TEXT 19
VERSO 19
Verš
Texto
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā su-durlabhaḥ
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā su-durlabhaḥ
Synonyma
Sinônimos
Překlad
Tradução
Ten, kdo má opravdu poznání — po mnoha zrozeních a smrtích, se Mi odevzdá, když ví, že jsem příčinou všech příčin a vším, co existuje. Taková velká duše je nesmírně vzácná.
Após muitos nascimentos e mortes, aquele que tem verdadeiro conhecimento rende-se a Mim, sabendo que sou a causa de todas as causas e de tudo o que existe. É muito raro encontrar semelhante grande alma.
Význam
Comentário
Živá bytost, která po mnoha životech koná oddanou službu či transcendentální obřady, může spočinout na úrovni transcendentálního, čistého poznání, že Nejvyšší Osobnost Božství je konečným cílem duchovní realizace. Když se začátečník pokouší zbavit své připoutanosti k hmotě, mívá sklony k neosobnímu pojetí, ale s dalším pokrokem pochopí, že v duchovním životě existují činnosti a ty jsou podstatou oddané služby. S touto realizací začne být poután k Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, a odevzdá se Mu. Tehdy může vidět, že milost Śrī Kṛṣṇy je vším, Kṛṣṇa je příčina všech příčin a hmotný projev na Něm není nezávislý. Vnímá, že hmotný svět je převráceným odrazem duchovní rozmanitosti a vše je spojeno s Nejvyšším Pánem Kṛṣṇou. O všem tedy uvažuje ve vztahu k Vāsudevovi, Śrī Kṛṣṇovi. To, že vidí Vāsudeva všude, rychle vede k tomu, že se plně odevzdá Jemu, Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi jakožto vrcholnému cíli. Takové odevzdané velké duše jsou nesmírně vzácné.
Após muitas e muitas vidas de serviço devocional ou rituais transcendentais, pode-se realmente chegar ao conhecimento transcendental puro segundo o qual a Suprema Personalidade de Deus é a meta última da realização espiritual. No início da realização espiritual, enquanto há a tentativa de abandonar o apego ao materialismo, há alguma tendência ao impersonalismo, mas ao continuar o avanço, passa-se a compreender que há atividades na vida espiritual e que estas atividades constituem o serviço devocional. Quando entende isto, o devoto se apega à Suprema Personalidade de Deus e se rende a Ele. Neste momento há a compreensão de que a misericórdia do Senhor Śrī Kṛṣṇa é tudo, que Ele é a causa de todas as causas e que esta manifestação material não é independente dEle. O devoto percebe que o mundo material é um reflexo pervertido da variedade espiritual e entende que tudo está relacionado com o Supremo Senhor Kṛṣṇa. Assim, ele sabe que em tudo está a mão de Vāsudeva, ou Śrī Kṛṣṇa. Tendo esta visão universal de Vāsudeva, ele fica estimulado a render-se por completo ao Senhor Supremo Śrī Kṛṣṇa, considerando esta a sua meta mais elevada. É muito raro encontrar semelhantes grandes almas, que se renderam totalmente ao Senhor.
Tento verš je velice pěkně vyložen ve třetí kapitole Śvetāśvatara Upaniṣady (verše 14 a 15):
Este verso é muito bem explicado no Terceiro Capítulo (versos 14 e 15) do Śvetāśvatara Upaniṣad:
sahasrākṣaḥ sahasra-pāt
sa bhūmiṁ viśvato vṛtvā-
tyātiṣṭhad daśāṅgulam
sahasrākṣaḥ sahasra-pāt
sa bhūmiṁ viśvato vṛtvā-
tyātiṣṭhad daśāṅgulam
yad bhūtaṁ yac ca bhavyam
utāmṛtatvasyeśāno
yad annenātirohati
yad bhūtaṁ yac ca bhavyam
utāmṛtatvasyeśāno
yad annenātirohati
V Chāndogya Upaniṣadě (5.1.15) stojí: na vai vāco na cakṣūṁṣi na śrotrāṇi na manāṁsīty ācakṣate prāṇa iti evācakṣate prāṇo hy evaitāni sarvāṇi bhavanti — “V těle živé bytosti není hlavním činitelem ani schopnost mluvit, ani schopnost vidět, ani schopnost slyšet, ani schopnost myslet. Je to život, který je středem všech činností.” Podobně Pán Vāsudeva neboli Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇa, je nejdůležitější bytostí ve všem. K tělu patří schopnost mluvit, vidět, slyšet, myslet a podobně, ale pokud se nepoužívají ve vztahu k Nejvyššímu Pánu, jsou bezcenné. A jelikož Vāsudeva proniká vším a vše je Vāsudeva, oddaný se Mu odevzdává s úplným poznáním (srovnej: Bhagavad-gītā 7.17 a 11.40).
No Chāndogya Upaniṣad (5.1.15), está dito que na vai vāco na cakṣūṁṣi na śrotrāṇi na manāṁsīty ācakṣate prāṇa iti evācakṣate prāṇo hy evaitāni sarvāṇi bhavanti: “No corpo do ser vivo, nem o poder de falar, nem o poder de ver, nem o poder de ouvir, nem o poder de pensar, são o fator primordial; é a vida que é o centro de todas as atividades”. Do mesmo modo, o Senhor Vāsudeva, ou a Personalidade de Deus, o Senhor Śrī Kṛṣṇa, é a entidade primordial em tudo. Neste corpo, existem os poderes de falar, de ver, de ouvir, de atividades mentais, etc. Mas eles não são importantes se não estão relacionados com o Senhor Supremo. E porque Vāsudeva é onipenetrante e tudo é Vāsudeva, o devoto se rende em conhecimento pleno (cf. Bhagavad-gītā 7.17 e 11.40).