Existuje skupina lidí blízkých māyāvādským filozofům, kteří mylně vykládají védské mantry ,ahaṁ brahmāsmi’ a ,so 'ham’ jako “Jsem Nejvyšší Brahman,” a “Jsem totožný s Pánem.” Takovéto falešné pojetí, kdy se člověk považuje za nejvyššího poživatele, je určitým druhem iluze. To je popsáno na jiném místě Śrīmad-Bhāgavatamu (5.5.8): janasya moho 'yam ahaṁ mameti. Podle popisu výše uvedeného verše je vládnoucím Božstvem tohoto falešného pojetí Pán Saṅkarṣaṇa. Kṛṣṇa to potvrzuje v Bhagavad-gītě (15.15):

“Sídlím v srdci každého a ode Mě pocházejí vzpomínky, poznání a zapomnění.” Pán sídlí v srdci každé bytosti jako Saṅkarṣaṇa, a když se například démon považuje za totožného s Nejvyšším Pánem, Pán ho v této temnotě udržuje. Přestože je taková démonská živá bytost pouze nepatrnou částí Nejvyššího Pána, zapomíná na své skutečné postavení a považuje za Nejvyššího Pána sama sebe. Jelikož toto zapomnění vytváří Saṅkarṣaṇa, je někdy nazýván tāmasī. Jméno tāmasī neznamená, že má hmotné tělo — Saṅkarṣana je vždy transcendentální, ale protože je Nadduší Pána Śivy, který musí vykonávat činnosti náležející kvalitě nevědomosti (tamo-guṇě), je také známý pod jménem tāmasī.

Během každého stvoření dostávají živé bytosti možnost ukončit své podmínění. Když této příležitosti zneužijí a nevrátí se domů, zpátky k Bohu, Pán Saṅkarṣaṇa se rozzlobí. Následkem Jeho hněvu se Mu z obočí zjeví jedenáct Rudrů, expanzí Pána Śivy, a všichni dohromady zničí celé stvoření.

Když se muži a ženy navzájem dotýkají svých těl, přirozeně se probudí jejich chtivé touhy. Z tohoto verše je patrné, že v duchovních tělech existují podobné pocity. Pán Ananta i ženy, které Ho uspokojují, mají duchovní těla. Všechny vjemy tedy původně existují v duchovním těle. To potvrzuje Vedānta-sūtra: janmādy asya yataḥ. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura v této souvislosti poznamenal, že slovo ādi znamená ādi-rasa, původní chtivý cit, který pochází od Nejvyššího. Duchovní a hmotný chtíč se však od sebe naprosto liší — jako zlato od železa. Pouze duchovně velmi pokročilá osoba dokáže pochopit chtivé city mezi Rādhou a Kṛṣṇou, či mezi Kṛṣṇou a dívkami z Vraji. Proto dokud člověk není příliš zkušený a duchovně pokročilý, nesmí o chtivých citech Kṛṣṇy a gopī rozmlouvat. Jedná-li se však o upřímného a čistého oddaného, hmotný chtíč v jeho srdci bude díky rozmluvám o chtivých citech mezi gopīmi a Kṛṣṇou zcela překonán a on bude dělat v duchovním životě rychle pokrok.

Hlavním úkolem Anantadeva je zničit toto hmotné stvoření, ale On Svůj hněv a nesnášenlivost ovládá. Tento svět je stvořen proto, aby podmíněné duše dostaly další možnost vrátit se domů, zpátky k Bohu, ale většina z nich této příležitosti nevyužije a po stvoření znovu projeví svůj starý sklon panovat hmotnému světu. Anantadeva se kvůli těmto činnostem podmíněných duší rozzlobí a přeje si celý hmotný svět zničit. Protože je však Nejvyšší Osobností Božství, je k nám laskavý a Svůj hněv a nesnášenlivost ovládá. Pouze v určitých obdobích svůj hněv projevuje a ničí celý hmotný svět.

Žádný z těchto popisů Pána Anantadeva není imaginární—všechny jsou transcendentálně blažené a plné skutečného poznání. Pokud je však člověk nevyslechne přímo od pravého duchovního mistra v učednické posloupnosti, nemůže je pochopit. Toto poznání předal Pán Brahmā Nāradovi a velký světec Nārada je spolu se svým společníkem Tumburu šíří po celém vesmíru. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je někdy označován jako Uttamaśloka, “ten, kdo je veleben krásnou poezií”. Nārada k oslavě Pána Ananty skládá různé básně, a proto je v tomto verši použito slovo saṁślokayām āsa (velebený vybranou poezií).

Vaiṣṇavové v Gauḍīya-sampradāyi patří k učednické posloupnosti, která pochází od Pána Brahmy. Pán Brahmā je duchovním mistrem Nārady a Nārada je duchovním mistrem Vyāsadeva, který sepsal Śrīmad-Bhāgavatam jako komentář Vedānta-sūtry. Všichni oddaní v Gauḍīya-sampradāyi proto přijímají činosti Pána Ananty, o nichž vypráví Śrīmad-Bhāgavatam, jako věrohodné, a tak jsou požehnáni návratem domů, zpátky k Bohu. Znečištění v srdci podmíněné duše je jako velká hromada odpadků vytvořená třemi kvalitami hmotné přírody, zvláště kvalitami rajas (vášní) a tamas (nevědomostí). Toto znečištění se projevuje v podobě chtivých tužeb a lačnosti po hmotném vlastnictví. Jak je zde potvrzeno — dokud člověk neobdrží transcendentální poznání v učednické posloupnosti, jeho očištění nepřipadá v úvahu.

Z védské literatury víme, že když Nejvyšší Pán pohlédne (sa aikṣata) na hmotnou energii, projeví se tři kvality hmotné přírody a stvoří hmotnou rozmanitost. Předtím, než na ni pohlédne, nemůže ke stvoření, udržování a zničení hmotného světa dojít. Pán existoval před stvořením, a je proto věčný a neměnný. Jak tedy může jakákoliv lidská bytost, byť by byla sebevětším vědcem nebo filozofem, pochopit cesty Nejvyššího?

Následující citáty z Caitanya-bhāgavaty (Ādi-khaṇḍa, 1.48-52 a 1.58-69) vypovídají o slávě Pána Ananty:

“Pán Brahmā, Pán Śiva, čtyři Kumārové (Sanaka, Sanātana, Sanandana a Sanat-kumāra), Vyāsadeva, Śukadeva Gosvāmī a Nārada jsou čistí oddaní, věční služebníci Pána.”

“Všichni výše uvedení čistí oddaní uctívají Pána Śrī Anantu, který má tisíce hlav a je zdrojem veškeré oddané služby.”

“Pán Ananta je původní osoba a velký mystický vládce. Zároveň je služebníkem Boha, vaiṣṇavou. Jelikož Jeho sláva nemá konce, nikdo Ho nemůže plně pochopit.”

“O Jeho službě Pánu jsem ti již pověděl. Nyní si vyslechni, jak soběstačný Anantadeva sídlí na nižší planetární soustavě Pātāla.”

“Velký mudrc Nārada, který nosí na rameni svůj strunný nástroj tumburu, Pána Anantu neustále oslavuje. Nārada Muni složil na počest Pána mnoho transcendentálních veršů.”

“Pouhým pohledem Pána Ananty dojde k tomu, že na sebe začnou vzájemně působit tři kvality hmotné přírody a zapříčiní stvoření, udržování a zničení. Tyto kvality přírody se objevují znovu a znovu.”

“Pán je oslavován jako jeden jediný a jako nejvyšší pravda, jež nemá počátku. Proto se nazývá Anantadeva (neomezený). Kdo Ho dokáže pochopit?”

“Jeho podoba je zcela duchovní a projevuje ji jen ze Své milosti. Všechny činnosti v tomto hmotném světě jsou řízeny pouze v Jeho podobě.”

“Je velmi mocný a neustále připravený těšit Své osobní společníky a oddané.”

“Pokusíme-li se společně opěvovat slávu Pána Anantadeva, budou z našich srdcí ihned odplaveny nečistoty, které se tam nahromadily v průběhu mnoha životů. Vaiṣṇava proto nikdy nepromarní příležitost oslavovat Anantadeva.”

“Pán Anantadeva je známý jako Śeṣa (neomezený konec), protože ukončuje naše putování tímto hmotným světem. Každý může být osvobozen pouhým opěvováním Jeho slávy.”

“Anantadeva na Své hlavě udržuje celý vesmír, ve kterém se nachází milióny planet s ohromnými oceány a horami.”

“Je tak velký a mocný, že tento vesmír spočívá na jedné z Jeho hlav jako kapka vody. Anantadeva o něm ani neví.”

“Zatímco na jedné ze Svých kápí nese vesmír, opěvuje každými ze Svých tisíců úst Kṛṣṇovu slávu.”

“Ačkoliv opěvuje slávu Pána Kṛṣṇy již od nepaměti, stále se nemůže dobrat jejího konce.”

“Pán Ananta pokračuje v opěvování slávy Śrī Caitanyi Mahāprabhua dodnes a stále nenalézá její konec.”

Śrīla Jīva Gosvāmī tento verš přeložil takto: “Nejvyšší Osobnost Božství je příčinou všech příčin. Jeho vůle způsobuje, že na sebe vzájemně působí hrubé a jemné složky. Zjevuje se v různých inkarnacích, jen aby těšil srdce Svých čistých oddaných.” Například v transcendentální inkarnaci Pána Varāhy (kance) se Nejvyšší Pán zjevil jen proto, aby potěšil Své oddané vyzdvižením planety Země z Oceánu Garbhodaka.

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura v této souvislosti zpívá:

“Můj Pane, nevím, kdy jsem započal svůj hmotný život, ale je mi jasné, že jsem spadl do hlubokého oceánu nevědomosti. Nyní také vidím, že neexistuje jiný způsob, jak se z něho dostat, než přijmout útočiště u Tvých lotosových nohou.” Śrī Caitanya Mahāprabhu se modlí podobně:

“Můj drahý Pane, synu Nandy Mahārāje, jsem Tvůj věčný služebník, ale z nějakého důvodu jsem spadl do tohoto oceánu nevědomosti. Zachraň mě proto, prosím, z těchto strašných podmínek materialistického života.”