Skip to main content

CHAPTER 65

65. KAPITOLA

Lord Balarāma Visits Vṛndāvana

Pán Balaráma navštěvuje Vrindávan

Lord Balarāma became very anxious to see His father and mother in Vṛndāvana. Therefore, with great enthusiasm He started on a chariot for Vṛndāvana. The inhabitants of Vṛndāvana had been anxious to see Kṛṣṇa and Balarāma for a very long time. When Lord Balarāma returned to Vṛndāvana, all the cowherd boys and the gopīs had grown up; but still, on His arrival, they all embraced Him, and Balarāma embraced them in reciprocation. After this He came before Mahārāja Nanda and Yaśodā and offered His respectful obeisances. In response, Mother Yaśodā and Nanda Mahārāja offered their blessings unto Him. They addressed Him as Jagadīśvara, or the Lord of the universe who maintains everyone. The reason for this was that Kṛṣṇa and Balarāma maintain all living entities. And yet Nanda and Yaśodā were put into such difficulties on account of Their absence. Feeling like this, they embraced Balarāma and, seating Him on their laps, began their perpetual crying, wetting Balarāma with their tears. Lord Balarāma then offered His respectful obeisances to the elderly cowherd men and accepted the obeisances of the younger cowherd men. Thus, according to their different ages and relationships, Lord Balarāma exchanged feelings of friendship with them. He shook hands with those who were His equals in age and friendship and with loud laughing embraced each one of them.

Pán Balaráma si velice přál spatřit svého otce a matku ve Vrindávanu. S obrovským nadšením proto usedl na vůz a vypravil se tam. Vrindávanští obyvatelé již velmi dlouho toužili vidět Krišnu a Balarámu. Když se Pán Balaráma vrátil, všichni pasáčkové a gópí již byli dospělí, ale přesto Ho při Jeho příjezdu objali a Balaráma jim objetí oplácel. Potom přišel před Mahárádže Nandu a Jašódu a uctivě se jim poklonil. Matka Jašódá a Nanda Mahárádž Mu na oplátku požehnali. Oslovili Ho jako Džagadíšvaru, Pána vesmíru, který se stará o všechny. Bylo to z toho důvodu, že Krišna a Balaráma zaopatřují všechny živé bytosti, a přesto se Nanda a Jašódá kvůli Jejich nepřítomnosti dostali do takových nesnází. S těmito pocity objali Balarámu, posadili si Ho na klín a začali usedavě plakat, takže Ho smáčeli slzami. Pán Balaráma se pak uctivě poklonil starším pastevcům a přijal poklony mladších. Takto si se všemi s ohledem na jejich různý věk a vztahy vyměňoval Pán Balaráma přátelské city. S vrstevníky a rovnocennými přáteli si potřásl rukou a s hlasitým smíchem každého objal.

After being received by the cowherd men and boys, the gopīs, and King Nanda and Yaśodā, Lord Balarāma sat down, feeling satisfied, and they all surrounded Him. First Lord Balarāma inquired from them about their welfare, and then, since they had not seen Him for such a long time, they began to ask Him different questions. The inhabitants of Vṛndāvana had sacrificed everything for Kṛṣṇa, simply being captivated by the lotus eyes of the Lord. Because of their great desire to love Kṛṣṇa, they never desired anything like elevation to the heavenly planets or merging into the effulgence of Brahman to become one with the Absolute Truth. They were not even interested in enjoying a life of opulence, but were satisfied in living a simple life in the village as cowherds. They were always absorbed in thoughts of Kṛṣṇa and did not desire any personal benefits, and they were all so much in love with Him that in His absence their voices faltered when they began to inquire from Balarāmajī.

Poté, co Ho pastevci, chlapci, gópí, král Nanda a Jašódá přivítali, se Pán Balaráma spokojeně posadil a ostatní se shlukli kolem Něho. Nejprve se jich zeptal On, jak se jim daří, a pak Mu začali klást různé otázky oni, jelikož Ho dlouho neviděli. Obyvatelé Vrindávanu obětovali kvůli Krišnovi všechno, uchváceni Pánovýma lotosovýma očima. Měli tak velkou touhu milovat Krišnu, že nikdy nezatoužili po ničem takovém, jako je dosažení nebeských planet nebo splynutí se září Brahmanu, aby tak byli totožní s Absolutní Pravdou. Nelákalo je ani užívat si života v přepychu; byli spokojení s jednoduchým životem pastevců na vesnici. Neustále byli pohroužení v myšlenkách na Krišnu a netoužili po žádném osobním prospěchu. Milovali Ho tak, že se jim v Jeho nepřítomnosti třásl hlas, když se vyptávali Balarámadžího.

First Nanda Mahārāja and Yaśodāmāyī inquired, “My dear Balarāma, are our friends like Vasudeva and others in the family doing well? Now You and Kṛṣṇa are grown-up married men with children. In the happiness of family life, do You sometimes remember Your poor father and mother, Nanda Mahārāja and Yaśodā-devī? It is very good news that the most sinful King Kaṁsa has been killed by You and that our friends like Vasudeva and the others who had been harassed have now been relieved. It is also very good news that You and Kṛṣṇa defeated Jarāsandha and Kālayavana, who is now dead, and that You are now living in a fortified residence in Dvārakā.”

Nejdříve se ptali Nanda Mahárádž a Jašódámájí: “Milý Balarámo, mají se naši přátelé jako Vasudéva a ostatní členové rodiny dobře? Ty a Krišna jste nyní dospělí ženatí muži s dětmi. Vzpomenete si někdy uprostřed štěstí rodinného života na svého nebohého otce Nandu Mahárádže a matku Jašódu déví? To, že jste zabili nejhříšnějšího krále Kansu a že naši sužovaní přátelé jako Vasudéva a ostatní jsou nyní svobodní, je velice dobrá zpráva. A další dobré zprávy jsou, že jsi s Krišnou porazil Džarásandhu a Kálajavanu, který je teď mrtvý, a že žijete v opevněném sídle ve Dvárace.”

When the gopīs arrived, Lord Balarāma glanced over them with loving eyes. Being overjoyed, the gopīs, who had so long been mortified on account of Kṛṣṇa’s and Balarāma’s absence, began to ask about the welfare of the two brothers. They specifically asked Balarāma whether Kṛṣṇa was enjoying His life surrounded by the enlightened women of Dvārakā Purī. “Does He sometimes remember His father Nanda and His mother Yaśodā and the other friends with whom He so intimately behaved while in Vṛndāvana? Does Kṛṣṇa have any plans to come here to see His mother, Yaśodā, and does He remember us gopīs, who are now pitiably bereft of His company? Kṛṣṇa may have forgotten us in the midst of the cultured women of Dvārakā, but as far as we are concerned, we still remember Him by collecting flowers and sewing them into garlands. When He does not come, however, we simply pass our time by crying. If only He would come here and accept these garlands we have made. Dear Lord Balarāma, descendant of Dāśārha, You know that we would give up everything for Kṛṣṇa’s friendship. Even in great distress one cannot give up the connection of family members, but although it might be impossible for others, we gave up our fathers, mothers, sisters and relatives. But then Kṛṣṇa, without caring a pinch for our renunciation, all of a sudden renounced us and went away. He broke off our intimate relationship without serious consideration and left for a foreign country. But He was so clever and cunning that He manufactured very nice words. He said, ‘My dear gopīs, please do not worry. The service you have rendered Me is impossible for Me to repay.’ After all, we are women, so how could we disbelieve Him? Now we can understand that His sweet words were simply for cheating us.”

Když přišly gópí, Pán Balaráma se na ně podíval láskyplnýma očima. Přešťastné gópí, které již tak dlouho trápila Krišnova a Balarámova nepřítomnost, se ptaly, zda se oběma bratrům daří dobře. Zvláště se Balarámy zeptaly, zdali si Krišna užívá života ve středu osvícených žen Dváraky Purí. “Vzpomene si občas na svého otce Nandu a svou matku Jašódu a ostatní přátele, se kterými jednal tak důvěrně, když byl ve Vrindávanu? Plánuje sem Krišna někdy přijít, podívat se za svou matkou Jašódou? A vzpomíná na nás gópí, tak žalostně připravené o Jeho společnost? Krišna na nás mezi kultivovanými ženami ve Dvárace mohl zapomenout, ale my ve vzpomínkách na Něho trháme květy a navlékáme z nich girlandy. Když ale nepřichází, náš čas ubíhá v pláči. Kdyby sem tak přišel a přijal od nás girlandy, které jsme navlékly! Milý Pane Balarámo, potomku Dašárhy, Ty víš, že jsme se pro Krišnovo přátelství vzdaly všeho. Ani ve velkém neštěstí člověk není schopný se vzdát styku se členy své rodiny, ale i když by to pro jiné bylo nemožné, my jsme opustily své otce, matky, sestry a příbuzné. Krišna však vůbec nedbal na naše odříkání, zničehonic se nás zřekl a odešel pryč. Bez hlubšího zvážení přerušil naše důvěrné přátelství a odjel do cizí země. Byl však natolik mazaný, že si vymyslel velice pěkná slova. Řekl: ,Prosím, netrapte se, Moje milé gópí. Službu, kterou jste pro Mne udělaly, vám nedokážu splatit.` Jsme konec konců ženy, tak jak bychom Mu mohly nevěřit? Teď už víme, že Jeho sladká slova nás měla pouze oklamat.”

Protesting Kṛṣṇa’s absence from Vṛndāvana, another gopī said, “My dear Balarāmajī, we are of course village girls, so Kṛṣṇa could cheat us in that way, but what about the women of Dvārakā? Don’t think they are as foolish as we are! We village women might be misled by Kṛṣṇa, but the women in the city of Dvārakā are very clever and intelligent. Therefore I would be surprised if such city women could be misled by Kṛṣṇa and could believe His words.”

Další gópí, která se nemohla smířit s Krišnovou nepřítomností ve Vrindávanu, řekla: “Můj milý Balarámadží, my jsme samozřejmě vesnické dívky, takže nás Krišna mohl takto podvést, ale co ženy z Dváraky? Nemysli si, že jsou tak pošetilé jako my! Vesnické ženy může Krišna podvést, ale ženy v Dvárace jsou bystré a inteligentní. Překvapilo by mě, kdyby se Krišnovi podařilo tyto městské ženy oklamat a uvěřily by Jeho slovům.”

Then another gopī began to speak. “My dear friend,” she said, “Kṛṣṇa is very clever in using words. No one can compete with Him in that art. He can manufacture such colorful words and talk so sweetly that the heart of any woman would be misled. Besides that, He has perfected the art of smiling very attractively, and by seeing His smile women become mad after Him and give themselves to Him without hesitation.”

Pak začala mluvit jiná gópí. “Můj drahý příteli,” řekla, “Krišna je velice obratný v užívání slov. V tomto umění s Ním nikdo nemůže soupeřit. Dokáže vytvářet tak barvitá slova a mluvit tak sladce, že oklame srdce kterékoliv ženy. Kromě toho dokonale ovládá umění přitažlivě se usmívat a při pohledu na Jeho úsměv se do Něho ženy zblázní a bez váhání se Mu odevzdají.”

Another gopī, after hearing this, said, “My dear friends, what is the use of talking about Kṛṣṇa? If you are at all interested in passing time by talking, let us talk on some subject other than Him. If cruel Kṛṣṇa can pass His time without us, why can’t we pass our time without Kṛṣṇa? Of course, Kṛṣṇa is passing His days without us very happily, but we cannot pass our days happily without Him.”

Další gópí řekla, jakmile to slyšela: “Mé drahé přítelkyně, k čemu je dobré mluvit o Krišnovi? Chcete-li trávit čas povídáním, pak mluvme o něčem jiném než o Něm. Když krutý Krišna může být bez nás, proč bychom my nemohly být bez Něho? Krišna ovšem žije bez nás šťastně, kdežto my bez Něho šťastně žít nedokážeme.”

When the gopīs were talking in this way, their feelings for Kṛṣṇa became more and more intense, and they were experiencing Kṛṣṇa’s smiling, Kṛṣṇa’s words of love, Kṛṣṇa’s attractive features, Kṛṣṇa’s characteristics and Kṛṣṇa’s embraces. By the force of their ecstatic feelings, it appeared to them that Kṛṣṇa was personally present and dancing before them. Because of their sweet remembrance of Kṛṣṇa, they could not check their tears, and they began to cry without consideration.

Když gópí takto mluvily, jejich city ke Krišnovi sílily a gópí znovu prožívaly Krišnův úsměv, Krišnova láskyplná slova, Krišnovy přitažlivé rysy, Krišnovy vlastnosti a Krišnova objetí. Díky síle jejich extatických pocitů se jim zdálo, že Krišna tam je osobně přítomný a tančí před nimi. Jejich sladká vzpomínka na Krišnu způsobila, že nemohly zadržet slzy a bez zábran se daly do pláče.

Lord Balarāma, of course, could understand the ecstatic feelings of the gopīs, and therefore He wanted to pacify them. He was expert in presenting an appeal, and thus, treating the gopīs very respectfully, He began to narrate the stories of Kṛṣṇa so tactfully that the gopīs became satisfied. To keep the gopīs in Vṛndāvana satisfied, Lord Balarāma stayed there continuously for two months, namely the months of Caitra (March–April) and Vaiśākha (April–May). For those two months He kept Himself among the gopīs, and He passed every night with them in the forest of Vṛndāvana to satisfy their desire for conjugal love. Thus Balarāma also enjoyed the rāsa dance with the gopīs during those two months. Since the season was springtime, the breeze on the bank of the Yamunā was blowing very mildly, carrying the aroma of different flowers, especially the flower known as kaumudī. Moonlight filled the sky and spread everywhere, and thus the banks of the Yamunā appeared very bright and pleasing, and Lord Balarāma enjoyed the company of the gopīs there.

Pán Balaráma ovšem rozuměl extatickým citům gópí, a proto je chtěl uklidnit. Uměl dobře působit na druhé, a s velice uctivým postojem vůči gópím začal vyprávět příběhy o Krišnovi tak citlivě, že se upokojily. Pro jejich potěšení zůstal Pán Balaráma ve Vrindávanu dva měsíce — měsíc Čaitra (březen-duben) a Vaišákha (duben-květen). Po tyto dva měsíce se jim věnoval a trávil s nimi každou noc ve vrindávanském lese, aby uspokojil jejich touhy po milostné lásce. Balaráma se tedy během těchto dvou měsíců také těšil s gópími při tanci rāsa. Jelikož to bylo na jaře, na břehu Jamuny vál jemný vánek a přenášel vůně různých květů, zvláště květu kaumudí. Měsíční světlo se rozlilo po celé obloze a šířilo se všude, takže břehy Jamuny vypadaly velice jasně a příjemně a Pán Balaráma se tam těšil ze společnosti gópí.

The demigod known as Varuṇa sent his daughter Vāruṇī in the form of liquid honey oozing from the hollows of the trees. Because of this honey the whole forest became aromatic, and the sweet aroma of the liquid honey, vāruṇī, captivated Balarāmajī. Balarāmajī and all the gopīs became very much attracted by the taste of the vāruṇī, and all of them drank it together. While drinking this natural beverage, all the gopīs chanted the glories of Lord Balarāma, and Lord Balarāma felt very happy, as if He had become intoxicated by drinking that vāruṇī beverage. His eyes rolled in a pleasing attitude. He was decorated with long garlands of forest flowers, and the whole situation appeared to be a great function of happiness because of this transcendental bliss. Lord Balarāma smiled beautifully, and the drops of perspiration decorating His face appeared like soothing morning dew.

Polobůh Varuna poslal svou dceru Váruní v podobě tekutého medu vytékajícího z dutin stromů. Celý les jím voněl a sladká vůně tekutého medu váruní Balarámadžího uchvátila. Balarámadží i všechny gópí byli velice přitahováni chutí váruní a společně ho pili. Během pití tohoto přírodního nápoje gópí opěvovaly slávu Pána Balarámy a Pán Balaráma se cítil šťastný, jako by Ho popíjení váruní omámilo, a blaženě koulel očima. Zdobily Ho dlouhé girlandy z lesních květů a v této transcendentální blaženosti všechno vypadalo jako velká radostná oslava. Pán Balaráma se krásně usmíval a kapky potu zdobící Jeho tvář vypadaly jako chladivá ranní rosa.

While Balarāma was in that happy mood, He desired to enjoy the company of the gopīs in the water of the Yamunā. Therefore He called the Yamunā to come nearby. But the Yamunā neglected the order of Balarāmajī, considering Him intoxicated. Lord Balarāma became very much displeased at the Yamunā’s neglecting His order. He immediately wanted to scratch the land near the river with His plowshare. Lord Balarāma has two weapons, a plow and a club, from which He takes service when they are required. This time He wanted to bring the Yamunā by force, and He took the help of His plow. He wanted to punish the Yamunā because she did not come in obedience to His order. He addressed the Yamunā, “You wretched river! You did not care for My order. Now I shall teach you a lesson! You did not come to Me voluntarily. Now with the help of My plow I shall force you to come. I shall divide you into hundreds of scattered streams!”

V této šťastné náladě Balaráma zatoužil užívat si s gópími ve vodě Jamuny. Zavolal proto Jamunu, aby přišla blíž, ale Jamuná neuposlechla Jeho příkaz, protože Ho považovala za omámeného. Pán Balaráma nesl s velkou nelibostí, že Jamuná nedbala na Jeho nařízení. Okamžitě chtěl rozrýt zemi podél řeky svým pluhem. Pán Balaráma má dvě zbraně, pluh a kyj, které používá, kdykoliv je toho zapotřebí. Teď chtěl přivést Jamunu násilím a vzal si na pomoc svůj pluh. Chtěl Jamunu potrestat, že poslušně nepřišla na Jeho příkaz. Oslovil ji: “Ty bídná řeko! Nedbala jsi Mého nařízení. Nyní ti dám za vyučenou! Nepřišla jsi ke Mně dobrovolně, tak tě teď pomocí svého pluhu přijít donutím. Rozdělím tě na stovky potůčků!”

When the Yamunā was threatened like this, she became greatly afraid of the power of Balarāma and immediately came in person, falling at His lotus feet and praying thus: “My dear Balarāma, You are the most powerful personality, and You are pleasing to everyone. Unfortunately, I forgot Your glorious, exalted position, but now I have come to my senses, and I remember that You hold all the planetary systems on Your head merely by Your partial expansion Śeṣa. You are the sustainer of the whole universe. My dear Supreme Personality of Godhead, You are full with six opulences. Because I forgot Your omnipotence, I have mistakenly disobeyed Your order, and thus I have become a great offender. But, my dear Lord, please know that I am a soul surrendered unto You, who are very affectionate to Your devotees. Therefore please excuse my impudence and mistakes, and, by Your causeless mercy, may You now release me.”

Po této výhrůžce se Jamuná začala velice obávat Balarámovy síly a okamžitě přišla ve své osobní podobě, padla k Jeho lotosovým nohám a modlila se: “Můj milý Balarámo, jsi nejmocnější osoba a potěšení všech. Nešťastně jsem zapomněla na Tvé slavné, vznešené postavení, ale nyní jsem přišla k rozumu a vzpomínám si, že ve své pouhé částečné expanzi jako Šéša držíš na hlavě všechny planetární soustavy. Jsi udržovatel celého vesmíru. Můj milý Pane, Nejvyšší Osobnosti Božství, vlastníš v úplnosti šest vznešených atributů. Zapomněla jsem na Tvou všemohoucnost, a tak jsem chybně neuposlechla Tvého příkazu. Dopustila jsem se velkého prohřešku. Nyní však prosím věz, můj milý Pane, že jsem odevzdaná Tobě, jenž jsi tak laskavý ke svým oddaným. Prosím Tě, promiň mi tedy mou drzost a mé chyby a odpusť mi ze své bezpříčinné milosti.”

Upon displaying this submissive attitude, the Yamunā was forgiven, and when she came nearby, Lord Balarāma enjoyed the pleasure of swimming in her waters along with the gopīs in the same way that an elephant enjoys himself along with his many she-elephants. After a long time, when Lord Balarāma had enjoyed to His full satisfaction, He came out of the water, and immediately a goddess of fortune offered Him a nice blue garment and a valuable necklace made of gold. After bathing in the Yamunā, Lord Balarāma, dressed in blue garments and decorated with golden ornaments, looked very attractive to everyone. Lord Balarāma’s complexion is white, and when He was properly dressed He looked exactly like the white elephant of King Indra in the heavenly planets. The river Yamunā still has many small branches due to being scratched by the plowshare of Lord Balarāma. And all these branches of the river Yamunā still glorify the omnipotence of Lord Balarāma.

Jakmile Jamuná dala najevo svůj poslušný podřízený postoj, Pán Balaráma jí odpustil, a když přišla blíž, těšil se z plavání v jejích vodách společně s gópími stejně, jako se slon těší se svými slonicemi. Po dlouhé době, když si Pán Balaráma užil k plné spokojenosti, vyšel z vody a bohyně štěstí Mu okamžitě přinesla pěkné modré šaty a cenný náhrdelník ze zlata. Vykoupaný v Jamuně, oblečený v modrých šatech a ozdobený zlatými šperky vypadal pro všechny velmi přitažlivě. Pleť Pána Balarámy má bílou barvu, a když byl pěkně oblečený, vypadal jako bílý slon krále Indry na nebeských planetách. Řeka Jamuná má dodnes mnoho ramen, protože byla rozryta Balarámovým pluhem. Všechna tato ramena řeky Jamuny stále oslavují všemohoucnost Pána Balarámy.

Lord Balarāma and the gopīs enjoyed transcendental pastimes together every night for two months, and time passed so quickly that all those nights appeared to be only one night. In the presence of Lord Balarāma, all the gopīs and other inhabitants of Vṛndāvana became as cheerful as they had been before in the presence of both brothers, Lord Kṛṣṇa and Lord Balarāma.

Pán Balaráma a gópí si spolu každou noc užívali transcendentálních zábav po dobu dvou měsíců a čas ubíhal tak rychle, že se všechny noci zdály jako jedna jediná. Všechny gópí i jiní obyvatelé Vrindávanu byli v Balarámově přítomnosti stejně šťastní, jako dříve za přítomnosti obou bratrů, Pána Krišny a Pána Balarámy.

Thus ends the Bhaktivedanta purport of the sixty-fifth chapter of Kṛṣṇa, “Lord Balarāma Visits Vṛndāvana.”

Takto končí Bhaktivédántův výklad 65. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Pán Balaráma navštěvuje Vrindávan”.