ГЛАВА ВТОРА

KAPITOLA DRUHÁ

Деянията на Маха̄ра̄джа А̄гнӣдхра

Činnosti Mahārāje Āgnīdhry

В тази глава е представена личността на Маха̄ра̄джа А̄гнӣдхра. Когато Маха̄ра̄джа Прияврата напуснал царството си, за да се посвети на духовно осъзнаване, по негова воля синът му А̄гнӣдхра станал владетел на Джамбӯдвӣпа и се грижел за поданиците си с обичта на баща към своите синове. Маха̄ра̄джа А̄гнӣдхра пожелал да има син и се оттеглил в една пещера в планината Мандара, за да се подложи на сурови въздържания. Щом разбрал неговото желание, Брахма̄ изпратил в отшелническата му обител Пӯрвачитти, девойка от райските планети. Красивите ѝ дрехи и женствени движения веднага привлекли царя. Очарован от жестовете ѝ, изразителното ѝ лице, усмивката, нежните думи и движенията на очите ѝ, той я пленил с красноречието си и тя с радост се съгласила да стане негова съпруга. Много години двамата се наслаждавали на царско блаженство, а после тя се завърнала на райските планети. А̄гнӣдхра заченал с нея девет сина: На̄бхи, Ким̇пуруш̣а, Хариварш̣а, Ила̄вр̣та, Рамяка, Хиран̣мая, Куру, Бхадра̄ш̣ва и Кетума̄ла. Той им дал девет острова, носещи техните имена. Но А̄гнӣдхра се чувствал неудовлетворен и постоянно мислел за небесната си съпруга. Затова в следващия си живот се родил на нейната райска планета. След смъртта на А̄гнӣдхра деветте му сина се оженили за деветте дъщери на Меру, които се казвали Мерудевӣ, Пратирӯпа̄, Уградам̇ш̣т̣рӣ, Лата̄, Рамя̄, Шя̄ма̄, На̄рӣ, Бхадра̄ и Девавӣти.

Tato kapitola popisuje charakter Mahārāje Āgnīdhry. Když se Mahārāja Priyavrata odebral věnovat duchovní realizaci, jeho syn Āgnīdhra se v souladu s jeho pokyny stal vládcem Jambūdvīpu a staral se o jeho obyvatele se stejnou náklonností, jakou cítí otec ke svým synům. Jednou Mahārāja Āgnīdhra zatoužil mít syna, a proto se vydal do jeskyně hory Mandara podstoupit askezi. Pán Brahmā znal jeho touhu a poslal do jeho poustevny nebeskou dívku jménem Pūrvacitti. Poté, co se velice přitažlivě oblékla, předvedla se Āgnīdhrovi různými ženskými gesty a začala ho přirozeně přitahovat. Její dívčí pohyby, výrazy tváře, úsměvy, sladká slova a neklidné oči ho fascinovaly. Āgnīdhra uměl dobře lichotit, a tak upoutal pozornost nebeské dívky, která když slyšela jeho medová slova, přijala ho s radostí za manžela. Po mnoho let si s Āgnīdhrou užívala královského štěstí a potom se vrátila do svého sídla na nebeských planetách. Āgnīdhra v jejím lůně počal devět synů, kteří se jmenovali Nābhi, Kiṁpuruṣa, Harivarṣa, Ilāvṛta, Ramyaka, Hiraṇmaya, Kuru, Bhadrāśva a Ketumāla, a obdaroval je devíti ostrovy se stejnými jmény. Jelikož však jeho smysly zůstaly neuspokojené, neustále myslel na svou nebeskou manželku, a v příštím životě se proto narodil na její nebeské planetě. Po Āgnīdhrově smrti se jeho devět synů oženilo s devíti dcerami Merua — Merudevī, Pratirūpou, Ugradaṁṣṭrī, Latou, Ramyou, Śyāmou, Nārī, Bhadrou a Devavīti.

ТЕКСТ 1:: Шрӣ Шукадева Госва̄мӣ продължи разказа си: След като Маха̄ра̄джа Прияврата пое пътя на духовния живот с аскетизъм и отречения, неговият син, цар А̄гнӣдхра, изпълни повелята му. Той се придържаше строго към религиозните принципи и закриляше жителите на Джамбӯдвӣпа като свои родни синове.

Sloka 1:: Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Poté, co se Mahārāja Priyavrata vydal cestou duchovního života a podrobil se askezi, král Āgnīdhra se zcela podřídil příkazu svého otce. Striktně dodržoval náboženské zásady a dokonale chránil obyvatele Jambūdvīpu, jako kdyby byli jeho vlastními syny.

ТЕКСТ 2:: Желаейки съвършен син и издигане до Питр̣лока, Маха̄ра̄джа А̄гнӣдхра веднъж обожава Брахма̄ – най-могъщия сред владетелите на материалното творение. Той отиде в долината на планината Мандара, където жените от райските планети слизат на разходка. Там набра градински цветя, приготви необходимите предмети и се зае със суров аскетизъм и обожание.

Sloka 2:: Mahārāja Āgnīdhra jednou uctíval Pána Brahmu — vládce těch, kdo mají na starosti hmotné stvoření — s touhou získat dokonalého syna a stát se obyvatelem Pitṛloky. Odebral se do údolí hory Mandara, kam chodí na procházky dívky z nebeských planet. Tam připravil květiny a další potřebné příslušenství a poté se podrobil tvrdé askezi a věnoval se uctívání.

ТЕКСТ 3:: Предусетил желанието на цар А̄гнӣдхра, Брахма̄, първото и най-могъщо създание във вселената, избра Пӯрвачитти, най-добрата танцьорка от свитата си, и я изпрати при царя.

Sloka 3:: Pán Brahmā, první a nejmocnější stvořená bytost tohoto vesmíru, znal touhu krále Āgnīdhry. Vybral tu nejlepší z tanečnic ve svém shromáždění, která se jmenovala Pūrvacitti, a poslal ji za králem.

ТЕКСТ 4:: Апсара̄та, изпратена от Брахма̄, се разхождаше бавно из красивата градина близо до мястото за медитация на царя. Там растяха дървета с гъсти зелени корони и златни лиани, а между тях се виждаха двойки пауни и най-различни птици. В езерото със сладостни звуци плуваха патици и лебеди. Пищната зеленина, кристалната вода, лотосите и нежните песни на птиците придаваха на градината необикновена прелест.

Sloka 4:: Apsarā, kterou poslal Pán Brahmā, se začala procházet v nádherném parku nedaleko místa, kde král meditoval a věnoval se uctívání. Park byl krásný díky svému hustému zelenému listoví a zlatým popínavým rostlinám. Byly tam páry rozmanitých ptáků, jako jsou pávi, a v jezeře plavaly kachny a labutě. Všichni ptáci vydávali velmi sladké zvuky. Park tedy díky listí stromů, čisté vodě, lotosům a sladkému zpěvu mnoha různých druhů ptáků vypadal úchvatně.

ТЕКСТ 5:: Пӯрвачитти вървеше по пътя с грациозната си походка и осанка, а изящните накити на глезените ѝ нежно подрънкваха при всяка нейна крачка. Въпреки че беше овладял сетивата си в йога поза с полузатворени очи, принц А̄гнӣдхра я зърна и щом чу звъна на гривните ѝ, отвори още малко лотосовите си очи и я видя пред себе си.

Sloka 5:: Jak Pūrvacitti kráčela po cestě svým nádherným, osobitým způsobem, její pěkné ozdoby na kotnících při každém kroku cinkaly. Princ Āgnīdhra praktikoval yogu — měl přivřené oči a ovládal smysly — ale přesto ji svýma lotosovýma očima spatřil. Když uslyšel sladké cinkání nákotníčků, pootevřel oči o něco více a viděl, že dívka je v jeho bezprostřední blízkosti.

ТЕКСТ 6:: Като пчела Апсара̄та вдишваше аромата на цветята. Тя обсебваше очите и умовете на хора и полубогове с игривите си движения, със свенливостта и скромността си, със закачливите погледи, с нежните звуци, леещи се от устата ѝ, и с изящните си форми. Чарът ѝ проправяше път за бога на любовта и стрелите му от цветя, към слуха и сърцата на мъжете. Когато заговореше, сякаш нектар се лееше от устните ѝ. Опиянени от уханието на дъха ѝ, пчелите кръжаха около красивото ѝ лотосово лице. За да ги прогони, апсара̄та се затича, но от движението косата ѝ се разпиля, коланът около ханша ѝ се разхлаби, изящните ѝ гърди се раздвижиха и тя стана още по-привлекателна. Наистина, тя сякаш широко отваряше врати пред могъщия бог на любовта. Покорен от външността ѝ, принцът я заговори.

Sloka 6:: Apsarā si přičichávala ke krásným a přitažlivým květinám, čímž připomínala včelu. Svými hravými pohyby, stydlivostí a pokorou, svými pohledy, velice příjemnými zvuky, které se jí linuly z úst, když mluvila, a pohyby svých údů byla schopna přitáhnout mysl a pohledy lidí i polobohů. Všemi těmito vlastnostmi připravovala cestu Amorovi, jenž nosí květinovový šíp, aby mohl sluchem pronikat do myslí lidí. Když mluvila, zdálo se, že jí z úst plyne nektar. Jak dýchala, včely šílené touhou po vůni jejího dechu poletovaly v blízkosti jejích nadherných lotosových očí. Zneklidnily ji, a proto se pokusila o prudký pohyb, ale jakmile zdvihla nohu k rychlému kroku, její vlasy, pás přes její boky a její prsa, jež připomínala džbány na vodu, se také pohnuly způsobem, který jí nesmírně dodal na kráse a přitažlivosti. Opravdu vypadala, jako kdyby připravovala cestu pro vstup mocného Amora. Princ, jehož si pohled na ni zcela podmanil, ji proto oslovil.

ТЕКСТ 7:: В объркването си принцът се обърна към Апсара̄та със следните думи: О, святи мъдрецо, кой си ти? Защо си дошъл в тази планина и какво възнамеряваш да правиш? Може би си една от илюзорните енергии на Върховната Божествена Личност? Виждам, че носиш два лъка без тетива. Защо си ги взел със себе си? Заради теб самия или заради някой близък? Вероятно с тях ще убиваш побеснелите животни в гората.

Sloka 7:: Princ mylně oslovil Apsaru: Kdo jsi, ó nejlepší ze světců? Proč jsi na této hoře a co chceš učinit? Jsi jednou z iluzorních energií Nejvyšší Osobnosti Božství? Vypadá to, jako kdybys nesl dva luky bez tětiv. Z jakého důvodu je neseš? Sleduješ tím nějaký vlastní cíl nebo to děláš pro nějakého přítele? Možná s nimi chceš zabíjet poblouzněná zvířata v tomto lese.

ТЕКСТ 8:: След това А̄гнӣдхра погледна в закачливите очи на Пӯрвачитти и каза: Скъпи приятелю, ти имаш две могъщи стрели – твоите игриви очи. Перата им са като листенца на лотос. Те нямат пръчки, но са изключително красиви, с тънки и остри върхове. Изглеждат спокойни, като че ли няма да пронижат никого. Струва ми се, че се разхождаш из гората, за да пуснеш стрелите си по някого, но не разбирам кой е той. Разумът ми е замъглен и не мога да се боря с теб. В действителност никой не може да се мери с твоето могъщество и аз се моля то да е за мое добро.

Sloka 8:: Poté si Āgnīdhra všiml dvou pronikavých očí Pūrvacitti a řekl: Můj milý příteli, máš dva velmi mocné šípy, jimiž jsou tvé pronikavé oči. Opeření těchto šípů připomíná okvětní lístky lotosu. I když nemají tyčky, jsou překrásné a mají velmi ostré hroty. Vypadají mírumilovně, a proto se zdá, že nebudou na nikoho vystřeleny. Jistě se po tomto lese touláš, abys je na někoho vystřelil, ale nechápu na koho. Má inteligence je tupá a nemohu s tebou bojovat. V udatnosti se ti nikdo nevyrovná, a proto se modlím, aby mi přinesla štěstí.

ТЕКСТ 9:: Щом забеляза пчелите, жужащи около Пӯрвачитти, Маха̄ра̄джа А̄гнӣдхра каза: Господарю мой, пчелите около тялото ти са като свита ученици, заобиколили великия си учител. С мантрите на Са̄ма Веда и Упаниш̣адите те изразяват почитта си към теб. Както великите мъдреци потъват в дълбините на ведическите произведения, така пчелите се къпят в дъжда от цветя, посипани от косите ти.

Sloka 9:: Když Mahārāja Āgnīdhra viděl čmeláky, kteří Pūrvacitti následovali, pravil: Můj milý pane, čmeláci kroužící kolem tvého těla jsou jako žáci kolem tvé ctihodnosti. Neustále recitují mantry ze Sāma Vedy a Upaniṣad, a tak se k tobě modlí. Užívají si deště květů, který padá z tvých vlasů, stejně jako se velcí mudrci uchylují k různým odvětvím védské literatury.

ТЕКСТ 10:: О, бра̄хман̣е, чувам звънчетата на глезените ти. Сякаш в тях чуруликат птици титтири. Не мога да ги видя, но ясно долавям трелите им. Забелязвам разкошните ти закръглени бедра с приказния цвят на цветята кадамба, а кръстът ти е обрамчен с колан от живи въглени. Изглежда си забравил да се облечеш.

Sloka 10:: Ó brāhmaṇo, slyším jen cinkání zvonků na tvých kotnících. Zdá se, že v nich cvrlikají ptáci tittiri. Nevidím sice jejich podoby, ale slyším jejich štěbetání. Když se dívám na tvé krásné oblé boky, vidím, že mají rozkošnou barvu květů kadamba, a že tvůj pas obepíná opasek ze žhavých uhlíků. Opravdu — zdá se, že ses zapomněl obléci.

ТЕКСТ 11:: После А̄гнӣдхра започнал да превъзнася високите гърди на Пӯрвачитти. Той казал: Скъпи бра̄хман̣е, кръстът ти е тънък и с усилие внимателно носиш два заоблени рога, от които не мога да отместя поглед. Какво има в тях? Поръсил си ги с ароматен червен прах, искрящ като изгряващото слънце. О, честити момко, би ли ми казал откъде имаш този прах, изпълнил жилището ми с благоухание?

Sloka 11:: Āgnīdhra poté chválil vztyčená prsa Pūrvacitti. Pravil: Můj milý brāhmaṇo, máš velice tenký pas, a přesto s velkými potížemi opatrně neseš dva krásné rohy, které přitahují moje oči. Co je jejich náplní? Zdá se, že jsi je posypal voňavým červeným práškem, který připomíná vycházející ranní slunce. Ó šťastlivý, řekni mi prosím, odkud máš ten voňavý prášek, který celý můj āśram, mé obydlí, naplňuje příjemnou vůní?

ТЕКСТ 12:: О, добри ми приятелю, би ли ми показал откъде идваш? Не мога да си обясня как обитателите на това място са получили такива смайващи телесни форми като твоите заоблени гърди; те покоряват сърцето и погледа на всекиго. Съдейки по сладките слова и мили усмивки на тези обитатели, устите им сигурно са пълни с нектар.

Sloka 12:: Ó nejlepší příteli, ukaž mi laskavě místo, kde sídlíš. Nedovedu si představit, jak obyvatelé onoho místa získali tak úžasné tělesné rysy, jako jsou tvá vztyčená prsa, jež vzrušují mysl a oči člověka, jako jsem já, který se na ně dívá. Podle sladkých slov a laskavých úsměvů těchto obyvatel usuzuji, že jejich ústa jsou plná nektaru.

ТЕКСТ 13:: Скъпи приятелю, с какво се храниш, за да поддържаш тялото си? От устата ти се носи аромат на бетел. Изглежда ядеш само остатъци от храната, предложена на Виш̣н̣у. Може би ти самият си създаден от тялото на Бог Виш̣н̣у. Лицето ти е ведро като спокойно езеро. Скъпоценните ти обици приличат на две блестящи акули с немигащи очи като обиците на Виш̣н̣у, а твоите очи напомнят две палави рибки. Така в езерото на лицето ти плуват две акули и две палави рибки. Белите ти зъби са ято прекрасни лебеди във водата, а разпилените коси са рояци пчели, омаяни от хубостта на лицето ти.

Sloka 13:: Můj milý příteli, co jíš pro udržování svého těla? Žvýkáš betel, a proto se ti z úst line příjemná vůně; to dokazuje, že jíš vždy zbytky jídla nabízeného Viṣṇuovi. Jsi jistě expanzí těla Pána Viṣṇua. Tvůj obličej je jako krásné jezero — tvé náušnice ozdobené drahokamy připomínají dva lesknoucí se žraloky s očima, které nemrkají a podobají se očím Viṣṇua, a tvé oči jsou jako dvě neklidné ryby. V jezeře tvého obličeje tedy zároveň plavou dva žraloci a dvě neklidné ryby. Bílé řady tvých zubů kromě toho vypadají jako řady překrásných labutí ve vodě a rozpuštěné vlasy připomínají roje čmeláků, kteří tvůj krásný obličej doprovázejí.

ТЕКСТ 14:: Умът ми вече е развълнуван, а като гледам как си играеш с топка и я подхвърляш с лотосовата си длан, очите ми стават неспокойни. Къдравата ти черна коса е разпиляна, но ти не си правиш труда да я събереш. Няма ли да го направиш? Като мъж, привързан към жените, коварният вятър се опитва да смъкне дрехата ти. Нима не забелязваш това?

Sloka 14:: Má mysl je již neklidná a svou hrou s míčem, do kterého pinkáš svou lotosovou dlaní, vzrušuješ i mé oči. Tvé kadeřavé černé vlasy jsou nyní rozpuštěné, ale ty jim nevěnuješ pozornost. Nechceš si je upravit? Vychytralý vítr se ti snaží vzít tvůj spodní šat jako muž připoutaný k ženě. To ti nevadí?

ТЕКСТ 15:: О, най-велика сред аскетите, откъде имаш тази необикновена хубост, която разрушава аскетизма на другите? Къде си научила това изкуство? Какви отречения си извършвала, за да станеш толкова красива, приятелко моя? Бих искал да изпълнявам отречения заедно с теб, защото ми се струва, че създателят на вселената, Брахма̄, удовлетворен от мен, те е изпратил да станеш моя съпруга.

Sloka 15:: Ó nejlepší z těch, kdo podstupují askezi, kde jsi získala tuto úžasnou krásu, která znehodnocuje úsilí ostatních? Kde ses naučila tomuto umění? Jaké metodě ses podrobila, abys získala tuto krásu, má milá přítelkyně? Přeji si, abys mě doprovázela v mém vykonávání askeze, neboť je možné, že stvořitel vesmíru Pán Brahmā je se mnou spokojený a poslal tě, aby ses stala mou manželkou.

ТЕКСТ 16:: Брахма̄, почитаният от бра̄хман̣ите, милостиво те е изпратил при мен и това е причината за нашата среща. Аз не искам да те напускам – умът и очите ми не могат да се откъснат от теб. О, девойко с красиви заоблени гърди, аз съм твой слуга. Отведи ме където пожелаеш; нека дойдат и приятелите ти.

Sloka 16:: Pán Brahmā, jehož uctívají brāhmaṇové, mi tě velice milostivě dává, a to je důvod, proč jsem se s tebou setkal. Nechci se vzdát tvé společnosti, neboť má mysl a oči jsou na tebe upnuté a nemohou se od tebe odtrhnout. Ó ženo s krásnými vztyčenými prsy, jsem tvým následovníkem. Můžeš mě odvést kamkoliv chceš a tvoji přátelé mohou jít za námi.

ТЕКСТ 17:: Шукадева Госва̄мӣ продължи: Маха̄ра̄джа А̄гнӣдхра със своята интелигентност на полубог владееше изкуството да ласкае жените, за да ги спечели. Той се хареса на небесната девица с прелъстителните си слова и извоюва благоразположението ѝ.

Sloka 17:: Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Mahārāja Āgnīdhra, jenž se inteligencí vyrovnal polobohům, ovládal umění, jak lichotit ženám, aby si je získal na svou stranu. Potěšil tedy onu nebeskou dívku svými chtivými slovy a vydobyl si její přízeň.

ТЕКСТ 18:: А̄гнӣдхра, царят на Джамбӯдвӣпа и господар на всички герои, спечели Пӯрвачитти със своята интелигентност, познания, младост, красота, поведение, богатства и благородство. Те живяха заедно хиляди години и се наслаждаваха в разкош на земно и райско блаженство.

Sloka 18:: Inteligence, učenost, mládí, krása, chování, bohatství a velkodušnost Āgnīdhry, krále Jambūdvīpu a vládce všech hrdinů, Pūrvacitti přitahovala. Žila s ním mnoho tisíc let a bohatě si užívala světského i nebeského štěstí.

ТЕКСТ 19:: Маха̄ра̄джа А̄гнӣдхра, най-достойният сред царете, зачена с Пӯрвачитти девет сина, които се казваха На̄бхи, Ким̇пуруш̣а, Хариварш̣а, Ила̄вр̣та, Рамяка, Хиран̣мая, Куру, Бхадра̄шва и Кетума̄ла.

Sloka 19:: Mahārāja Āgnīdhra, nejlepší z králů, počal v jejím lůně devět synů, kteří se jmenovali Nābhi, Kiṁpuruṣa, Harivarṣa, Ilāvṛta, Ramyaka, Hiraṇmaya, Kuru, Bhadrāśva a Ketumāla.

ТЕКСТ 20:: Всяка година Пӯрвачитти раждаше по един син, но когато деветимата пораснаха, тя ги остави вкъщи и се завърна при Брахма̄, за да му служи.

Sloka 20:: Pūrvacitti porodila těchto devět synů — každý rok jednoho — ale poté, co vyrostli, je ponechala doma a sama znovu vyhledala Pána Brahmu, aby ho mohla uctívat.

ТЕКСТ 21:: Откърмени с майчино мляко, деветте сина на А̄гнӣдхра имаха силни, добре сложени тела. Те получиха от баща си девет царства в различни области на Джамбӯдвӣпа. Царствата носеха техните имена. Така синовете на А̄гнӣдхра управляваха земите, наследени от баща им.

Sloka 21:: Jelikož všech devět Āgnīdhrových synů pilo mléko z prsu své matky, měli přirozeně silná, dobře stavěná těla. Jejich otec dal každému království v určité části Jambūdvīpu a tato království byla pojmenována podle nich. Synové Āgnīdhry tak vládli královstvím, která získali od svého otce.

ТЕКСТ 22:: Когато Пӯрвачитти си замина, похотливите желания на цар А̄гнӣдхра съвсем не бяха утолени и той постоянно мислеше за нея. И естествено, както повеляват Ведите, след смъртта си царят отиде на същата планета, където бе небесната му съпруга. Тази планета се нарича Питр̣лока и на нея щастливо живеят питите, прадедите.

Sloka 22:: Poté, co Pūrvacitti odešla, na ni král Āgnīdhra neustále myslel, neboť jeho chtivé touhy nebyly zdaleka uspokojeny. V souladu s védskými výroky tedy král po smrti dospěl na stejnou planetu jako jeho nebeská manželka. Tato planeta, jež se nazývá Pitṛloka, je místem, kde Pitové (předkové) žijí ve velkých radovánkách.

ТЕКСТ 23:: След смъртта на баща си деветимата братя се ожениха за деветте дъщери на Меру, които се казваха Мерудевӣ, Пратирӯпа̄, Уградам̇ш̣т̣рӣ, Лата̄, Рамя̄, Шя̄ма̄, На̄рӣ, Бхадра̄ и Девавӣти.

Sloka 23:: Po odchodu jejich otce se devět bratrů oženilo s devíti dcerami Merua, které se jmenovaly Merudevī, Pratirūpā, Ugradaṁṣṭrī, Latā, Ramyā, Śyāmā, Nārī, Bhadrā a Devavīti.