CC Ādi 8.36

Śrīmad-Bhāgavatam je sice autorizovaná encyklopedie, ze které lze pochopit oddanou službu, ale jeho význam může vzhledem k jeho rozsahu pochopit jen několik jedinců. Śrīmad-Bhāgavatam je původním komentářem k Vedānta-sūtře, známé jako nyāya-prasthāna, jež byla napsána proto, aby umožnila pochopit Absolutní Pravdu pomocí neomylné logiky a argumentů. Śrīmad-Bhāgavatam je tedy extrémně obsáhlý. Profesionální vypravěči vzbudili dojem, že Śrīmad-Bhāgavatam pojednává jen o Kṛṣṇově rāsa-līle, ale ta je popsána pouze v desátém zpěvu, kapitolách 29 až 33. Tak představili Kṛṣṇu západnímu světu jako nestoudného sukničkáře, a my musíme někdy během kázání toto mylné pojetí opravovat. Dalším problémem v chápání Śrīmad-Bhāgavatamu je bhāgavata-saptāha, čili sedmidenní čtení z Bhāgavatamu, které tito profesionální přednašeči zavedli. Chtějí Śrīmad-Bhāgavatam dokončit za týden, přestože je tak vznešený, že dokonce i jeden verš Śrīmad-Bhāgavatamu, pokud jej budeme správně vysvětlovat, nedokončíme ani za tři měsíce. Za těchto okolností je pro obyčejného člověka velkým přínosem číst Caitanya-bhāgavatu od Śrīly Vṛndāvana dāse Ṭhākura, protože tak může skutečně poznat oddanou službu, Kṛṣṇu, Pána Caitanyu a Nityānandu. Śrīla Rūpa Gosvāmī řekl:

„Oddaná služba Pánu, která opomíjí autorizovanou védskou literaturu, jako jsou Upaniṣady, Purāṇy, Nārada-pañcarātra a podobně, je pouze zbytečným rušivým prvkem ve společnosti.“ Lidé Śrīmad-Bhāgavatam špatně chápou, neboť jejich poznání vědy o Kṛṣṇovi je mylné. Čtením knihy Śrīly Vṛndāvana dāse Ṭhākura však lze tuto vědu snadno pochopit.