V Indii je mnoho posvátných míst, na která chodí jogíni o samotě meditovat, přesně tak, jak popisuje Bhagavad-gítá. Podle tradice se jóga nedá provádět na veřejnosti. Avšak při kírtanu, při mantra-józe neboli opakování mantry Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare / Hare Rāma Hare Rāma Rāma Rāma Hare Hare, je nejlepší, když se sejde co nejvíce lidí. Když před pěti sty lety zavedl v Indii Čaitanja Maháprabhu kírtany, vytvořil vždy několik kírtanových skupin. Každá měla šestnáct členů, kteří předzpívávali a k nim se pak přidalo několik tisíc lidí. Toto veřejné opěvování jména Boha je snadné a docela dobře proveditelné i v dnešní době, ale meditativní jóga je velice obtížná. V Bhagavad-gítě je jasně řečeno, že jogín musí odejít na osamělé posvátné místo. Jinými slovy – musí odejít z domova. V této přelidněné době není vždy možné najít osamělé místo, ale bhakti-jóga nic takového nevyžaduje.

Bhakti-jóga se skládá z devíti různých činností – naslouchání, opěvování, vzpomínání, sloužení, uctívání Božstev v chrámu, modlení se, vykonávání pokynů, sloužení Kršnovi jako příteli a obětování se pro Něj. Śravaṇaṁ kīrtanam, naslouchání a opěvování, jsou ze všech nejdůležitější. Při veřejném kírtanu může jeden předzpívávat Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare / Hare Rāma Hare Rāma Rāma Rāma Hare Hare, ostatní mohou poslouchat a při opakování zpívají všichni společně. Tak probíhá střídavé naslouchání a opěvování. Je to snadné doma s přáteli nebo i s velkým počtem lidí na veřejnosti. Člověk se může ve městě nebo mezi lidmi pokoušet o meditativní jógu, ale měl by vědět, že se jedná o jeho vlastní spekulaci a nikoliv o metodu doporučovanou v Bhagavad-gítě.

Cílem jógy je očistit se. Co to znamená? Očistit se znamená realizovat svou vlastní totožnost. Očistit se znamená realizovat: „Jsem duše – nejsem hmota.“ Kvůli styku s hmotou se s ní ztotožňujeme a myslíme si: „Jsem toto tělo.“ Chceme-li však provádět skutečnou jógu, musíme realizovat své přirozené postavení jako bytost odlišující se od hmoty. Jogíni odcházejí na osamělé místo a věnují se meditativní józe, aby toto realizovali. Pokud ji člověk nevykonává přesně tak, jak je předepsáno, nemůže dosáhnout správného výsledku. Čaitanja Maháprabhu říká:

„V tomto věku hádek a nedorozumění (v Kali-juze) neexistuje žádný jiný způsob duchovní realizace než zpívání svatých jmen. Není jiné cesty, není jiné cesty, není jiné cesty.“

Na Západě si lidé myslí, že jóga znamená meditovat o něčem prázdném. Védská písma však nedoporučují meditovat o prázdnotě – podle Véd je cílem meditace Višnu a je to také potvrzeno v Bhagavad-gítě. V různých jógových kroužcích můžeme vidět lidi sedět zpříma se zkříženýma nohama a zavřenýma očima, ale padesát procent z nich spí. Když zavřeme oči a nemáme o čem meditovat, usneme. Šrí Kršna v Bhagavad-gítě však nic takového nedoporučuje. Člověk by měl zpříma sedět s přivřenýma očima a pohled mít upřený na špičku nosu. Nebudeme-li následovat tyto pokyny, výsledkem bude jen spánek a nic jiného. Někdy samozřejmě meditace pokračuje, i když člověk usne, ale to není doporučovaný způsob jógy. Je nutné zůstat bdělý, a proto nám Kršna radí, abychom upřeli pohled na špičku nosu. Kromě toho je nutné nenechat se rozrušit. Když mysl pracuje nebo když je v okolí příliš rušno, nebudeme schopni se soustředit. Při meditaci se také člověk musí zbavit strachu. Když člověk započne skutečný duchovní život, nesmí se bát. Musí být brahmačárí, žít v naprostém celibátu. Také ho nesmějí rušit ostatní lidé kolem. Když člověka nic neruší a dodržuje všechna pravidla, může ovládat svou mysl. Splňuje-li všechny požadavky pro meditaci, musí svou mysl zcela zaměřit na Kršnu nebo Višnua. Nikde není psáno, že by se měl soustředit na vzduchoprázdno. Kršna říká, že ten, kdo se věnuje meditativní józe, „neustále myslí na Mě“.

Jogín se musí podrobit mnohým nepříjemnostem, aby očistil mysl, tělo a duši (ātmā), ale stejného výsledku je v tomto věku možné nejefektivněji dosáhnout zpíváním Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare / Hare Rāma Hare Rāma Rāma Rāma Hare Hare. Jak je to možné? Protože se tato transcendentální zvuková vibrace neliší od Kršny. Zpíváme-li Kršnovo jméno s oddaností, je Kršna neustále s námi. Je-li Kršna neustále s námi, jak bychom mohli zůstat nečistí? Z toho plyne, že člověk, který se zcela oddal Kršnovi, zpívá Kršnova svatá jména a slouží Mu, obdrží výsledky nejvyššího druhu jógy. Výhodou je, že se může vyhnout všem útrapám, které provázejí meditativní systém jógy. To je krása vědomí Kršny.

Jogín musí ovládat všechny své smysly, a když je má ve své moci, musí své myšlenky neustále soustřeďovat na Višnua. Když si takto podrobí svůj hmotný život, dosáhne klidu.

„Člověk, který ovládl svou mysl, realizoval již Nadduši a takto došel klidu.“ (Bg. 6.7) Tento hmotný svět se přirovnává k lesnímu požáru. V lese se vznítí požár sám od sebe a podobně i v tomto světě dochází k různým požárům, přestože se snažíme žít mírumilovně. Nikde v hmotném světě není možné žít v klidu a míru. Pouze ten, kdo se dostal na transcendentální úroveň, buď pomocí meditativního systému jógy, empirickou filozofickou metodou, nebo pomocí bhakti-jógy, může dosáhnout míru. Všechny druhy jógy směřují k transcendentálnímu životu, ale v tomto věku je zvláště účinné zpívání svatých jmen. Kírtan může trvat celé hodiny, a přesto nás neunaví, ale sedět v dokonalém lotosovém sedu déle než několik minut je velice těžké. Podaří-li se člověku uhasit oheň hmotného života, pak bez ohledu na to, jakou metodou se řídil, neokusí pouhé neosobní prázdno, ale jak říká Kršna Ardžunovi, dosáhne nejvyššího sídla.

„Takovýmto stálým ovládáním těla, mysli a činů se jogín vyprostí z hmotné existence a dosáhne Mého sídla, Božího království.“ (Bg. 6.15) Kršnovo sídlo není prázdné. Je jako velký podnik, ve kterém jsou další různá odvětví. Úspěšný jogín ve skutečnosti dosáhne Božího království, kde je duchovní rozmanitost. Jóga je jen způsob, jak se povýšit do tohoto sídla. Ve skutečnosti tam všichni patříme, ale kvůli své zapomnětlivosti jsme se dostali do hmotného světa. Stejně jako člověka, který se zbláznil, zavřou do blázince, tak i my, když jsme zapomněli na svou duchovní identitu, jsme se zbláznili a poklesli do hmotného světa. Hmotný svět je tedy takovým blázincem a snadno zjistíme, že mnoho věcí se zde neděje v souladu se zdravým rozumem. Naším cílem je dostat se z něho pryč a vrátit se do Božího království. V Bhagavad-gítě Kršna toto místo popisuje a také nás poučuje o našem postavení a o svém postavení – o tom, kdo jsme my a kdo je Bůh. Všechny potřebné informace najdeme v Bhagavad-gítě a rozumný člověk těchto informací využije.