Skip to main content

CHAPTER 66

66. KAPITOLA

The Deliverance of Pauṇḍraka and the King of Kāśī

Osvobození Paundraky a krále Káší

The story of king Pauṇḍraka is very interesting because it proves that there have always been many rascals and fools who have considered themselves God. Even in the presence of the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, there was such a foolish person. His name was Pauṇḍraka, and he wanted to declare himself God. While Lord Balarāma was absent in Vṛndāvana, this King Pauṇḍraka, the king of Karūṣa Province, being foolish and puffed up, sent a messenger to Lord Kṛṣṇa. Lord Kṛṣṇa is accepted as the Supreme Personality of Godhead, but King Pauṇḍraka directly challenged Kṛṣṇa through the messenger, who stated that Pauṇḍraka, not Kṛṣṇa, was Vāsudeva. In the present day there are many foolish followers of such rascals. Similarly, in Pauṇḍraka’s day, many foolish men accepted Pauṇḍraka as the Supreme Personality of Godhead. Because he could not estimate his own position, Pauṇḍraka falsely thought himself to be Lord Vāsudeva. Thus the messenger declared to Kṛṣṇa that King Pauṇḍraka, the Supreme Personality of Godhead, had descended to the earth out of his causeless mercy just to deliver all distressed persons.

Příběh o králi Paundrakovi je velice zajímavý, protože dokazuje, že vždy existovalo mnoho hlupáků a darebáků, kteří se považovali za Boha. Dokonce i v přítomnosti Nejvyšší Osobnosti Božství Krišny existoval takový hloupý člověk. Jmenoval se Paundraka a chtěl se prohlásit za Boha. Když byl Pán Balaráma ve Vrindávanu, hloupý a domýšlivý Paundraka, král karúšské provincie, poslal za Pánem Krišnou posla. Pán Krišna je přijímán jako Nejvyšší Osobnost Božství, ale Paundraka to prostřednictvím posla otevřeně zpochybnil, neboť vzkázal, že Paundraka, a nikoliv Krišna, je Vásudéva. V současné době se mnoho hloupých lidí stává následovníky takových darebáků. A také v Paundrakově době uznalo mnoho hlupáků Paundraku za Nejvyšší Osobnost Božství. Paundraka se mylně domníval, že je Vásudéva, jelikož nedokázal posoudit své vlastní postavení. Posel tedy vyhlásil před Krišnou, že král Paundraka, Nejvyšší Osobnost Božství, sestoupil ze své bezpříčinné milosti na Zem, aby osvobodil všechny soužené.

Surrounded by many other foolish persons, this rascal Pauṇḍraka had actually concluded that he was Vāsudeva, the Supreme Personality of Godhead. This kind of conclusion is certainly childish. When children are playing, they sometimes select a “king” amongst themselves, and the selected child may think that he is actually the king. Similarly, many foolish persons, due to ignorance, select another fool as God, and then the rascal actually considers himself God, as if God could be created by childish play or by the votes of men. Under this false impression, thinking himself the Supreme Lord, Pauṇḍraka sent his messenger to Dvārakā to challenge the position of Kṛṣṇa. The messenger reached the royal assembly of Kṛṣṇa in Dvārakā and conveyed the message given by his master, Pauṇḍraka. The message contained the following statements.

V kruhu mnoha dalších hlupáků tento darebák Paundraka skutečně došel k závěru, že je Vásudéva, Nejvyšší Osobnost Božství. Takové závěry jsou dětinské. Děti si při hře občas mezi sebou někoho zvolí za krále a vybrané dítě si pak může i myslet, že je skutečně král. Podobně mnoho hlupáků zvolí z nevědomosti dalšího hlupáka za Boha a tento darebák se pak za Boha také považuje, jako by Bůh mohl být stvořen dětinskou hrou nebo volbami lidí. Pod tímto mylným dojmem, kdy si Paundraka o sobě myslel, že je Nejvyšší Pán, poslal do Dváraky svého posla, aby zpochybnil Krišnovo postavení. Posel dorazil do Krišnovy sněmovny ve Dvárace a vyřídil poselství, které mu jeho pán Paundraka dal. Vzkaz obsahoval následující prohlášení.

“I am the only Supreme Personality of Godhead, Vāsudeva. No man can compete with me. I have descended as King Pauṇḍraka, taking compassion on the distressed conditioned souls out of my unlimited causeless mercy. You have falsely taken the position of Vāsudeva without authority, but You should not propagate this false idea. You must give up Your position. O descendant of the Yadu dynasty, please give up all the symbols of Vāsudeva, which You have falsely assumed. And after giving up this position, come and surrender unto me. If out of Your gross impudence You do not care for my words, then I challenge You to fight. I am inviting You to a battle in which the decision will be settled.”

“Já jsem jediný Vásudéva, Nejvyšší Osobnost Božství. Žádný člověk se mnou nemůže soupeřit. Sestoupil jsem jako král Paundraka ze své neomezené bezpříčinné milosti k souženým podmíněným duším. Ty nemístně zaujímáš postavení Vásudévy, aniž bys k tomu měl oprávnění, Ty bys však neměl šířit tuto falešnou představu. Musíš se vzdát svého postavení. Ó potomku jaduovské dynastie, odlož prosím všechny Vásudévovy symboly, které sis podvodně přisvojil, a až se vzdáš svého postavení, přijď a odevzdej se mi. Pokud ve své neomalenosti nevezmeš má slova vážně, vyzývám Tě k boji. Vyzývám Tě na souboj, který rozhodne.”

When all the members of the royal assembly, including King Ugrasena, heard this message sent by Pauṇḍraka, they laughed very loudly for a considerable time. After enjoying the loud laughter of all the members of the assembly, Kṛṣṇa replied to the messenger as follows: “O messenger of Pauṇḍraka, you may carry My message to your master: ‘You are a foolish rascal. I directly call you a rascal, and I refuse to follow your instructions. I shall never give up the symbols of Vāsudeva, especially My disc. I shall use this disc to kill not only you but all your followers also. I shall destroy you and your foolish associates, who merely constitute a society of cheaters and the cheated. O foolish king, you will then have to conceal your face in disgrace, and when your head is severed from your body by My disc, it will be surrounded by meat-eating birds like vultures, hawks and eagles. At that time, instead of becoming My shelter, as you have demanded, you will be subject to the mercy of these lowborn birds. At that time your body will be thrown to the dogs, who will eat it with great pleasure.’”

Jakmile všichni členové královského shromáždění včetně krále Ugrasény vyslechli vzkaz, který Paundraka poslal, dlouho se velmi hlasitě smáli. Poté, co se Krišna pobavil hlasitým smíchem všech členů shromáždění, odpověděl poslovi: “Ó Paundrakův posle, můžeš předat svému pánovi Můj vzkaz: ,Jsi hloupý darebák. Otevřeně o tobě říkám, že jsi darebák, a odmítám vyplnit tvoje pokyny. Nikdy neodložím Vásudévovy symboly, zvláště svůj disk. Tímto diskem zabiji nejen tebe, ale i všechny tvoje stoupence. Zničím tebe i tvoje hloupé společníky, kteří jen tvoříte společnost podvodníků a podvedených. Ó ničemný králi, zahanbeně si budeš zakrývat tvář, a když ti diskem useknu hlavu, slétnou se k ní masožraví ptáci jako supi, sokoli a orli. Místo aby ses stal Mým útočištěm, jak jsi vyžadoval, budeš vydán na milost těmto nízkým ptákům. Tvé tělo pak bude hozeno psům, kteří ho s radostí sežerou.`”

The messenger carried the words of Lord Kṛṣṇa to his master, Pauṇḍraka, who patiently heard all these insults. Without waiting any longer, Lord Śrī Kṛṣṇa immediately started out on His chariot to punish the rascal Pauṇḍraka, the king of Karūṣa. Because at that time he was living with his friend the king of Kāśī, Kṛṣṇa surrounded the whole city of Kāśī.

Posel donesl Krišnova slova svému pánovi Paundrakovi, který si všechny urážky trpělivě vyslechl. Pán Šrí Krišna bez dalšího otálení vyrazil na svém voze, aby ničemného Paundraku potrestal. Protože karúšský král žil v té době u svého přítele krále Káší, Krišna obklíčil celé toto město.

King Pauṇḍraka was a great warrior, and as soon as he heard of Kṛṣṇa’s attack, he came out of the city with two akṣauhiṇī divisions of soldiers. The king of Kāśī also came out, with three akṣauhiṇī divisions. When the two kings came before Lord Kṛṣṇa to oppose Him, Kṛṣṇa saw Pauṇḍraka face to face for the first time. Kṛṣṇa saw that Pauṇḍraka had decorated himself with the symbols of the conch shell, disc, lotus and club. He carried an imitation Śārṅga bow, and on his chest was a mock insignia of Śrīvatsa. His neck was decorated with a false Kaustubha jewel, and he wore a flower garland in exact imitation of Lord Vāsudeva’s. He was dressed in yellow silken garments, and the flag on his chariot carried the symbol of Garuḍa, exactly imitating Kṛṣṇa’s. He had a very valuable helmet on his head, and his earrings, like swordfish, glittered brilliantly. On the whole, however, his dress and makeup were clearly imitation. Anyone could understand that he was just like someone onstage playing the part of Vāsudeva in false dress. When Lord Śrī Kṛṣṇa saw Pauṇḍraka imitating His posture and dress, He could not check His laughter, and thus He laughed with great satisfaction.

Král Paundraka byl velký bojovník, a jakmile se dozvěděl o Krišnově útoku, vyjel z města se dvěma vojenskými divizemi akṣauhiṇī. Král Káší také vyjel—se třemi divizemi akṣauhiṇī. Když oba králové přijeli před Pána Krišnu, Krišna poprvé spatřil Paundraku tváří v tvář. Viděl, že Paundraka se ozdobil symbolickou lasturou, diskem, lotosem a kyjem. Nesl imitaci luku Šárnga a na hrudi měl nepravé znamení Šrívatsa. Krk měl ozdobený falešným drahokamem Kaustubha a dále měl na sobě květinovou girlandu, která dokonale napodobovala Šrí Vásudévovu. Byl oblečený do žlutých hedvábných šatů a na jeho voze vlála vlajka se znakem Garudy, přesnou napodobeninou Krišnova znaku. Na hlavě měl drahocennou helmici a jeho náušnice, připomínající mečouny, se zářivě blýskaly. Celkově však bylo jasné, že jeho oblek a vzezření jsou imitace. Každý mohl poznat, že vypadal jako nějaký herec hrající v převleku roli Vásudévy. Když Pán Šrí Krišna uviděl Paundrakovu napodobeninu své postavy a svých šatů, nemohl zadržet smích a smál se s velikým uspokojením.

The soldiers on the side of King Pauṇḍraka began to shower their weapons upon Kṛṣṇa. The weapons, including various kinds of tridents, clubs, poles, lances, swords, daggers and arrows, came flying in waves, and Kṛṣṇa counteracted them. He smashed not only the weapons but also the soldiers and assistants of Pauṇḍraka, just as during the dissolution of this universe the fire of devastation burns everything to ashes. The elephants, chariots, horses and infantry belonging to the opposite party were scattered by the weapons of Kṛṣṇa. Indeed, the whole battlefield became strewn with smashed chariots and the bodies of men and animals. There were fallen horses, elephants, men, asses and camels. Although the devastated battlefield appeared like the dancing place of Lord Śiva at the time of the dissolution of the world, the warriors on the side of Kṛṣṇa were very much encouraged by seeing this, and they fought with greater strength.

Vojáci na straně krále Paundraky začali ohrožovat Krišnu svými zbraněmi. V přívalech na Něho létaly různé druhy trojzubců, kyje, tyče, kopí, meče, dýky a šípy a Krišna je odrážel. Neničil jen zbraně, ale také vojáky a Paundrakovy společníky, stejně jako při zničení vesmíru spálí pustošící oheň všechno na prach. Krišna svými zbraněmi rozmetal protivníkovy slony, vozy, koně i pěší vojsko a po celém bojišti se válela těla mužů i zvířat a rozbité vozy. Byli zde padlí koně, sloni, lidé, osli a velbloudi. I když zpustošené bojiště vypadalo jako místo tance Pána Šivy v době zničení světa, válečníkům na Krišnově straně dodával takový pohled nesmírně na odvaze, a tak bojovali s ještě větší silou.

At this time, Lord Kṛṣṇa told Pauṇḍraka, “Pauṇḍraka, you requested Me to give up the symbols of Lord Viṣṇu, specifically My disc. Now I will give it up to you. Be careful! You falsely declare yourself Vāsudeva, imitating Me. Therefore no one is a greater fool than you.” From this statement of Kṛṣṇa’s it is clear that any rascal who advertises himself as God is the greatest fool in human society. Kṛṣṇa continued, “Now, Pauṇḍraka, I shall force you to give up this false representation. You wanted Me to surrender unto you. Now this is your opportunity. We shall now fight, and if I am defeated and you are victorious, I shall certainly surrender unto you.” In this way, after chastising Pauṇḍraka very severely, Kṛṣṇa smashed Pauṇḍraka’s chariot to pieces by shooting an arrow. Then with the help of His disc He separated Pauṇḍraka’s head from his body, just as Indra shaves off the peaks of mountains by striking them with his thunderbolt. Similarly, Kṛṣṇa also killed the king of Kāśī with His arrows. Lord Kṛṣṇa specifically arranged to throw the head of the king of Kāśī into the city of Kāśī itself so that his relatives and family members could see it. Kṛṣṇa did this just as a hurricane carries a lotus petal here and there. Lord Kṛṣṇa killed Pauṇḍraka and his friend Kāśīrāja on the battlefield, and then He returned to His capital city, Dvārakā.

Tehdy řekl Pán Krišna Paundrakovi: “Paundrako, vybízel jsi Mě, abych odložil symboly Pána Višnua, zvláště Můj disk. Nyní ti ho odevzdám. Dej si pozor! Napodoboval jsi Mě a falešně ses prohlásil za Vásudévu. Nikdo tedy není větší hlupák než ty.” Z Krišnova prohlášení je jasné, že jakýkoliv darebák, který se prohlašuje za Boha, je tím největším hlupákem v lidské společnosti. Krišna pokračoval: “Nyní tě, Paundrako, donutím skončit s tímto podváděním. Chtěl jsi, abych se ti odevzdal. Teď nastala tvoje příležitost. Budeme spolu bojovat, a pokud budu poražen a ty zvítězíš, jistě se ti odevzdám.” Poté, co Paundraku tvrdě pokáral, šípem roztříštil jeho kočár na kusy. Pak s pomocí svého disku oddělil Paundrakovi hlavu od těla, jako když Indra úderem svého blesku oholí vrcholky hor. Krišna rovněž svými šípy zabil krále města Káší. Záměrně to zařídil tak, aby králova hlava přilétla do jeho města, a členové jeho rodiny ji tak mohli vidět. Udělal to jako větrná smršť, která odnáší okvětní lístky lotosu. Pán Krišna zabil na bojišti Paundraku i jeho přítele Kášírádže a potom se vrátil do Dváraky, svého sídelního města.

When Lord Kṛṣṇa returned to the city of Dvārakā, all the Siddhas from the heavenly planets were singing His glories. As far as Pauṇḍraka was concerned, somehow or other he always thought of Lord Vāsudeva by falsely dressing himself in imitation of the Lord. Therefore Pauṇḍraka achieved sārūpya, one of the five kinds of liberation, and was thus promoted to the Vaikuṇṭha planets, where the devotees have the same bodily features as Viṣṇu, with four hands holding the four symbols. Factually, his meditation was concentrated on the Viṣṇu form, but because he thought himself Lord Viṣṇu, it was offensive. By his being killed by Kṛṣṇa, however, that offense was mitigated. Thus he was given sārūpya liberation, and he attained the same form as the Lord.

Když se vracel do Dváraky, všichni Siddhové z nebeských planet opěvovali Jeho slávu. Co se týče Paundraky, ten nějakým způsobem stále myslel na Pána Vásudévu, neboť se za Něho převlékal, aby Ho napodobil. Získal proto jeden z pěti druhů osvobození zvaný sārūpya, a tak se dostal na vaikunthské planety, kde mají oddaní stejná těla jako Višnu, se čtyřma rukama, ve kterých drží čtyři symboly. Jeho meditace byla skutečně soustředěná na podobu Višnua, ale jelikož si o sobě myslel, že je Pán Višnu, dopouštěl se přestupku. Tím, že ho zabil Krišna, však byl jeho přestupek smazán. Dostalo se mu osvobození sārūpya a získal stejnou podobu, jako má Pán.

When the head of the king of Kāśī was thrown through the city gate, people gathered and were astonished to see that wonderful thing. When they found out that there were earrings on it, they could understand that it was someone’s head. They conjectured as to whose head it might be. Some thought it was Kṛṣṇa’s head because Kṛṣṇa was the enemy of Kāśīrāja, and they calculated that the king of Kāśī might have thrown Kṛṣṇa’s head into the city so that the people might take pleasure in the enemy’s having been killed. But they finally detected that the head was not Kṛṣṇa’s but that of Kāśīrāja himself. When this was ascertained, the queens of the king of Kāśī immediately approached and began to lament the death of their husband. “Our dear lord,” they cried, “upon your death, we have become just like dead bodies.”

Když hlava krále Káší přilétla městskou branou, shromáždili se kolem ní lidé a divili se při pohledu na tu podivuhodnou věc. Jakmile uviděli náušnice, pochopili, že je to něčí hlava. Dohadovali se, čí hlava to může být. Někteří si mysleli, že je Krišnova, protože Krišna byl nepřítel Kášírádže, a tak se domnívali, že král Káší hodil do města Jeho hlavu, aby se lidé mohli radovat z nepřítelovy smrti. Nakonec však zjistili, že hlava nepatřila Krišnovi, ale samotnému Kášírádžovi. Jakmile to vyšlo najevo, královny krále Káší hned přispěchaly a začaly naříkat nad smrtí svého manžela. “Náš drahý pane,” bědovaly, “po tvé smrti nejsme nic jiného než mrtvá těla.”

The king of Kāśī had a son whose name was Sudakṣiṇa. After observing the ritualistic funeral ceremonies, he took a vow that since Kṛṣṇa was the enemy of his father, he would kill Kṛṣṇa and in this way liquidate his debt to his father. Therefore, accompanied by a learned priest qualified to help him, he began to worship Mahādeva, Lord Śiva. (Lord Śiva, who is also known as Viśvanātha, is the lord of the kingdom of Kāśī. The temple of Lord Viśvanātha is still existing in Vārāṇasī, and many thousands of pilgrims still gather daily in that temple.) By the worship of Sudakṣiṇa, Lord Śiva was very much pleased, and he wanted to give a benediction to his devotee. Sudakṣiṇa’s purpose was to kill Kṛṣṇa, and therefore he prayed for a specific power by which to kill Him. Lord Śiva advised that Sudakṣiṇa, assisted by the brāhmaṇas, execute the ritualistic ceremony for killing one’s enemy. This ceremony is also mentioned in some of the tantras. Lord Śiva informed Sudakṣiṇa that if such a black ritualistic ceremony were performed properly, then the evil spirit named Dakṣiṇāgni would appear and then carry out any order given to him. He would have to be employed, however, to kill someone other than a qualified brāhmaṇa. If all these conditions were met, then Dakṣiṇāgni, accompanied by Lord Śiva’s ghostly companions, would fulfill the desire of Sudakṣiṇa to kill his enemy.

Král Káší měl syna, který se jmenoval Sudakšina. Po vykonání pohřebních obřadů slíbil, že Krišnu, otcova nepřítele, zabije, a tak splatí dluhy vůči svému otci. Společně s učeným knězem, který byl způsobilý mu pomoci, tedy začal uctívat Mahádévu, Pána Šivu. (Pán Šiva, zvaný též Višvanáth, je pánem kášíského království. Chrám Pána Višvanátha existuje ve Váránasí dodnes a denně se v něm shromažďuje mnoho tisíc poutníků.) Pána Šivu Sudakšinovo uctívání velice potěšilo a chtěl svému oddanému dát nějaké požehnání. Sudakšina si přál zabít Krišnu, a proto se modlil, aby získal zvláštní moc, pomocí které by Ho usmrtil. Pán Šiva poradil Sudakšinovi, aby za pomoci bráhmanů vykonal obřad pro zabití nepřítele. O tomto obřadu je také zmínka v některých tantrách. Pán Šiva sdělil Sudakšinovi, že pokud budou tyto černé rituály vykonány správně, objeví se zlý duch jménem Dakšinágni, připravený vykonat jakýkoliv příkaz. Bude však muset být poslán zabít někoho jiného než kvalifikovaného bráhmanu. Při dodržení všech těchto podmínek potom Dakšinágni v doprovodu Šivových strašidelných společníků splní Sudakšinovu touhu usmrtit svého nepřítele.

When Sudakṣiṇa was encouraged by Lord Śiva in that way, he was sure that he would be able to kill Kṛṣṇa. With a determined vow of austerity, he began to execute the black art of chanting mantras, assisted by the priests. After this, out of the fire came a great demoniac form, whose hair, beard and mustache were exactly the color of hot copper. This form was very big and fierce. As the demon arose from the fire, cinders of fire emanated from the sockets of his eyes. The giant fiery demon appeared still more fierce due to the movements of his eyebrows. He exhibited long, sharp teeth and, sticking out his long tongue, licked his upper and lower lips. He was naked, and he carried a big trident, blazing like fire. After appearing from the fire of sacrifice, he stood wielding the trident in his hand. Instigated by Sudakṣiṇa, the demon proceeded toward the capital city, Dvārakā, with many hundreds of ghostly companions, and it appeared that he was going to burn all outer space to ashes. The surface of the earth trembled because of his striking steps. When he entered the city of Dvārakā, all the residents panicked, just like animals in a forest fire.

Sudakšina, kterého Pán Šiva takto povzbudil, si by jistý, že dokáže Krišnu zabít. Odhodlaně začal plnit slib askeze a za pomoci knězů vykonávat černé umění spočívající v recitaci manter. Z ohně pak vyšel obrovský démon, jehož vlasy, vousy a knír měly barvu rozžhavené mědi. Byl veliký a divoký. Když vycházel z ohně, z očních důlků mu sršely žhavé uhlíky. Velký ohnivý démon vypadal ještě krutější tím, jak pohyboval svým obočím. Ukazoval dlouhé ostré zuby a vyplazoval dlouhý jazyk, kterým si olizoval horní i dolní ret. Byl nahý a držel mohutný trojzubec, planoucí jako oheň. Poté, co se zjevil z obětního ohně, stál a třímal trojzubec v ruce. Na popud Sudakšiny se pak s mnoha stovkami společníků z říše duchů vydal k hlavnímu městu Dvárace a vypadalo to, že všechny světové strany spálí na popel. Zemský povrch se otřásal pod jeho ráznými kroky. Jakmile vstoupil do Dváraky, obyvatelé propadli panice jako zvířata při lesním požáru.

At that time, Kṛṣṇa was playing chess in the royal assembly council hall. All the residents of Dvārakā approached and addressed Him, “Dear Lord of the three worlds, a great fiery demon is ready to burn the whole city of Dvārakā! Please save us!” In this way all the inhabitants of Dvārakā appealed to Lord Kṛṣṇa for protection from the fiery demon who had just appeared in Dvārakā to devastate the whole city.

Krišna v tu dobu hrál šachy v královské sněmovně. Obyvatelé Dváraky za Ním přišli a oslovili Ho: “Drahý Pane tří světů, velký ohnivý démon se chystá spálit celou Dváraku! Prosíme Tě, zachraň nás!” Takto žádali všichni Dváračané Pána Krišnu, aby se postaral o ochranu před ohnivým démonem, který se náhle objevil ve městě a chtěl ho celé zničit.

Lord Kṛṣṇa, who specifically protects His devotees, saw that the whole population of Dvārakā was most perturbed by the presence of the great fiery demon. He immediately smiled and assured them, “Don’t worry. I shall give you all protection.” The Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, is all-pervading. He is within everyone’s heart, and He is also without, in the form of the cosmic manifestation. He could understand that the fiery demon was a creation of Lord Śiva, and in order to vanquish the demon He took His Sudarśana cakra and ordered him to take the necessary steps. The Sudarśana cakra appeared with the effulgence of millions of suns, his heat being as powerful as the fire created at the end of the cosmic manifestation. By his effulgence the Sudarśana cakra illuminated the entire universe, on the surface of the earth as well as in outer space. Then the Sudarśana cakra began to freeze the fiery demon created by Lord Śiva. In this way, the fiery demon was checked by the Sudarśana cakra of Lord Kṛṣṇa, and, being defeated in his attempt to devastate the city of Dvārakā, he turned back.

Pán Krišna, který zvláště chrání své oddané, viděl, že přítomnost velkého ohnivého démona všechny obyvatele velice zneklidnila. Okamžitě se usmál a ujistil je: “Nebojte se. Poskytnu vám veškerou ochranu.” Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, je všeprostupující. Je uvnitř srdcí všech a je také vně, v podobě vesmírného projevu. Věděl, že ohnivý démon je výtvorem Pána Šivy, a aby ho zničil, uchopil Sudaršana-čakru a nařídil jí, aby podnikla potřebné kroky. Sudaršana-čakra se objevila se září miliónů sluncí a její žár byl tak mocný jako oheň vytvořený na konci vesmírného projevu. Svým světlem ozářila celý svět, povrch Země i vesmírný prostor. Potom začala ohnivého démona vytvořeného Pánem Šivou mrazit. Takto ho Sudaršana-čakra Pána Krišny zadržela a ohnivý démon, jehož pokus o zničení města Dváraky byl zmařen, se obrátil na ústup.

Having failed to set fire to Dvārakā, the fiery demon went back to Vārāṇasī, the kingdom of Kāśīrāja. As a result of his return, all the priests who had helped instruct the black art of mantras, along with their employer, Sudakṣiṇa, were burned to ashes by the glaring effulgence of the fiery demon. According to the methods of black art mantras instructed in the tantras, if the mantra fails to kill the enemy, then, because it must kill someone, it kills the original creator. Sudakṣiṇa was the originator, and the priests assisted him; therefore all of them were burned to ashes. This is the way of the demons: the demons create something to kill God, but by the same weapon the demons themselves are killed.

Jelikož se mu nepodařilo zapálit Dváraku, vrátil se do Váránasí, Kášírádžova království. Následkem jeho návratu všechny kněží, kteří radami pomáhali v černém umění manter, i se Sudakšinou, který je takto zaměstnal, spálila na popel planoucí záře ohnivého démona. Černé umění manter popsané v tantrách má taková pravidla, že nezabije-li mantra nepřítele, pak zabije původního stvořitele, protože někoho zabít musí. Sudakšina byl původcem a kněží mu pomáhali; proto všichni shořeli na prach. Takový je osud démonů: něco vytvoří, aby zabili Boha, ale stejná zbraň potom usmrtí je.

Following just behind the fiery demon, the Sudarśana cakra also entered Vārāṇasī. This city had been very opulent and great for a very long time. Even now, the city of Vārāṇasī is opulent and famous, and it is one of the important cities of India. There were then many big palaces, assembly houses, marketplaces and gates, with large and very important monuments by the palaces and gates. Lecturing platforms could be found at each and every crossroads. There were buildings that housed the treasury, elephants, horses, chariots and grain, and places for distribution of food. The city of Vārāṇasī had been filled with all these material opulences for a very long time, but because the king of Kāśī and his son Sudakṣiṇa were against Lord Kṛṣṇa, the viṣṇu-cakra Sudarśana (the disc weapon of Lord Kṛṣṇa) devastated the whole city by burning all these important places. This excursion was more ravaging than modern bombing. The Sudarśana cakra, having thus finished his duty, came back to his Lord, Śrī Kṛṣṇa, at Dvārakā.

Sudaršana-čakra také vstoupila do Váránasí, hned v patách ohnivému démonovi. Toto město bylo již dlouhou dobu velice bohaté. I dnes je Váránasí bohaté a slavné a náleží k nejvýznačnějším indickým městům. Bylo tam tehdy mnoho velkých paláců, sněmoven, tržnic a bran a po stranách paláců a bran stála velká a významná sousoší. Na každé křižovatce se nacházely řečnické tribuny. Byly tam budovy, které sloužily jako pokladnice, stáje pro slony i pro koně, přístřeší pro kočáry, obilné sýpky a haly, kde se rozdávalo jídlo. Město Váránasí bylo plné všeho tohoto hmotného bohatství po velice dlouhou dobu, ale jelikož se král Káší a jeho syn Sudakšina stavěli proti Pánu Krišnovi, Višnu-čakra Sudaršana (Krišnova zbraň ve tvaru disku) zpustošila celé město tak, že všechna tato důležitá místa spálila. Její návštěva měla ničivější účinky než moderní bombardování. Když takto Sudaršana-čakra dokončila svou povinnost, vrátila se ke svému Pánu, Šrí Krišnovi, do Dváraky.

This narration of the devastation of Vārāṇasī by Kṛṣṇa’s disc weapon, the Sudarśana cakra, is transcendental and auspicious. Anyone who narrates or hears this story with faith and attention will be released from all reaction to sinful activities. This is the assurance of Śukadeva Gosvāmī, who narrated this story to Parīkṣit Mahārāja.

Tento příběh o zpustošení Váránasí Krišnovou Sudaršana-čakrou je transcendentální a příznivý. Každý, kdo ho s vírou a pozorností vypráví nebo poslouchá, bude osvobozen od všech následků svého hříšného jednání. To je ujištění Šukadévy Gósvámího, jenž tento příběh vyprávěl Mahárádžovi Paríkšitovi.

Thus ends the Bhaktivedanta purport of the sixty-sixth chapter of Kṛṣṇa, “The Deliverance of Pauṇḍraka and the King of Kāśī.”

Takto končí Bhaktivédántův výklad 66. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Osvobození Paundraky a krále Káší”.