Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 7.121

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura vysvětluje: „Ve Vedānta-sūtře Śrīly Vyāsadevy je s konečnou platností řečeno, že celé vesmírné stvoření je výsledkem přeměn různých energií Pána. Śaṅkarācārya však Pánovu energii neuznává, a myslí si, že Pán je tím, co se přeměnilo. Vzal mnoho jasných tvrzení Véd, překroutil jejich význam, a tak se snažil dokázat, že kdyby se Pán neboli Absolutní Pravda přeměnil, Jeho jednota by byla narušena. Tak nařkl Śrīlu Vyāsadevu z omylu. Aby rozvinul svou filosofii monismu, zavedl vivarta-vādu neboli māyāvādskou teorii iluze.“

První aforismus druhé kapitoly Brahma-sūtry zní: tad-ananyatvam ārambhaṇa-śabdādibhyaḥ. Śaṅkarācārya v komentáři k této sūtře ve své Śārīraka-bhāṣyi použil výrok vācārambhaṇaṁ vikāro nāmadheyam z Chāndogya Upaniṣady (6.1.4) ve snaze dokázat, že pojetí přeměny energie Nejvyššího Pána je mylné. Pokusil se tuto přeměnu energie zavádějícím způsobem popřít, což bude vysvětleno později. Kvůli svému neosobnímu pojetí Boha nevěří tomu, že celý vesmírný projev je přeměnou energií Pána, protože jakmile uznáme rozmanité energie Absolutní Pravdy, musíme také okamžitě uznat, že Absolutní Pravda je osobní, nikoliv neosobní. Osoba může přeměnou své energie vyrobit mnoho věcí. Podnikatel například vynakládá svoji energii na výstavbu mnoha velkých továren nebo obchodních organizací, ale přestože se jeho energie přeměnila na mnoho takových továren či obchodních spolků, on sám zůstává stále osobou. Māyāvādští filosofové tuto jednoduchou skutečnost nechápou. Jejich titěrné mozky a chabé poznání jim neposkytují dostatečné osvícení, aby si uvědomili, že když se energie člověka přemění, samotný člověk se nepřemění a zůstává stejnou osobou.

Śaṅkarācārya nevěřil skutečnosti, že se energie Absolutní Pravdy přeměňuje, a proto zavedl teorii iluze. Ta říká, že Absolutní Pravda nikdy přeměnami neprochází, ale my si pod vlivem iluze myslíme, že se mění. Śaṅkarācārya v přeměnu energie Absolutní Pravdy nevěří, a tak tvrdí, že všechno je jedno, a že živá bytost je tedy také totožná s Nejvyšším. To je māyāvādská teorie.

Śrīla Vyāsadeva vysvětlil, že Absolutní Pravda je osoba s různými energiemi. Pouhou svojí touhou po stvoření a svým pohledem (sa aikṣata) stvořila tento hmotný svět (sa asṛjata). Po stvoření se nepřemění ve všechno, ale zůstává stejnou osobou. Musíme uznat, že Pán má nepochopitelné energie a že pouze Jeho nařízením a Jeho vůlí vznikají různé výtvory. Ve védské literatuře se říká sa-tattvato 'nyathā-buddhir vikāra ity udāhṛtaḥ. Tato mantravyjadřuje, že jedna skutečnost pochází z jiné skutečnosti. Otec je například jedna skutečnost a syn, který z tohoto otce pochází, je druhá skutečnost. Oba jsou tedy pravda, i když je jeden zplozen druhým. Toto stvoření druhé nezávislé pravdy z první se nazývá vikāra neboli přeměna, jejímž výsledkem je vedlejší produkt. Nejvyšší Brahman je Absolutní Pravda a energie, které z Něj vyšly a existují odděleně, jako živé bytosti a vesmírný projev, jsou také pravdy. To je příklad přeměny zvané vikāra či pariṇāma. Dalším příkladem vikāry je mléko, které je skutečné, ale dá se také proměnit v jogurt. Jogurt je tedy proměněné mléko, i když složky zůstávají stejné.

V Chāndogya Upaniṣadě je následující mantra: aitad-ātmyam idaṁ sarvam. Tato mantra bez pochyb vyjadřuje, že celý svět je Brahman. Śvetāśvatara Upaniṣad potvrzuje, že Absolutní Pravda má nepochopitelné energie (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate), a celé vesmírné stvoření je důkazem těchto různých energií Nejvyššího Pána. Nejvyšší Pán je skutečnost, a proto je vše, co stvoří, také skutečné. Vše je pravdivé a úplné (pūrṇam), ale původní pūrṇam,úplná Absolutní Pravda, zůstává vždy stejná. Pūrṇāt pūrṇam udacyate pūrṇasya pūrṇam ādāya. Absolutní Pravda je tak dokonalá, že i když z ní emanují nesčetné energie a projevuje stvoření, která se od Ní zdánlivě liší, zachovává si svoji osobnost. Za žádných okolností nedegeneruje.

Správným závěrem tedy je, že celý vesmírný projev je přeměnou energie Nejvyššího Pána, a ne přeměnou samotného Nejvyššího Pána, Absolutní Pravdy, který zůstává stále stejný. Hmotný svět a živé bytosti jsou přeměnami energie Pána, Absolutní Pravdy neboli Brahmanu, původního zdroje. Absolutní Pravda, Brahman, je jinými slovy původní složkou a ostatní projevy jsou přeměny této složky. To je potvrzeno také v Taittirīya Upaniṣadě (3.1): yato vā imāni bhūtāni jāyante – „Celé toto vesmírné stvoření vzniklo díky Absolutní Pravdě, Nejvyšší Osobnosti Božství.“ Tento verš vyjadřuje, že Brahman, Absolutní Pravda, je původní příčina a že živé bytosti (jīvy) a vesmírný projev jsou následky této příčiny. A protože je příčina skutečná, následky jsou také skutečné. Nejsou iluzí. Śaṅkarācārya se nelogicky snažil dokázat, že uznat hmotný svět a jīvy jako vedlejší produkty Nejvyššího Pána je iluze, protože (podle jeho názoru) existence hmotného světa a jīv je odlišná a oddělená od existence Absolutní Pravdy. S tímto zkomoleným pochopením prosazují māyāvādští filosofové slogan brahma satyaṁ jagan mithyā, který říká, že Absolutní Pravda je skutečnost, kdežto hmotný projev a živé bytosti jsou jednoduše iluze, nebo že to vše je ve skutečnosti Absolutní Pravda a že hmotný svět a živé bytosti odděleně neexistují.

Závěrem tedy je, že se Śaṅkarācārya snaží zakrýt slávu Nejvyšší Osobnosti Božství proto, aby mohl Nejvyššího Pána, živé bytosti a hmotnou přírodu představovat jako nedělitelné a nevědomé. Tvrdí, že hmotný vesmírný projev je mithyā neboli falešný, ale to je hrubá chyba. Je-li Nejvyšší Osobnost Božství skutečnost, jak by mohlo být Jeho stvoření neskutečné? Ani v běžném životě nelze tento hmotný vesmírný projev považovat za neskutečný. Vaiṣṇavští filosofové proto říkají, že tento svět není neskutečný, ale dočasný. Je sice od Nejvyšší Osobnosti Božství oddělený, ale jelikož je úžasně stvořen Pánovou energií, byla by urážka říci, že je neskutečný.

Neoddaní ve skutečnosti obdivují úžasné stvoření hmotné přírody, ale nejsou schopni ocenit inteligenci a energii Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který za tímto stvořením stojí. Śrīpāda Rāmānujācārya se nicméně odvolává na sūtru: ātmā vā idam agra āsīt z Aitareya Upaniṣady (1.1.1), kde je zdůrazněno, že nejvyšší ātmā, Absolutní Pravda, existovala před stvořením. Někdo by mohl namítat, že: „Když je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, zcela duchovní, jak je možné, aby byl původem stvoření a měl v sobě jak hmotné, tak duchovní energie?“ Na tuto výzvu Śrīpāda Rāmānujācārya odpovídá citací mantry z Taittirīya Upaniṣady (3.1), která říká:

Tato mantra potvrzuje, že celé vesmírné stvoření vychází z Absolutní Pravdy, spočívá na Absolutní Pravdě a po zničení znovu vstoupí do těla Absolutní Pravdy, Nejvyšší Osobnosti Božství. Živá bytost je původně duchovní, a když vstoupí do duchovního světa nebo do těla Nejvyššího Pána, udržuje si i nadále svoji totožnost jako individuální duše. V této souvislosti Śrīpāda Rāmānujācārya používá přirovnání, že když zelený pták vletí do zeleného stromu, nestává se tímto stromem, ale ponechává si svoji totožnost ptáka, i když to vypadá, že splynul se zelení stromu. Dalším příkladem může být zvíře, které si udržuje svoji individualitu i poté, co vstoupí do lesa, přestože s ním zdánlivě splyne. Podobně si v hmotném světě udržují svoji individualitu jak hmotná energie, tak živé bytosti náležící k okrajové energii. A tak i když uvnitř vesmírného projevu dochází ke vzájemnému působení energií Nejvyšší Osobnosti Božství, každá z nich si udržuje svoji oddělenou individuální existenci. Splynutí s hmotnými nebo duchovními energiemi proto neznamená ztrátu individuality. Podle Rāmānujācāryovy teorie viśiṣṭādvaity si všechny Pánovy energie udržují svoji individualitu (vaiśiṣṭya), i když jsou jedna a tatáž energie.

Śrīpāda Śaṅkarācārya se snažil zavádějícím vysvětlováním slov ānanda- mayo 'bhyāsāt zmást čtenáře Vedānta-sūtry, a dokonce se snažil na Vyāsadevovi najít chyby. Nyní však není třeba procházet zde všechny aforismy Vedānta-sūtry, protože ji plánujeme vydat jako samostatnou knihu.