ŚB 1.17.42

Tím, že Kalimu vyhradil určitá místa, ho Mahārāja Parīkṣit prakticky oklamal. Král mohl v přítomnosti osobnosti Kaliho, Dharmy (v podobě býka) a Země (v podobě krávy) realisticky posoudit celkovou situaci ve svém království a ihned tedy podnikl náležité kroky k tomu, aby znovu obnovil nohy býka, totiž odříkání, čistotu a milostivost. Viděl také, že pro stabilizaci všeobecného blaha obyvatel lze použít zásob zlata. Zlato je jistě zdrojem podvodů, požívání omamných látek, prostituce, nepřátelství a násilí, ale pod vedením správného krále nebo vůdčího představitele, brāhmaṇy či sannyāsīna lze téhož zlata náležitě využít k obnovení ztracených nohou býka, osobnosti náboženství.

Mahārāja Parīkṣit tedy stejně jako jeho děd Arjuna shromáždil veškeré neprávem držené zlato, které mělo sloužit Kaliho sklonům, a využil ho k saṅkīrtana-yajñi, v souladu s pokyny Śrīmad-Bhāgavatamu. Jak jsme navrhovali dříve, nahromaděný majetek může člověk rozdělit na tři díly; padesát procent odevzdat pro službu Pánu, dvacet pět procent utratit na rodinné členy a dvacet pět procent si ponechat na osobní potřeby. Věnovat padesát procent na službu Pánu neboli na propagaci duchovního poznání ve společnosti prostřednictvím saṅkīrtana-yajñi je nejvyšším projevem lidské milosrdnosti. Téměř všichni lidé na světě jsou zcela nevědomí v otázkách duchovního poznání, zvláště co se týče oddané služby Pánu, a proto šířit systematické transcendentální poznání o oddané službě je tou největší milostí, jakou může člověk v tomto světě prokázat. Jakmile se každý naučí obětovat padesát procent svého nahromaděného zlata pro službu Pánu, odříkání, čistota a milostivost budou automaticky následovat, a tak budou obnoveny tři ztracené nohy osobnosti náboženství. Dostatečné odříkání, čistota, milostivost a pravdivost přirozeně uspokojí matku Zemi a Kali má pak velice malou příležitost proniknout do struktury lidské společnosti.