TEXT 1
TEXT 1
Text
Verš
ye śāstra-vidhim utsṛjya
yajante śraddhayānvitāḥ
teṣāṁ niṣṭhā tu kā kṛṣṇa
sattvam āho rajas tamaḥ
ye śāstra-vidhim utsṛjya
yajante śraddhayānvitāḥ
teṣāṁ niṣṭhā tu kā kṛṣṇa
sattvam āho rajas tamaḥ
Synonyms
Synonyma
arjunaḥ uvāca — Arjuna sagte; ye — diejenigen, die; śāstra-vidhim — die Anweisungen der Schriften; utsṛjya — aufgebend; yajante — verehren; śraddhayā — voller Glauben; anvitāḥ — erfüllt von; teṣām — derjenigen; niṣṭhā — der Glaube; tu — aber; kā — was; kṛṣṇa — o Kṛṣṇa; sattvam — in Tugend; āho — oder; rajaḥ — in Leidenschaft; tamaḥ — in Unwissenheit.
arjunaḥ uvāca — Arjuna pravil; ye — ti, kdo; śāstra-vidhim — nařízení písma; utsṛjya — zříkající se; yajante — uctívají; śraddhayā — úplnou víru; anvitāḥ — mající; teṣām — jich; niṣṭhā — víra; tu — ale; kā — jaká; kṛṣṇa — ó Kṛṣṇo; sattvam — pod vlivem kvality dobra; āho — nebo; rajaḥ — pod vlivem kvality vášně; tamaḥ — pod vlivem kvality nevědomosti.
Translation
Překlad
Arjuna fragte: O Kṛṣṇa, in welcher Lage befinden sich diejenigen, die die Prinzipien der Schriften nicht befolgen, sondern nach ihrer eigenen Vorstellung Verehrung ausführen? Befinden sie sich in Tugend, Leidenschaft oder Unwissenheit?
Arjuna se otázal: Ó Kṛṣṇo, jaké je postavení těch, kdo se neřídí pokyny písma a s vírou uctívají podle svých vlastních představ? Jsou pod vlivem dobra, vášně nebo nevědomosti?
Purport
Význam
ERLÄUTERUNG: Im Vierten Kapitel, Vers 39, hieß es, daß jemand, der voller Glauben eine bestimmte Art von Verehrung ausführt, allmählich zur Stufe des Wissens erhoben wird und so die höchste Vollkommenheit von Frieden und Wohlstand erreicht. Im Sechzehnten Kapitel lautete die Schlußfolgerung, daß jemand, der den Prinzipien, die in den Schriften niedergelegt sind, nicht folgt, als asura, Dämon, bezeichnet wird und daß jemand, der den Anweisungen der Schriften voller Glauben folgt, deva, Halbgott, genannt wird. Wie aber verhält es sich nun mit einem Menschen, der voller Glauben Regeln befolgt, die nicht in den Schriften erwähnt werden? Dieser Zweifel, den Arjuna hier äußert, muß von Kṛṣṇa geklärt werden. Befindet sich die Verehrung derer, die sich ihren eigenen Gott schaffen, indem sie irgendeinen Menschen dazu ernennen und an ihn glauben, in der Erscheinungsweise der Tugend, Leidenschaft oder Unwissenheit? Erreichen solche Menschen die Vollkommenheit des Lebens? Ist es ihnen möglich, auf diese Weise wahres Wissen zu erlangen und sich zur höchsten Stufe der Vollkommenheit zu erheben? Haben diejenigen, die nicht den Regeln und Anweisungen der Schriften folgen, aber trotzdem an etwas glauben und Götter, Halbgötter oder Menschen verehren, mit ihrer Bemühung Erfolg? Dies sind die Fragen, die Arjuna Kṛṣṇa stellt.
V třicátém devátém verši čtvrté kapitoly stojí, že každý, kdo se s vírou věnuje určitému uctívání, postupně dospěje k poznání a dosáhne nejdokonalejší úrovně klidu a blahobytu. V šestnácté kapitole je vyvozen závěr, že ten, kdo nedodržuje zásady dané písmy, je asura (démon) a ten, kdo se jimi s vírou řídí, je deva (osoba s božskými vlastnostmi). Jaké je však postavení toho, kdo s vírou dodržuje nějaká pravidla, která nejsou uvedena v písmech? Kṛṣṇa má nyní zbavit Arjunu této pochybnosti. Když si lidé “vytvoří nějakého Boha” tak, že si vyberou člověka, v něhož vloží svou víru, je jejich uctívání pod vlivem dobra, vášně nebo nevědomosti? Dosáhnou také dokonalého života? Mohou spočinout na úrovni skutečného poznání a dospět k nejvyšší dokonalosti? Je možné, aby ti, kdo se neřídí usměrňujícími pravidly písem, ale mají v něco víru a uctívají polobohy a lidi, byli ve své snaze úspěšní? Tyto otázky klade Arjuna Kṛṣṇovi.