Text 21

Sloka 21

Devanagari

Dévanágarí

तस्माद् भ्रुवोरन्तरमुन्नयेत
निरुद्धसप्तायतनोऽनपेक्ष: ।
स्थित्वा मुहूर्तार्धमकुण्ठद‍ृष्टि-
र्निर्भिद्य मूर्धन् विसृजेत्परं गत: ॥ २१ ॥

Text

Verš

tasmād bhruvor antaram unnayeta
niruddha-saptāyatano ’napekṣaḥ
sthitvā muhūrtārdham akuṇṭha-dṛṣṭir
nirbhidya mūrdhan visṛjet paraṁ gataḥ

Synonyms

Synonyma

tasmāt — from there; bhruvoḥ — of the eyebrows; antaram — in between; unnayeta — should be brought in; niruddha — by blocking; sapta — seven; āyatanaḥ — outlets of the life air; anapekṣaḥ — independent of all material enjoyment; sthitvā — by keeping; muhūrta — of a moment; ardham — half; akuṇṭha — back home, back to Godhead; dṛṣṭiḥ — one whose aim is targeted like that; nirbhidya — punching; mūrdhan — the cerebral hole; visṛjet — should give up his body; param — the Supreme; gataḥ — having gone to.

tasmāt — odtamtud; bhruvoḥ — obočí; antaram — mezi; unnayeta — má se převést; niruddha — uzavřením; sapta — sedm; āyatanaḥ — otvory, jimiž vychází životní vzduch; anapekṣaḥ — nezávisející na žádném hmotném požitku; sthitvā — trváním; muhūrta — chvíle; ardham — půl; akuṇṭha — zpátky domů, zpátky k Bohu; dṛṣṭiḥ — ten, kdo má tento cíl; nirbhidya — proražením; mūrdhan — lebeční otvor; visṛjet — má opustit své tělo; param — Nejvyšší; gataḥ — odejít k.

Translation

Překlad

Thereafter the bhakti-yogī should push the life air up between the eyebrows, and then, blocking the seven outlets of the life air, he should maintain his aim for going back home, back to Godhead. If he is completely free from all desires for material enjoyment, he should then reach the cerebral hole and give up his material connections, having gone to the Supreme.

Pak má bhakti-yogī vytlačit životní vzduch mezi obočí. Poté, když uzavřel sedm východů životního vzduchu, má být nadále rozhodnutý, že jeho cílem je jít zpátky domů, zpátky k Bohu. Nemá-li naprosto žádnou touhu po hmotném požitku, má dospět k lebečnímu otvoru, přetrhat veškerá pouta a takto odejít k Nejvyššímu.

Purport

Význam

The process of giving up all material connections and returning home, back to Godhead, the Supreme, is recommended herein. The condition is that one should be completely freed from desire for material enjoyment. There are different grades of material enjoyments in respect to duration of life and sensual gratification. The highest plane of sensual enjoyment for the longest period of life is mentioned in the Bhagavad-gītā (9.20). All are but material enjoyments, and one should be thoroughly convinced that he has no need of such a long duration of life, even in the Brahmaloka planet. He must return home, back to Godhead, and must not be attracted by any amount of material facilities. In the Bhagavad-gītā (2.59) it is said that this sort of material detachment is possible to attain when one is acquainted with the supreme association of life. Paraṁ dṛṣṭvā nivartate. One cannot be freed from material attraction unless he has complete understanding of the nature of spiritual life. The propaganda by a certain class of impersonalists that spiritual life is void of all varieties is dangerous propaganda to mislead the living beings into becoming more and more attracted by material enjoyments. As such, persons with a poor fund of knowledge cannot have any conception of the param, the Supreme; they try to stick to the varieties of material enjoyments, although they may flatter themselves as being Brahman-realized souls. Such less intelligent persons cannot have any conception of the param, as mentioned in this verse, and therefore they cannot reach the Supreme. The devotees have full knowledge of the spiritual world, the Personality of Godhead and His transcendental association in unlimited spiritual planets called Vaikuṇṭhalokas. Herein akuṇṭha-dṛṣṭiḥ is mentioned. Akuṇṭha and vaikuṇṭha convey the same import, and only one who has his aim fixed upon that spiritual world and personal association with the Godhead can give up his material connections even while living in the material world. This param and the paraṁ dhāma mentioned in several places in the Bhagavad-gītā are one and the same thing. One who goes to the paraṁ dhāma does not return to the material world. This freedom is not possible even by reaching the topmost loka of the material world.

Zde je doporučen postup, jak se vzdát všech hmotných styků a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Podmínkou je nemít naprosto žádnou touhu po hmotném požitku. Hmotný požitek má různé stupně s ohledem na délku života a uspokojení smyslů. Nejvyšší úroveň smyslového požitku v nejdelším životě popisuje Bhagavad-gītā (9.20). Ale veškerý tento požitek je hmotný, a proto musíme být naprosto přesvědčeni, že takového dlouhého života nemáme zapotřebí ani na planetě Brahmaloce. Musíme se vrátit domů, zpátky k Bohu, a nesmíme se nechat zlákat žádným hmotným blahobytem. V Bhagavad-gītě (2.59) se říká, že této hmotné odpoutanosti může člověk dosáhnout jedině tehdy, když se seznámí se životem vyššího druhu. Paraṁ dṛṣṭvā nivartate. Dokud plně nechápe povahu duchovního života, nemůže se zbavit vlivu hmotné přitažlivosti. Jistí stoupenci neosobní filozofie hlásají, že v duchovním světě neexistuje žádná rozmanitost, a touto nebezpečnou propagandou způsobují, že živé bytosti jsou stále více a více přitahovány hmotným požitkem. Nevzdělaní lidé nemají o Nejvyšším (param) žádnou představu. Přestože se někdy vydávají za duše, které realizovaly Brahman, usilují o hmotný požitek různého druhu. V tomto verši je potvrzeno, že takové méně inteligentní osoby nemohou mít představu, co je to param, a proto nemohou dosáhnout Nejvyššího. Oddaní dobře znají duchovní svět, Osobnost Boha a Jeho transcendentální společnost na neomezených duchovních planetách zvaných Vaikuṇṭhaloky. Zde se mluví o akuṇṭha-dṛṣṭiḥ — akuṇṭha znamená totéž co vaikuṇṭha. Jedině ten, jehož cílem je duchovní svět a osobní společnost Boha, je schopný vzdát se všech hmotných styků dokonce ještě za života v hmotném světě. Param a paraṁ dhām, o kterém se mluví na několika místech v Bhagavad-gītě, jsou jedno a totéž. Kdo jde do paraṁ dhāmu, ten se nevrací do hmotného světa. To je svoboda, kterou není možné získat ani na nejvyšší loce hmotného světa.

The life air passes through seven openings, namely two eyes, two nostrils, two ears and one mouth. Generally it passes through the mouth at the time of an ordinary man’s death. But the yogī, as above mentioned, who controls the life air in his own way, generally releases the life air by puncturing the cerebral hole in the head. The yogī therefore blocks up all the above-mentioned seven openings so that the life air will naturally burst forth through the cerebral hole. This is the sure sign of a great devotee’s leaving the material connection.

Životní vzduch vychází sedmi otvory, což jsou dvě oči, dvě nosní dírky, dvě uši a ústa. Při smrti obyčejného člověka vychází většinou ústy. Ale yogī ho dokáže ovládat podle své vůle a většinou ho vytlačí lebečním otvorem na vrcholu hlavy. Yogī tedy uzavře všech sedm výše uvedených otvorů a životní vzduch pak přirozeně prorazí lebečním otvorem. To je jisté znamení, že velký oddaný ukončuje všechny svazky s hmotou.