ГЛАВА ЧЕТИРИДЕСЕТ И ПЕТА
Kapitola čtyřicátá pátá
Екстазът на смеха
Extáze smíchu
В четвъртата част на Бхакти-раса̄мр̣та синдху Шрӣла Рӯпа Госва̄мӣ описва седемте форми на косвен екстаз в преданото служене: смях, удивление, рицарство, състрадание, гняв, страх и отвращение. Шрӣла Рӯпа Госва̄мӣ описва тези видове екстаз в предаността по-подробно, обяснявайки тяхната взаимна съвместимост и несъвместимост. Някои от тях са съвместими помежду си, а други не са. Когато един вид екстатично предано служене се съчетава с друг, който е несъвместим с него, състоянието се нарича раса̄бха̄са, изкривено проявление на вкусовете.
Ve čtvrté části Bhakti-rasámrta-sindhu Šríla Rúpa Gósvámí popisuje sedm druhů nepřímých extází oddané služby, které jsou známé jako smích, údiv, rytířství, soucit, hněv, obavy a hrůza. Šríla Rúpa Gósvámí v této části dále popisuje tyto extatické pocity oddanosti s tím, že některé jsou slučitelné a některé vzájemně neslučitelné. Když se jeden druh extatické oddané služby s druhým překrývá rozporným způsobem, říká se tomuto stavu rasābhāsa neboli zvrácený projev nálad.
Учените мъдреци казват, че обикновено смехът се среща сред младите хора или при общуване на възрастните с малки деца. Екстатичният любовен смях може да се открие и у хора, които по природа са много сдържани. Веднъж до вратата на дома на майка Яшода̄ се приближил един стар просяк. Като го видял, Кр̣ш̣н̣а казал: „Мамо, не искам да се приближавам до този кльощав дявол. Може да ме пъхне в просешката си торба и да ме отвлече далеч от теб!“. И чудното дете Кр̣ш̣н̣а погледнало майка си. А просякът, който стоял до вратата, напразно се опитвал да скрие усмивката си; накрая той се отказал и широко се ухилил. В този случай обект на смеха е самият Кр̣ш̣н̣а.
Experti a učenci říkají, že smích se obvykle vyskytuje u mladistvých nebo ve styku starších lidí s malými dětmi. Extatický láskyplný smích je někdy vidět i u lidí, kteří jsou povahou velice vážní. Jednou přišel ke dveřím domu matky Jašódy starý potulný mnich a Kršna Jašódě řekl: „Má drahá matko, nechci se přiblížit k tomuto hubenému bídákovi. Když tam půjdu, může mě strčit do svého pytle na žebrání a odnést Mě od tebe pryč!“ Tímto způsobem se Kršna, úžasné dítě, začal dívat na svou matku, zatímco potulný mnich, který stál ve dveřích, se neúspěšně snažil zakrýt svůj smějící se obličej. Okamžitě dal svůj smích najevo. To je příklad, kdy je předmětem smíchu samotný Kršna .
Веднъж един от приятелите на Кр̣ш̣н̣а му казал: „Скъпи Кр̣ш̣н̣а, ако си отвориш устата, ще Ти дам сладък бонбон с кисело мляко“. Кр̣ш̣н̣а отворил уста, без да му мисли, но вместо бонбон, приятелят сложил в устата му едно цвете. Кр̣ш̣н̣а сдъвкал цветето и веднага се намръщил, а приятелите му изпопадали от смях.
Kršnovi Jeho přítel jednou řekl: „Můj drahý Kršno, když otevřeš pusu, dám Ti dobrý cukrkandl smíchaný s jogurtem.“ Kršna hned otevřel ústa, ale přítel Mu do nich místo cukrkandlu s jogurtem dal květ. Když Kršna květ ochutnal, znechuceně zkřivil obličej, a když to viděli všichni Jeho přátelé, kteří stáli kolem, začali se velmi hlasitě smát.
Веднъж в дома на Нанда Маха̄ра̄джа дошъл един гледач на ръка и Нанда Маха̄ра̄джа го помолил: „Мъдрецо, ще бъдеш ли така добър да погледнеш ръката на детето ми Кр̣ш̣н̣а! Кажи ми колко години ще живее и дали ще стане господар на хиляди крави“. Като чул това, гледачът се усмихнал, а Нанда Маха̄ра̄джа го попитал: „Уважаеми, на какво се смееш и защо криеш лицето си?“.
Jednou přišel do domu Nandy Mahárádži člověk, který uměl věštit z ruky, a Nanda Mahárádža se ho zeptal: „Můj drahý mudrci, podíval by ses laskavě na ruku mého syna Kršny? Řekni mi, kolik let bude žít a zdali se stane pánem tisíců krav.“ Když to věštec uslyšel, začal se smát a Nanda Mahárádža se ho zeptal: „Můj drahý pane, proč se směješ a proč zakrýváš svou tvář?“
Причина за смеха в екстатичната любов е или самият Кр̣ш̣н̣а, или нещата, които са свързани с него. В тази форма на предано служене се появяват признаците ликуване, леност, прикриване на чувствата и други преживявания, които като че ли изваждат човека от равновесие.
Při takové láskyplné extázi smíchu je příčinou smíchu Kršna nebo něco, co se Ho týká. Při tomto druhu oddané službě se objevují příznaky radosti, lenosti, skrývaných pocitů a podobných zdánlivě rušivých prvků.
Според анализа на Рӯпа Госва̄мӣ смехът в екстатичната любов се дели на шест групи, които на санскритски се наричат смита, хасита, вихасита, авахасита, апахасита и атихасита. Тези шест вида смях могат да се разделят на главни и второстепенни. Главните са смита, хасита и вихасита, а второстепенните – авахасита, апахасита и атихасита.
Podle Šríly Rúpy Gósvámího lze smích v extatické lásce rozdělit na šest druhů. Podle stupňů smíchu se v sanskrtském jazyku nazývají smita, hasita, vihasita, avahasita, apahasita a atihasita. Těchto šest druhů smíchu lze roztřídit na hlavní a vedlejší. K hlavním patří smích smita, hasita a vihasita a k vedlejším smích avahasita, apahasita a atihasita.
Когато човек се усмихва, но без да показва зъбите си, в очите и в бузите му настъпва определена промяна. Тази усмивка се нарича смита. Веднъж Кр̣ш̣н̣а крадял кисело мляко. Джаратӣ, стопанката на къщата, го усетила и се спуснала да го хване. Кр̣ш̣н̣а много се уплашил и хукнал към Баладева, по-големия си брат, като викал: „Скъпи братко, откраднах киселото мляко! Джаратӣ тича да ме хване!“. Докато Кр̣ш̣н̣а бягал от Джаратӣ и търсел закрила при Баладева, великите мъдреци от райските планети се усмихвали. Тази усмивка се нарича смита.
Když se někdo směje aniž mu jsou vidět zuby, můžeme jasně postřehnout určitou změnu na očích a na tvářích. To je smích smita. Když Kršna jednou kradl jogurt, správkyně domu Džaratí to poznala a rychle se za Ním rozběhla. Kršna se tehdy začal Džaratí velice bát a šel za svým starším bratrem Baladévou. Řekl: „Můj drahý bratře, ukradl jsem jogurt! Jen se podívej — Džaratí se kvapem blíží a chce Mě chytit!“ Když Kršna hledal ochranu u Baladévy, protože Ho honila Džaratí, všichni velcí světci na nebeských planetách se začali usmívat. Takovému smíchu se říká smita.
Усмивката, при която зъбите леко се показват, се нарича хасита. Един ден Абхиманю, който уж бил съпруг на Ра̄дха̄ра̄н̣ӣ, се връщал у дома си, без да знае, че там е Кр̣ш̣н̣а. Кр̣ш̣н̣а веднага се преоблякъл така, че да изглежда досущ като Абхиманю, отишъл при майка му Джат̣ила̄ и ѝ казал: „Майко, Аз съм синът ти Абхиманю, а виж, Кр̣ш̣н̣а идва насам преоблечен като мен!“. Майката на Абхиманю, Джат̣ила̄, веднага повярвала на Кр̣ш̣н̣а, че е собственият ѝ син, и страшно се разгневила на истинския си син, който се прибирал у дома. Тя започнала да го гони, а той викал: „Майко! Майко! Какво правиш?“. Като наблюдавали тази сцена, всички приятелки на Ра̄дха̄ра̄н̣ӣ, които се били събрали там, започнали да се усмихват и зъбите им леко се показвали. Тази усмивка се нарича хасита.
Smích, při kterém jsou zuby nepatrně viditelné, se nazývá hasita. Jednoho dne se Abhimanju, takzvaný manžel Rádhárání, vracel domů a nevěděl, že v jeho domě je Kršna. Kršna se hned převlékl tak, že vypadal přesně jako Abhimanju, šel za Abhimanjovou matkou Džatilou a oslovil ji následovně: „Má drahá matko, Já jsem tvůj opravdový syn Abhimanju, ale podívej se — Kršna sem k tobě přichází oblečený přesně tak jako Já!“ Džatilá, Abhimanjuova matka, Kršnovi okamžitě uvěřila, že je její syn, a tak se na svého skutečného syna, který přicházel domů, velice rozhněvala. Začala ho odhánět a Abhimanju na ni volal: „Matko! Matko! Co to děláš?“ Když to všechny přítomné přítelkyně Rádhárání uviděly, začaly se usmívat a bylo vidět část jejich zubů. To je příklad smíchu hasita.
Усмивката, която напълно открива зъбите, се нарича вихасита. Един ден Кр̣ш̣н̣а крадял масло и кисело мляко от къщата на Джат̣ила̄ и уверявал приятелите си: „Знам, че тази старица спи много здраво – чуйте колко дълбоко диша. Хайде да отмъкнем тихичко маслото и киселото мляко, без да я будим“. Но старицата Джат̣ила̄ не спяла. И не могла да сдържи усмивката си, която открила зъбите ѝ. Тази усмивка се нарича вихасита.
Když jsou zuby při úsměvu znatelně vidět, říká se tomuto smíchu vihasita. Jednoho dne, když Kršna kradl máslo a jogurt v domě Džatily, ujišťoval své přátele: „Moji drazí přátelé, vím, že tato stará paní spí velmi hluboce, protože velice těžce dýchá. Ukradneme máslo a jogurt v tichosti aniž budeme nějak rušit.“ Stará paní Džatilá však nespala; nemohla udržet smích a okamžitě bylo zřetelně vidět její zuby. To je příklad smíchu vihasita.
Когато носът се набръчква, а очите се присвиват, усмивката се нарича авахасита. Една ранна утрин, когато Кр̣ш̣н̣а се връщал след танца ра̄са, майка Яшода̄ го погледнала в лицето и казала: „Скъпи сине, защо очите Ти изглеждат така, като че ли са пръскани с окис? И защо си облякъл сините дрехи на Баладева?“. Когато майка Яшода̄ казала това, една от приятелките на Кр̣ш̣н̣а, която стояла наблизо, се засмяла така, че носът ѝ се набръчкал, а очите ѝ се присвили. Това е пример за усмивката авахасита. Тази гопӣ знаела, че Кр̣ш̣н̣а се е наслаждавал на танца ра̄са, а майка Яшода̄ не може да се досети нито какво е правил, нито как по него се е озовал гримът на гопӣте. Тази усмивка се нарича авахасита.
Když při smíchu naběhne nos a zúží se oči, takovému smíchu se říká avahasita. Jednou brzy ráno, když se Kršna vrátil domů po tanci rāsa, matka Jašódá se Mu podívala do tváře a oslovila Ho: „Můj drahý synu, proč Tvé oči vypadají, jako by byly namazané nějakým kysličníkem? Oblékl ses do modrých šatů Baladévy?“ Když matka Jašódá toto říkala Kršnovi, přítelkyně, která byla nedaleko, se začala smát s naběhlým nosem a přivřenýma očima. To je příklad smíchu avahasita. Gópí věděla, že Kršna si užíval v tanci rāsa, a že matka Jašódá nemohla odhalit činnosti svého syna či porozumět, že byl pomazán líčidly gópí. Její smích byl druhu avahasita.
Когато в очите на смеещия се човек избликват сълзи и раменете му започват да се тресат, смехът се нарича апахасита. Веднъж детето Кр̣ш̣н̣а танцувало под такта на пеенето на старата прислужница Джаратӣ. Тази сцена изумила На̄рада: Върховната Божествена Личност, която управлява всяко движение на великите полубогове като Брахма̄, сега танцува по волята на някаква стара прислужница. При вида на забавната гледка На̄рада също скочил да танцува, раменете му се тресели, а очите му играели. Усмивката на лицето открила зъбите му и яркото им сияние посребрило облаците в небесата.
Když při smíchu tečou slzy z očí a třesou se ramena, říká se mu apahasita. Když malý Kršna tancoval podle zpěvu staré služebnice Džaratí, Nárada byl ohromen. Nejvyšší Pán, který ovládá veškeré pohyby velkých polobohů jako je Brahmá nyní tančil podle staré služebnice. Nárada se díval na tu zábavu a začal také tancovat, jeho ramena se třásla a oči se mu hýbaly. Při smíchu mu byly vidět zuby a díky oslnivé záři jeho zubů se mraky na obloze obarvily do stříbrna.
Когато смеещият се човек пляска с ръце и скача във въздуха, усмивката се превръща в атихасита – заразителен смях. Пример за атихасита наблюдаваме в случая, когато Кр̣ш̣н̣а казал на Джаратӣ: „О, добра жено, кожата на лицето ти се е сбръчкала така, че прилича на маймунска. Затова Балӣмукха, царят на маймуните, смята, че си достойна да му станеш съпруга“. Така Кр̣ш̣н̣а дразнел Джаратӣ, но тя му отвърнала, че са ѝ известни намеренията на маймунския цар да се ожени за нея, но вече е приела подслон при Кр̣ш̣н̣а, убиеца на могъщи демони, затова е решила да се ожени за него, а не за маймунския цар. Като чули язвителния отговор на устатата Джаратӣ, пастирките, които били там, избухнали в смях и започнали да пляскат с ръце. Този смях, съпроводен от пляскане с ръце, се нарича атихасита.
Když smějící se člověk tleská rukama a skáče do vzduchu, takový smích je druhu atihasita neboli plný smích. Příklad smíchu atihasita se projevil při následující události. Kršna jednou oslovil Džaratí: „Drahá dobrá ženo, kůži na tváři máš nyní vrásčitou a tvůj obličej přesně připomíná tvář opice. Král opic Balímukha si tě proto vybral za svou důstojnou manželku.“ Když Kršna tímto způsobem škádlil Džaratí, odpověděla, že si je zajisté vědoma skutečnosti, že se s ní král opic chce oženit, avšak ona že se již odevzdala Kršnovi, hubiteli mnoha mocných démonů, a proto se již rozhodla provdat místo za krále opic za Kršnu. Když všechny přítomné mladé pastevkyně uslyšely tuto sarkastickou odpověď výřečné Džaratí, začaly se velice hlasitě smát a tleskat rukama. Tento smích doprovázený tleskáním rukou se nazývá atihasita.
Някога саркастичните подмятания също предизвикват атихасита. Пример за такава хапливост са думите на една от пастирките към Кут̣ила̄, дъщеря на Джат̣ила̄ и сестра на Абхиманю (съпруг на Ра̄дха̄ра̄н̣ӣ). Кут̣ила̄ била обидена по следния хаплив начин: „Скъпа Кут̣ила̄, дъщеря на Джат̣ила̄, гърдите ти са дълги и сухи като зелен фасул. Носът ти е толкова величествен, че надминава по красота носовете на жабите. А очите ти са по-прелестни и от очите на кучетата. Устните ти са по-хубави от пепел, а коремът ти е красив като голям тъпан. О, скъпа красавице Кут̣ила̄, ти си най-прекрасната пастирка на Вр̣нда̄вана. И мисля, че тъкмо необикновената ти красота те прави неподвластна на сладките звуци от флейтата на Кр̣ш̣н̣а!“.
Nepřímé sarkastické poznámky také někdy vedou ke smíchu atihasita. Příkladem jedné takové poznámky je řeč jedné mladé pastevkyně ke Kutile, dceři Džatily a sestře Abhimanjua, takzvaného manžela Rádhárání. Následující slova Kutilu nepřímo urážela: „Má drahá Kutilo, dcero Džatily, tvá ňadra jsou protáhlá jako fazolové lusky — vyschlá a dlouhá. Tvůj nos je tak nádherný, že předčí krásu nosů žab, a tvé oči jsou krásnější než oči psů. Tvé rty předčí žhavé uhlíky ohně a tvé břicho je krásné jako velký buben. Drahá krásná Kutilo, jsi nejkrásnější ze všech mladých vrndávanských pastevkyň, a myslím, že pro tvou výjimečnou krásu na tebe sladká hra Kršnovy flétny jistě nemá vliv!“