Śrīmad-Bhāgavatam 10.18.26
Verš
tam udvahan dharaṇi-dharendra-gauravaṁ
mahāsuro vigata-rayo nijaṁ vapuḥ
sa āsthitaḥ puraṭa-paricchado babhau
taḍid-dyumān uḍupati-vāḍ ivāmbudaḥ
mahāsuro vigata-rayo nijaṁ vapuḥ
sa āsthitaḥ puraṭa-paricchado babhau
taḍid-dyumān uḍupati-vāḍ ivāmbudaḥ
Synonyma
tam — Jeho, Pána Baladevu; udvahan — nesoucí vysoko; dharaṇi-dhara-indra — jako král hor, Sumeru; gauravam — jehož tíha; mahā-asuraḥ — velký démon; vigata-rayaḥ — když ztratil svou rychlost; nijam — ve svém původním; vapuḥ — těle; saḥ — on; āsthitaḥ — nacházející se; puraṭa — zlaté; paricchadaḥ — mající ozdoby; babhau — zářil; taḍit — jako blesk; dyu-mān — šlehající; uḍu-pati — měsíc; vāṭ — nesoucí; iva — jako; ambu-daḥ — mrak.
Překlad
Když velký démon Balarāmu unášel, Pán ztěžkl jako mohutná hora Sumeru, a Pralamba musel zpomalit. Pak opět přijal svou skutečnou podobu – zářící tělo, jež bylo ověšené zlatými ozdobami a připomínalo mrak, ve kterém šlehají blesky a který nese měsíc.
Význam
Zde je démon Pralamba přirovnán k mraku, jeho zlaté ozdoby k blesku v tomto mraku a Pán Balarāma k měsíci, který září skrze něj. Velcí démoni mohou pomocí svých mystických sil přijímat různé podoby, ale jakmile je Pánova duchovní energie o jejich moc připraví, již si nemohou umělou podobu udržet a musí znovu projevit své skutečné démonské tělo. Pán Balarāma najednou začal být těžký jako velká hora, a přestože se Ho démon snažil nést vysoko na svých ramenou, již nemohl dál.