17 Kapitola sedmnáctá

Taking Shelter of Kṛṣṇa, the Supreme Controller

Odevzdat se Kršnovi — Nejvyššímu Vládci

TEXT 41

nānyatra mad bhagavataḥ
pradhāna-puruṣeśvarāt
ātmanaḥ sarva-bhūtānāṁ
bhayaṁ tīvraṁ nivartate

The terrible fear of birth and death can never be forsaken by anyone who resorts to any shelter other than Myself, for I am the almighty Lord, the Supreme Personality of Godhead, the original source of all creation, and also the Supreme Soul of all souls.

Hrozného strachu z rození a smrti se nikdy nezbaví ten, kdo se odevzdá komukoli jinému než Mnĕ, neboť Já jsem všemocný Pán, Nejvyšší Osobnost Božství, původní zdroj celého stvoření a také Nejvyšší Duše všech duší.

It is indicated herein that the cycle of birth and death cannot be stopped unless one is a pure devotee of the Supreme Lord. It is said, hariṁ vinā naiva sṛtiṁ taranti. One cannot surpass the cycle of birth and death unless one is favored by the Supreme Personality of Godhead. The same concept is confirmed herewith: one may take to the system of understanding the Absolute Truth by one’s own imperfect sensory speculation, or one may try to realize the self by the mystic yoga process; but whatever one may do, unless he comes to the point of surrendering to the Supreme Personality of Godhead, no process can give him liberation. One may ask if this means that those who are undergoing so much penance and austerity by strictly following the rules and regulations are endeavoring in vain. The answer is given by Śrīmad-Bhāgavatam (10.2.32): ye ’nye ’ravindākṣa vimukta-māninaḥ. Lord Brahmā and other demigods prayed to the Lord when Kṛṣṇa was in the womb of Devakī: “My dear lotus-eyed Lord, there are persons who are puffed up with the thought that they have become liberated or one with God or have become God, but they are unintelligent.” It is stated that their intelligence, whether high or low, is not even purified. With purified intelligence, a living entity cannot think otherwise than to surrender. Bhagavad-gītā, therefore, confirms that purified intelligence arises in a very wise man. Bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate. After many, many births, one who is actually advanced in intelligence surrenders unto the Supreme Lord.

Zde je naznačeno, že kolobĕh rození a smrti se nemůže nikdy zastavit, pokud se človĕk nestane oddaným Nejvyššího Pána. Hariṁ vinā naiva sṛtiṁ taranti. Nikdo nemůže překonat kolobĕh rození a smrti, pokud nedostane milost Nejvyšší Osobnosti Božství. Totéž je potvrzeno i zde. Človĕk se může snažit porozumĕt Absolutní Pravdĕ pomocí spekulace a nedokonalých smyslů nebo se může snažit realizovat vlastní já mystickou jógou, ale pokud se neodevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství, nemůže ho žádná metoda přivést k vysvobození. Můžeme se zeptat, jestli to znamená, že ti, kteří provádĕjí přísná pokání a odříkání podle stanovených zásad, se snaží zbytečnĕ. Odpovĕď nám dává Šrímad-Bhágavatam (10.2.32): ye 'nye 'ravindākṣa vimukta-māninaḥ. Pán Brahmá a ostatní polobozi se modlili k Pánu, když byl v lůnĕ Dévakí: „Můj drahý Pane s lotosovýma očima, nĕkteří lidé si pyšnĕ myslí, že se vysvobodili nebo že splynuli s Bohem nebo že se stali Bohem, ale ve skutečnosti nejsou ani trochu inteligentní.“ Jejich inteligence, ať již menší nebo vĕtší, není očištĕna. Když má živá bytost očištĕnou inteligenci, nemůže myslet na nic jiného než na to, jak se odevzdat. Bhagavad-gítá potvrzuje, že očištĕnou inteligenci má jen velice moudrý človĕk. Bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate. Skutečnĕ inteligentní človĕk se po mnoha a mnoha zrozeních odevzdá Nejvyššímu Pánu.

Without surrendering, one cannot achieve liberation. The Bhāgavatam says, “Those who are simply puffed up, thinking themselves liberated by some nondevotional process, are not intelligent because they have not yet surrendered unto You. In spite of executing all kinds of austerities and penances or even arriving at the brink of Brahman realization, they think that they are in the effulgence of Brahman. But actually, because they have no transcendental activities, they fall down to material activities.” One should not be satisfied simply with knowing that he is Brahman. He must engage himself in the service of the Supreme Brahman; that is bhakti. The engagement of Brahman should be the service of Para-brahman. It is said that unless one becomes Brahman, one cannot serve Brahman. The Supreme Brahman is the Supreme Personality of Godhead, and the living entity is also Brahman. Without realizing that he is Brahman, spirit soul, an eternal servitor of the Lord, if one simply thinks that he is Brahman, his realization is only theoretical. He has to realize and at the same time engage himself in the devotional service of the Lord; then he can exist in the Brahman status. Otherwise he falls down.

Nikdo nedosáhne osvobození, aniž se odevzdá. Bhágavatam říká: „Pyšní lidé, kteří si myslí, že se osvobodili pomocí nĕjaké jiné metody než oddané služby, nejsou inteligentní, protože se neodevzdali Tobĕ. Mohou vykonávat nejrůznĕjší pokání a odříkání nebo dospĕt na pokraj realizace Brahmanu a myslet si, že jsou v záři Brahmanu, ale ve skutečnosti znovu poklesnou a začnou s hmotným jednáním, protože se nezapojili do žádných transcendentální činností.“ Nikdo by se nemĕl spokojit s poznáním, že je Brahman. Človĕk musí začít sloužit Nejvyššímu Brahmanu — to je bhakti. Brahman by se mĕl zamĕstnat ve službĕ Parabrahmanu. Říká se, že pokud se človĕk nestane Brahmanem, nemůže Brahmanu sloužit. Nejvyšším Brahmanem je Nejvyšší Osobnost Božství a živá bytost je také Brahman. Bez realizace Brahmanu neboli realizace, že jsme duše a vĕční služebníci Pána, si človĕk jen myslí, že je Brahman, ale jeho realizace zůstává teoretická. Človĕk si to musí uvĕdomit a zároveň se zamĕstnat v oddané službĕ Pánu. Pak může být na úrovni Brahmanu. Jinak poklesne.

The Bhāgavatam says that because nondevotees neglect the transcendental loving service of the lotus feet of the Personality of Godhead, their intelligence is not pure, and therefore they fall down. The living entity must have some activity. If he does not engage in the activity of transcendental service, he must fall down to material activity. As soon as one falls down to material activity, there is no rescue from the cycle of birth and death. It is stated here by Lord Kapila, “Without My mercy” (nānyatra mad-bhagavataḥ). The Lord is stated here to be Bhagavān, the Supreme Personality of Godhead, indicating that He is full of all opulences and is therefore perfectly competent to deliver one from the cycle of birth and death. He is also called pradhāna because He is the Supreme. He is equal to everyone, but to one who surrenders to Him He is especially favorable. It is also confirmed in Bhagavad-gītā that the Lord is equal to everyone; no one is His enemy and no one is His friend. But to one who surrenders unto Him, He is especially inclined. By the grace of the Lord, simply by surrendering unto Him one can get out of this cycle of birth and death. Otherwise, he may go on in many, many lives and may many times attempt other processes for liberation.

Bhágavatam říká, že neoddaní opomíjejí transcendentální láskyplnou službu lotosovým nohám Osobnosti Božství, a jejich inteligence proto není čistá a musí poklesnout. Živá bytost musí vykonávat nĕjakou činnost. Když nebude prokazovat transcendentální službu, musí poklesnout k hmotným činnostem. Jakmile poklesne a začne se zamĕstnávat hmotnými činnostmi, znemožní si vysvobození z kolobĕhu rození a smrti. Pán Kapila zde říká: „Bez Mojí milosti“ (nānyatra mad-bhagavataḥ). Zde je Pán označen jako Bhagaván, Nejvyšší Osobnost Božství, který je plný všech vznešených vlastností, a může tudíž vysvobodit človĕka z kolobĕhu rození a smrti. Je také označen slovem pradhāna, protože je Nejvyšší. Je stejný ke všem, ale tomu, kdo se Mu odevzdá, prokazuje zvláštní milost. Bhagavad-gítá potvrzuje, že Bůh je stejný ke všem; nikdo není Jeho nepřítelem a nikdo není Jeho přítelem, ale zvláštĕ naklonĕn je tomu, kdo se Mu odevzdá. Milostí Pána, pouhým odevzdáním, se človĕk může vymanit z kolobĕhu rození a smrti. Jinak v nĕm bude muset pokračovat po mnoho životů a mnohokrát se znovu pokoušet o jiné způsoby osvobození.

Presently we are so dull and foolish that we do not know what is bhayam and tīvram. The word tīvram means “very terrible,” and bhayam means “very fearsome.” We are entangled by a very terrible fear, but we have become so dull due to the spell of māyā that we do not care. At the time of death there are many troubles, and we become very fearful. Sometimes, when a person is dying, he falls into a coma and lies unconscious. We do not know what kind of fearful test this person is undergoing. He may be dreaming so many things, or he may be crying. He cannot express what is going on. Those who are very sinful especially die in that way. After death, one has to enter into the womb of another mother. That is also a very fearful stage. One becomes packed in a bag, and this bag is filled with stool and urine, and one has to remain packed in this airtight bag for nine months.

Dnes jsme již tak otupĕlí, že ani nevíme, co je bhayam a tīvram. Slovo tīvram znamená „strašný“ a bhayam znamená „hrůzný“. Podléháme příšernému strachu, ale pod vlivem máji jsme tak otupĕli, že se o to ani nestaráme. V okamžiku smrti přijdou velké bolesti a dostaneme hrozný strach. Když nĕkteří lidé umírají, upadnou do komatu a leží v bezvĕdomí. Ani nevíme, jakou hroznou zkouškou takový človĕk prochází. Může se mu zdát tolik vĕcí, nebo se mu chce křičet, ale nemůže nikomu dát vĕdĕt. Takto umírají zvláštĕ velice hříšní lidé. Po smrti pak musí vstoupit do lůna další matky. To je také hrůzná situace. Človĕk je zabalen do pytle, ve kterém jsou výkaly a moč, a v tomto neprodyšném obalu musí zůstat devĕt mĕsíců.

This is a horrible situation, but we have forgotten all about it. Therefore Kṛṣṇa says in Bhagavad-gītā that our real trouble is janma-mṛtyu – birth and death. When the living entity is packed in the womb, unable to move, he prays to God, “Please relieve me from this horrible condition. If You relieve me, I shall worship You.” Finally, after nine months, the living entity emerges from the womb, and then he also undergoes so many troubles trying to adjust to the atmosphere of a new planet. As an infant, he cries and cries, and he is totally dependent on his mother’s mercy. Sometimes a mother cannot understand what the child wants. Sometimes an ant may be biting the child, but the mother thinks that the child is hungry. There are bugs, worms, mosquitoes, stool, urine and so many things attacking the new body. These are the threefold miseries, yet we think that we have made such progress. We are being attacked moment after moment by one thing after another, yet people close their eyes to birth, old age, disease and death. The atheists want to forget these miseries, and therefore they like to think that there is no life after death. They are like ostriches, who stick their head in the ground when an enemy approaches.

Je to strašné, ale my jsme již na všechno zapomnĕli. Proto Kršna říká v Bhagavad-gítĕ, že náš skutečný problém je janma-mṛtyu — zrození a smrt. Když je živá bytost obalena v lůnĕ a neschopna jakéhokoliv pohybu, modlí se k Bohu: „Prosím, vysvoboď mĕ z tohoto hrozného vĕzení. Když mĕ osvobodíš, budu Tĕ uctívat.“ Po devíti mĕsících se živá bytost dostane z lůna a čeká ji další utrpení, když se musí přizpůsobit atmosféře nové planety. Nemluvnĕ neustále naříká a je zcela závislé na milosti své matky. Matka často neví, co dítĕ chce. Nĕkdy ho koušou mravenci, ale matka si myslí, že dítĕ má hlad. Komáři, červi, paraziti, výkaly, moč a mnoho dalších vĕcí způsobuje novému tĕlu bolest, ale my si i přes toto trojí utrpení stále myslíme, že jsme udĕlali velký pokrok. V každém okamžiku na nás dopadne nĕjaký druh utrpení, ale lidé před rozením, nemocí, stářím a smrtí zavírají oči. Ateisté by rádi na tato utrpení zapomnĕli, a proto prohlašují, že po smrti žádný život neexistuje. Jsou jako pštrosi, kteří strčí hlavu do písku, když se blíží nepřítel.

Although the living entity in the womb promises to worship Kṛṣṇa, when he is delivered from the womb he does not fulfill his promise. As soon as he is born and grows up, he begins to acquire a good bank balance, a wife and children and then begins to think that his problems are solved and that he will live very happily. Actually his problems are not solved. He may have some temporary facilities, but the main problem is still there. Every minute, every second, people are dying and going to Yamarāja. Those who are living are thinking that they will not die. They see that their friends are dying, but somehow or other they think that they are eternal. Yudhiṣṭhira Mahārāja said that this was the most amazing thing in the world. No one thinks that he is going to die, although everyone else is dying.

Živá bytost sice v lůnĕ matky slibuje, že bude uctívat Kršnu, ale když se dostane ven, na svůj slib zapomene. Jakmile se človĕk narodí a vyroste, začne se shánĕt po bankovním kontĕ, manželce, dĕtech a začne si myslet, že všechny své problémy již vyřešil a že bude žít šťastnĕ. Jeho problémy však vyřešeny nejsou. Na určitou dobu může mít nĕjaké možnosti, ale hlavní problémy stále zůstávají. Každou minutu, každou vteřinu lidé umírají a odcházejí k Jamarádžovi, ale ti, kteří žijí, si myslí, že nikdy nezemřou. Vidí, že jejich přátelé umírají, ale přesto si myslí, že oni budou žít vĕčnĕ. Judhišthir Mahárádž řekl, že tohle je ta nejpodivnĕjší vĕc na svĕtĕ. Všichni kolem umírají, ale lidé si stále myslí, že oni nikdy nezemřou.

The living entity thinks that he is very happy in whatever body he gets. He may get the body of a dog or the body of a cat, but he is happy in his body, and he does not want to lose it. This is called illusion. When an ant sees danger, he will run like anything. This is because he values his body and does not want to lose it. Once Lord Indra, the king of the heavenly planets, was cursed by Bṛhaspati to become a hog. He was going about on earth enjoying his hog body when finally Lord Brahmā came and told him, “My dear Indra, you have suffered enough. Now come with me and return to your heavenly kingdom.” Indra in the form of a hog said, “Where shall I go?” “To the heavens,” Lord Brahmā replied. It was then that Indra said, “No, I have my family and children. How can I go? I am very happy. Let me remain here.” In this way, everyone is thinking that he is very happy, although he is in a horrible and fearsome condition. However, one who is actually intelligent can understand that he is not actually happy, that he is suffering. It is said that ignorance is bliss, but this is the bliss of a hog. When one actually comes to the understanding that he is not actually happy in the material world, he can begin to relieve his suffering.

Živá bytost si myslí, že je velice šťastná v každém tĕle, které dostane. Může dostat tĕlo prasete nebo kočky, ale přesto je v tom tĕle šťastná a nechce ho ztratit. Tomu se říká iluze. Když mravenec vidí nebezpečí, utíká, jak může. Cení si svého tĕla a nechce ho ztratit. Brhaspati jednou proklel nebeského krále Indru, aby se stal prasetem. Chodil po zemi v prasečím tĕle, až za ním nakonec přišel Brahmá a řekl mu: „Indro, již jsi trpĕl dost. Nyní pojď se mnou a vrať se do nebeského království.“ Indra se v prasečí podobĕ zeptal: „Kam mám jít?“ „Do nebe,“ odpovĕdĕl Brahmá, ale Indra řekl: „Ne, mám svou rodinu a dĕti. Jak mohu odejít? Jsem šťastný. Zůstanu tady.“ Každý si myslí, že je šťastný, i když je v hrůzostrašné situaci. Skutečnĕ inteligentní človĕk dokáže pochopit, že ve skutečnosti není šťastný, ale že trpí. Říká se, že nevĕdomost je blažená, ale to je blaženost prasete. Když človĕk opravdu pochopí, že v hmotném svĕtĕ není šťastný, může začít své utrpení odstraňovat.

There is no possibility of being liberated from suffering without taking shelter at Kṛṣṇa’s lotus feet. People are thinking that they can relieve suffering through abortion, by killing the child within the womb. In this way they are committing one sin after another and becoming more and more entangled. Consequently the aborted living entity will have to enter into the womb of another mother in order to undergo the birth that he is destined to take. Then, when he enters the womb of another mother, he may again be killed, and for many years he may not be allowed to see the light of the sun. In this Kali-yuga, people are becoming so sinful that there is no possibility of rescue unless one takes to Kṛṣṇa consciousness. The entire human civilization is falling into the illusory fire of māyā. People fly into the fire just like moths. When there is a beautiful fire, moths come from a long distance, enter it and go pop, pop, pop. In this way one dies, takes birth and suffers and dies again.

Utrpení se nemůžeme zbavit, aniž se odevzdáme lotosovým nohám Kršny. Lidé si myslí, že se zbaví utrpení potratem — zabitím dítĕte ještĕ v lůnĕ matky. Tak se dopouštĕjí jednoho hříchu za druhým a zaplétají se stále více a více. Potracená živá bytost bude muset vstoupit do lůna další matky a projít narozením, které je jí souzeno. V lůnĕ další matky může být znovu zabita a tak se může stát, že po mnoho let neuvidí svit slunce. V Kali-juze začali být lidé tak hříšní, že pokud se nezapojí do uvĕdomování si Kršny, nemají nadĕji na záchranu. Celá lidská civilizace se řítí do iluzorního ohnĕ máji. Lidé letí do ohnĕ jako můry. Když můry v noci uvidí oheň, přiletí i z velké dálky a vletí do ohnĕ... pop, pop, pop. Takto zemřou, znovu se narodí a trpí a znovu zemřou.

Yet Kṛṣṇa and His devotees are so kind and compassionate that they are unhappy to see all the misery of this material world. Kṛṣṇa is the father of all living entities, and He is very unhappy to see His sons suffer. Kṛṣṇa therefore comes and canvasses: “Why are you captivated by this false, so-called happiness? Give up all of this and surrender to Me. Come to Me, and I will relieve you. You will then live happily, eternally and blissfully. You will not have any want, nor will you be troubled by anything.” For this reason Kṛṣṇa comes. Actually He has no other business to carry out here because His agent prakṛti does everything. Nonetheless, out of compassion Kṛṣṇa comes in His original form or in an incarnation like Kapiladeva. Kṛṣṇa also sends His representative, who says, “You rascal! Simply take shelter of Kṛṣṇa and be happy.”

Kršna a Jeho oddaní jsou tak laskaví a soucitní, že se na trpící v hmotném svĕtĕ dívají s velkou lítostí. Kršna je otcem všech živých bytostí a je nešťastný, když Jeho synové trpí. Proto přichází a vyzývá: „Proč jste tak omámení tímto takzvaným štĕstím? Nechte všeho a odevzdejte se Mnĕ. Pojďte ke Mnĕ a Já vás vysvobodím. Pak budete žít šťastnĕ, vĕčnĕ a blaženĕ. Nebudete mít o nic nouzi, ani vás nebude nic trápit.“ Proto Kršna přichází. Nemá žádný jiný důvod, aby sem chodil, protože prakṛti, Jeho prostředník, se stará o všechno. Ze soucitu však Kršna přichází ve Své původní podobĕ nebo v inkarnaci, například jako Kapiladéva. Také posílá Své zástupce, kteří říkají: „Ty darebáku! Odevzdej se Kršnovi a buď šťastný.“

Kṛṣṇa comes once in a day of Brahmā, and His incarnations also come, to educate foolish people who think that they are living happily on this earth. Kapiladeva comes to propound this Sāṅkhya philosophy, which is unalloyed devotion to the Lord. Herein Kapiladeva says that one is condemned to death unless he takes shelter of the Lord. There is no other way to be saved. We are all in a very fearful situation, but we do not understand this. Under the spell of māyā, we are thinking we are very happy, but this is not a fact. If we want relief from our dangerous situation, we have to surrender to the Supreme Personality of Godhead and revive our old connection with Him. What is that connection? We are all His eternal servants. We should not foolishly think that we can become one with God or equal to God. This is all the result of rascaldom. The beginning of knowledge is to understand that we are the eternal sons and servants of Kṛṣṇa. There is no difference between a son and a servant. The son serves the father, just as the servant serves the master. There is affection between master and servant and son and father. The father also serves the son in so many ways; therefore the relationship is reciprocal. Caitanya Mahāprabhu has defined our original svarūpa, our original identity, as that of eternal servant. People are artificially thinking, “I am independent. I am no one’s servant. I have become God. I have become Bhagavān. I am this, or I am that.”

Kršna přichází jednou v Brahmovĕ dni a Jeho inkarnace také přicházejí učit pošetilé lidi, kteří si myslí, že jsou na Zemi šťastní. Kapila přichází učit tuto sánkhjovou filozofii — ryzí oddanost Bohu. Kapiladéva zde říká, že človĕk je odsouzen na smrt, jestliže se neodevzdá Kršnovi. Žádný jiný způsob neexistuje. Všichni máme velký strach, ale nechápeme to. Pod vlivem máji si myslíme, že jsme šťastní, ale to je nesmysl. Chceme-li se vymanit z tohoto nebezpečného postavení, musíme se odevzdat Nejvyšší Osobnosti Božství a obnovit svůj ztracený vztah k Nĕmu. Jaký vztah? Všichni jsme Jeho vĕční služebníci. Nemĕli bychom si pošetile myslet, že můžeme být totožní s Bohem nebo se Mu můžeme vyrovnat. To všechno je darebáctví. Prvním krokem v poznání je pochopit, že jsme vĕční synové a služebníci Kršny. Syn a služebník je témĕř totéž. Syn slouží svému otci a služebník slouží svému pánovi. Otec cítí náklonnost ke svému synovi a pán cítí náklonnost ke svému služebníkovi. Otec také mnoha způsoby slouží svému synovi a jejich vztah je vzájemný. Čaitanja Maháprabhu říkal, že naše původní svarūpa, naše původní totožnost, je být vĕčným služebníkem. Lidé si hloupĕ myslí: „Jsem nezávislý. Nejsem služebníkem nikoho. Stal jsem se Bohem. Stal jsem se Bhagavánem. Jsem to. Jsem ono.“

In the material world, it is not very pleasant to be a servant of anyone. We think that being God’s servant is like this because we are materially infected. We are thinking that being a servant of God is like being a servant of some man, but in the spiritual world the servant and the served are the same. For instance, the guru is the servant of Kṛṣṇa, but he is accepted as Kṛṣṇa.

V hmotném svĕtĕ není nic příjemného nĕkomu sloužit. Myslíme si, že sloužit Bohu bude nĕco podobného, protože jsme nakaženi hmotnou nemocí. Myslíme si, že sloužit Bohu je stejné, jako sloužit nĕjakému človĕku, ale v duchovním svĕtĕ jsou služebník a obsluhovaný stejní. Například guru je služebníkem Kršny, ale je přijímán jako Kršna.

sākṣād dharitvena samasta-śāstrair
uktas tathā bhāvyata eva sadbhiḥ
kintu prabhor yaḥ priya eva tasya
vande guroḥ śrī-caraṇāravindam

“The spiritual master is to be honored as much as the Supreme Lord because he is the most confidential servitor of the Lord. This is acknowledged in all revealed scriptures and followed by all authorities. Therefore I offer my respectful obeisances unto the lotus feet of such a spiritual master, who is a bona fide representative of Śrī Hari [Kṛṣṇa].” (Gurv-aṣṭaka 7) This is the verdict of all śāstras. The guru never says, “I am Kṛṣṇa, I am God, I am Bhagavān.” Rather, the guru says, “I am the most humble servant of the servant of the servant of God.” He does not even say that he is the direct servant. Rather, he is the servant one hundred times removed. Gopī-bhartuḥ pada-kamalayor dāsa-dāsānudāsa. We should not try to become direct servants, for that is not possible. First of all we must become the servant of the servant. The guru is the servant of Kṛṣṇa, and if we become his servant, we become an actual bona fide servant. That is our real position. Therefore Caitanya Mahāprabhu prays:

„Duchovní učitel je uctíván stejnĕ jako Nejvyšší Pán, protože je Jeho nejdůvĕrnĕjším služebníkem. To uznávají všechna zjevená písma a následují to všechny autority. Proto se s hlubokou úctou klaním lotosovým nohám takového duchovního učitele, pravého představitele Šrí Hariho (Kršny).“ (Gurv-aštaka 7) To je tvrzení všech šáster. Guru nikdy neříká: „Já jsem Kršna, já jsem Bůh, já jsem Bhagaván.“ Říká: „Jsem nejpokornĕjší služebník služebníka Božího služebníka.“ Neříká ani, že by Bohu sloužil přímo. Spíše je služebníkem stokrát Bohu vzdáleným. Gopī-bhartuḥ pada-kamalayor dāsa-dāsānudāsa. Nemĕli bychom se snažit stát se přímým sluhou Pána, protože to není možné. Ze všeho nejdříve se musíme stát služebníky služebníků. Guru je služebníkem Kršny, a staneme-li se Jeho služebníky, stanou se z nás skuteční služebníci Pána. To je naše pravé postavení. Čaitanja Maháprabhu se proto modlí:

ayi nanda-tanuja kiṅkaraṁ
patitaṁ māṁ viṣame bhavāmbudhau

“O son of Nanda Mahārāja, I am Your eternal servant, but somehow or other I have fallen into this ocean of birth and death.” (Śikṣāṣṭaka 5) Caitanya Mahāprabhu addresses the Supreme Lord Kṛṣṇa as the son of Nanda Mahārāja. Kṛṣṇa is very pleased if one addresses Him as the son of Vasudeva, Yaśodā or Mahārāja Nanda. Kṛṣṇa likes to be named in relation to His pure devotees. Therefore He is called Yaśodā-nandana, Nanda-nandana, Vasudeva-nandana, Rādhikā-ramaṇa and so on. Thus Caitanya Mahāprabhu addresses Kṛṣṇa in this way. He says that although He is Kṛṣṇa’s eternal servant, somehow He has fallen into the ocean of birth and death, accepting one body after another, dying and being born again, not only in this planet but throughout the whole universe, in many species of life. This is the situation with conditioned living entities, wandering from one life to another and from one planet to another for millions upon millions of years. We do not care about this because we say that we are brave and not afraid. We are very proud in this way, but this is a fool’s pride. It is said, “Fools rush in where angels fear to tread.” In order to save ourselves from this fearful situation, we must take shelter of the Supreme Personality of Godhead. That is the verdict of all the śāstras, and Kṛṣṇa comes for this purpose and sends His devotees, who work day and night to propagate this Kṛṣṇa consciousness movement.

„Ó synu Mahárádže Nandy (Kršno), jsem Tvůj vĕčný služebník, ale přesto jsem z nĕjakého důvodu spadl do oceánu rození a smrti.“ (Šikšáštaka 5) Čaitanja Maháprabhu oslovuje Nejvyššího Pána Kršnu jako syna Nandy Mahárádže. Kršnovi udĕlá velkou radost, když Ho nĕkdo osloví jako syna Vasudévy, Jašódy nebo Mahárádže Nandy. Kršna je rád pojmenováván podle vztahu, jaký má ke Svým čistým oddaným. Proto se jmenuje Jašódá-nandana, Nanda-nandana, Vasudéva-nandana, Rádhiká-ramana a tak dále. Proto Čaitanja Maháprabhu oslovuje Kršnu tímto způsobem. Říká, že je Kršnův vĕčný služebník, ale jelikož z nĕjakého důvodu poklesl do oceánu rození a smrti, musí přijímat jedno tĕlo za druhým, umírat a znovu se rodit, a to nejen na této planetĕ, ale po celém vesmíru, v různých životních druzích. To je situace podmínĕných živých bytostí, které putují z jedné planety na druhou a z jednoho života do druhého již po miliony let. Nás to ale nezajímá a prohlašujeme, že se nebojíme a že budeme stateční. Zmocnila se nás pýcha, ale je to pýcha hlupáků. Říká se, že hlupáci se ženou tam, kam se andĕlé bojí vstoupit. Chceme-li se zachránit z této hrůzostrašné situace, musíme hledat ochranu u Nejvyšší Osobnosti Božství. To je názor všech šáster a kvůli tomu Kršna přichází nebo posílá Své oddané, kteří se dnem i nocí snaží šířit toto hnutí pro vĕdomí Kršny.

TEXT 42

mad-bhayād vāti vāto ’yaṁ
sūryas tapati mad-bhayāt
varṣatīndro dahaty agnir
mṛtyuś carati mad-bhayāt

It is because of My supremacy that the wind blows, out of fear of Me; the sun shines out of fear of Me, and the lord of the clouds, Indra, sends forth showers out of fear of Me. Fire burns out of fear of Me, and death goes about taking its toll out of fear of Me.

Vítr fouká ze strachu přede Mnou, slunce svítí ze strachu přede Mnou a pán mraků Indra ze strachu přede Mnou sesílá proudy deštĕ. Oheň ze strachu přede Mnou pálí a smrt ze strachu přede Mnou chodí kolem a plní svou úlohu. To vše se dĕje díky Mé svrchovanosti.

The Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, says in Bhagavad-gītā that the natural laws are perfect because of His superintendence. No one should think that nature is working automatically, without superintendence. The Vedic literature says that the clouds are controlled by the demigod Indra, heat is distributed by the sun-god, the soothing moonlight is distributed by Candra and the air is blowing under the arrangement of the demigod Vāyu. But above all these demigods is the Supreme Personality of Godhead, the chief living entity. Nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām. The demigods are also ordinary living entities, but due to their faithfulness – their devotional service – they have been promoted to such posts. These different demigods, or directors, such as Candra, Varuṇa and Vāyu, are called adhikāri-devatā. The demigods are departmental heads. The government of the Supreme Lord consists not only of one planet or two or three; there are millions of planets and millions of universes. The Supreme Personality of Godhead has a huge government, and He requires assistants. The demigods are considered His bodily limbs. These are described in Vedic literature. The sun-god, moon-god, fire-god and air-god are working under the direction of the Supreme Lord. It is confirmed in the Bhagavad-gītā (9.10), mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram. The natural laws are being conducted under His superintendence. Because He is in the background, everything is being performed punctually and regularly.

Nejvyšší Osobnost Božství Kršna v Bhagavad-gítĕ říká, že přírodní zákony jsou dokonalé díky Jeho božskému dohledu. Nikdo by si nemĕl myslet, že příroda jedná sama od sebe bez jakéhokoliv vedení. Védská písma říkají, že mraky řídí polobůh Indra, teplo šíří bůh Slunce, chladivý svit mĕsíce ovládá Čandra a vítr fouká podle toho, jak chce polobůh Váju. Nad všemi polobohy je však Nejvyšší Osobnost Božství, vůdce všech živých bytostí. Nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām. Polobozi jsou také obyčejné živé bytosti, ale díky své vĕrnosti — své oddané službĕ — byli povýšeni na tato místa. Různí polobozi neboli vládci jako Čandra, Varuna a Váju se nazývají adhikāri-devatā. Polobozi jsou vůdčími osobnostmi určitých odvĕtví. Pod vládu Nejvyššího Pána nespadá jen jedna nebo dvĕ planety, ale miliony planet a miliony vesmírů. Nejvyšší Osobnost Božství vládne všemu, a proto má Své pomocníky. Polobozi jsou považováni za části Jeho tĕla. Jejich jména najdeme ve védské literatuře. Bůh Slunce, bůh Mĕsíce, bůh ohnĕ, bůh vĕtru — všichni pracují podle pokynů Nejvyššího Pána. Potvrzuje to i Bhagavad-gítá (9.10): mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram. Zákony přírody jsou uspořádány pod Jeho dohledem. Protože On stojí za vším, vše pracuje naprosto přesnĕ a dokonale.

One who has taken shelter of the Supreme Personality of Godhead is completely protected from all other influences. He no longer serves or is obliged to anyone else. Of course he is not disobedient to anyone, but his full power of thought is absorbed in the service of the Lord. The statements by the Supreme Personality of Godhead, Kapila, that under His direction the air is blowing, the fire is burning, the sun is giving heat, etc., are not sentimental. The impersonalist may say that the Bhāgavatam devotees create and imagine someone as the Supreme Personality of Godhead and assign qualifications to Him; but actually it is neither imagination nor an imposition of artificial power in the name of Godhead. In the Vedas it is said, bhīṣāsmād vātaḥ pavate/ bhīṣodeti sūryaḥ: “Out of fear of the Supreme Lord, the wind-god and the sun-god are acting.” Bhīṣāsmād agniś candraś ca/ mṛtyur dhāvati pañcamaḥ: “Agni, Indra and Mṛtyu are also acting under His direction.” These are the statements of the Vedas.

Ten, kdo se odevzdal Nejvyšší Osobnosti Božství, je zcela ochránĕn od všech ostatních vlivů. Již nemusí sloužit nikomu jinému a nikomu není zavázán. Samozřejmĕ, že není vůči nikomu neposlušný, ale veškerou silou svého myšlení spočívá u služby Pánu. Výrok Pána Kapily, Nejvyšší Osobnosti Božství, že podle Jeho vůle fouká vítr, pálí oheň, slunce dává teplo a podobnĕ, není ani trochu sentimentální. Impersonalisté říkají, že oddaní Bhágavatamu si jako Nejvyšší Osobnost Božství jen nĕkoho představují a připisují Mu nĕjaké vlastnosti, ale Bůh není ani výmysl, ani představa nĕjaké nadlidské síly v podobĕ Boha. Ve Védách se říká: bhīṣāsmād vātaḥ pavate / bhīṣodeti sūryaḥ. „Ze strachu před Nejvyšším Pánem jednají i bozi Slunce a vĕtru.“ Bhīṣāsmād agniś cendraś ca / mṛtyur dhāvati pañcamaḥ: „Agni, Indra a Mrtju také jednají podle Jeho příkazů.“ To jsou výroky Véd.

If the demigods are subject to fear, what of ordinary living entities? Material life is not very happy because we are always fearful of something. No one can say, “I am not afraid of anything.” Everyone is afraid of something. There is not a bird, beast, human being or living entity alive that is not afraid of something. This is because we are absorbed in the bodily conception, thinking, “I am this body.” Since everyone is thinking in this way, everyone fears bodily destruction. When there was an earthquake in Los Angeles, everyone ran out of their houses screaming. Everyone was terrified, thinking, “Now death is coming!” This is material nature. There are many events in nature that cause fear. There are great cyclones and tornadoes. There is excessive heat and excessive rain. There is flood and famine and war. Yet people are thinking of being happy on this planet.

Když i polobozi mají strach, co potom říci o obyčejných živých bytostech? Hmotný život není příliš šťastný, protože se neustále nĕčeho bojíme. Nikdo nemůže říci: „Já se ničeho nebojím.“ Všichni se nĕčeho bojí. Neexistuje pták, šelma, človĕk nebo jakákoliv jiná živá bytost, která by se ničeho nebála. Je to tím, že jsme neustále ponořeni v tĕlesném pojetí života a myslíme si: „Já jsem toto tĕlo.“ Jelikož si to všichni myslí, všichni se bojí zániku tĕla. Když bylo v Los Angeles zemĕtřesení, všichni vybĕhli ze svých domů a křičeli. Všichni byli vydĕšeni a mysleli si: „Teď přijde smrt!“ To je hmotná příroda. V přírodĕ dochází k mnoha vĕcem, které nám nahánĕjí strach: velké cyklóny a tornáda, úmorné vedro a příliš prudký déšť, záplavy, epidemie a války, ale lidé si přesto myslí, že jsou na této planetĕ šťastni.

Modern scientists say that there are no demigods and that there is no God, that all events are being carried out by nature. It is true that nature is working, but nature, after all, is nothing but matter. Matter cannot work without being directed by a living being. We cannot say that matter works independently. In the ocean we always see that there are great waves moving. Water is dull matter, but the air is pushing these great waves and dashing them onto the earth. Scientists say that nature works in this way and that, but nature is not independent. We receive information from authoritative śāstras that nature is moving under the direction of the demigods. So we cannot say that these processes are automatically taking place. Scientists admit that nature is working in a wonderful way, but, after all, nature is not under their control. The scientists may accept or defy Kṛṣṇa, but they cannot defy the activities of nature. Everyone is subordinate to nature. Nature, however, is working under the direction of God; therefore everyone is subordinate to God.

Moderní vĕdci říkají, že neexistují žádní polobozi, že neexistuje ani žádný Bůh a že všechno vytváří příroda. Příroda sice pracuje, ale sama o sobĕ není nic jiného než hmota. Hmota nemůže pracovat, aniž ji řídí živá bytost. Nemůžeme říci, že hmota jedná nezávisle. Na hladinĕ oceánu jsou vidĕt velké vlny. Voda je mrtvá hmota, ale když na ni fouká vítr, vytvoří se vlny, které se rozlévají na pobřeží. Vĕdci říkají, že příroda působí tak a tak, ale příroda není nezávislá. Z autorizovaných šáster se můžeme dozvĕdĕt, že příroda se pohybuje podle příkazů polobohů. Nemůžeme říci, že se to dĕje automaticky. Vĕdci přiznávají, že příroda jedná úžasným způsobem, ale nedokážou ji ovládat. Vĕdci mohou Kršnu přijmout nebo Ho mohou odmítnout, ale nemohou odmítat zákony přírody. Každý je přírodĕ podřízen. Samotná příroda však pracuje podle příkazů Boha, a proto jsou všichni podřízeni Bohu.

The sun, oceans, land, space and everything else in material creation are but manifestations of Kṛṣṇa’s external energy. Nothing is independent of Kṛṣṇa or His energy. In Brahma-saṁhitā (5.44) it is said that material nature is so powerful that it can create, maintain and destroy in itself: Sṛṣṭi-sthiti-pralaya-sādhana-śaktir ekā. However, material nature is working just like a shadow. If we place our hand before a light, we can see its shadow move on a wall. Similarly, material nature is working due to the touch of spirit soul. It is not possible for an automobile to drive itself. A person, a spirit soul, must be within to push certain buttons. Due to the touch of the spirit soul, the machine is moving. The entire universe is similarly moving due to the touch of God. According to the śāstras, the wind is blowing, the water is moving, the sun is shining and the earth is revolving under the direction of the Supreme Personality of Godhead. If the directors of the different material elements do not work properly, they are punished by their master, Kṛṣṇa.

Slunce, oceány, zemĕ, prostor a všechno ostatní v hmotném stvoření jsou jen projevy Kršnovy vnĕjší energie. Nikdo nemůže být nezávislý; všichni závisejí na Kršnovi nebo na Jeho energii. V Brahma-sanhitĕ (5.44) se říká, že hmotná příroda je tak silná, že může sama tvořit, udržovat a ničit: sṛṣṭi-sthiti-pralaya-sādhana-śaktir ekā. Hmotná příroda je však přesnĕ jako stín. Když dáme svou ruku před svĕtlo, uvidíme na stĕnĕ její stín. Podobnĕ hmotná příroda pracuje jen díky duchovnímu doteku, díky působení duše. Auto nemůže jezdit samo. Uvnitř musí být duše, človĕk, který ho řídí. Díky přítomnosti duše se stroj může pohybovat a podobnĕ i celý vesmír se může pohybovat díky Božímu doteku. Šástry říkají, že vítr fouká, voda teče, slunce svítí a zemĕ se točí podle příkazu Nejvyšší Osobnosti Božství. Jestliže vládci různých hmotných prvků nepracují správnĕ, jejich pán, Kršna, je potrestá.

When Kṛṣṇa was present on this earth, He saw that Lord Indra, the lord of the heavens and of rain, was somewhat puffed up. Kṛṣṇa therefore advised His father Nanda Mahārāja not to bother worshiping Indra. He told His father, “There is no need to offer sacrifices to Indra. It is better to worship Govardhana Hill, which is the representative of God. The cows receive their grass and grains from Govardhana Hill; therefore it is better to worship it.” At first, Nanda Mahārāja was not willing to do this, but out of affection for Kṛṣṇa, he finally agreed. When Indra saw that Nanda Mahārāja was worshiping Govardhana Hill, he became very angry and sent vicious clouds to inundate all of Vṛndāvana with a flood. Kṛṣṇa then showed Indra that his power was not even competent to deal with the little finger of His left hand. Therefore Kṛṣṇa lifted Govardhana Hill with the small finger of His left hand and used it as an umbrella to save all the people of Vṛndāvana from Indra’s torrents. All of this is related in Śrīmad-Bhāgavatam.

Když byl Kršna přítomný na Zemi, vidĕl, že Indra, pán nebes a dešťů, příliš zpyšnĕl. Proto nařídil Svému otci, Nandovi Mahárádžovi, aby se již neobtĕžoval s uctíváním Indry. Řekl Svému otci: „Není nutné přinášet obĕti Indrovi. Je lepší uctívat kopec Góvardhan, který představuje Pána. Krávy dostávají trávu a obilí od kopce Góvardhanu, a proto je lepší uctívat jeho.“ Nanda Mahárádž to nejprve nechtĕl udĕlat, ale z lásky ke Kršnovi nakonec svolil. Když Indra uvidĕl, že Nanda Mahárádž uctívá kopec Góvardhan, velice se rozzuřil a poslal temné mraky, aby zaplavily celou oblast Vrndávanu. Kršna pak ukázal Indrovi, že ani veškerá jeho síla se nevyrovná síle v Jeho malíčku. Malíčkem Své ruky zvedl celý kopec Góvardhan a držel ho jako deštník, aby zachránil obyvatele Vrndávanu před Indrovou smrští. To vše je popsáno ve Šrímad-Bhágavatamu.

Thus everyone is a servant. No one can actually claim to be master. If we simply take shelter of Kṛṣṇa, we do not have to offer sacrifices to various demigods. If we water the root of a tree, we do not have to water the branches, twigs, flowers or fruits. If we supply food to the stomach, we do not have to feed the eyes, hands and legs separately. Similarly, if we worship Kṛṣṇa, the source of everything, no other worship is necessary.

Každý je tedy služebník. Nikdo nemůže prohlašovat, že je pánem. Když se odevzdáme do Kršnovy ochrany, nemusíme přinášet obĕti různým polobohům. Budeme-li zalévat kořen stromu, nemusíme zalévat vĕtve, listy, kvĕty ani plody. Dáme-li jídlo do žaludku, nemusíme se snažit nasytit oči, ruce a nohy. Když budeme uctívat Kršnu, zdroj všeho, nebudeme muset provádĕt žádný jiný druh uctívání.

Large amounts of wealth are necessary to perform sacrifices. In former ages, tons of food were offered in a fire as a sacrifice, but this is not possible in this age. Therefore saṅkīrtana-yajña, the chanting of the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra, is recommended. Anyone can chant Hare Kṛṣṇa. There is no need for instruments, although Caitanya Mahāprabhu introduced the mṛdaṅga (drum) and karatālas (cymbals). Otherwise, clapping in itself is sufficient. Anyone can sit down with his family, clap hands and chant Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. This saṅkīrtana is very easy to perform. In the evening people go to restaurants and cinemas and waste time and money at clubs and dances. They are not aware of the fearful situation of birth, old age, disease and death. People are carried away by the waves of material nature, and they have submitted to its laws. We should not waste our time in this valuable human form but should begin to solve our problems.

K obĕtem je potřeba velké bohatství. V dřívĕjších dobách byly do ohnĕ obĕtovány tuny jídla, ale v dnešní dobĕ to není možné. Proto se doporučuje sankírtana-jadžňa, zpívání Haré Kršna mahá-mantry. Každý může zpívat Haré Kršna. Čaitanja Maháprabhu zavedl používání bubnu (mrdangy) a malých činelků (kartálů), ale ani tyto nástroje nejsou ke zpívání Haré Kršna nutné. Stačí tleskat rukama. Každý si může sednout se svou rodinou, tleskat rukama a zpívat Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare / Hare Rāma Hare Rāma Rāma Rāma Hare Hare. Tento sankírtan je velice snadný. Večer lidé chodí do restaurací a kin a utrácejí peníze po tanečních klubech. Neuvĕdomují si nebezpečí rození, nemoci, stáří a smrti. Lidé jsou unášeni na vlnách hmotné přírody a musejí se podřídit jejím zákonům. Nemĕli bychom ztrácet svůj čas v tomto vzácném lidském tĕle a mĕli bychom začít tyto problémy řešit.

Eventually everything on this earth will be annihilated. At present, three fourths of this earth is covered with water. In the beginning, the entire earth was covered with water, but gradually the water is drying up, and more land is emerging. Since the land has emerged, we have calculated that this is the Asian continent, this is North America, South America, Africa and so on. Eventually there will be no water but only land, and this means that there will ultimately be destruction. Since there will be no water, the heat will be scorching, and eventually the earth will be burned to ashes. Then again there will be rainfall, and everything will be mixed up again, and again there will be destruction. In this way things come into existence and are dissolved. Similarly, this body comes into existence, takes a nice form, and then is finally finished forever. We will then have to get another body. The body is like a bubble. It is present for one moment, then it bursts and is gone forever.

Na Zemi bude nakonec všechno zničeno. V současné dobĕ pokrývá tři čtvrtiny planety voda. Na počátku byla celá Zemĕ pokryta vodou, ale voda postupnĕ vysychá a vynořuje se zemĕ. Zemi jsme rozdĕlili na svĕtadíly a říkáme jim Asie, Severní Amerika, Jižní Amerika, Afrika a tak dále, ale na konci již nebude žádná voda, bude jen zemĕ; to znamená, že dojde k zániku. Nebude tu žádná voda a teplota se bude neustále zvyšovat, až se všechno spálí na popel. Pak se znovu přiženou deštĕ, vše se opĕt smíchá a znovu nastane zánik. Takto vše vzniká a zaniká. Také toto tĕlo se postupnĕ utváří do pĕkné podoby a nakonec je navždy zničeno a my musíme dostat nové. Tĕlo je jako bublina na vodĕ. Chvíli existuje, ale pak praskne a je navždy pryč.

We simply take on one bubble after another, one body after another, and we think that we will become happy in this way because we are so foolish. Kṛṣṇa comes as a person like us, but we are such rascals that we think He is simply a man, and this is our misfortune. If we just surrender unto Kṛṣṇa, we will no longer be subjected to the karma of different bodies. Even if we attempt to render some devotional service to Him and fall down, we lose nothing and gain everything. A human life is guaranteed in our next birth. It is therefore to our benefit to accept Kṛṣṇa.

My se jen přemísťujeme z jedné bubliny do druhé — z jednoho tĕla do druhého — a jsme tak hloupí, že si myslíme, že nám to přinese štĕstí. Kršna přichází jako osoba, stejná jako my, ale my jsme takoví darebáci, že Ho považujeme za obyčejného človĕka. To je naše neštĕstí. Když se jednoduše odevzdáme Kršnovi, nebude nás již pronásledovat karma v různých tĕlech. I když se Mu jen pokusíme sloužit a pak poklesneme, nic neztrácíme a získáme všechno. V příštím životĕ máme zaručené lidské tĕlo. Přijmout Kršnu je v našem vlastním zájmu.