Skip to main content

VERSO 69

Sloka 69

Texto

Verš

ugrasenaṁ ca pitaraṁ
yadu-bhojāndhakādhipam
svayaṁ nigṛhya bubhuje
śūrasenān mahā-balaḥ
ugrasenaṁ ca pitaraṁ
yadu-bhojāndhakādhipam
svayaṁ nigṛhya bubhuje
śūrasenān mahā-balaḥ

Sinônimos

Synonyma

ugrasenam — a Ugrasena; ca — e; pitaram — que era seu próprio pai; yadu — da dinastia Yadu; bhoja — da dinastia Bhoja; andhaka — da dinastia Andhaka; adhipam — o rei; svayam — pessoalmente; ni­gṛhya — subjugando; bubhuje — desfrutou de; śūrasenān — todos os Estados conhecidos como Śūrasena; mahā-balaḥ — o extremamente poderoso Kaṁsa.

ugrasenam — Ugrasenu; ca — a; pitaram — který byl jeho vlastním otcem; yadu — dynastie Yaduovců; bhoja — dynastie Bhojů; andhaka — dynastie Andhaků; adhipam — krále; svayam — sám; nigṛhya — poté, co si podrobil; bubhuje — těšil se; śūrasenān — ze států zvaných Śūrasena; mahā-balaḥ — nesmírně mocný Kaṁsa.atha – takto; kaṁsam — ke Kaṁsovi; upāgamya — poté, co přišel; nāradaḥ — velký mudrc Nārada; brahma-nandanaḥ — který je synem Brahmy; ekāntam upasaṅgamya — poté, co odešli na osamělé místo; vākyam — následující pokyn; etat — tento; uvāca — řekl; ha — v minulosti.

Tradução

Překlad

Kaṁsa, o poderosíssimo filho de Ugrasena, aprisionou até mesmo o seu próprio pai, o rei das dinastias Yadu, Bhoja e Andhaka, e governou pessoalmente os Estados conhecidos como Śūrasena.

Kaṁsa, mocný syn Ugraseny, dokonce uvěznil svého vlastního otce, krále dynastií Yaduovců, Bhojů a Andhaků, a sám vládl státům zvaným Śūrasena.

Comentário

Význam

SIGNIFICADO—O Estado conhecido como Mathurā também estava incluído dentro dos Estados conhecidos como Śūrasena.

Stát zvaný Mathurā rovněž patřil mezi státy nazývané Śūrasena.

NOTAS ADICIONAIS SOBRE ESTE CAPÍTULO

DODATEČNÉ POZNÁMKY K TÉTO KAPITOLE

Com respeito à transmigração da alma, Śrīla Madhvācārya apresenta as seguintes informações. Quando alguém está acordado, tudo o que ele vê ou ouve é gravado na mente, que mais tarde age em sonhos para mostrar-lhe diferentes experiências, embora nos sonhos pareça que se aceitam diferentes corpos. Por exemplo, quando alguém está acordado, faz negócios e fala com clientes, e, também nos sonhos, ele encontra vários clientes, fala de negócios e faz ofertas. Madhvācārya diz, portanto, que os sonhos acontecem de acordo com aquilo que alguém vê, ouve ou recorda. É claro que, ao voltar a despertar, a pessoa se esquece do corpo que utilizou em seu sonho. Esse esque­cimento chama-se apasmṛti. Assim, estamos mudando de corpos porque ora estamos sonhando, ora estamos acordados, ora estamos esque­cidos. O fenômeno através do qual nos esquecemos do nosso corpo criado anteriormente se chama morte, e nossa atividade no corpo atual se chama vida. Após a morte, ninguém consegue lembrar-se das atividades de seu corpo anterior, imaginário ou real.

Śrīla Madhvācārya sepsal následující poznámky k převtělování duše. Když člověk bdí, zaznamenává se vše, co vidí nebo slyší, v jeho mysli. Ta mu potom ve snech promítá různé zážitky, i když to vypadá, jako by ve snu přijímal jiné tělo. Někdo například v bdělém stavu obchoduje a hovoří se zákazníky a ve snech se rovněž setkává s různými zákazníky, hovoří o obchodech a uvádí ceny. Madhvācārya tedy říká, že sny odpovídají tomu, co člověk vidí, co poslouchá a na co vzpomíná. Když se probudí, na tělo ze sna zapomene. Toto zapomenutí se nazývá apasmṛti. To znamená, že měníme těla, neboť někdy sníme, jindy bdíme a jindy zase zapomínáme. Zapomenutí na naše tělo stvořené v minulosti se nazývá smrt a naše jednání v současném těle život. Po smrti si živá bytost na činnosti svého minulého těla, ať už imaginární či skutečné, nepamatuje.

Compara-se a mente agitada à água revolta que reflete o Sol ou a Lua. Na verdade, o Sol ou a Lua refletidos na água não existem nela; entretanto, são refletidos de acordo com os movimentos da água. De modo semelhante, quando nossas mentes estão agitadas, vagamos em diferentes atmosferas materiais e recebemos diferentes classes de corpos. Isso é descrito na Bhagavad-gītā como guṇa-saṅga. Kāraṇaṁ guṇa-saṅgo ’sya. Madhvācārya diz: guṇā-nubaddhaḥ san. E Śrī Caitanya Mahāprabhu diz: brahmāṇḍa bhramite kona bhāgya­vān jīva. (Caitanya-caritāmṛta, Madhya 19.151) A entidade viva sobe e desce em todo o universo, e ora ela está no sistema planetário superior, ora nos sistemas planetários intermediário e inferior, ora ela age como se fosse um homem, um deus, um cão, uma árvore e assim por diante. Tudo isso se deve à agitação da mente. Portanto, a mente deve estar bem firme e fixa. Como se diz, sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ. A pessoa deve fixar sua mente nos pés de lótus de Kṛṣṇa e, então, ela ficará livre da agitação. Esta é a instrução do Garuḍa Purāṇa, e descreve-se o mesmo processo no Nāradīya Purāṇa. Como se afirma na Bhagavad-gītā, yānti deva­-vratā devān. Agitada, a mente vai a diferentes sistemas planetários porque está apegada a diferentes classes de semideuses, mas ninguém vai à morada da Suprema Personalidade de Deus adorando os semideuses, pois isso não é apoiado por nenhum texto védico. O homem é o arquiteto de seu próprio destino. Nesta vida humana, a pessoa tem condições favoráveis para entender sua verdadeira situação, e ela pode decidir entre perambular eternamente pelo universo ou re­gressar ao lar, regressar ao Supremo. Isso também é confirmado na Bhagavad-gītā (aprāpya māṁ nivartante mṛtyu-saṁsāra-vartmani).

Rozrušená mysl se přirovnává ke zčeřené vodě odrážející slunce a měsíc. Slunce a měsíc na vodě ve skutečnosti nejsou, ale odrážejí se podle toho, jak vlní voda. Také my putujeme různými druhy prostředí a získáváme různé druhy těl, když je naše mysl vzrušená. To je popsáno v Bhagavad-gītě slovy guṇa-saṅga. Kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya. Madhvācārya říká: guṇānubaddhaḥ san. A Śrī Caitanya Mahāprabhu říká: brahmāṇḍa bhramite kona bhāgyavān jīva (Cc. Madhya 19.151). Živá bytost putuje vesmírem nahoru a dolů, někdy ve vyšším planetárním systému, jindy ve středním a nižším, někdy jako člověk, jindy jako bůh, pes, strom a tak dále. To vše má na svědomí vzrušená mysl, kterou je proto nutné uklidnit. Je řečeno: sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ. Člověk má upřít svou mysl na lotosové nohy Kṛṣṇy, potom ho nebude nic zneklidňovat. To je pokyn Garuḍa Purāṇy a totéž je popsáno v Nāradīya Purāṇě. Bhagavad-gītā uvádí: yānti deva-vratā devān. Vzrušenou mysl přitahují různí polobozi, a proto putuje na různé planetární soustavy, ale uctíváním polobohů nikdo nedosáhne sídla Nejvyšší Osobnosti Božství. Žádné védské písmo to nepotvrzuje. Člověk je strůjcem svého štěstí. V lidském životě dostává živá bytost příležitost pochopit své skutečné postavení a může se rozhodnout, zda bude věčně putovat vesmírem, nebo se vrátí domů, zpátky k Bohu. To je rovněž potvrzeno v Bhagavad-gītě (aprāpya māṁ nivartante mṛtyu-saṁsāra-vartmani).

O acaso não é algo que realmente exista. Quando uma árvore está queimando em um incêndio de floresta, às vezes uma árvore mais próxima é poupada e uma árvore distante se incendeia, o que pode parecer obra do acaso. De modo semelhante, tem-se a impressão de que alguém con­segue diferentes classes de corpos por acaso, mas, na verdade, ele re­cebe esses corpos devido à mente. A mente oscila entre a aceitação e a rejeição e, de acordo com a aceitação e rejeição exercidas pela mente, recebemos diferente classe de corpos, embora tenha-se a im­pressão de que obtemos esses corpos por acaso. Mesmo que aceite­mos a teoria do acaso, a causa imediata para a mudança de corpo é a agitação da mente.

Náhoda neexistuje. Když při lesním požáru hoří strom a nejbližší strom vedle něho nevzplane, zatímco vzdálený strom ano, může to vypadat jako náhoda. Stejně tak to může vypadat, že živá bytost dostává různé druhy těl náhodou, ale ve skutečnosti je toho příčinou mysl. Ta střídavě přijímá a odmítá a právě podle toho získáváme různé druhy těl, i když se navenek zdá, že je dostáváme náhodou. I kdybychom uznali teorii náhody, bezprostřední příčinou změny těla je vzrušený stav mysli.

Notas sobre aṁśa. Este capítulo descreve que Kṛṣṇa apareceu aṁśena, com Suas partes integrantes ou Sua manifestação parcial. A esse respeito, Śrīdhara Svāmī diz que Kṛṣṇa é cem por cento Bha­gavān (kṛṣṇas tu bhagavān svayam). Todavia, devido às nossas imperfeições, não podemos apreciar Kṛṣṇa por completo, de modo que tudo o que Kṛṣṇa apresentou durante Sua presença na Terra era apenas uma manifestação parcial de Sua opulência. Kṛṣṇa também apareceu com Sua expansão plenária, Baladeva. No entanto, Kṛṣṇa é completo; não há possibilidade de Ele aparecer parcialmente. No Vaiṣṇava-toṣaṇī, Śrīla Sanātana Gosvāmī diz que aceitar que Kṛṣṇa Se manifestou parcialmente contradiria a afirmação kṛṣṇas tu bhagavān svayam. Śrīla Jīva Gosvāmī diz que a palavra aṁśena significa que Kṛṣṇa apareceu com todas as Suas expansões plenárias. As palavras aṁśena viṣṇoḥ não querem dizer que Kṛṣṇa é um representante parcial de Viṣṇu. Em vez disso, Kṛṣṇa apareceu por completo, e Ele Se mani­festa parcialmente nos Vaikuṇṭhalokas. Em outras palavras, o Senhor Viṣṇu é uma representação parcial de Kṛṣṇa; não é Kṛṣṇa que é uma representação parcial de Viṣṇu. No Caitanya-caritāmṛta, Ādi-līlā, capítulo quatro, esse assunto é explicado muito claramente. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura também sublinha que ninguém pode descrever Kṛṣṇa na íntegra. Quaisquer descrições que encontre­mos no Śrīmad-Bhāgavatam são explicações parciais a respeito de Kṛṣṇa. Em conclusão, portanto, a palavra aṁśena indica que o Senhor Viṣṇu é uma representação parcial de Kṛṣṇa, e não que Kṛṣṇa é uma representação parcial de Viṣṇu.

Poznámky ke slovu aṁśa. Tato kapitola uvádí, že se Kṛṣṇa zjevil aṁśena, společně se svými nedílnými částmi či se svým částečným projevem. Śrīdhara Svāmī se v této souvislosti zmiňuje, že Kṛṣṇa je stoprocentní Bhagavān (kṛṣṇas tu bhagavān svayam). Kvůli svým nedokonalostem však nedokážeme Kṛṣṇu postihnout v Jeho úplnosti, a proto bylo vše, co ukázal během své přítomnosti na Zemi, jen částečným projevem Jeho majestátu. Kṛṣṇa se zjevil se svou úplnou expanzí, Baladevou, sám je ale úplný; o tom, že by Jeho zjevení bylo částečné, nemůže být řeči. Śrīla Sanātana Gosvāmī ve Vaiṣṇava-toṣaṇī říká, že kdybychom uznali, že Kṛṣṇa byl projevený jen částečně, bylo by to v rozporu s tvrzením kṛṣṇas tu bhagavān svayam. Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho slovo aṁśena znamená, že se Kṛṣṇa zjevil se všemi svými úplnými expanzemi. Slova aṁśena viṣṇoḥ tedy neznamenají, že Kṛṣṇa je částečným zastoupením Viṣṇua. Naopak-Kṛṣṇa se zjevil ve své úplnosti a částečně se projevuje na Vaikuṇṭhalokách. To znamená, že Pán Viṣṇu je částečným zastoupením Kṛṣṇy, a ne že Kṛṣṇa je částečným zastoupením Viṣṇua. Toto je velice jasně vysvětleno ve čtvrté kapitole Ādi-līly Caitanya-caritāmṛty. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura také poznamenává, že nikdo nedokáže popsat Kṛṣṇu úplně. Všechny popisy ve Śrīmad-Bhāgavatamu jsou částečné. Závěr tedy zní: slovo aṁśena vyjadřuje, že Pán Viṣṇu je částečným zastoupením Kṛṣṇy, nikoliv že Kṛṣṇa je částečným zastoupením Viṣṇua.

O Vaiṣṇava-toṣaṇī de Śrīla Sanātana Gosvāmī explica a palavra dharma-śīlasya. O significado exato de dharma-śīla é “um devoto inadulterado”. O verdadeiro dharma consiste em rendição plena a Kṛṣṇa (sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja). Alguém que se rendeu completamente a Kṛṣṇa é um religioso autêntico. Uma dessas pessoas religiosas foi Mahārāja Parīkṣit. Todo aquele que aceita o princípio de rendição aos pés de lótus do Senhor, aban­donando todos os outros sistemas de religião, é de fato dharma-śīla, perfeitamente religioso.

Vaiṣṇava-toṣaṇī Śrīly Sanātany Gosvāmīho vysvětluje slovo dharma-śīlasya. Přesný význam slova dharma-śīla je “čistý oddaný”. Skutečnou dharmou je zcela se odevzdat Kṛṣṇovi (sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja). Ten, kdo se naprosto odevzdal Kṛṣṇovi, je skutečně zbožný. Za příklad nám může sloužit Mahārāja Parīkṣit. Dharma-śīla, dokonale zbožný, je každý, kdo přijme princip odevzdání se lotosovým nohám Pána a všech ostatních náboženských systémů se vzdá.

A palavra nivṛtta-tarṣaiḥ aplica-se a alguém que deixou de ter desejos materiais (sarvopādhi-vinirmuktam). Devido à contaminação neste mundo material, talvez alguém tenha muitos desejos materiais, mas, quando está completamente livre de todos os desejos materiais, ele é chamado nivṛtta-tṛṣṇa, o que indica que ele deixou de ter sede de gozo material. Svāmin kṛtārtho ’smi varaṁ na yāce (Hari-bhakti-sudhodaya). As pessoas materialistas querem algum lucro a partir da execução do serviço devocional, mas não é esse o propósito do serviço. A perfei­ção do serviço devocional baseia-se na completa rendição aos pés de lótus de Kṛṣṇa, sem desejos materiais. Aquele que leva a efeito essa rendição já está liberado. Jīvan-muktaḥ sa ucyate. Aquele que, em qualquer condição em que possa viver, sempre se ocupa em servir a Kṛṣṇa, é tido como liberado, mesmo na vida atual. Semelhante pessoa, sendo um devoto puro, não precisa mudar de corpo; na ver­dade, ele não possui corpo material, pois seu corpo já foi espiritua­lizado. Uma barra de ferro mantida constantemente dentro do fogo acabará virando fogo, e queimará tudo aquilo em que ela tocar. Do mesmo modo, o devoto puro está no fogo da existência espiritual, e, portanto, seu corpo é cin-maya, ou seja, ele é espiritual, e não mate­rial, porque o devoto puro tem apenas o desejo transcendental de servir ao Senhor. No verso quatro, utiliza-se a palavra upagīyamānāt: nivṛtta-tarṣair upagīyamānāt. Quem é que, não sendo devoto, cantará as glórias do Senhor? Portanto, a palavra nivṛtta-tarṣaiḥ refere-se ao devoto, e a nenhuma outra pessoa. Essas afirmações são de ācāryas como Vīrarāghava Ācārya e Vijayadhvaja. Desejar algo que não é serviço devocional dificultará a alguém libertar-se dos desejos materiais; porém, ao livrar-se desses desejos, ele se chamará nivṛtta-tarṣaiḥ.

Slovo nivṛtta-tarṣaiḥ se vztahuje na toho, kdo již nemá žádné hmotné touhy (sarvopādhi-vinirmuktam). Živá bytost může mít mnoho hmotných přání jako následek znečištění v tomto hmotném světě, ale když se od všech hmotných tužeb oprostí, lze ji nazvat nivṛtta-tṛṣṇa, což znamená, že již nedychtí po hmotném požitku. Svāmin kṛtārtho 'smi varaṁ na yāce (Hari-bhakti-sudhodaya). Materialisté si od oddané služby slibují nějaký hmotný zisk, ale to není jejím účelem. Dokonalost oddané služby spočívá v úplném odevzdání se lotosovým nohám Kṛṣṇy, a to bez jakýchkoliv hmotných tužeb. Ten, kdo se takto odevzdá, je již osvobozen. Jīvan muktaḥ sa ucyate. Ten, kdo je neustále zaneprázdněný službou Kṛṣṇovi, je osvobozen již v tomto životě, bez ohledu na to, v jakých podmínkách žije. Tato osoba, čistý oddaný, nemusí měnit své tělo-ve skutečnosti hmotné tělo nemá, neboť jeho tělo je již zduchovněno. Železná tyč umístěná v ohni se nakonec stane ohněm a spálí vše, čeho se dotkne. Podobně je tomu u čisté oddaného, který setrvává v duchovním ohni, a jeho tělo je proto cin-maya-duchovní, nikoliv hmotné, jelikož jeho jediné transcendentální přání je sloužit Pánu. Ve čtvrté sloce je použito slovo upagīyamānāt (nivṛtta-tarṣair upagīyamānāt). Kdo jiný by opěvoval slávu Pána než Jeho oddaný? Proto se slovo nivṛtta-tarṣaiḥ vztahuje pouze na oddaného, a na nikoho jiného. To jsou poznámky ācāryů, jako je Vīrarāghava Ācārya a Vijayadhvaja. Touha získat cokoliv jiného než oddanou službu zmenšuje svobodu pramenící právě z nepřítomnosti hmotných tužeb, ale ten, kdo se všech těchto přání zbaví, se nazývá nivṛtta-tarṣaiḥ.

Vinā paśu-ghnāt. A palavra paśu significa “animal”. Um matador de animais, paśu-ghna, não pode ingressar na consciência de Kṛṣṇa. Em nosso movimento da consciência de Kṛṣṇa, portanto, a matança de animais é estritamente proibida.

Vinā paśu-ghnāt. Slovo paśu znamená “zvíře”. Ten, kdo zabíjí zvířata, paśu-ghna, nemůže do vědomí Kṛṣṇy proniknout. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je proto jakékoliv zabíjení zvířat zakázané.

Uttamaśloka-guṇānuvādāt. A palavra uttamaśloka significa “aquele que é famoso como o melhor entre os bondosos”. O Senhor é bom em todas as circunstâncias. Essa é a Sua reputação natural. Sua bondade é ilimitada, e Ele a usa ilimitadamente. O devoto, às vezes, é descrito como uttamaśloka, significando que ele está ansioso por glorificar a Suprema Personalidade de Deus ou os devotos do Senhor. Glorifi­car o Senhor e glorificar os devotos do Senhor são atos idênticos. Ou, melhor dizendo, glorificar o devoto é mais importante do que glori­ficar diretamente o Senhor. Narottama Dāsa Ṭhākura explica este fato: chāḍiyā vaiṣṇava-sevā, nistāra pāyeche kebā. Ninguém pode libertar-se da contaminação material a não ser que sirva sinceramente a um devoto de Kṛṣṇa.

Uttamaśloka-guṇānuvādāt. Slovo uttamaśloka znamená “ten, kdo je proslulý jako nejlepší z dobrých”. Pán je dobrý za všech okolností a tato pověst Jej přirozeně provází. Jeho dobrota je neomezená a On ji neomezeně používá. O oddaném se někdy také říká, že je uttamaśloka-v tom smyslu, že si dychtivě přeje oslavovat Nejvyšší Osobnost Božství či Pánovy oddané. Oslavování Pána a oslavování Jeho oddaných jsou na stejné úrovni. Oslavovat oddané je dokonce ještě důležitější než oslavovat přímo Pána. Narottama dāsa Ṭhākura to vysvětluje: chāḍiyā vaiṣṇava-sevā, nistāra pāyeche kebā. Nikdo se nemůže zbavit hmotného znečištění, aniž by upřímně sloužil oddanému Kṛṣṇy.

Bhavauṣadhāt significa “do remédio universal”. Cantar o santo nome e glorificar o Senhor Supremo são o remédio universal para acabar com todos os sofrimentos da vida material. As pessoas que dese­jam livrar-se deste mundo material chamam-se mumukṣu. Tais pessoas podem entender os sofrimentos da vida material e, glorificando as atividades do Senhor, podem libertar-se de todos esses sofrimentos. As vibrações sonoras transcendentais, relativas ao nome, fama, forma, qualidades e parafernália do Senhor, não são diferentes do Senhor. Portanto, a própria vibração sonora da glorificação e do nome do Senhor agrada os ouvidos, e, compreendendo a natureza absoluta do nome, forma e qualidades do Senhor, o devoto se torna jubiloso. Entretanto, mesmo aqueles que não são devotos podem desfrutar das agradáveis narrações das atividades transcendentais do Senhor. Mesmo as pessoas comuns que não são muito avançadas em cons­ciência de Kṛṣṇa sentem prazer em descrever as narrações reproduzidas no Śrīmad-Bhāgavatam. Ao receber essa purificação, o materialista ocupa-se em ouvir e cantar as glórias do Senhor. A glorificação dos passatempos do Senhor é muito agradável ao ouvido e ao cora­ção do devoto, motivo pelo qual, para ele, ela é simultaneamente o ponto de partida e o ponto de chegada.

Bhavauṣadhāt znamená “od univerzálního léku”. Zpívání svatého jména a oslavování Nejvyššího Pána jsou univerzálním lékem na všechna utrpení materialistického života. Ti, kdo touží po vysvobození z tohoto hmotného světa, se nazývají mumukṣu. Chápou strasti materialistického života a díky oslavování činností Pána mohou být všech těchto strastí ušetřeni. Transcendentální zvukové vibrace pojednávající o Pánovu jménu, slávě, podobě, vlastnostech a majetku se neliší od Pána samotného. Proto už samotný zvuk oslavování Pána a Jeho jména lahodí uším, a když oddaný pozná absolutní povahu Pánova jména, podoby a vlastností, zaplaví ho radost. Příjemná vyprávění o Pánových transcendentálních činech však vychutnávají i neoddaní. Dokonce i obyčejní lidé, jejichž vědomí Kṛṣṇy není příliš rozvinuto, nacházejí v popisech Śrīmad-Bhāgavatamu zalíbení. Když se materialista tímto způsobem očistí, věnuje se naslouchání o slávě Pána a jejímu opěvování. Jelikož oslavování Pánových zábav těší ucho a srdce oddaného, je pro něho zároveň prostředkem i cílem.

Neste mundo, existem três categorias de homem: aqueles que são liberados, aqueles que tentam libertar-se, e aqueles enredados no gozo dos sentidos. Dessas três, aqueles que já estão liberados cantam e ouvem o santo nome do Senhor, sabendo perfeitamente que glori­ficar o Senhor é a única maneira de manter alguém em uma posição trans­cendental. Aqueles que estão tentando libertar-se, ou seja, a segunda classe, podem considerar o processo de cantar e ouvir o santo nome do Senhor como um meio de liberação, e também sentirão o prazer transcendental desse canto. Quanto aos karmīs e às pessoas ocupadas no gozo dos sentidos, eles também podem sentir prazer em ouvir os passatempos do Senhor, como, por exemplo, os episódios em que Ele luta no campo de batalha de Kurukṣetra e dança em Vṛndāvana com as gopīs.

V tomto světě existují tři druhy lidí: osvobození, usilující o vysvobození a zapletení ve smyslovém požitku. Z těchto tří ti, kteří jsou již osvobozeni, zpívají a poslouchají svaté jméno Pána, neboť dobře vědí, že oslavovat Pána je jediný způsob, jak setrvat v transcendentálním postavení. Ti, kdo se ucházejí o vysvobození, osoby ze druhé skupiny, možná pokládají zpívání a poslouchání Pánova svatého jména za proces vedoucí k osvobození, a rovněž jim toto zpívání přináší transcendentální radost. Co se týče karmīch a těch, kdo holdují smyslovému požitku-i ti mohou mít zálibu v naslouchání o zábavách Pána, jako je například Jeho boj na Kuruovském bitevním poli či Jeho tanec s gopīmi ve Vṛndāvanu.

A palavra uttamaśloka-guṇānuvāda refere-se às qualidades transcendentais do Senhor Supremo, tais como Sua afeição por mãe Yaśodā e Seus amigos vaqueirinhos, e Sua atitude amorosa para com as gopīs. Devotos do Senhor, como Mahārāja Yudhiṣṭhira, também são descritos pela qualificação uttamaśloka-guṇānuvāda. A palavra anuvāda aplica-se à descrição das qualidades do Senhor Supremo ou de Seus devotos. Quando essas qualidades são descritas, outros devotos interessam-se em ouvi-las. Quanto mais alguém se interes­sa em ouvir essas qualidades transcendentais, mais desfruta transcendentalmente. Todos, portanto, incluindo os mumukṣus, os vimuktas e os karmīs, devem cantar e ouvir as glórias do Senhor, e, dessa maneira, todos se beneficiarão.

Slovo uttamaśloka-guṇānuvāda poukazuje na transcendentální vlastnosti Nejvyššího Pána, jako je například Jeho láska k matce Yaśodě a Jeho přátelům, pasáčkům krav, a Jeho milostný vztah ke gopīm. Výraz uttamaśloka-guṇānuvāda se vztahuje i na Pánovy oddané, jako je Mahārāja Yudhiṣṭhira. Slovo anuvāda vyjadřuje popisování vlastností Nejvyššího Pána a Jeho oddaných. Jakmile se o těchto vlastnostech mluví, oddaní chtějí naslouchat. Čím větší má oddaný zájem naslouchat o těchto transcendentálních vlastnostech, tím větší je jeho transcendentální požitek. Proto by měl každý, mumukṣu, vimukta i karmī, opěvovat slávu Pána a naslouchat o ní a všichni z toho budou mít prospěch.

Embora a vibração sonora das qualidades transcendentais do Senhor traga a todos o mesmo benefício, para aqueles que são muktas, liberados, ela é especialmente agradável. Como se descreve no Śrīmad­-Bhāgavatam, oitavo canto, terceiro capítulo, verso vinte, porque se rendem plenamente aos pés de lótus do Senhor, os devotos puros, que deixaram de sentir desejos materiais, sempre mergulham no oceano de bem-aventurança, cantando e ouvindo o santo nome do Senhor. De acordo com esse verso, devotos como Nārada e outros habitantes de Śvetadvīpa, são sempre vistos ocupados em cantar o santo nome do Senhor porque, através desse processo, eles sempre permanecem bem-aventurados interna e externamente. Os mumukṣus, aqueles que desejam libertar-se, não dependem dos prazeres dos sentidos, senão que se concentram plenamente em libertar-se, cantando o santo nome do Senhor. Os karmīs gostam de criar algo agradável a seus ouvidos e corações e, embora às vezes gostem de cantar ou ouvir as glórias do Senhor, agem com receio. Os devotos, entretanto, sempre ouvem, cantam e lembram as atividades do Senhor esponta­neamente e, através desse processo, ficam plenamente satisfeitos, muito embora haja quem as veja como tópicos de gozo dos senti­dos. Pelo simples fato de ouvir as narrações transcendentais das ati­vidades do Senhor, Parīkṣit Mahārāja libertou-se. Portanto, ele era śrotramano-’bhirāma, isto é, ele glorificava o processo de ouvir. Esse processo deve ser aceito por todas as entidades vivas.

Zvuková vibrace popisující transcendentální vlastnosti Pána sice přináší stejný prospěch všem, ale muktové, osvobození, z ní mají zvláštní potěšení. Dvacátá sloka třetí kapitoly osmého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu uvádí, že se čistí oddaní, kteří již nemají žádné hmotné touhy, plně odevzdávají lotosovým nohám Pána, a proto jsou díky zpívání a poslouchání Pánova svatého jména neustále ponoření v oceánu blaženosti. Podle tohoto verše lze oddané, jako je Nārada a další obyvatelé Śvetadvīpu, vidět, jak stále zpívají svaté jméno Pána, protože jsou díky tomu vždy navenek i uvnitř blažení. Mumukṣové, kteří touží po vysvobození, nezávisí na požitku smyslů. Místo toho se plně soustředí na proces vedoucí k osvobození tak, že zpívají svaté jméno Pána. Karmī rádi vytvářejí něco příjemného pro své uši a srdce, a přestože někdy se zalíbením hovoří či naslouchají o slávě Pána, nedělají to upřímně. Oddaní však neustále spontánně naslouchají o Pánových činnostech, opěvují je a vzpomínají na ně, a to je zcela uspokojuje, přestože se může zdát, že se jedná o témata pojednávající o smyslovém požitku. Parīkṣit Mahārāja jen naslouchal transcendentálnímu vyprávění o Pánových činnostech, a dosáhl vysvobození. Proto byl śrotramano-'bhirāma; to znamená, že proslavil metodu naslouchání. Té by se měli věnovat všechny živé bytosti.

Para distinguir as pessoas que são desprovidas desses prazeres transcendentais, Parīkṣit Mahārāja usa as palavras virajyeta pumān. A palavra pumān refere-se a qualquer pessoa, seja homem, seja mulher, seja alguém entre ambos. Devido à concepção de vida corpórea, estamos sujei­tos à lamentação, mas aquele que não tem essas concepções corpóreas pode sentir prazer no processo de ouvir e cantar temas transcendentais. Portanto, quem se absorve plenamente no conceito de vida corpórea na certa está se matando porque deixa de fazer progresso espiritual. Semelhante pessoa chama-se paśu-ghna. Especialmente excluídos da vida espiritual estão os caçadores de animais, que não se interes­sam em ouvir e cantar o santo nome do Senhor. Esses caçadores sempre são infelizes, tanto nesta vida quanto na próxima. Portanto, afirma-se que caçadores não devem viver nem morrer porque, para essas pessoas, viver e morrer geram problemas. Os caçadores de animais são bem diferentes dos karmīs comuns, daí serem excluídos do processo de ouvir e cantar. Vinā paśu-ghnāt. Eles não podem ser admitidos no prazer transcendental do cantar e ouvir o santo nome do Senhor.

Pro odlišení osob, které k těmto transcendentálním radostem nemají přístup, použil Parīkṣit Mahārāja slov virajyeta pumān. Slovo pumān se vztahuje na jakoukoliv osobu, mužského, ženského nebo i středního rodu. Vinou tělesného pojetí života propadáme nářku, ale ten, kdo mu nepodléhá, se může těšit z transcendentálního naslouchání a opěvování. Osoba zcela pohroužená v tělesném pojetí tedy zabíjí sama sebe tím, že nedělá duchovní pokrok. Nazývá se proto paśu-ghna. Zvláště jsou z duchovního života vyloučeni lovci zvěře, kteří o poslouchání a zpívání svatého jména Pána nejeví zájem. Ti jsou stále nešťastní, v tomto i příštím životě. Proto je řečeno, že lovec by neměl žít ani umírat, neboť pro něho je strastiplné obojí. Ti, kdo loví zvířata, se liší od obyčejných karmīch, a proto byli z procesu naslouchání a opěvování vyloučeni. Vinā paśu-ghnāt. Nemohou sdílet transcendentální radost ze zpívání a poslouchání svatého jména Pána.

A palavra mahā-ratha refere-se a um grande herói que pode lutar sozinho contra outros onze mil heróis, e a palavra atiratha, que é encontrada no verso cinco, refere-se àquele que pode lutar contra um número ilimitado de inimigos. Menciona-se isso no Mahābhārata da seguinte maneira:

Slovo mahā-ratha označuje velkého hrdinu, jenž dovede sám bojovat proti jedenácti tisícům jiných hrdinů, a slovo atiratha, jež se nachází v páté sloce, označuje toho, kdo dovede bojovat s neomezeným počtem protivníků. To je uvedeno v Mahābhāratě:

ekādaśa-sahasrāṇi
yodhayed yas tu dhanvinām
astra-śastra-pravīṇaś ca
mahā-ratha iti smṛtaḥ
amitān yodhayed yas tu
samprokto ’tirathas tu saḥ
ekādaśa-sahasrāṇi
yodhayed yas tu dhanvinām
astra-śastra-pravīṇaś ca
mahā-ratha iti smṛtaḥ
amitān yodhayed yas tu
samprokto ’tirathas tu saḥ

Esta é a descrição dada no Bṛhad-vaiṣṇava-toṣaṇī por Śrīla Sanātana Gosvāmī.

To je popis, který Śrīla Sanātana Gosvāmī zařadil do Bṛhad-vaiṣṇava-toṣaṇī.

Māyā-manuṣyasya (10.1.17). Por estar coberto por yogamāyā (nāhaṁ prakāśaḥ sarvasya yoga-māyā-samāvṛtaḥ), Kṛṣṇa às vezes é chamado de māyā-manuṣya, indicando que, embora seja a Supre­ma Personalidade de Deus, Ele aparece como uma pessoa comum. Disso, origina-se um equívoco porque yogamāyā cobre a visão do público em geral. Com efeito, a posição do Senhor é diferente daquela de uma pessoa comum, pois, embora pareça agir como um homem comum, Ele é sempre transcendental. A palavra māyā também in­dica “misericórdia”, e às vezes também significa “conhecimento”. O Senhor é sempre pleno de todo o conhecimento transcendental, e, portanto, embora aja como um ser humano, Ele é a Suprema Personalidade de Deus, repleto de conhecimento. Em Sua identidade original, o Senhor é o controlador de māyā (mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram). Portanto, o Senhor pode ser chamado de māyā-manuṣya, ou a Suprema Personalidade de Deus que faz o papel de um ser humano comum, embora Ele seja o controlador das energias material e espiritual. O Senhor é a Pessoa Suprema, Puruṣottama, mas, como somos iludidos por yogamāyā, Ele parece ser uma pessoa comum. Em última análise, entretanto, yogamāyā induz até mesmo o não-devoto a entender o Senhor como a Pessoa Suprema, Puruṣottama. Na Bhagavad-gītā, encontramos duas afirmações feitas pela Suprema Personalidade de Deus. Para os devotos, o Senhor diz:

Māyā-manuṣyasya (sloka 7). Kṛṣṇa je zahalen yogamāyou (nāhaṁ prakāśaḥ sarvasya yoga-māyā-samāvṛtaḥ), a proto se někdy nazývá māyā-manuṣya. Tím je řečeno, že i když je Nejvyšší Osobností Božství, jeví se jako obyčejný člověk. Tento omyl pochází z toho, že yogamāyā zakrývá zrak obyčejných lidí. Postavení Pána a obyčejné živé bytosti se však liší, neboť i když se zdá, že jedná jako obyčejný člověk, zůstává stále transcendentální. Slovo māyā rovněž vyjadřuje “milost” a někdy též znamená “poznání”. Pán trvale oplývá veškerým transcendentálním poznáním, a proto je Nejvyšší Osobností Božství, plnou poznání, i tehdy, když jedná jako lidská bytost. Ve své původní totožnosti je vládcem māyi (mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram), a proto Ho lze nazvat māyā-manuṣya, Nejvyšší Osobnost Božství, jež hraje roli obyčejné lidské bytosti, přestože je vládcem hmotné i duchovní energie. Matoucí vliv yogamāyi způsobuje, že se nám Nejvyšší Pán, Puruṣottama jeví jako obyčejná bytost. Nakonec však yogamāya zařídí, aby i neoddaný pochopil, že Pán je Nejvyšší Osoba, Puruṣottama. V Bhagavad-gītě najdeme dva výroky Nejvyšší Osobnosti Božství. Oddaným Pán říká:

teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te
teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te

“Àqueles que estão constantemente devotados a Me servir com amor, Eu dou a compreensão pela qual eles podem vir a Mim.” (Bhagavad-gītā 10.10) Assim, para o devoto de boa disposição, o Senhor confere a inteligência com a qual ele pode compreendê-lO e retornar ao lar, retornar ao Supremo. Para os outros, para os não-devotos, o Senhor diz que mṛtyuḥ sarva-haraś cāham: “Eu sou a morte inevitável, que a tudo devora.” Um devoto como Prahlāda desfruta das atividades do Senhor Nṛsiṁhadeva, ao passo que os não-devotos, como o pai de Prahlāda, Hiraṇyakaśipu, morrem diante do Senhor Nṛsiṁhadeva. O Senhor, portanto, age de duas maneiras: enviando alguns ao ca­minho de repetidos nascimentos e mortes e mandando outros de volta ao lar, de volta ao Supremo.

“Těm, kteří jsou Mi neustále oddáni a s láskou Mi slouží, dávám poznání, s jehož pomocí ke Mně mohou dospět.” (Bg. 10.10) Poslušnému oddanému tedy Pán dává inteligenci, díky níž Ho lze poznat a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Ostatním, neoddaným, Pán říká: mṛtyuḥ sarva-haraś cāham-“Jsem všepustošící, nevyhnutelná smrt.” Oddaný, jako je Prahlāda, se těší z činností Pána Nṛsiṁhadevy, zatímco neoddané, jako byl Prahlādův otec Hiraṇyakaśipu, čeká z rukou Pána Nṛsiṁhadevy smrt. Pán tedy jedná dvojím způsobem: některé osoby posílá do koloběhu zrození a smrti a jiné posílá zpátky domů, zpátky k Bohu.

A palavra kāla, que significa “negro”, indica a cor da Suprema Personalidade de Deus, Kṛṣṇa. O Senhor Kṛṣṇa e o Senhor Rāmacandra, ambos os quais tinham tonalidade negra, deram a liberação e bem-aventurança transcendental aos Seus devotos. Entre aqueles que possuem corpos materiais, às vezes há quem seja capaz de sujeitar a morte à sua própria vontade. Para tal pessoa, a morte é quase impossível, pois ninguém deseja morrer. Porém, em­bora Bhiṣmadeva possuísse esse poder, Bhīṣma, pela vontade suprema do Senhor, morreu muito facilmente na presença do Senhor. Também existiram muitos demônios que não tinham esperança de salvação, mas, pela vontade suprema do Senhor, Kaṁsa obteve a salvação. Para não falar de Kaṁsa, até mesmo Pūtanā salvou-se e atingiu o nível de mãe do Senhor. Parīkṣit Mahārāja, portanto, estava muito ansioso por ouvir acerca do Senhor, que tem qualidades inconcebíveis, com as quais outorga a liberação a qualquer pessoa. Parīkṣit Mahārāja, na ocasião de sua morte, decerto estava interessado em sua liberação. Quando uma personalidade tão grandiosa e excelsa como o Senhor comporta-Se como um ser humano comum apesar de possuir qualidades inconcebíveis, Seu comportamento chama-se māyā. Portanto, o Senhor é descrito como māyā-manuṣya. Essa é a opinião de Śrīla Jīva Gosvāmī. Mu refere-se a mukti, ou salvação, e ku, àquilo que é mau ou muito prejudicial. Assim, mukti refere-se à Suprema Personalidade de Deus, que nos salva da condição negativa da existência material. O Senhor Se chama mukunda porque não apenas salva o devoto, tirando-o da existência material, mas também lhe oferece a transcendental bem-aventurança do serviço amoroso.

Slovo kāla, jež znamená “černý”, poukazuje na barvu Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy. Pán Kṛṣṇa i Pán Rāmacandra jsou načernalí a Oba udělují svým oddaným osvobození a transcendentální blaženost. Někdy se stává, že někdo z těch, kdo mají hmotná těla, je schopen podřídit smrt své vůli. Taková osoba pak téměř nemůže zemřít, neboť nikdo nechce odejít dobrovolně. Bhīṣmadeva, jenž měl tuto schopnost, však zemřel svrchovanou vůlí Pána velice snadno v Jeho přítomnosti. Mnoho démonů vůbec nemohlo doufat v osvobození, ale přesto byl například Kaṁsa svrchovanou vůlí Pána osvobozen. A nejen Kaṁsa-dokonce i Pūtanā, která dospěla na úroveň Pánovy matky. Parīkṣit Mahārāja si proto velice přál naslouchat o Pánu, jenž má nepochopitelné vlastnosti, díky nimž může dát osvobození komukoliv. Parīkṣit Mahārāja stál na prahu smrti a nepochybně měl zájem o osvobození. Když se tak mocná a vznešená osobnost, jakou je Pán, chová jako lidská bytost, přestože má tak nepochopitelné vlastnosti, toto chování se nazývá māyā. Proto je popsán slovy māyā-manuṣya. To je mínění Śrīly Jīvy Gosvāmīho. Mu poukazuje na mukti neboli osvobození a ku označuje to, co je špatné či nepříjemné. Muku se tedy vztahuje na Nejvyšší Osobnost Božství, jež zachraňuje živou bytost z nepříznivých podmínek hmotné existence. Je nazýván mukunda, neboť nejen že zachraňuje oddaného z hmotné existence, ale navíc mu nabízí transcendentální blaženost obsaženou v lásce a službě.

Quanto a Keśava, ka significa Brahmā, e īśa, senhor Śiva. Com Suas qualidades transcendentais, a Personalidade de Deus cativa tanto o senhor Brahmā quanto o senhor Mahādeva, ou Śiva. Portanto, Ele Se chama Keśava. Essa opinião é dada por Sanātana Gosvāmī em seu comentário Vaiṣṇava- toṣaṇī.

Ka ve jménu Keśava znamená Brahmā a īśa označuje Pána Śivu. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, okouzluje svými transcendentálními vlastnostmi Pána Brahmu i Pána Mahādevu neboli Śivu, a proto se Mu říká Keśava. To je názor, který uvádí Sanātana Gosvāmī ve svém komentáři Vaiṣṇava-toṣaṇī.

Afirma-se que todos os semideuses, acompanhados de Tri-nayana, o senhor Śiva, foram à praia do oceano de leite e ofereceram suas orações através do mantra conhecido como Puruṣa-sūkta. Nessa afirmação, compreende-se que os semideuses não podem nem aproximar-se diretamente do Senhor Viṣṇu, que repousa no oceano de leite, nem entrar em Sua morada. Também se afirma isso claramente no Mahābhārata, Mokṣa-dharma, e no próximo capítulo do Śrīmad-Bhāgavatam. Kṛṣṇa, a Suprema Personalidade de Deus, reside em Goloka (goloka-nāmni nija-dhāmni tale ca tasya). A partir do Senhor Kṛṣṇa, vem o catur-vyūha, as expansões quádruplas: Saṅkarṣaṇa, Aniruddha, Pradyumna e Vāsudeva. Existem inúmeros brahmāṇḍas, todos os quais emanam dos poros de Kāraṇodakaśāyī Viṣṇu, e, em cada brahmāṇḍa, existe um Garbhodakaśāyī Viṣṇu, que é uma ex­pansão parcial de Aniruddha. Esse Aniruddha, por Sua vez, é uma expansão parcial de Pradyumna, que é parcialmente representado como Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, a Superalma de todas as entidades vivas. Essas expansões Viṣṇu são diferentes de Kṛṣṇa, que reside em Goloka Vṛndāvana. Quando se diz que os semideuses ofereceram orações ao Senhor cantando o Puruṣa-sūkta, isso indica que eles satisfizeram ao Senhor proferindo orações de bhakti.

Je řečeno, že všichni polobozi společně s Tri-nayanem, Pánem Śivou, se vydali na břeh oceánu mléka a přednesli své modlitby formou mantry zvané Puruṣa-sūkta. Z toho je zřejmé, že polobozi nemohou jít přímo k Pánu Viṣṇuovi, jenž leží na oceánu mléka; nemohou vstoupit do Jeho sídla. To je rovněž jasně uvedeno v Mahābhāratě, Mokṣa-dharmě, a v následující kapitole Śrīmad-Bhāgavatamu. Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, má sídlo na Goloce (goloka-nāmni nija-dhāmni tale ca tasya). Od Něho pochází catur-vyūha, čtyřnásobná expanze-Saṅkarṣaṇa, Aniruddha, Pradyumna a Vāsudeva. Existují nesčetné brahmāṇḍy, jež vycházejí z pórů Kāraṇodakaśāyī Viṣṇua, a v každé brahmāṇḍě sídlí Garbhodakaśāyī Viṣṇu, který je částečnou expanzí Aniruddhy. Aniruddha je částečnou expanzí Pradyumny, částečně projeveného v osobě Kṣīrodakaśāyī Viṣṇua, Nadduše všech živých bytostí. Tyto viṣṇuovské expanze se liší od Kṛṣṇy, jenž sídlí na Goloce Vṛndāvanu. Když je řečeno, že polobozi se modlili k Pánu recitováním Puruṣa-sūkty, rozumí se, že těšili Pána modlitbami plnými bhakti.

A palavra vṛṣākapi refere-se àquele que satisfaz Seu devoto de todas as maneiras e liberta Seu devoto de todas as ansiedades mate­riais. Vṛṣa aplica-se às práticas religiosas, tais como os sacrifícios. Mesmo sem executar sacrifícios, o Senhor pode desfru­tar dos mais aprimorados confortos dos planetas celestiais. A afir­mação segundo a qual Puruṣottama, Jagannātha, apareceria na casa de Vasudeva mostra a diferença entre a Suprema Personalidade de Deus e as pessoas comuns. A afirmação de que Ele apareceu pes­soalmente indica que Ele não enviou Sua expansão plenária. A pala­vra priyārtham deixa claro que o Senhor apareceu para satisfazer Rukmiṇī e Rādhārāṇī. Priyā significa “o mais amado”.

Slovo vṛṣākapi se vztahuje na toho, kdo uspokojuje svého oddaného po všech stránkách a zbavuje ho veškeré hmotné úzkosti. Vṛṣa jsou náboženské obřady, jako například oběti. Pán si může užívat svrchovaného pohodlí, jaké je běžné na nebeských planetách, aniž by k tomu potřeboval oběti. Prohlášení, že Puruṣottama, Jagannātha, se zjeví v domě Vasudevy, odlišuje Nejvyšší Osobnost Božství od obyčejných osob. Sdělením, že se zjevil osobně, je vyjádřeno, že neposlal svou úplnou expanzi. Slovo priyārtham naznačuje, že Pán sestoupil proto, aby těšil Rukmiṇī a Rādhārāṇī. Priyā znamená “nejmilejší”.

No comentário de Śrī Vīrarāghava Ācārya, o seguinte verso extra é aceito após o verso vinte e três:

Śrī Vīrarāghava Ācārya ve svém komentáři uvádí po dvacáté třetí sloce navíc ještě tento verš:

ṛṣayo ’pi tad-ādeśāt
kalpyantāṁ paśu-rūpiṇaḥ
payo-dāna-mukhenāpi
viṣṇuṁ tarpayituṁ surāḥ
ṛṣayo ’pi tad-ādeśāt
kalpyantāṁ paśu-rūpiṇaḥ
payo-dāna-mukhenāpi
viṣṇuṁ tarpayituṁ surāḥ

“Ó semideuses, até mesmo os grandes sábios, seguindo a ordem de Viṣṇu, apareceram sob as formas de vacas e bezerros para satisfa­zer a Suprema Personalidade de Deus e dar-Lhe leite.”

“Ó polobozi, dokonce i velcí mudrci se na pokyn Viṣṇua narodili v podobách krav a telat, aby Nejvyšší Osobnost Božství těšili svým mlékem.”

Rāmānujācārya às vezes aceita Baladeva como um śaktyāveśa-avatāra, mas Śrīla Jīva Gosvāmī explica que Baladeva é uma expansão de Kṛṣṇa e que Saṅkarṣaṇa é uma parte de Baladeva. Embora seja idêntico a Saṅkarṣaṇa, Baladeva é a origem de Saṅkarṣaṇa. Portanto, a palavra svarāṭ é usada para mostrar que Baladeva sempre tem uma existência independente. A palavra svarāṭ também indica que Baladeva está além do conceito de existência material. Māyā não pode atraí-lO, mas, como é plenamente independente, Ele pode recorrer à Sua potência espiritual e aparecer onde quer que deseje. Māyā está sob pleno controle de Viṣṇu. Porque se unificam quando o Senhor aparece, a potência material e yogamāyā são des­critas como ekānaṁśā. Às vezes, interpreta-se ekānaṁśā como signi­ficando “sem diferenciação”. Saṅkarṣaṇa e Śeṣa-nāga são idênticos. Como afirma Yamunādevī: “Ó Rāma, ó mestre universal cujos braços são portentosos, ó Vós que através de uma expansão plenária Vos estendestes por todo o universo, não é possível entender-Vos por completo.” Portanto, ekānaṁśā refere-se a Śeṣa-nāga. Em outras palavras, Baladeva, meramente com Sua expansão parcial, sustenta todo o universo.

Rāmānujācārya někdy pokládá Baladevu za śaktyāveśa-avatāra, ale Śrīla Jīva Gosvāmī vysvětlil, že Baladeva je expanzí Kṛṣṇy a že částí Baladevy je Saṅkarṣaṇa. I když je Baladeva se Saṅkarṣaṇem totožný, je Jeho zdrojem. Proto je použito slovo svarāṭ, které vyjadřuje, že Baladeva si vždy zachovává svoji nezávislost. Slovo svarāṭ rovněž naznačuje, že se Ho nedotýká hmotné pojetí existence. Māyā Ho nemůže zlákat, ale jelikož je zcela nezávislý, může se pomocí své duchovní energie zjevit, kdekoliv chce. Māyā zcela podléhá Viṣṇuovi. Jelikož se hmotná energie a yogamāyā při Pánově zjevení mísí, jsou popsány slovem ekānaṁśā. Někdy je toto slovo vykládáno ve významu “bez rozdílu”. Saṅkarṣaṇa a Śeṣa-nāga se od sebe neliší. Yamunādevī prohlásila: “Ó Rāmo, Pane světa s mocnými pažemi, který svou jednou úplnou expanzí prostupuješ celý vesmír, není možné Tě dokonale znát.” Ekāṁśā se tedy vztahuje na Śeṣa-nāgu. Baladeva udržuje celý vesmír pouhou svou částečnou expanzí.

A palavra kāryārthe refere-se a alguém que atraiu a gravidez de Devakī e confundiu mãe Yaśodā. Esses passatempos são muito confidenciais. A Suprema Personalidade de Deus ordenou a yogamāyā que confundisse Seus associados em Seus passatempos e deixasse confusos os demônios, como Kaṁsa. Como se afirmou anteriormente, yogamāyāṁ samādiśat. Para que o Senhor tivesse serviços a fazer, yogamāyā apareceu juntamente com mahā­māyā. Mahāmāyā refere-se a yayā sammohitaṁ jagat: “Aquela que confunde todo o mundo material.” Através desta afirmação, deve-­se tomar conhecimento de que yogamāyā, em sua expansão parcial, torna-se mahāmāyā e confunde as almas condicionadas. Em outras palavras, toda a criação divide-se em duas categorias – transcendental, ou espiritual, e material. Yogamāyā cuida do mundo espiritual e, através de sua expansão parcial como mahāmāyā, ela se encarrega do mundo material. Como se afirma no Nārada-pañcarātra, mahāmāyā é uma expansão parcial de yogamāyā. O Nārada-pañcarātra afirma claramente que a Suprema Personalidade tem uma potência, que às vezes é descrita como Durgā. A Brahma-saṁhitā diz: chāyeva yasya bhu­vanāni bibharti durgā. Durgā não é diferente de yogamāyā. Quando alguém obtém a correta compreensão relativa a Durgā, liberta-se de imediato, pois, originalmente, Durgā é a potência espiritual, hlādinī-śakti, por cuja misericórdia pode-se entender com muita facilidade a Suprema Personalidade de Deus. Rādhā kṛṣṇa-praṇaya-vikṛtir hlādinī-śaktir asmād. Entretanto, a mahā-māyā-śakti impede que se perceba a ação de yogamāyā, daí ela ser chamada de potência encobridora. Todo o mundo material é desorientado (yayā sammohitaṁ jagat) por esta potência encobridora. Concluindo, confundir as almas condicionadas e libertar os devotos são funções pertencen­tes a yogamāyā. Transferir a gravidez de Devakī e manter mãe Yaśodā em sono profundo foram dois acontecimentos realizados por yogamāyā. Mahāmāyā não pode agir sobre esses devotos, pois eles são eternamente liberados. Porém, embora não seja possível que mahāmāyā controle as almas liberadas ou a Suprema Personali­dade de Deus, ela confundiu Kaṁsa. O episódio em que yogamāyā apresenta-se diante de Kaṁsa é um evento de mahāmāyā, e não de yogamāyā. Yogamāyā nem sequer vê ou toca pessoas tão poluídas como Kaṁsa. Em Caṇḍī, no Mārkaṇḍeya Purāṇa, décimo primeiro capí­tulo, Mahāmāyā diz: “Durante o vigésimo oitavo yuga no período de Vaivasvata Manu, nascerei como a filha de Yaśodā e serei conhe­cida como Vindhyācala-vāsinī.”

Slovo kāryārthe poukazuje na toho, kdo přemístil nenarozené dítě Devakī a zmátl matku Yaśodu. Tyto zábavy jsou velice důvěrné. Nejvyšší Pán nařídil yogamāyi, aby zmátla Jeho společníky v zábavách a také démony, jako byl Kaṁsa. Již dříve bylo uvedeno, yogamāyāṁ samādiśat. Za účelem služby Pánu se yogamāyā zjevila společně s mahāmāyou. Mahāmāyā je “ta, jež mate celý hmotný svět” (yayā sammohitaṁ jagat). Musíme tedy pochopit, že yogamāyā se ve své částečné expanzi stává mahāmāyou a mate podmíněné duše. Jinými slovy, celé stvoření má dvě oblasti—transcendentální neboli duchovní a hmotnou. Yogamāyā řídí duchovní svět a svou částečnou expanzí v podobě mahāmāyi řídí hmotný svět. V Nārada-pañcarātře se uvádí, že mahāmāyā je částečnou expanzí yogamāyi. Nārada-pañcarātra jasně uvádí, že Nejvyšší Osobnost má jednu energii, někdy nazývanou Durgā. Brahma-saṁhitā říká: chāyeva yasya bhuvanāni bibharti durgā. Durgā se od yogamāyi neliší. Ten, kdo postavení Durgy správně pochopí, je okamžitě osvobozen, neboť Durgā je původně duchovní energií, hlādinī-śakti, jejíž milostí lze velmi snadno poznat Nejvyšší Osobnost Božství. Rādhā kṛṣṇa-praṇaya-vikṛtir hlādinī-śaktir asmād. Mahāmāyā-śakti je však pokryvem yogamāyi, a proto se nazývá krycí energie. Touto krycí energií je zmaten celý hmotný svět (yayā sammohitaṁ jagat). Z toho plyne, že klamání podmíněných duší i osvobozování oddaných jsou činnosti yogamāyi. Yogamāyā zajistila přemístění Devakina embrya i tvrdý spánek matky Yaśody; na tyto oddané mahāmāyā nemůže působit, jelikož jsou věčně osvobození. Přestože však mahāmāyā nemůže ovládat osvobozené duše či Nejvyšší Osobnost Božství, Kaṁsu zmátla dokonale. To, jak se yogamāyā zjevila před Kaṁsou, bylo dílem mahāmāyi, nikoliv yogamāyi. Yogamāyā na tak nečisté osoby, jako byl Kaṁsa, nemůže ani pohlédnout, natož se jich dotknout. V Caṇḍī, v Mārkaṇḍeya Purāṇě, jedenácté kapitole, Mahāmāyā říká: “Během dvacáté osmé yugy v období vlády Vaivasvaty Manua se narodím jako dcera Yaśody a budu známá jako Vindhyācala-vāsinī.”

A diferença entre as duas māyāsyogamāyā e mahāmāyā – é descrita da seguinte maneira. A rāsa-līlā de Kṛṣṇa com as gopīs e o fato de as gopīs ficarem confusas em relação a seus esposos, sogros e outros parentes foram um arranjo de yogamāyā, no qual mahā­māyā não teve influência alguma. O Bhāgavatam fornece evidências o sufi­ciente acerca disso ao dizer claramente: yoga-māyām upāśritaḥ. Por outro lado, houve asuras, encabeçados por Śalva, e kṣatriyas, como Du­ryodhana, que eram desprovidos de serviço devocional apesar de verem o carregador de Kṛṣṇa, Garuḍa, e a forma universal, e que não puderam entender que Kṛṣṇa é a Suprema Personalidade de Deus. Eles também estavam confusos, mas essa confusão devia-se a mahāmāyā. Portanto, deve-se concluir que a māyā que afasta alguém da Suprema Personalidade de Deus chama-se jaḍamāyā, e a māyā que age na plataforma transcendental chama-se yogamāyā. Ao ser levado por Varuṇa, Nanda Mahārāja viu a opulência de Kṛṣṇa, mas, mesmo assim, pensou que Kṛṣṇa era seu filho. Esses sentimen­tos de amor paterno no mundo espiritual são atos de yogamāyā, e não de jaḍamāyā, ou mahāmāyā. Esta é a opinião de Śrīla Viśva­nātha Cakravartī Ṭhākura.

Rozdíl mezi dvěma druhy māyi—yogamāyou a mahāmāyou—je popsán následovně. Kṛṣṇova rāsa-līlā s gopīmi a to, jak byly gopī zmateny ve vztahu ke svým manželům, tchánům a dalším příbuzným, byly dílem yogamāyi, mahāmāyā zde neměla žádný vliv. Bhāgavatam to dostatečně dokazuje, když jasně uvádí: yogamāyām upāśritaḥ. Na druhou stranu zde byli asurové v čele se Śālvou a kṣatriyové jako Duryodhana, kteří se nepřipojili k oddané službě přesto, že viděli Kṛṣṇova přepravce Garuḍu a vesmírnou podobu, a nechápali, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. Jejich zmatenost však způsobila mahāmāyā. Závěr je tedy takový, že māyā, která odvádí živou bytost od Nejvyšší Osobnosti Božství, se nazývá jaḍamāyā a māyā, která působí na transcendentální úrovni, se nazývá yogamāyā. Když byl Nanda Mahārāja unesen Varuṇou, viděl Kṛṣṇův majestát, ale přesto považoval Kṛṣṇu za svého syna. Tyto láskyplné rodičovské pocity v duchovním světě jsou výtvorem yogamāyi, nikoliv jaḍamāyi neboli mahāmāyi. To je mínění Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura.

Śūrasenāṁś ca. O filho de Kārtavīryārjuna foi Śūrasena, e as regiões que ele governou também se chamavam Śūrasena. Sanātana Gosvāmī observa isso em seu comentário Vaiṣṇava-toṣaṇī.

Śūrasenāṁś ca. Synem Kārtavīryārjuny byl Śūrasena a země, kterým vládl, se také nazývaly Śūrasena. To poznamenává Sanātana Gosvāmī ve svém komentáři Vaiṣṇava-toṣaṇī.

Em relação a Mathurā, encontramos esta citação:

Ve vztahu k Mathuře nacházíme tento citát:

mathyate tu jagat sarvaṁ
brahma-jñānena yena vā
tat-sāra-bhūtaṁ yad yasyāṁ
mathurā sā nigadyate
mathyate tu jagat sarvaṁ
brahma-jñānena yena vā
tat-sāra-bhūtaṁ yad yasyāṁ
mathurā sā nigadyate

Quando uma alma autorrealizada age em sua posição transcenden­tal, sua situação chama-se Mathurā. Em outras palavras, quando alguém age no processo de bhakti-yoga, em qualquer parte que ele esteja, ele, na verdade, vive em Mathurā, Vṛndāvana. A devoção a Kṛṣṇa, o filho de Nanda Mahārāja, é a essência de todo o conheci­mento, e onde quer que esse conhecimento se manifeste, tal lugar chama-se Mathurā. Também, quando alguém realiza bhakti-yoga e não sofre influência de nenhum outro método, sua situação chama­-se Mathurā. Yatra nityaṁ sannihito hariḥ: o lugar onde Hari, a Su­prema Personalidade de Deus, vive eternamente chama-se Mathurā. A palavra nitya indica eternidade. O Senhor Supremo é eterno, e Sua morada também o é. Goloka eva nivasaty akhilātma-bhūtaḥ. Embora nunca saia de Sua morada, Goloka Vṛndāvana, o Senhor está amplamente presente em toda parte. Isso significa que, quando o Senhor Supremo desce à superfície do mundo, Sua morada original não fica vazia, pois Ele pode permanecer em Sua morada original e simultaneamente descer a Mathurā, Vṛndāvana, Ayodhyā e outros lugares. Ele não precisa descer, uma vez que já está presente ali; Ele simplesmente torna-Se manifesto.

Když seberealizovaná duše jedná v souladu se svým transcendentálním postavením, její stav se nazývá Mathurā. Jinými slovy, ten, kdo je zapojen do procesu bhakti-yogy, může žít kdekoliv, ale ve skutečnosti žije v Mathuře, ve Vṛndāvanu. Oddanost Kṛṣṇovi, synovi Nandy Mahārāje, je podstatou všeho poznání a každé místo, kde je toto poznání projeveno, se nazývá Mathurā. Mathurā je také stav toho, kdo prosazuje bhakti-yogu a žádné jiné metody. Yatra nityaṁ sannihito hariḥ—Mathurā je místo, kde věčně žije Hari, Nejvyšší Osobnost Božství. Slovo nitya vyjadřuje věčnost. Nejvyšší Pán je věčný a Jeho sídlo je také věčné. Goloka eva nivasaty akhilātma-bhūtaḥ. I když je neustále přítomen ve svém sídle na Goloce Vṛndāvanu, je v plné míře přítomen všude. To znamená, že když Nejvyšší Pán sestupuje do tohoto světa, Jeho původní sídlo není prázdné, jelikož může zůstat ve svém původním sídle a zároveň sestoupit do Mathury, Vṛndāvanu, Ayodhyi a na další místa. Není nutné, aby osobně sestupoval, neboť je tam již přítomen a pouze se projeví.

Śrīla Śukadeva Gosvāmī dirigiu-se a Mahārāja Parīkṣit como tāta, ou “amado filho”. Isso se deveu ao amor paterno existente no cora­ção de Śukadeva Gosvāmī. Porque Kṛṣṇa logo viria como o filho de Vasudeva e Devakī, devido à afeição parental, Śukadeva Go­svāmī chamou Mahārāja Parīkṣit de tāta, “meu querido filho”.

Śrīla Śukadeva Gosvāmī oslovil Mahārāje Parīkṣita slovem tāta, což znamená “milovaný synu”. K tomu ho inspirovala rodičovská láska v jeho srdci. Jelikož Kṛṣṇa měl brzy přijít na svět jako syn Vasudevy a Devakī, z rodičovské náklonnosti oslovil Śukadeva Gosvāmī Mahārāje Parīkṣita “můj milý synu” (tāta).

Explica-se no dicionário Viśva-kośa a palavra garbha: garbho bhrūṇe arbhake kukṣāv ity ādi. Quando Kaṁsa estava prestes a matar Devakī, Vasudeva quis dissuadi-lo através da diplomacia de sāma e bheda. Sāma significa “apaziguar”. Vasudeva quis apaziguar Kaṁsa empregando argumentos tais como grau de parentesco, ganho, bem-estar, identidade e glorificação. Aludir a esses cinco tó­picos constitui sāma, e o fato de Vasudeva apresentar a existência do temor em duas situações – nesta vida e na próxima – chama­-se bheda. Assim, Vasudeva usou tanto sāma quanto bheda para apa­ziguar Kaṁsa. Louvar as qualidades de Kaṁsa era glorificação, e elogiá-lo como descendente da bhoja-vaṁśa era uma alusão a sambandha, relacionamento. Ao dizer “tua irmã”, ele se referia à iden­tidade. Falar sobre o assassinato de uma mulher levanta a questão de sua fama e bem-estar, e suscitar o medo de cometer o ato pecaminoso de matar a irmã durante sua cerimônia de casamento é um aspecto de bheda. A dinastia Bhoja representa aqueles que es­tavam simplesmente interessados no gozo dos sentidos e que, portanto, não eram muito aristocráticos. Outro significado de bhoja é “luta”. Isso indicava que se estava difamando Kaṁsa. Ao dirigir-se a Kaṁsa como dīna-vatsala, Vasudeva louvou-o em excesso. Kaṁsa costumava aceitar bezerros como uma forma de seus contribuintes pobres pagarem o imposto e, por isso, ele se chamava Dīna-vatsala. Vasudeva sabia muito bem que, à força, não conseguiria resgatar De­vakī do perigo iminente. Devakī era de fato a filha do tio de Kaṁsa e, portanto, era descrita como suhṛt, que significa “parente”. Afir­ma-se que Kaṁsa absteve-se de matar sua parenta próxima Devakī porque, se a tivesse matado, ocorreria uma grande luta entre os outros membros da família. Kaṁsa preferiu não provocar esse grande perigo que era uma luta na família, pois isso resultaria na morte de muitas pessoas.

Ve slovníku Viśva-kośa je vysvětlen význam slova garbha: garbho bhrūṇe arbhake kukṣāv ity ādi. Když se Kaṁsa chystal zabít Devakī, Vasudeva ho od toho chtěl odradit použitím diplomatických metod sāma a bheda. Sāma znamená “uklidňování”. Vasudeva chtěl upokojit Kaṁsu zmínkami o příbuzných, zisku, blahobytu, totožnosti a slávě. Poukázání na těchto pět cílů osobního zájmu tvoří sāmu a to, jak Vasudeva hovořil o strachu v tomto i příštím životě, se nazývá bheda. Vasudeva tedy pro uklidnění Kaṁsy použil jak sāmu, tak bhedu. Když chválil Kaṁsovy vlastnosti, snažil se ho tím oslavovat, a když ho velebil jako potomka bhoja-vaṁśi, dovolával se tím příbuzenských vztahů (sambandha). Když říkal “tvoje sestra”, připomínal tím jeho totožnost. Když mluvil o zabití ženy, poukazoval tím na ohrožení slávy a blahobytu, a to, jak vyvolával strach z hříšného činu, zabití vlastní sestry během jejího svatebního obřadu, zastupovalo aspekt bhedy. Bhojská dynastie představuje rod těch, kdo se zajímali pouze o smyslový požitek, a proto nebyli příliš ušlechtilí. Jiný význam slova bhoja je “boj”. To byla pro Kaṁsu upozornění na hrozící zneuctění. Když Vasudeva pojmenoval Kaṁsu dīna-vatsala, byla to přemrštěná chvála. Kaṁsa si od svých chudých poddaných bral telata jako daň, a proto se mu říkalo dīna-vatsala. Vasudeva dobře věděl, že silou Devakī před bezprostředním nebezpečím nezachrání. Byla dcerou Kaṁsova strýce, a proto je nazvána suhṛt, což znamená “příbuzná”. Je řečeno, že Kaṁsa upustil od zabití Devakī, s níž ho pojil blízký příbuzenský vztah, protože kdyby ji zabil, vypukl by mezi ostatními členy rodiny velký boj. Nechtěl vyvolat toto nebezpečí rodinného boje, neboť by to mnoho lidí stálo život.

Outrora, um asura chamado Kālanemi teve seis filhos, chamados Haṁsa, Suvikrama, Krātha, Damana, Ripurmardana e Krodhahan­tā. Eles eram conhecidos como ṣaḍ-garbhas, ou seis garbhas, e eram todos igualmente poderosos e hábeis em atividades militares. Os ṣaḍ-garbhas abandonaram a associação de Hiraṇyakaśipu, seu avô, e submeteram-se a grandes austeridades para satisfazer o senhor Brahmā, quem, uma vez satisfeito, concordou em dar-lhes qualquer bênção que desejassem. Quando solicitados pelo senhor Brahmā a manifestarem o seu desejo, os ṣaḍ-garbhas responderam: “Querido senhor Brahmā, se quereis de alguma maneira abençoar-nos, dai-nos a bênção de que não sejamos mortos por nenhum semideus, Mahoraga, Yakṣa, Gandharva-pati, Siddha, Cārana ou ser humano, nem pelos grandes sábios que executam com perfeição suas penitências e austeridades. Brahmā compreendeu o propósito deles e satisfez-lhes o desejo. Porém, ao tomar conhecimento deste episódio, Hiraṇya­kaṣipu sentiu muita raiva de seus netos. “Abandonastes minha companhia e fostes adorar o senhor Brahmā”, disse ele, “e, portanto, deixo de ter alguma afeição por vós. Tentastes salvar-vos das mãos dos semideuses, mas lanço-vos a seguinte maldição: Vosso pai nasce­rá como Kaṁsa e matará todos vós porque nascereis como filhos de Devakī.” Devido a essa maldição, os netos de Hiraṇyakaśipu ti­veram de nascer do ventre de Devakī e serem mortos por Kaṁsa, embora anteriormente ele fosse pai deles. Essa descrição é mencionada no Hari-vaṁśa, Viṣṇu-parva, segundo capítulo. De acordo com os comentários do Vaiṣṇava-toṣaṇī, o filho de Devakī conhecido como Kīrtimān encarnara pela terceira vez. Em sua primeira encarnação, ele era conhecido como Smara e foi filho de Marīci; mais tarde, tornou-se filho de Kālanemi. Estes são os relatos históricos.

V dřívějších dobách měl asura jménem Kālanemi šest synů, kteří se jmenovali Haṁsa, Suvikrama, Krātha, Damana, Ripurmardana a Krodhahantā. Byli známí jako ṣaḍ-garbhové neboli šest garbhů a všichni to byli stejně mocní a schopní bojovníci. Tito ṣaḍ-garbhové opustili svého děda Hiraṇyakaśipua a podstoupili přísnou askezi pro uspokojení Pána Brahmy. Brahmā s nimi byl spokojen a rozhodl se jim dát jakékoliv požehnání, o které požádají. Když se jich zeptal, co si přejí, odpověděli: “Drahý Pane Brahmo, chceš-li nám dát nějaké požehnání, pak nám zaruč, že nás nezabije žádný polobůh, mahā-roga, Yakṣa, Gandharva-pati, Siddha, Cāraṇa či lidská bytost, ani velcí mudrci, dokonalí ve svém odříkání.” Brahmā pochopil jejich úmysly a přání jim splnil. Když se však o těchto událostech dozvěděl Hiraṇyakaśipu, velice se na své vnuky rozhněval. “Jelikož jste mě opustili a odešli uctívat Pána Brahmu,” řekl, “již k vám necítím pražádnou náklonnost. Chtěli jste se zachránit před polobohy, ale já vás proklínám: Váš otec se narodí jako Kaṁsa a všechny vás zabije, protože se narodíte jako synové Devakī.” Kvůli této kletbě se vnuci Hiraṇyakaśipua museli narodit Devakī a zemřít rukou Kaṁsy, i když předtím byl jejich otcem. To je popsáno v Hari-vaṁśe, ve druhé kapitole Viṣṇu-parvy. Podle poznámek ve Vaiṣṇava-toṣaṇī byl syn Devakī jménem Kīrtimān třetím vtělením. Ve svém prvním vtělení se jmenoval Smara a byl synem Marīciho a později se stal synem Kālanemiho. To uvádějí historické záznamy.

Há um verso adicional deste capítulo do Śrīmad-Bhāgavatam que é aceito pelo samprādaya de Madhvācārya, representado por Vijaya­dhvaja Tīrtha. O verso é o seguinte:

Madhvācārya-sampradāya, kterou zastupuje Vijayadhvaja Tīrtha, uznává jako součást této kapitoly Śrīmad-Bhāgavatamu ještě jeden verš, který zní takto:

atha kaṁsam upāgamya
nārado brahma-nandanaḥ
ekāntam upasaṅgamya
vākyam etad uvāca ha
atha kaṁsam upāgamya
nārado brahma-nandanaḥ
ekāntam upasaṅgamya
vākyam etad uvāca ha

atha — dessa maneira; kaṁsam — a Kaṁsa; upāgamya — após ir; nāradaḥ — o grande sábio Nārada; brahma-nandanaḥ — que é filho de Brahmā; ekāntam upasaṅgamya — após dirigir-se a um lugar muito solitário; vākyam — a seguinte instrução; etat — isto; uvāca — disse; ha — no passado.

atha — in this way; kaṁsam — unto Kaṁsa; upāgamya — after going; nāradaḥ — the great sage Nārada; brahma-nandanaḥ — who is the son of Brahmā; ekāntam upasaṅgamya — after going to a very solitary place; vākyam — the following instruction; etat — this; uvāca — said; ha — in the past.

Tradução: “Em seguida, Nārada, o filho que surgiu da mente do senhor Brahmā, aproximou-se de Kaṁsa e, em um lugar muito soli­tário, comunicou-lhe as seguintes notícias.”

Překlad: “Poté za Kaṁsou přišel Nārada, syn Pána Brahmy zrozený z jeho mysli, a na osamělém místě mu sdělil následující novinky.”

O grande santo Nārada veio dos planetas celestiais até a floresta de Mathurā e enviou seu mensageiro a Kaṁsa. Quando o mensageiro se aproximou de Kaṁsa e o informou da chegada de Nārada, Kaṁsa, o líder dos asuras, ficou muito feliz e imediatamente saiu de seu pa­lácio para receber Nārada, que era tão brilhante como o Sol, tão poderoso como o fogo, e livre de todos os estigmas de atividades pecaminosas. Kaṁsa aceitou Nārada como seu visitante, ofereceu­-lhe respeitosas reverências e deu-lhe um assento de ouro, brilhante como o Sol. Nārada era amigo do rei dos céus, e assim disse a Kaṁsa, o filho de Ugrasena: “Meu querido herói, satisfizeste-me com uma recepção adequada, de modo que eu te falarei algo secreto e confiden­cial. Enquanto me dirigia para cá, tendo partido de Nandakānana e atravessado a floresta de Caitraratha, vi um grande encontro de semideuses, que me seguiram até Sumeru Parvata. Viajamos por muitos lugares santificados e, por fim, vimos o sagrado Ganges. Enquanto o senhor Brahmā consultava os outros semideuses no topo da colina Sumeru, eu também estava presente com meu instrumento de cordas, a vīṇā. Eu te confidenciarei que o encontro reali­zou-se com o simples propósito de que se planejasse a morte dos asuras, encabeçados por ti. Tens uma irmã mais nova chamada Deva­kī, e é um fato que o oitavo filho dela te matará.” (referência: Hari-­vaṁśa, Viṣṇu-parva 1.2-16)

Velký světec Nārada sestoupil z nebeských planet do mathurského lesa a poslal za Kaṁsou svého posla. Když se posel setkal s Kaṁsou a informoval ho o Nāradově příchodu, Kaṁsa, vůdce asurů, byl velice šťastný. Ihned vyšel ze svého paláce přivítat Nāradu, který byl jasný jako slunce, mocný jako oheň a neposkvrněný hříšnými činnostmi. Kaṁsa ho přijal jako svého hosta, složil mu uctivé poklony a nabídl mu zlatý trůn, zářící jako slunce. Nārada byl přítelem nebeského krále, a řekl tedy Kaṁsovi, synovi Ugraseny: “Uspokojil jsi mě náležitým přijetím, můj milý hrdino, a proto ti řeknu něco tajného a důvěrného. Cestou sem z Nandana-kānany skrze les Caitraratha jsem viděl velké shromáždění polobohů, kteří mě následovali k Sumeru Parvatě. Cestovali jsme přes mnohá svatá místa a nakonec jsme spatřili svatou Gangu. Když se Pán Brahmā radil s ostatními polobohy na vrcholku hory Sumeru, byl jsem tam i já se svým strunným nástrojem, vīṇou. Důvěrně ti povím, že to setkání se konalo proto, aby vznikl plán, jak zabít asury v čele s tebou. Máš mladší sestru jménem Devakī a je pravda, že její osmý syn tě zabije.” (podle Hari-vaṁśi, Viṣṇu-parvy 1.2-16)

Ninguém pode culpar Nāradajī de encorajar Kaṁsa a matar os filhos de Devakī. O santo Nārada é sempre um benquerente da sociedade humana, e ele desejava que a Suprema Personalidade de Deus, Kṛṣṇa, descesse a este mundo o mais rápido possível para que a sociedade dos semideuses ficasse satisfeita e pudesse ver Kaṁsa e seus amigos mortos por Kṛṣṇa. Kaṁsa também se salvaria de suas atividades nefastas, e isso também agradaria muito aos semideu­ses e seus seguidores. A esse respeito, Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura comenta que Nārada Muni às vezes agia de modo a benefi­ciar os semideuses e os demônios simultaneamente. Śrī Vīrarāghava Ācārya, em seu comentário, inclui a seguinte metade de verso, que ilustra isso: asurāḥ sarva evaita lokopadrava-kāriṇaḥ. Os asuras sempre são elementos perturbadores para a sociedade humana.

Nikdo nemůže Nāradajīho vinit za to, že pobízel Kaṁsu, aby zahubil syny Devakī. Světec Nārada je věčným dobrodincem lidstva a chtěl, aby Nejvyšší Pán Kṛṣṇa, Osobnost Božství, sestoupil na tento svět co nejdříve, aby se polobozi mohli radovat a vidět, jak Kṛṣṇa zabíjí Kaṁsu a jeho přátele. Kaṁsa měl být za své ohavné činy osvobozen, což polobohům a jejich následovníkům také přinese velké potěšení. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura v této souvislosti poznamenává, že Nārada Muni někdy dělal věci, které byly prospěšné pro polobohy i démony zároveň. Śrī Vīrarāghava Ācārya do svého komentáře zahrnul následující půlverš: asurāḥ sarva evaita lokopadrava-kāriṇaḥ. Asurové jsou ve společnosti vždy rušivým prvkem.

Neste ponto, encerram-se os Significados Bhaktivedanta do décimo canto, primeiro capítulo, do Śrīmad-Bhāgavatam, intitulado “O Advento do Senhor Kṛṣṇa: Introdução”.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k první kapitole desátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Příchod Pána Kṛṣṇy na planetu Zemi-úvod”.