ŚB 4.28.33
Dévanágarí
विभज्य तनयेभ्य: क्ष्मां राजर्षिर्मलयध्वज: ।
आरिराधयिषु: कृष्णं स जगाम कुलाचलम् ॥ ३३ ॥
आरिराधयिषु: कृष्णं स जगाम कुलाचलम् ॥ ३३ ॥
Verš
vibhajya tanayebhyaḥ kṣmāṁ
rājarṣir malayadhvajaḥ
ārirādhayiṣuḥ kṛṣṇaṁ
sa jagāma kulācalam
rājarṣir malayadhvajaḥ
ārirādhayiṣuḥ kṛṣṇaṁ
sa jagāma kulācalam
Synonyma
vibhajya — když rozdělil; tanayebhyaḥ — mezi své syny; kṣmām — celý svět; rāja-ṛṣiḥ — velký svatý král; malayadhvajaḥ — jménem Malayadhvaja; ārirādhayiṣuḥ — s přáním uctívat; kṛṣṇam — Pána Kṛṣṇu; saḥ — on; jagāma — odešel; kulācalam — do Kulācaly.
Překlad
Poté velký svatý král Malayadhvaja rozdělil celé své království mezi své syny, a aby se mohl plně soustředit na uctívání Pána Kṛṣṇy, odebral se na osamělé místo zvané Kulācala.
Význam
Velký král Malayadhvaja byl mahā-bhāgavata, oddaný na nejvyšší úrovni. Vykonáváním oddané služby zplodil mnoho synů a žáků, aby šířili bhakti (śravaṇaṁ kīrtanam viṣṇoḥ). Mezi takovéto žáky by měl být rozdělen celý svět. Každý by měl kázat vědomí Kṛṣṇy. Jinými slovy, když žáci dosáhnou zralosti a jsou schopni kázat, duchovní mistr může odejít do ústraní, usednout na osamělém místě, psát a vykonávat nirjana-bhajana. To znamená sedět tiše v ústraní a věnovat se oddané službě. Nirjana-bhajana, tiché uctívání Nejvyššího Pána, není činnost pro začínající oddané. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura nikdy nedoporučoval začínajícím oddaným, aby vykonávali oddanou službu v ústraní. Napsal v této souvislosti také píseň:
duṣṭa mana, tumi kisera vaiṣṇava?
pratiṣṭhāra tare, nirjanera ghare,
tava hari-nāma kevala kaitava
pratiṣṭhāra tare, nirjanera ghare,
tava hari-nāma kevala kaitava
“Má drahá mysli, co ty jsi za oddaného? Sedíš na osamělém místě, abys získala laciný obdiv, a předstíráš, že zpíváš Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, ale to vše je podvod.” Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tímto způsobem doporučoval, aby každý oddaný pod vedením zkušeného duchovního mistra kázal bhakti, vědomí Kṛṣṇy, po celém světě. Takového kázání může zanechat a usednout v ústraní teprve ten, kdo je zralý. Podle tohoto vzoru nyní oddaní Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy slouží jako kazatelé v různých částech světa. Mohou tak umožnit duchovnímu mistrovi, aby zanechal aktivní kazatelské práce. V posledním stádiu jeho života mají žáci převzít kazatelské činnosti do vlastních rukou. Tak bude moci duchovní mistr usednout na osamělém místě a vykonávat nirjana-bhajana.