parabrahman je Kršna a brahma-siddhaye znamená porozumĕt našemu vztahu s Kršnou. Je dobré poznat, že jsme Brahman (ahaṁ brahmāsmi), ale jaký je náš vztah k Parabrahmanu? Vždy existují Brahman a Parabrahman, átmá a Paramátmá, íšvara a Paraméšvara, individuální živá bytost a svrchovaná živá bytost, nitya a nityānām, cetanaś a cetanānām. Vždy existují dva a to znamená určitý vztah. Proto bychom mĕli porozumĕt našemu vztahu k Nejvyššímu, k Parabrahmanu. To je brahma-siddhaye.

Em qualidade, somos unos com o Para-brahman, mas o Para-brahman é muito grande e nós somos muito pequenos. Para-brahman é um (kaivalya). Não existe alternativa nem duplicata. Ninguém é igual a Ele ou maior do que Ele. Esse é o significado de kaivalya. O propósito da vida humana é indagar sobre o Para-brahman e a relação do ser vivo com Ele. Infelizmente, ninguém está indagando sobre o Para-brahman. Todos perguntam sobre as notícias do jornal, e todos estão preocupados em ir ao mercado e comprar muitas mercadorias por um bom preço. Tudo isso está ocorrendo na sociedade humana e também na sociedade dos cães e dos gatos.

Kvalitativnĕ jsme rovni Parabrahmanu, ale Parabrahman je velký, zatímco my jsme malí. Parabrahman je jeden (kaivalya). Nikdo se Mu nevyrovná a nikdo není vyšší než On. To je význam slova kaivalya. Lidský život je určen k rozvíjení poznání o Parabrahmanu a o našem vzájemném vztahu. Lidé si ale naneštĕstí takové otázky nekladou. Všichni se ptají, co dnes píšou v novinách a kde se dá nĕco levnĕ koupit. To známe z lidské společnosti, ale podobné vĕci se odehrávají i ve zvířecí společnosti psů a koček.

Este mundo é cheio de escuridão e ignorância, mas a consciência de Kṛṣṇa transcende este mundo material. Em consciência de Kṛṣṇa, não existe escuridão, somente luz. Se tentamos encontrar algo à noite, é muito difícil; contudo, durante o dia, não há dificuldade. Os śāstras prescrevem que devemos abandonar esta escuridão e ir para a luz. Essa luz é dada pelo guru.

Hmotný svĕt je plný temnoty a nevĕdomosti, ale vĕdomí Kršny je tomuto svĕtu transcendentální. Vĕdomí Kršny je jako svĕtlo. Když nĕco hledáme potmĕ v noci, dá nám to velkou práci, ale ve dne to najdeme bez potíží. Šástry nám radí, abychom vyšli z temnoty na svĕtlo. Svĕtlo nám dává guru.

oṁ ajñāna timirāndhasya
jñānāñjana-śalākayā
cakṣur unmīlitaṁ yena
tasmai śrī-gurave namaḥ
oṁ ajñāna timirāndhasya
jñānāñjana-śalākayā
cakṣur unmīlitaṁ yena
tasmai śrī-gurave namaḥ

“Nasci na mais escura ignorância, e meu mestre espiritual abriu meus olhos com o archote do conhecimento. Ofereço-lhe minhas respeitosas reverências.”

„Narodil jsem se v nejtemnĕjší nevĕdomosti a můj duchovní učitel mi otevřel oči pochodní poznání. Proto mu vzdávám svou hlubokou úctu.“

É dever do guru proporcionar luz através do conhecimento. O guru assimilou completamente a essência védica da vida. Recebe-se śruti, conhecimento, através da audição. Não é algo experimental. Através de experiências não podemos compreender o que está além de nossa percepção sensorial. Não podemos saber quem é nosso pai através de conhecimento experimental. Ninguém pode dizer: “Deixe-me descobrir quem é meu pai através do processo empírico.” Nosso pai existia antes de nós existirmos, e não é possível saber, através de conhecimento experimental, se esse ou aquele homem é nosso pai. A verdadeira autoridade é a mãe; portanto, compara-se o conhecimento védico à mãe, e os Purāṇas, às irmãs. Devemos compreender através dos Vedas qual é de fato o conhecimento último. O objetivo conhecível máximo é Kṛṣṇa, e, pelo simples fato de compreender Kṛṣṇa, compreende-se tudo. Não é preciso compreender algo separadamente. Kṛṣṇa está dentro de nossos corações. Ele não está longe; ao contrário, está em toda parte. Caso Kṛṣṇa veja que estamos apegados a Ele, Ele Se torna nosso amigo. Ele é o amigo de todos, mas especialmente de Seus devotos. Como o próprio Kṛṣṇa diz na Bhagavad-gītā (10.11):

Guru musí umĕt vše osvítit svĕtlem poznání. Guru si osvojil podstatu védského života. Śruti, poznání, přichází prostřednictvím naslouchání. Nemůžeme ho získat pomocí pokusů. Pokusy nám nikdy nedovolí pochopit to, co je za hranicemi našeho smyslového vnímání. Žádným pokusem nezjistíme, kdo je naším otcem. Není možné hledat svého otce pomocí experimentů. Náš otec žil ještĕ před tím, než jsme byli na svĕtĕ; nikdy se nám nepodaří určit, který muž je náš otec. Smĕrodatná autorita je matka. Védské poznání je proto přirovnáváno k matce a Purány k sestrám. Z Véd můžeme pochopit, co je konečné poznání. Konečným cílem poznání je Kršna a poznáním Kršny můžeme poznat všechno. Nemusíme se snažit o každé zvlášť. Kršna je v našich srdcích. Není daleko    —    je zde, je všude. Když uvidí, že o Nĕj máme zájem, stane se naším přítelem. Kršna je přítelem všech, ale zvláštĕ je přátelský ke Svým oddaným, jak Sám říká v Bhagavad-gítĕ (10.11):

teṣām evānukampārtham
aham ajñāna-jaṁ tamaḥ
nāśayāmy ātma-bhāva-stho
jñāna-dīpena bhāsvatā
teṣām evānukampārtham
aham ajñāna-jaṁ tamaḥ
nāśayāmy ātma-bhāva-stho
jñāna-dīpena bhāsvatā

“Para lhes mostrar misericórdia especial, Eu, residindo em Seus corações, destruo com a luz brilhante do conhecimento a escuridão nascida da ignorância.”

„Dlím v jejich srdcích a ze soucitu k nim rozptyluji temnotu zrozenou z nevĕdomosti zářící pochodní poznání.“

Jñāna existe em nós; está simplesmente coberto pela cortina da ignorância. A luz existe e a escuridão existe, mas, quando estamos em escuridão, não podemos ver as coisas como elas são. Kṛṣṇa diz que, à medida que o devoto se entrega à prestação de serviço, Ele próprio dissipa a escuridão da ignorância. Se realmente desejamos alcançar a perfeição nesta vida, basta que nos ocupemos em serviço devocional à Suprema Personalidade de Deus, Bhagavān. Não é que Bhagavān seja difícil de encontrar. Bhagavān está dentro de nossos corações. Īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe ’rjuna tiṣṭhati (Bhagavad-gītā 18.61). Esse é o verdadeiro Bhagavān, dentro do coração de todos. Esse Bhagavān está sempre ativo. Ele instruiu Brahmā, o senhor do universo, e Brahmā, após receber instruções de Kṛṣṇa, criou o universo inteiro. Kṛṣṇa também dará instruções a nós, caso simplesmente adotemos o serviço devocional.

Jñāna je zde; pouze ji zakrývá závoj nevĕdomosti. Když jsme v temnotĕ, nemůžeme vidĕt vĕci takové, jaké jsou. Kršna říká, že odstraňuje nevĕdomost živých bytostí podle toho, jak Mu slouží. Chceme-li dosáhnout dokonalosti v tomto životĕ, musíme se pouze zamĕstnat v oddané službĕ Nejvyšší Osobnosti Božství, Bhagavánovi. Bhagavána není tĕžké najít    —    je v našem srdci. Īśvaraḥ sarva bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati (Bhagavad-gítá 18.61). Skutečný Bhagaván sídlí v srdcích všech. Bhagaván je neustále aktivní. Předal poznání Brahmovi, vládci vesmíru, a Brahmá podle Jeho pokynů vytvořil celý vesmír. Kršna dá poznání také nám, jestliže se zamĕstnáme v oddané službĕ Jemu.

Verso 20

TEXT 20

prasaṅgam ajaraṁ pāśam
ātmanaḥ kavayo viduḥ
sa eva sādhuṣu kṛto
mokṣa-dvāram apāvṛtam
prasaṅgam ajaraṁ pāśam
ātmanaḥ kavayo viduḥ
sa eva sādhuṣu kṛto
mokṣa-dvāram apāvṛtam

Todo homem erudito sabe muito bem que o apego à matéria é o maior enredamento da alma espiritual. Mas esse mesmo apego, quando aplicado aos devotos autorrealizados, abre a porta da liberação.

Každý moudrý človĕk ví, že záliba v hmotných vĕcech je pro duši nejvĕtším poutem, avšak tatáž záliba přeorientovaná na seberealizované oddané otevírá dveře k vysvobození.

SIGNIFICADO—Afirma-se aqui claramente que o apego a algo é a causa do cativeiro na vida condicionada, e o mesmo apego, quando aplicado a outro objeto, abre a porta da liberação. Não é possível eliminar o apegobasta que ele seja transferido. Apego a coisas materiais chama-se consciência material, e apego a Kṛṣṇa ou a Seu devoto chama-se consciência de Kṛṣṇa. A consciência, portanto, é a plataforma do apego. Aqui se afirma claramente que basta purificarmos a consciência, substituindo a consciência material pela consciência de Kṛṣṇa, para alcançarmos a liberação. Apesar da afirmativa de que se deve abandonar o apego, a ausência de desejos é impossível para a entidade viva. Por sua própria constituição, a entidade viva tende a apegar-se a algo. Observamos que, se alguém não tem objeto de apego, se não tem filhos, então transfere seu apego aos cães e gatos. Isso indica que não se pode acabar com a propensão ao apego; ela tem que ser utilizada para o melhor propósito. Nosso apego a coisas materiais perpetua nosso estado condicionado, mas o mesmo apego, quando transferido à Suprema Personalidade de Deus ou a Seu devoto, é a fonte de liberação.

Připoutanost k určité vĕci je příčinou otroctví a podmínĕného života, ale stejná připoutanost zamĕřená k nĕčemu jinému otevírá dveře k vysvobození. Připoutanost nelze zničit. Je ji pouze nutné přeorientovat. Připoutanost k hmotným vĕcem je základem hmotného vĕdomí a připoutanost ke Kršnovi nebo Jeho oddanému je základem vĕdomí Kršny. Připoutanost existuje na úrovni vĕdomí. Když své vĕdomí očistíme a z hmotného vĕdomí se stane vĕdomí Kršny, dosáhneme vysvobození. Říká se, že bychom se mĕli vzdát svých pout, ale úplnĕ se zbavit všech tužeb není pro živou bytost možné. Živá bytost má sklon být k nĕčemu poutána. Vidíme, že když se nĕkdo nemá o koho starat     —    nemá-li dĕti    —    přeorientuje svou připoutanost na psy a kočky. Z toho je patrné, že sklon k připoutanosti nelze zničit, pouze ho musíme využít správným způsobem. Naše záliba v hmotných vĕcech prodlužuje náš hmotný život, ale stejná záliba zamĕřená na Osobnost Božství nebo Jeho oddaného je zdrojem osvobození.

Recomenda-se aqui que se deve transferir esse apego aos devotos autorrealizados, os sādhus. E quem é um sādhu? O sādhu não é apenas um homem comum vestido com roupa açafroada e usando barba longa. O sādhu é descrito na Bhagavad-gītā como aquele que se ocupa inabalavelmente em serviço devocional. Mesmo que se observe que alguém não segue as estritas regras e regulações do serviço devocional, se ele simplesmente tem fé inabalável em Kṛṣṇa, a Pessoa Suprema, deve ser considerado um sādhu. Sādhur eva sa mantavyaḥ. O sādhu é um seguidor estrito do serviço devocional. Nesta passagem, recomenda-se que, se alguém deseja realmente compreender o Brahman, ou a perfeição espiritual, deve transferir seu apego ao sādhu, ou devoto. O Senhor Caitanya também confirmou isso. Lava-mātra sādhu-saṅge sarva-siddhi haya: simplesmente por um momento de associação com um sādhu, pode-se alcançar a perfeição.

Zde je doporučeno, abychom své záliby zamĕřili na seberealizované oddané, sádhuy. Kdo je to sádhu? Sádhu není obyčejný človĕk v šafránovém rouchu s dlouhými vousy. Sádhu je podle Bhagavad-gíty ten, kdo se bez odchýlení vĕnuje oddané službĕ. Může se stát, že nĕkdo ještĕ nedodržuje přísná pravidla oddané služby, ale pokud má neochvĕjnou víru v Kršnu, Nejvyšší Osobu, mĕli bychom ho považovat za sádhua. Sādhur eva sa mantavyaḥ. Sádhu je neochvĕjným následovníkem cesty oddané služby. Chce-li nĕkdo dosáhnout realizace Brahmanu neboli duchovní dokonalosti, má svou připoutanost zamĕřit na oddaného, sádhua. Pán Čaitanja to potvrzuje. Lava-mātra sādhu-saṅge sarva-siddhi haya: jediný okamžik ve společnosti sádhua nám může přinést dokonalost života.

Mahātmā é sinônimo de sādhu. Declara-se que o serviço ao mahātmā, ou devoto elevado do Senhor, é dvāram āhur vimukteḥ, a estrada régia da liberação. Mahat-sevāṁ dvāram āhur vimuktes tamo-dvāraṁ yoṣitāṁ saṅgi-saṅgam. (Śrīmad-Bhāgavatam 5.5.2) Prestar serviço aos materialistas tem o efeito oposto. Se alguém presta serviço a um materialista grosseiro, ou a uma pessoa ocupada apenas com gozo dos sentidos, então, pela associação com tal pessoa, abre-se a porta que leva ao inferno. O mesmo princípio é confirmado aqui. Apego a um devoto é apego ao serviço do Senhor, porque, se alguém se associar com um sādhu, o resultado será que o sādhu lhe ensinará como tornar-se devoto, adorador e servo sincero do Senhor. Essas são as dádivas de um sādhu. Se queremos nos associar com um sādhu, não podemos esperar que ele nos dê instruções sobre como melhorar nossa condição material, mas ele nos dará instruções sobre como cortar o nó da contaminação da atração material e como elevarmo-nos em serviço devocional. Esse é o resultado de associar-se com um sādhu. Antes de qualquer coisa, Kapila Muni ensina que o caminho da liberação começa com tal associação.

Mahátmá a sádhu jsou synonyma. Říká se, že služba mahátmovi, vznešenému oddanému Pána, je dvāram āhur vimukteḥ neboli královská cesta vysvobození. Mahat-sevāṁ dvāram āhur vimuktes tamo-dvāraṁ yoṣitāṁ saṅgi-saṅgam (Šrímad-Bhágavatam 5.5.2). Služba materialistům má opačný výsledek. Když nĕkdo slouží materialistovi nebo človĕku, kterého zajímá jen smyslový požitek, pak se mu díky této společnosti otevírají dveře do pekla. Totéž je potvrzeno v tomto verši. Připoutanost k oddanému je stejná jako služba Pánu, protože sádhu nás bude učit, jak se stát oddaným, upřímným služebníkem Pána. To jsou dary, které můžeme získat od sádhua. Chceme-li být ve společnosti svĕtce, nemůžeme očekávat, že nám poradí, jak si hmotnĕ přilepšit. Bude nám radit, jak přeseknout pouta hmotných zálib a jak se povznést na úroveň oddané služby. To je výsledek svaté společnosti. Kapila Muni nejprve říká, že cesta k vysvobození začíná touto společností.

De acordo com Śrī Caitanya Mahāprabhu:

Šrí Čaitanja Maháprabhu říká:

‘sādhu-saṅga’, ‘sādhu-saṅga’ — sarva-śāstre kaya
lava-mātra sādhu-saṅge sarva-siddhi haya
‘sādhu-saṅga’, ‘sādhu-saṅga’ — sarva-śāstre kaya
lava-mātra sādhu-saṅge sarva-siddhi haya

“O veredito de todas as escrituras reveladas é que mesmo um instante que tenhamos de associação com um devoto puro pode conferir-nos todo o sucesso.” (Caitanya-caritāmṛta, Madhya 22.54)

„Všechna zjevená písma dokazují, že pouhý okamžik ve společnosti čistého oddaného může človĕku přinést veškerou dokonalost.“ (Čaitanja-čaritámrta, Madhja 22.54)

Afirma-se que o homem é um animal social, e, de acordo com nossa associação, podemos moldar nosso caráter. Homens de negócio se associam uns com os outros para desenvolver suas capacidades comerciais. Existem muitos tipos de associação, e a associação gera apego a determinado objeto. Se alguém se associa com materialistas, seu apego ao gozo dos sentidos se intensifica. A mulher é o símbolo do gozo dos sentidos; portanto, tudo o que diz respeito ao gozo dos sentidos chama-se yoṣit-saṅga. Este mundo material está repleto de yoṣit-saṅga, porque todos estão interessados em gozo dos sentidos. Como se afirma na Bhagavad-gītā (2.44):

Říká se, že človĕk je společenské zvíře a že si svůj charakter můžeme vytvářet podle společnosti, ve které se zdržujeme. Obchodníci se scházejí, aby vyvinuli lepší obchodnické schopnosti. Je tolik druhů společnosti a každá s sebou nese připoutanost k určité vĕci. Ve společnosti materialistů se upevňují naše pouta ke smyslovému požitku. Symbolem smyslového požitku je žena, a proto se všemu, co souvisí se smyslovým požitkem, říká yoṣit-saṅga. Yoṣit-saṅga je v hmotném svĕtĕ témĕř všude, protože každého zajímá jen smyslový požitek. V Bhagavad-gítĕ je řečeno (2.44):

bhogaiśvarya-prasaktānāṁ
tayāpahṛta-cetasām
vyavasāyātmikā buddhiḥ
samādhau na vidhīyate
bhogaiśvarya-prasaktānāṁ
tayāpahṛta-cetasām
vyavasāyātmikā buddhiḥ
samādhau na vidhīyate

“Na mente daqueles que estão muito apegados ao gozo dos sentidos e à opulência material e que se deixam confundir por essas coisas, não ocorre a determinação resoluta de prestar serviço devocional ao Senhor Supremo.” A palavra bhoga quer dizer “gozo dos sentidos”. Bhogaiśvarya: Aqueles que são por demais apegados à opulência e ao gozo dos sentidos não podem compreender a vida espiritual e são muito lentos em aceitá-la. Atualmente, as pessoas são manda, muito lentas. Elas não levam este movimento da consciência de Kṛṣṇa muito a sério, porque foram ensinadas pela civilização moderna a simplesmente levar uma vida de gozo dos sentidos. Principalmente nos países ocidentais, há muitos objetos de gozo dos sentidos. Existem até mesmo aparelhos de barbear, quando antigamente bastava uma navalha. Agora, graças à máquina, não é preciso nem mover a mão. E isso é considerado progresso. Todavia, aprendemos nos śāstras que a vida humana não se destina ao gozo dos sentidos, mas a tapasya. Assim é a civilização védica. Em primeiro lugar, é compulsório ser treinado através do sistema brahmacārī e aprender a negar o gozo dos sentidos. O brahmacārī deve ser treinado em tapasya, não em gozo dos sentidos. Outrora na Índia, os brahmacārīs iam de porta em porta pedir esmolas para o āśrama e eram treinados desde o início a dirigirem-se a qualquer mulher como mãe.

„V myslích tĕch, kteří příliš lpĕjí na smyslových požitcích a hmotném bohatství a kteří jsou tímto zmateni, se nezrodí pevné odhodlání oddanĕ sloužit Nejvyššímu Pánu.“ Bhoga znamená „smyslový požitek“. Bhogaiśvarya: Ti, kteří jsou příliš poutáni k bohatství a smyslovému požitku, nemohou porozumĕt duchovnímu životu a jsou v chápání duchovních záležitostí velice pomalí. Lidé jsou dnes manda, velice pomalí. Neberou hnutí pro vĕdomí Kršny příliš vážnĕ, protože moderní civilizace je pouze naučila uspokojovat své smysly. Zvláštĕ v západních zemích najdeme mnoho prostředků ke smyslovému požitku. Lidé vymysleli dokonce i elektronické holicí strojky, třebaže původnĕ všem stačila břitva nebo žiletka. Dnes díky strojům človĕk nemusí ani hýbat rukou a všichni to považují za velký pokrok. Šástry nám však říkají, že lidský život není určen ke smyslovému požitku, ale k odříkání. To je védská civilizace. Nejdříve musí být každý vychováván jako brahmačárí a musí se naučit ovládat smysly. Brahmačárí musí žít životem tapasji, odříkání, a nesmí podléhat žádostem smyslů. Dříve chodili brahmačárí od domu k domu a žebrali pro ášram a od samého začátku se učili oslovovat každou ženu jako matku.

Hoje em dia, certas pessoas estão em uma condição tão deplorável que chegam a dizer: “Queremos morrer. Deixe-nos morrer.” Contudo, Kṛṣṇa diz na Bhagavad-gītā: “Por que você quer morrer?” Elas desejam morrer para colocar um fim às três classes de sofrimento da natureza material, mas quem está fazendo pesquisas com o objetivo de acabar com a morte? Na Bhagavad-gītā, aprendemos que a morte de fato não é natural para nós. Ela nos é imposta artificialmente, mas temos de nos tornar imortais de novo. Esta é a perfeição da vida humana, mas ninguém se importa com isso. Tornamo-nos tão curtos de inteligência que não podemos evitar o nascimento, a velhice, a doença e a morte. Estamos experimentando esses sofrimentos porque não estamos realmente alertas. Por isso, quando Sanātana Gosvāmī aproximou-se de Caitanya Mahāprabhu, ele disse: “Meu querido Senhor, de uma forma ou outra o Senhor me arrastou para Seus pés de lótus. Agora Lhe pergunto qual é minha verdadeira posição. Por que sou forçado a sofrer as três classes de sofrimentos da vida material?” Ninguém se interessa em indagar sobre este assunto. Mokṣa, liberação, significa livrar-se das três classes de sofrimento da vida, como também do nascimento, velhice, doença e morte. Às vezes, quando as pessoas estão um pouco interessadas, elas adotam um caminho que não é nem mesmo autorizado ou inventam algo. Mas não é preciso inventar nada. Através deste processo da consciência de Kṛṣṇa, todos podem se elevar. Todos podem se liberar, a despeito de sua situação ou cultura. Difundimos este movimento da consciência de Kṛṣṇa pelo mundo todo, e as pessoas estão ficando felizes em decorrência disso.

Dnes jsou již lidé v tak ubohém stavu, že nĕkteří říkají: „Ať už umřeme. Chceme umřít.“ Kršna říká v Bhagavad-gítĕ: „Proč bys mĕl umírat?“ Lidé chtĕjí umřít, aby skončilo jejich trápení v hmotném svĕtĕ, ale kdo se snaží zjistit, jak je možné se smrti vyhnout? Bhagavad-gítá říká, že smrt je pro nás ve skutečnosti nepřirozená. Je nám násilím vnucena a naším cílem je znovu dosáhnout nesmrtelnosti. To je dokonalost lidského života, ale nikoho to nezajímá. Jsme tak otupĕlí, že se nedokážeme vyhnout zrození, stáří, nemoci a smrti. Procházíme jimi jenom proto, že nejsme dostatečnĕ bdĕlí. Když Sanátana Gósvámí přišel za Čaitanjou Maháprabhuem, řekl: „Můj drahý Pane. Přivedl jsi mĕ až ke Svým lotosovým nohám. Proto se Tĕ ptám, jaké je mé skutečné postavení. Proč musím trpĕt trojím utrpením hmotného života?“ Nikdo si dnes neklade takové otázky. Mokṣa, osvobození, znamená osvobodit se od trojího utrpení života a také od zrození, stáří, nemoci a smrti. Nĕkdy lidé projeví trochu zájmu a vydají se cestou, která není autorizovaná, nebo vymyslí nĕco jiného. Není však třeba nĕco vymýšlet. Vĕdomí Kršny může očistit každého. Každý může být vysvobozen, bez ohledu na své postavení nebo kulturu. Rozšířili jsme toto hnutí pro vĕdomí Kršny do celého svĕta a lidem to přineslo štĕstí.

De acordo com a Bhagavad-gītā (9.32), qualquer um pode refugiar-se em Kṛṣṇa. Kṛṣṇa não rejeita ninguém, e, da mesma forma, o devoto de Kṛṣṇa não rejeita ninguém. Assim é o movimento da consciência de Kṛṣṇa. Dizemos a todos: “Sim, sejam bem-vindos. Aceitem esta educação e vida espiritual e tornem-se devotos de Kṛṣṇa.” Às vezes somos criticados por causa dessa atitude, mas Kṛṣṇa diz especificamente na Bhagavad-gītā que mesmo alguém de nascimento inferior pode refugiar-se nEle e, dessa maneira, elevar-se à plataforma de liberação. O que se dizer, então, de pessoas piedosas nascidas em famílias bramânicas? Infelizmente, nesta era, as pessoas que nascem em famílias ricas ou bramânicas costumam negligenciar a realização espiritual. Elas desperdiçam sua oportunidade e esgotam os resultados de suas atividades piedosas. A fim de se aprimorar, a sociedade precisa de sādhus de primeira classe. Se todos são śūdras e libertinos, como podemos ter uma sociedade pacífica? Portanto, para organizar a sociedade, Kṛṣṇa recomenda o varṇāśrama-dharma. Deve haver brāhmaṇas, kṣatriyas, vaiśyas e śūdras ideais. Entretanto, ninguém se importa com isso.

Podle Bhagavad-gíty (9.32) se může Kršnovi odevzdat každý. Kršna nikoho neodmítá a podobnĕ ani Jeho oddaní nikoho neodmítají. To je hnutí pro vĕdomí Kršny. Říkáme všem: „Ano, jste vítáni. Studujte tuto vĕdu, začnĕte žít duchovním životem a staňte se oddanými Kršny.“ Lidé nás za to nĕkdy kritizují, ale Kršna jasnĕ říká v Bhagavad-gítĕ, že i nízcí lidé se Mu mohou odevzdat a dospĕt k vysvobození. Co potom říci o zbožných lidech narozených v bráhmanských rodinách? V tomto vĕku se však lidé narození v bohatých nebo bráhmanských rodinách o duchovní realizaci příliš nezajímají. Zahazují svoji příležitost a jen vyčerpávají výsledky svých zbožných činností. Má-li se společnost zlepšit, je zapotřebí nejvĕtších sádhuů (svĕtců). Jestliže jsou všichni šúdrové nebo podvodníci, jak může být společnost mírumilovná? Pro nápravu společnosti Kršna doporučuje varnášrama-dharmu. Společnost potřebuje ideální bráhmany, kšatrije, vaišje a šúdry, ale dnes to nikoho nezajímá.

Alguém pode perguntar: “O que é um sādhu?” Sādhu é aquele que serve a Kṛṣṇa e se ocupa em consciência de Kṛṣṇa sem reservas. Na Bhagavad-gītā (9.30), Śrī Kṛṣṇa diz:

„Kdo je sádhu?“ Sádhu je ten, kdo z celého srdce oddanĕ slouží Kršnovi. V Bhagavad-gítĕ (9.30) Šrí Kršna říká:

api cet su-durācāro
bhajate mām ananya-bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ
api cet su-durācāro
bhajate mām ananya-bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ

“Mesmo que alguém cometa ações das mais abomináveis, se estiver ocupado em serviço devocional deve ser considerado santo porque está devidamente situado em sua determinação.”

„Dokonce i človĕk, který se dopustil nejohavnĕjšího činu, by mĕl být považován za svatého, jestliže Mi slouží s ryzí oddaností, neboť jde ve své snaze správným smĕrem.“

É dever do sādhu ser muito tolerante. Quando alguém se torna devoto, muita gente passa a ser seu inimigo, pois, nesta era, quase todos são demoníacos. Até mesmo o próprio pai pode tornar-se um inimigo, como aconteceu com Hiraṇyakaśipu, o pai de Prahlāda Mahārāja. Prahlāda tinha apenas cinco anos e costumava cantar Hare Kṛṣṇa, mas seu pai preparou-se para matá-lo, porque ele era um devoto. Hiraṇyakaśipu dizia: “Por que você está cantando Hare Kṛṣṇa? Por que você fala de um Deus distinto? Eu sou Deus.” Isso é ser um asura, um demônio. Patifes que se dizem Deus não passam de demônios. Embora o pai de Prahlāda insistisse que era Deus, Prahlāda Mahārāja não podia aceitar isso. Ele simplesmente aceitava seu pai como um demônio, e, por conseguinte, houve uma desavença entre eles. Quando Hiraṇyakaśipu perguntou a Prahlāda Mahārāja: “Qual foi a melhor coisa que você aprendeu com seus professores?”, Prahlāda respondeu: “Ó melhor dos demônios, tanto quanto pude entender, porque aceitamos este corpo material, teremos de aceitar a morte. Mas esse não é o objetivo da vida humana. Vida humana destina-se a mokṣa, liberação.” Infelizmente, os homens tolos não compreendem isso. Kṛṣṇa diz que mṛtyuḥ sarva-haraś cāham: “Eu sou a morte e tirarei tudo o que você possui.” (Bhagavad-gītā 10.34) Hiraṇyakaśipu era um demônio tão poderoso que até mesmo os semideuses tinham medo dele, mas Kṛṣṇa acabou com tudo em um segundo. Hiraṇyakaśipu buscou segurança e, em virtude disso, ele pensava: “Não morrerei dessa maneira nem daquela.” Mas ele não pensou que o Senhor, na forma de Nṛsiṁha, pudesse matá-lo. Não importa o quanto sejamos inteligentes e o quanto possamos tentar enganar Kṛṣṇa: Kṛṣṇa é sempre mais inteligente. Quando mãe Yaśodā tentou amarrar Kṛṣṇa com uma corda, ela descobriu que sempre faltavam cinco centímetros. Nossa inteligência é assim. Queremos enganar a Deus e sobrepujá-lO, mas isso é impossível. As pessoas se consideram muito avançadas em conhecimento, mas, na verdade, devido a seu orgulho, māyā rouba-lhes o conhecimento. Kṛṣṇa tira o conhecimento de homens ateístas e demoníacos como Hiraṇyakaśipu. Os ateus não sabem que a inteligência de Kṛṣṇa é sempre cinco centímetros maior do que a de qualquer outro.

Sádhu musí být velice tolerantní. Když se človĕk stane oddaným, mnoho lidí se k nĕmu začne chovat nepřátelsky, protože v této dobĕ jsou lidé démonští. Dokonce i z vlastního otce se může stát démon jako například Hiranjakašipu. Jeho syn Prahlád Mahárádž zpíval Haré Kršna již v pĕti letech, ale Hiranjakašipua to tak rozzuřilo, že ho chtĕl zabít. Hiranjakašipu křičel: „Proč zpíváš Haré Kršna? Proč pořád mluvíš o nĕjakém jiném Bohu? Já jsem Bůh.“ Tak se chová asura, démon. Darebáci, kteří se prohlašují za Boha, jsou jednoduše démoni. Prahládův otec se mu snažil vnutit, že je Bůh, ale Prahlád Mahárádž to nepřijal. Vidĕl svého otce jako asuru a zákonitĕ mezi nimi došlo ke konfliktu. Když se Hiranjakašipu zeptal Prahláda Mahárádže: „Co nejlepšího ses naučil od svých učitelů?“ Prahlád odpovĕdĕl: „Ó nejvĕtší z asurů, naučil jsem se, že se kvůli hmotnému tĕlu musíme podrobit smrti. To ale není cílem lidského života. Lidský život je určen k vysvobození (mokṣa).“ Hloupí lidé to ale nevĕdí. Kršna říká: mṛtyuḥ sarva-haraś cāham. „Já jsem smrt a odejmu všechno tvé vlastnictví.“ (Bhagavad-gítá 10.34) Hiranjakašipu byl tak mocný démon, že se ho báli i polobozi, ale Kršna mu vzal všechno bĕhem jediného okamžiku. Hiranjakašipu si chtĕl zajistit bezpečí a myslel si: „Nezemřu ani tímto způsobem. Nezemřu ani tamtím způsobem.“ Nenapadlo ho však, že ho zabije Samotný Pán ve Své podobĕ Nrsinhy. Můžeme být velice vychytralí a snažit se Kršnu podvést, ale On se vždy ukáže jako inteligentnĕjší. Když se matka Jašódá snažila svázat Kršnu provazem, provaz nebyl nikdy dost dlouhý. Vždy chybĕly dva palce. S naší inteligencí je to podobné. Chceme Boha podvést a přelstít Ho, ale nikdy se nám to nepodaří. Lidé si myslí, že jsou velmi pokročilí a chytří, ale jejich pýcha způsobí, že jim poznání unese májá. Kršna odejme inteligenci ateistickým a démonským lidem jako je Hiranjakašipu. Ateisté nevĕdí, že Kršnova inteligence je vždy alespoň o dva palce vĕtší než jejich.

Na vida material, tudo o que fazemos é lutar pela existência. Queremos existir, e não queremos morrer. Tampouco desejamos nos submeter às dores do nascimento, das doenças e da velhice. Existem muitos sofrimentos na vida material que não desejamos, mas eles são forçados sobre nós. Infelizmente, não somos inteligentes o bastante para dar uma solução definitiva a todos esses problemas. Deveríamos estar indagando, tal qual Sanātana Gosvāmī, sobre como acabar com todos eles. Em vez disso, agimos de tal maneira que somos forçados a aceitar outro corpo material. Experimentamos as dificuldades que surgem deste corpo material, mas não agimos da maneira correta para nos liberarmos. Este movimento da consciência de Kṛṣṇa está dando informações sobre como alcançar a liberação.

V hmotném svĕtĕ neustále bojujeme o přežití. Chceme žít a bojíme se smrti. Nechceme trpĕt při zrození, být nemocní, nebo zestárnout. V hmotném svĕtĕ na nás čeká tolik utrpení. Nechceme ho, ale je nám vnuceno. Naneštĕstí nejsme dostatečnĕ inteligentní, abychom všechny tyto problémy vyřešili. Mĕli bychom se jako Sanátana Gósvámí zeptat, jak s nimi skoncovat. Místo toho však jednáme tak, že budeme muset přijmout další tĕlo. Setkáváme se s potížemi pramenícími z hmotného tĕla, ale nedĕláme nic pro to, abychom se jich zbavili. Hnutí pro vĕdomí Kršny přináší všem radu, jak se vysvobodit.

Aqueles que são mahātmās vivem ocupados em cantar Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Bhajana quer dizer cantar Hare Kṛṣṇa. Se servimos um mahātmā como Haridāsa Ṭhākura, que estava sempre ocupado em cantar Hare Kṛṣṇa, nosso caminho para a liberação está aberto. Entretanto, se nos associamos com materialistas, que simplesmente vivem como loucos atrás de gozo dos sentidos, trilhamos o caminho da escuridão. Tamo-dvāraṁ yoṣitāṁ saṅgi-saṅgam. Os Vedas prescrevem que não permaneçamos na escuridão, senão que nos aproximemos da luz. Aceitamos um corpo, mas não poderemos permanecer neste corpo para sempre. Teremos de abandoná-lo e aceitar outro, e depois outro e mais outro. Que tipo de ocupação é essa? O mundo material vive nessa escuridão, e o mundo inteiro está aceitando um corpo após outro. Por conseguinte, o movimento da consciência de Kṛṣṇa está aqui para dar iluminação e liberação, e está oferecendo não apenas o simplíssimo processo de cantar Hare Kṛṣṇa, mas também a filosofia mais sublime.

Mahátmové neustále zpívají Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare / Hare Rāma Hare Rāma Rāma Rāma Hare Hare. Bhajana znamená zpívat Haré Kršna. Službou mahátmovi, jakým byl například Haridás Thákur, který neustále zpíval Haré Kršna, se nám otevře cesta k vysvobození. Ale ve společnosti materialistických lidí, které zajímá jen smyslový požitek, se začneme ubírat cestou temnoty. Tamo-dvāraṁ yoṣitāṁ saṅgi-saṅgam. Védy nám nařizují, abychom nezůstávali v temnotĕ a vyšli na svĕtlo. V tomto hmotném tĕle nebudeme moci zůstat vĕčnĕ. Budeme ho muset opustit a přijmout další. Proč? Taková je temnota hmotného svĕta. Lidé dostávají jedno tĕlo za druhým. Hnutí pro vĕdomí Kršny nám proto přináší osvícení a možnost vysvobodit se a nabízí nám nejjednodušší metodu    —    zpívání Haré Kršna    —     a zároveň i nejvznešenĕjší filozofii.