Skip to main content

Capítulo 35

35. KAPITOLA

Los sentimientos de separación de las gopīs

Gópí cítí odloučení

Las gopīs de Vṛndāvana estaban tan apegadas a Kṛṣṇa, que no quedaron satisfechas simplemente con la danza rāsa por la noche. Ellas querían asociarse con Él y disfrutar de Su compañía también durante el día. Cuando Kṛṣṇa iba al bosque con Sus amigos pastorcillos de vacas y con las vacas, las gopīs no participaban de esto físicamente, pero sus corazones se iban con Él; y debido a que sus corazones iban, ellas podían disfrutar de Su compañía a través de fuertes sentimientos de separación. Adquirir este fuerte sentimiento de separación es la enseñanza que dio el Señor Caitanya y Su sucesión discipular directa de los Gosvāmīs. Cuando no estamos en contacto físico con Kṛṣṇa, podemos asociarnos con Él tal como lo hicieron las gopīs, a través de los sentimientos de separación. La forma, cualidades, pasatiempos y séquito trascendentales de Kṛṣṇa son todos idénticos a Él. Hay nueve tipos distintos de servicio devocional. El servicio devocional que se le presta a Kṛṣṇa con sentimientos de separación, eleva al devoto al más alto nivel de perfección: el nivel de las gopīs.

Gópí z Vrindávanu byly ke Krišnovi tak připoutané, že se nespokojily jenom s tancem rāsa v noci. Chtěly s Ním být a těšit se z Jeho společnosti i ve dne. Když Krišna odešel se svými přáteli pasáčky a krávami do lesa, gópí se nezúčastnily fyzicky, ale jejich srdce šla s Ním. Tak se mohly těšit z Jeho společnosti prostřednictvím silných pocitů odloučení. Získat tento silný pocit odloučení je učení Pána Čaitanji a Jeho přímé učednické posloupnosti Gósvámích. Když nejsme ve fyzickém styku s Krišnou, můžeme se s Ním stýkat jako gópí — prostřednictvím pocitů odloučení. Krišnova transcendentální podoba, vlastnosti, zábavy i doprovod jsou s Ním totožné. Existuje devět způsobů oddané služby. Oddaná služba Krišnovi s pocity odloučení povyšuje oddaného na nejvyšší úroveň dokonalosti, na úroveň gópí.

En la oración de Śrinivāsācārya a los Seis Gosvāmīs, se afirma que ellos abandonaron las opulencias materiales del servicio al gobierno y la posición principesca de vida, y se fueron a Vṛndāvana, donde vivieron como mendicantes ordinarios, mendigando de puerta en puerta. Pero ellos estaban tan enriquecidos con los sentimientos de separación propios de las gopīs, que disfrutaban de placer trascendental a cada momento. De igual manera, cuando el Señor Caitanya estaba en Jagannātha Purī, Él estaba haciendo el papel de Rādhārāṇī, sintiendo la separación de Kṛṣṇa. Aquellos que forman parte de la sucesión discipular del Mādhva-gauḍīya-sampradāya, deben también sentir la separación de Kṛṣṇa, adorar Su forma trascendental, y discutir Sus enseñanzas, pasatiempos, cualidades, séquito y asociaciones trascendentales. Los maestros espirituales deben enriquecer a los devotos hasta que estos alcancen la más alta perfección devocional. La perfección del estado de conciencia de Kṛṣṇa consiste en sentir constantemente separación mientras se está ocupado en el servicio del Señor.

Šrínivásáčárja říká v modlitbě k šesti Gósvámím, že se vzdali hmotného bohatství vládní služby a života princů a odešli do Vrindávanu, kde žili jako obyčejní mniši, kteří chodili žebrat od domu k domu. Byli ale tak naplněni pocity odloučení gópí, že každým okamžikem prožívali transcendentální blaženost. Podobně Pán Čaitanja, když pobýval v Džagannáth Purí, byl v rozpoložení Rádhárání odloučené od Krišny. Ti, kdo patří do učednické posloupnosti Mádhva-gaudíja-sampradáji, by měli vždy cítit odloučení od Krišny, uctívat Jeho transcendentální podobu a rozmlouvat o Jeho transcendentálním učení, Jeho zábavách, Jeho vlastnostech a Jeho doprovodu. To je povznese na nejvyšší úroveň oddané dokonalosti. Cítit neustálé odloučení při vykonávání služby Pánu je dokonalost vědomí Krišny.

Las gopīs solían discutir entre ellas acerca de Kṛṣṇa, y sus conversaciones transcurrían de la siguiente manera: «Mis queridas amigas —dijo una gopī­—, ¿saben ustedes que cuando Kṛṣṇa se acuesta en el suelo, descansa sobre Su codo izquierdo, y Su cabeza descansa en Su mano izquierda? Él mueve Sus atractivas cejas mientras toca Su flauta con Sus delicados dedos, y el sonido que Él produce crea una atmósfera tan agradable, que los habitantes de los planetas celestiales, quienes viajan por el espacio con sus esposas y seres queridos, detienen sus aeronaves, pues se aturden por la vibración de la flauta. En ese momento, las esposas de los semidioses, quienes están sentadas en las aeronaves, se avergüenzan mucho de su canto y de sus habilidades musicales. No solo eso, sino que también las aflige el amor conyugal, y sus cabellos y vestidos apretados inmediatamente se aflojan».

Gópí se mezi sebou bavily o Krišnovi následujícím způsobem. “Mé milé přítelkyně,” řekla jedna gópí, “víte, že když Krišna leží na zemi, opírá se o levý loket a hlavu si drží na levé dlani? Pohybuje svým přitažlivým obočím, jemnými prsty hraje na flétnu a tóny, které vyluzuje, vytvářejí tak pěknou atmosféru, že polobozi z nebeských planet, kteří cestují prostorem s manželkami a milenkami, zastavují svá letadla, ohromeni zvuky Jeho flétny. Ženy polobohů sedící v letadlech se tehdy stydí za svůj zpěv a hudební nadání. Nejen to, ale také zatouží po milostné lásce a jejich vlasy a utažené oděvy se hned uvolní.”

Otra gopī dijo: «Mis queridas amigas, Kṛṣṇa es tan hermoso, que la diosa de la fortuna siempre permanece en Su pecho, y Él siempre está adornado con un collar de oro. El hermoso Kṛṣṇa toca Su flauta para vivificar los corazones de muchos devotos. Él es el único amigo de las sufridas entidades vivientes. Cuando Él toca Su flauta, todas las vacas y demás animales de Vṛndāvana, aunque estén comiendo, simplemente toman un bocado de comida y dejan de masticar. Sus orejas se levantan y ellos se paralizan. Ellos no parecen estar vivos, sino más bien parecen ser animales pintados. La manera en que Kṛṣṇa toca Su flauta es tan atractiva, que aun los animales quedan hechizados, y ¡qué decir de nosotras mismas!».

Jiná gópí řekla: “Moje milé přítelkyně, Krišna je tak nádherný, že bohyně štěstí vždy spočívá na Jeho hrudi. Stále Ho zdobí zlatý náhrdelník. Krásný Krišna hraje na flétnu proto, aby těšil srdce mnoha oddaných. Je jediným přítelem trpících živých bytostí. Když se krávy a jiná zvířata z Vrindávanu pasou a Krišna začne hrát, přestanou žvýkat, stojí s plnou tlamou, a v ohromení vztyčí uši. Vypadají, jako kdyby nebyla živá, ale namalovaná. Krišnova hra na flétnu je tak přitažlivá, že okouzluje i zvířata. Co potom říci o nás?”

Otra gopī dijo: «Mis queridas amigas, no solamente los animales vivos, sino también los objetos inanimados, como los ríos y los lagos de Vṛndāvana, se paralizan cuando Kṛṣṇa pasa con Sus plumas de pavo real sobre Su cabeza y Su cuerpo untado con los minerales de Vṛndāvana. Con las hojas y flores que adornan Su cuerpo, Él luce como un héroe. Cuando Él toca Su flauta y junto con Balarāma llama a las vacas, el río Yamunā deja de fluir, y espera que el aire lleve polvo de Sus pies de loto. El río Yamunā es desafortunado tal como nosotras; no obtiene la misericordia de Kṛṣṇa. El río simplemente permanece aturdido, deteniendo sus olas tal como nosotras detenemos también nuestro llanto a causa de la frustración por Kṛṣṇa».

Další gópí promluvila: “Moje milé přítelkyně, nejen živá zvířata, ale i neživé věci, jako řeky a jezera, jsou ohromené, když kolem nich přejde Krišna s pavím perem zastrčeným ve vlasech a tělem potřeným vrindávanskými hlinkami. Jelikož má tělo ozdobené lístky a květy, vypadá jako nějaký hrdina. Když hraje na flétnu a s Balarámou svolává krávy, řeka Jamuná přestává téci a čeká, až k ní vánek donese prach z Jeho lotosových nohou. Je stejně nešťastná jako my; ani ona nedostává Krišnovu milost. Jen zůstává strnulá a zastavuje svoje vlny, jako i my přestáváme plakat pro Krišnu, když nás naplňuje očekávání.”

Ante la ausencia de Kṛṣṇa, las gopīs derramaban lágrimas constantemente, pero algunas veces, cuando suponían que Kṛṣṇa iba a venir, dejaban de llorar. Mas, cuando veían que Kṛṣṇa no venía, entonces se frustraban de nuevo y empezaban a llorar. 
Kṛṣṇa es la Suprema Personalidad de Dios original, el origen de todas las formas de Viṣṇu, y todos los pastorcillos de vacas son semidioses. Al Señor Viṣṇu siempre lo adoran y lo rodean diferentes semidioses, tales como el Señor Śiva, el Señor Brahmā, Indra, Candra y otros. Cuando Kṛṣṇa viajaba a través del bosque de Vṛndāvana, o caminaba sobre la colina Govardhana, estaba acompañado por los pastorcillos de vacas. Mientras caminaba, tocaba Su flauta, tan solo para llamar a Sus vacas. Con solo Su compañía, los árboles, las plantas y demás vegetación del bosque, inmediatamente se volvían conscientes de Kṛṣṇa. Una persona consciente de Kṛṣṇa sacrifica todo por Kṛṣṇa. A pesar de que los árboles y las plantas no tienen una conciencia muy avanzada, por medio de la compañía de Kṛṣṇa y de Sus amigos, ellos también se vuelven conscientes de Kṛṣṇa. Ellos quieren entonces entregarlo todo —cualquier cosa que tengan—, sus frutas, sus flores, y la miel que incesantemente cae de sus ramas.

V Krišnově nepřítomnosti gópí neustále plakaly, ale někdy přestaly naříkat, když čekaly, že se vrátí. Jakmile však zjistily, že Krišna nepřichází, znovu propadly pocitu marnosti a nářku. Krišna je původní Osobnost Božství, původ všech Višnuových podob, a všichni pasáčkové jsou polobozi. Pána Višnua vždy obklopují a uctívají různí polobozi, jako je Pán Šiva, Pán Brahmá, Indra, Čandra a jiní. Když Krišna putoval vrindávanským lesem nebo kráčel po kopci Góvardhanu, doprovázeli Ho pasáčkové krav. Cestou hrál na flétnu, a tak svolával svoje krávy. V Jeho přítomnosti se stromy, rostliny a ostatní vegetace v lese okamžitě staly vědomými si Krišny. Člověk vědomý si Krišny obětuje všechno Krišnovi. Stromy a rostliny nemají příliš vyvinuté vědomí, ale stykem s Krišnou a Jeho přáteli se také stávaly vědomými si Krišny. Pak chtěly dát všechno—vše, co měly — své plody, květy a med, který jim nepřetržitě stékal z větví.

Cuando Kṛṣṇa caminaba por la ribera del Yamunā, se le veía hermosamente adornado con tilaka en Su cabeza. Él estaba enguirnaldado con diferentes tipos de flores del bosque, y Su cuerpo estaba untado con pasta de sándalo y hojas de tulasī. Los abejorros se volvían locos tras el tesoro y dulce néctar de la atmósfera. Complacido por el sonido zumbante de las abejas, Kṛṣṇa solía tocar Su flauta, y ambos sonidos, juntos, se volvían tan agradables al oído, que los animales acuáticos y las cigüeñas, los cisnes, los patos y otros pájaros, quedaban hechizados. En vez de nadar o volar, se quedaban pasmados, y cerraban sus ojos y entraban en un trance de meditación para adorar a Kṛṣṇa.

Když Krišna procházel podél břehu Jamuny, čelo Mu zdobil pěkný tilak, kolem krku Mu visela girlanda z různých lesních květů a tělo měl potřené pastou ze santálového dřeva a pokryté lístky tulasí. Čmeláci šíleli po sladké vůni naplňující ovzduší. Krišna, potěšený bzučením včel, hrál na flétnu a tyto zvuky byly společně tak příjemné na poslech, že vodní ptáci, jako jeřábi, labutě a kachny, byli okouzleni. Místo aby plavali nebo létali, zkameněli. Zavřeli oči a pohroužili se do meditačního transu, kterým uctívali Krišnu.

Una gopī dijo: «Mi querida amiga, Kṛṣṇa y Balarāma están hermosamente vestidos con aretes y collares de perlas. Ellos disfrutan en la cima de la colina Govardhana, y todo se absorbe en un placer trascendental cuando Kṛṣṇa toca Su flauta encantando a toda la manifestación creada. Cuando Él toca, las nubes detienen su ruidoso tronar por temor a Él. En vez de perturbar la vibración de Su flauta, ellas responden con un trueno suave, y así felicitan a Kṛṣṇa, su amigo».

Jedna gópí řekla: “Mé milé přítelkyně, Krišna a Balaráma jsou krásně ozdobeni náušnicemi a perlovými náhrdelníky. Vesele se baví na kopci Góvardhanu, a když Krišna hraje na flétnu, okouzluje celé stvoření a všechno se utápí v transcendentální blaženosti. Mraky při Jeho hře ve strachu z Něho přestanou vydávat hlasité hřmění. Aby nerušily tóny Jeho flétny, jen odpovídají mírným duněním, kterým Krišnovi, svému příteli, blahopřejí.”

A Kṛṣṇa se le considera el amigo de la nube, debido a que tanto la nube como Kṛṣṇa satisfacen a la gente cuando está perturbada. Cuando la gente se está quemando debido al calor excesivo, la nube los satisface con la lluvia. En forma similar, cuando la gente que tiene una vida materialista se perturba por el fuego ardiente de los tormentos materiales, Kṛṣṇa les proporciona alivio. La nube y Kṛṣṇa teniendo también el mismo color corporal, son considerados amigos. Deseando felicitar a su amigo superior, la nube no derramó agua sino pequeñas flores, y cubrió la cabeza de Kṛṣṇa para protegerlo del ardiente Sol.

Krišna je považován za přítele mraku, protože jak On, tak mrak uklidňují lidi, když jsou rozrušení. Když lidi spaluje příliš velké horko, mrak je utěší deštěm. A když lidi žijící materialistickým životem rozrušuje planoucí oheň hmotných bolestí, vědomí Krišny jim poskytne podobnou úlevu. Mrak i Krišna mají také stejnou barvu, a proto jsou považováni za přátele. S touhou poblahopřát svému významnému příteli mrak nespouštěl na zem vodu, ale déšť malých květů, a aby Krišnu ochránil před prudkými slunečními paprsky, zastínil Mu hlavu jako slunečník.

Una de las gopīs le dijo a madre Yaśodā: «Mi querida madre, tu hijo es muy experto entre los pastorcillos de vacas. Él conoce todos los diferentes artes, cómo cuidar las vacas y cómo tocar la flauta. Él compone Sus propias canciones, y, para cantarlas, coloca la flauta en Su boca. Cuando Él toca, ya sea por la mañana o al atardecer, todos los semidioses, como el Señor Śiva, Brahmā, Indra y Candra, inclinan sus cabezas y oyen con gran atención. Aunque son muy eruditos y expertos, ellos no pueden comprender los arreglos musicales de la flauta de Kṛṣṇa. Tan solo escuchan atentamente y tratan de comprender, pero se quedan perplejos y nada más».

Jedna z gópí řekla matce Jašódě: “Moje milá maminko, tvůj syn vyniká mezi všemi pasáčky. Ovládá všechna různá umění, jak ohlídat krávy a jak hrát na flétnu. Skládá vlastní písně a pak přiloží flétnu k ústům, aby je hrál. Když hraje, ať už ráno, nebo večer, všichni polobozi včetně Pána Šivy, Brahmy, Indry a Čandry sklánějí hlavy a s napjatou pozorností poslouchají. I když jsou to velcí učenci a mistři, nechápou, jaká hudba z Krišnovy flétny vychází. Pozorně poslouchají a snaží se ji pochopit, ale jsou jen zmatení a nic víc.”

Otra gopī dijo: «Mi querida amiga, cuando Kṛṣṇa regresa a Su hogar con Sus vacas, las huellas de las plantas de Sus pies, con la bandera, el rayo, el tridente y la flor de loto, alivian el dolor que siente la Tierra cuando las vacas la atraviesan. Él camina a grandes pasos de un modo que es muy atractivo, y lleva consigo Su flauta. Al solo verlo nos ponemos lujuriosas y queremos disfrutar de Su compañía. En ese momento, nuestros movimientos cesan. Nos volvemos como árboles y nos quedamos de pie, totalmente inmóviles. Hasta nos olvidamos de nuestro aspecto».

Jiná gópí řekla: “Moje milé přítelkyně, když se Krišna vrací s krávami domů, otisky Jeho chodidel — s praporkem, bleskem, trojzubcem a lotosovým květem—zmírňují bolest, kterou země cítí, když po ní dupou krávy. Kráčí způsobem, který je tak přitažlivý, a nese si svou flétnu. Když na Něho jen pohlédneme, zmocní se nás chtivá touha užívat si v Jeho společnosti. V tom okamžiku nejsme schopny pohybu. Stojíme nehybně jako stromy a ani nevíme o tom, že se nám uvolňují vlasy a šaty.”

Kṛṣṇa tenía miles de vacas, y estas estaban divididas en grupos, de acuerdo con sus colores. Ellas también tenían diferentes nombres de acuerdo con sus colores. Cuando Él regresaba del pastizal, solía encontrar a todas las vacas reunidas. Así como los vaiṣṇavas rezan ciento ocho cuentas que representan a las ciento ocho gopīs individuales, de igual manera, Kṛṣṇa cantaba los nombres de ciento ocho diferentes grupos de vacas.

Krišna měl mnoho tisíc krav, rozdělených do skupin podle barev, podle kterých se také různě jmenovaly. Když se chystal k návratu z pastvin, sehnal všechny krávy dohromady. Tak jako vaišnavové počítají na růženci se 108 korálky, které zastupují 108 gópí, Krišna počítal na 108 korálcích různá stáda krav.

«Cuando Kṛṣṇa regresa, está enguirnaldado con hojas de tulasī —una gopī lo describe a su amiga—. Él pone Su mano sobre el hombro de un pastorcillo de vacas y empieza a tocar Su flauta trascendental. Las compañeras de los venados negros quedan hechizadas al oír la vibración de Su flauta, la cual semeja la vibración de una viṇā. Las ciervas van a donde está Kṛṣṇa y se embelesan tanto, que se quedan inmóviles, olvidando sus hogares y sus esposos. Al igual que nosotras, que estamos embrujadas por el océano de las cualidades trascendentales de Kṛṣṇa, las ciervas quedan embrujadas por la vibración de Su flauta».

“Když se Krišna vrací domů, má na krku girlandu z lístků tulasí,” popisovala Krišnu jedna gópí své přítelkyni. “Položí ruku na rameno některého z pasáčků a začne hrát na svou transcendentální flétnu. Její tóny připomínají zvuky víny, a když je slyší družky černého jelínka, jsou unesené. Přicházejí ke Krišnovi a jsou tak očarované, že bez hnutí stojí a zapomínají na své domovy a manžely. Stejně jako my jsme okouzlené oceánem Krišnových transcendentálních vlastností, jsou laňky okouzlené tóny Jeho flétny.”

Otra gopī le dijo a madre Yaśodā: «Mi querida madre, cuando tu hijo regresa a la casa, se adorna con los capullos de la flor kunda, y tan solo para iluminar y alegrar a Sus amigos, Él toca Su flauta. La brisa que sopla desde el Sur hace muy agradable la atmósfera, pues es fragante y muy fresca. Semidioses como los Gandharvas y los Siddhas aprovechan esta atmósfera, y le ofrecen oraciones a Kṛṣṇa haciendo sonar sus clarines y tambores. Kṛṣṇa es muy bondadoso con los habitantes de Vrajabhūmi, Vṛndāvana, y cuando Él regresa con Sus vacas y Sus amigos, se le recuerda como aquel que levantó la colina Govardhana. Aprovechando esta oportunidad, los más excelsos semidioses, tales como el Señor Brahmā y el Señor Śiva, vienen a ofrecer sus oraciones vespertinas, y ellos acompañan a los pastorcillos de vacas en glorificar las cualidades de Kṛṣṇa.

Jiná gópí řekla matce Jašódě: “Moje milá matko, když se tvůj syn vrací domů, ozdobí se poupaty jasmínu, a aby potěšil a rozradostnil své přátele, hraje na flétnu. Jižní větřík vytváří příjemnou atmosféru, protože je voňavý a chladivý. Nižší polobozi, jako jsou Gandharvové a Siddhové, využívají této atmosféry k tomu, aby se k tvému synovi modlili hrou na trubky a bubny. Krišna je velice laskavý k obyvatelům Vradžabhúmi, Vrindávanu, a když se vrací s krávami a přáteli domů, všichni na Něho vzpomínají jako na toho, kdo zvedl kopec Góvardhan. Nejvýše postavení polobozi, jako je Pán Brahmá a Pán Šiva, při této příležitosti sestupují, aby přednesli své večerní modlitby, a společně s pasáčky opěvují Krišnovy vlastnosti.

«Kṛṣṇa se asemeja a la Luna: Él nace del océano del vientre de Devakī. Cuando regresa al atardecer parece cansado, pero aun así, Él trata de alegrar a los habitantes de Vṛndāvana con Su propia presencia. Cuando Kṛṣṇa regresa, enguirnaldado con flores, Su cara luce hermosa. Él entra en Vṛndāvana dando zancadas como las del elefante, y lentamente entra en Su hogar. A Su regreso, los hombres, las mujeres y las vacas de Vṛndāvana olvidan inmediatamente el ardiente calor del día».

Krišna je přirovnáván k měsíci, který vyšel z oceánu, jímž bylo lůno Dévakí. Když večer přichází zpátky domů, vypadá unaveně, ale přesto se snaží potěšit obyvatele Vrindávanu svou přítomností, která nosí štěstí. Je ověnčený květy, když se vrací, a Jeho obličej, ozdobený zlatými náušnicemi, vypadá překrásně. Vchází do Vrindávanu důstojným krokem slona a pomalu jde do svého domu. Muži, ženy i krávy ve Vrindávanu při Jeho návratu okamžitě zapomínají na spalující žár dne.”

Las gopīs recordaban esas descripciones de los pasatiempos y de las actividades trascendentales de Kṛṣṇa, mientras Él estaba ausente de Vṛndāvana. Estas descripciones nos dan cierta idea de lo que es la atracción por Kṛṣṇa. Todo el mundo y todas las cosas están atraídos a Kṛṣṇa, esa es la descripción perfecta de la atracción por Kṛṣṇa. El ejemplo de las gopīs es muy instructivo para las personas que están tratando de absorberse en el estado de conciencia de Kṛṣṇa. Uno puede asociarse muy fácilmente con Kṛṣṇa, simplemente recordando Sus pasatiempos trascendentales. Todo el mundo tiene la tendencia a amar a alguien. Que Kṛṣṇa sea el objeto de amor es el punto central del cultivo de conciencia de Kṛṣṇa. Al cantar constantemente el mantra Hare Kṛṣṇa y recordar los pasatiempos trascendentales de Kṛṣṇa, uno puede estar plenamente situado en el estado de conciencia de Kṛṣṇa, y así hacer que su vida sea sublime y fructífera.

Na takové popisy Krišnových transcendentálních zábav a činností vzpomínaly gópí, když nebyl ve Vrindávanu. Z toho si můžeme udělat představu, jak je Krišna přitažlivý, nejen pro lidské bytosti, ale pro všechno živé i neživé. Ve Vrindávanu jsou všichni a všechno přitahováno ke Krišnovi, včetně stromů, rostlin, vody i zvířata, jako jsou laně a krávy. To je dokonalý popis Krišnovy všezahrnující přitažlivosti. Příklad gópí je velice poučný pro lidi, kteří se snaží pohroužit se do vědomí Krišny. Můžeme se s Krišnou velice jednoduše sdružovat pouhým vzpomínáním na Jeho transcendentální zábavy. Všichni máme sklon někoho milovat. Ústředním bodem vědomí Krišny je, že cílem naší lásky by měl být Krišna. Když budeme neustále zpívat Hare Krišna mantru a vzpomínat na Krišnovy transcendentální zábavy, můžeme si být plně vědomi Krišny, a tak bude náš život vznešený a úspěšný.

Así termina el significado de Bhaktivedanta, del capítulo trigésimo quinto del libro Kṛṣṇa, titulado: «Los sentimientos de separación de las gopīs».

Takto končí Bhaktivédántův výklad 35. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Gópí cítí odloučení”.