Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 6.73

Verš

gopīnātha kahe, — iṅhāra nāhi bāhyāpekṣā
ataeva baḍa sampradāyera nāhika apekṣā

Synonyma

gopīnātha kahe — Gopīnātha Ācārya řekl; iṅhāra — Pána; nāhi — není; bāhya-apekṣā — závislost na vnějších formalitách; ataeva — proto; baḍa — velkého; sampradāyera — společenství; nāhika — není; apekṣā — potřeba.

Překlad

Gopīnātha Ācārya odpověděl: „Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu nezávisí na žádných vnějších formalitách. Nepotřebuje přijímat sannyās od nějaké vyšší sampradāyi.“

Význam

Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal sannyās v sampradāyi (společnosti) Bhāratī, která náleží k Śaṅkarācāryově učednické posloupnosti. Śaṅkarācārya pro své žáky-sannyāsī zavedl deset jmen. Mezi nimi jsou za nejvyšší považovány Tīrtha, Āśrama a Sarasvatī. V klášteře ve Šringérí je příjmení Sarasvatī považováno za prvotřídní, Bhāratī je druhotřídní a Purī je třetí třídy. Sannyāsī, který správně porozuměl sloganu tat tvam asi a který se koupe v soutoku řek Gangy, Jamuny a Sarasvatí, se nazývá Tīrtha. Ten, kdo dychtí přijmout sannyās, kdo je odpoutaný od světských činností, netouží po ničem hmotném, a tak je zachráněn z cyklu opakovaného zrození a smrti, je známý jako Āśrama. Žije-li sannyāsī na překrásném osamělém místě v lese a je osvobozený od všech hmotných tužeb, nazývá se Vana. Sannyāsī, který žije v lese a zříká se veškerých styků se světem, aby se dostal na nebeské planety, kde bude moci žít v Nandana-kānaně, se nazývá Araṇya. Ten, kdo upřednostňuje život v horách a studuje Bhagavad-gītu s neochvějnou inteligencí, se nazývá Giri. Ten, kdo dává přednost životu ve velehorách, dokonce i mezi dravou zvěří, aby dosáhl vrcholu filosofické spekulace (pochopení, že tento svět je ve své podstatě k ničemu), se nazývá Parvata. Sannyāsī, který je ponořený v oceánu Absolutní Pravdy, který v tomto oceánu nashromáždil nějaké drahokamy poznání a který nikdy neporuší usměrňující zásady sannyāsu, se nazývá Sāgara. Ten, kdo si osvojil klasické hudební umění, zabývá se jím a je zcela zbavený veškeré hmotné připoutanosti, se nazývá Sarasvatī. Sarasvatī je bohyně hudby a učenosti a v ruce drží hudební nástroj zvaný vīṇā. Sannyāsī, který se neustále zabývá hudbou pro duchovní povznesení, se nazývá Sarasvatī. Ten, kdo má úplné vzdělání a je zbavený veškeré nevědomosti, kdo se nermoutí ani v neštěstí, se nazývá Bhāratī. Ten, kdo je velkým znalcem absolutního poznání, spočívá v Absolutní Pravdě a neustále hovoří o Absolutní Pravdě, se nazývá Purī.

Všichni tito sannyāsī mají své pomocníky brahmacārī, a ti jsou popsáni takto: Ten, který zná svou skutečnou totožnost, neochvějně se drží své příslušné povinnosti a je vždy šťastný v duchovním chápání, se nazývá Svarūpa-brahmacārī. Ten, který plně poznal záři Brahmanu a je stále pohroužený v praktikování yogy, se nazývá Prakāśa-brahmacārī. Ten, který dosáhl absolutního poznání a neustále medituje o Absolutní Pravdě, o poznání, o neomezeném a o záři Brahmanu, čímž se udržuje ve stavu transcendentální blaženosti, se nazývá Ānanda-brahmacārī. Ten, který je schopný rozlišovat mezi hmotou a duchem, není nikdy rozrušený hmotnými proměnami a medituje o neomezené, nevyčerpatelné a příznivé záři Brahmanu, je prvotřídní učený brahmacārī jménem Caitanya.

Když Sārvabhauma Bhaṭṭācārya hovořil s Gopīnāthem Ācāryou o tom, k jaké komunitě sannyāsīch Śrī Caitanya Mahāprabhu náleží, oceňoval jméno „Śrī Kṛṣṇa“, ale nelíbilo se mu příjmení „Caitanya“, protože to je jméno brahmacārīho patřícího ke komunitě Bhāratī. Navrhl proto, aby byl Pán povýšen do komunity Sarasvatī. Gopīnātha Ācārya však poznamenal, že Pán nezávisí na žádné vnější formalitě. Gopīnātha Ācārya byl pevně přesvědčený o tom, že Śrī Caitanya Mahāprabhu je samotný Kṛṣṇa, a proto nezávisí na žádném vnějším obřadu či formalitě. Pokud se někdo chce věnovat čisté oddané službě, nepotřebuje nadřazenost danou titulem, jako je Bhāratī nebo Sarasvatī.