Skip to main content

19

Kapitola 19

Atravessando a Correnteza Ilusória

Překonání iluze

śṛṇvanti gāyanti gṛṇanty abhīkṣṇaśaḥ
smaranti nandanti tavehitaṁ janāḥ
ta eva paśyanty acireṇa tāvakaṁ
bhava-pravāhoparamaṁ padāmbujam
śṛṇvanti gāyanti gṛṇanty abhīkṣṇaśaḥ
smaranti nandanti tavehitaṁ janāḥ
ta eva paśyanty acireṇa tāvakaṁ
bhava-pravāhoparamaṁ padāmbujam

Ó Kṛṣṇa, aqueles que continuamente ouvem, cantam e repetem Tuas atividades transcendentais, ou sentem prazer em que outros o façam, certamente veem Teus pés de lótus, que por si só podem cessar a repetição de nascimentos e mortes.

Ó Kršno, ti, kteří neustále naslouchají, opĕvují a opakují si Tvé transcendentální činnosti nebo kteří nalézají potĕšení v tom, jak to dĕlají druzí, jistĕ vidí Tvé lotosové nohy, které jediné dokáží zastavit opakované rození a smrt.

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.36

Šrímad-Bhágavatam 1.8.36

O Supremo Senhor Śrī Kṛṣṇa não pode ser visto por nossa presente visão condicionada. Para vê-lO, é preciso mudar a visão atual, desenvolvendo uma condição de vida diferente, cheia de amor espontâneo pelo Supremo. Quando Śṛī Kṛṣṇa esteve presente na Terra, nem todos puderam vê-lO a como a Suprema Personalidade de Deus. Materialistas como Rāvaṇa, Hiraṇyakaśipu, Kaṁsa, Jarāsandha e Śiśupāla, eram personalidades altamente qualificadas pela aquisição de bens materiais, mas eram incapazes de apreciar a presença do Senhor. Portanto, mesmo que o Senhor esteja presente diante de nossos olhos, não é possível vê-lO, a menos que tenhamos a visão necessária. Essa qualificação necessária se desenvolve somente pelo processo de serviço devocional, começando com ouvir sobre o Senhor a partir de fontes corretas. A Bhagavad-gītā é uma das obras populares que geralmente são ouvidas, cantadas, repetidas, etc. pelas pessoas em geral; mas, apesar dessa audição, etc., às vezes se experimenta que o executante de tal serviço devocional não vê o Senhor face a face. A razão é que o primeiro item, śravaṇa, é muito importante. Se a audição vem de fontes corretas, ela atua rapidamente. Geralmente, as pessoas ouvem de fontes desautorizadas, que podem ser muito eruditas do ponto de vista das qualificações acadêmicas, mas, porque não seguem os princípios do serviço devocional, ouvir delas passa a ser pura perda de tempo. Às vezes, os textos são interpretados de acordo com a moda, para satisfazer seus próprios interesses. Portanto, deve-se primeiro escolher um orador competente e fidedigno, e, então, ouvi-lo. Quando o processo de ouvir é perfeito e completo, os outros processos tornam-se automaticamente perfeitos.

Svrchovaného Pána Šrí Kršnu nelze spatřit naším současným podmínĕným zrakem. Chceme-li Ho vidĕt, musíme zmĕnit svůj život a naplnit ho spontánní láskou k Bohu. Když byl Šrí Kršna Osobnĕ přítomný na planetĕ Zemi, ne každý Ho vidĕl jako Nejvyšší Osobnost Božství. Materialisté jako Rávana, Hiranjakašipu, Kansa, Džarásandha a Šišupál byli po hmotné stránce vysoce kvalifikované osobnosti, ale přítomnost Pána nebyli schopni ocenit. To znamená, že i když je Pán přímo před našima očima, nemůžeme Ho vidĕt, pokud nemáme oči k vidĕní. Tuto nezbytnou kvalifikaci vyvineme jedinĕ oddanou službou, která začíná nasloucháním o Pánu ze správných zdrojů. Jednou z nejoblíbenĕjších knih, kterou lidé často čtou a přednášejí, je Bhagavad-gítá. Nĕkdy ale shledáváme, že čtenář, posluchač nebo přednášející nevidí Pána tváří v tvář, i když se vĕnuje této oddané službĕ. Důvodem je kvalita naslouchání (śravaṇa). Nasloucháme-li ze správných zdrojů, účinky se dostaví velice rychle. Lidé vĕtšinou naslouchají neautorizovaným osobám. Tito lidé mohou mít vysoké akademické vzdĕlání, ale jelikož nedodržují zásady oddané služby, naslouchat jim je vyloženou ztrátou času. Nĕkdy texty vykládají tak, aby to vyhovovalo jejich osobním zámĕrům. Ze všeho nejdříve tedy musíme vyhledat pravého a kvalifikovaného mluvčího a jemu pak můžeme naslouchat. Jakmile je naslouchání dokonalé a úplné, ostatní metody služby budou také automaticky dokonalé.

Há diferentes atividades transcendentais do Senhor, sendo que todas elas são competentes para conceder o resultado desejado, contanto que o processo de ouvir seja perfeito. No Bhāgavatam, as atividades do Senhor começam a partir de Seu relacionamento com os Pāṇḍavas. Há muitos outros passatempos do Senhor ligados à forma como Ele trata os asuras e outros. E no Décimo Canto, são mencionados o relacionamento sublime do Senhor com Suas associadas conjugais, as gopīs, e também com Suas esposas, em Dvārakā. Uma vez que o Senhor é absoluto, não há diferença na natureza transcendental de todos e cada um dos Seus relacionamentos. Mas, às vezes, num processo desautorizado de ouvir, as pessoas se interessam mais em ouvir sobre Seus relacionamentos com as gopīs. Tal inclinação indica os sentimentos luxuriosos do ouvinte; desse modo, um orador fidedigno dos relacionamentos do Senhor nunca concorda com tais audições. Deve-se ouvir sobre o Senhor desde o começo, como está no Śrīmad-Bhāgavatam ou quaisquer outras escrituras, e isso ajudará o ouvinte a alcançar a perfeição através do desenvolvimento progressivo. Não devemos, portanto, considerar que Seu relacionamento com os Pāṇḍavas seja menos importante que Seu relacionamento com as gopīs. Devemos lembrar constantemente que o Senhor é sempre transcendental a todo apego mundano. Em todos os relacionamentos do Senhor, acima mencionados, Ele é o herói em todas as circunstâncias, e ouvir sobre Ele ou sobre Seus devotos ou combatentes é favorável à vida espiritual. Está dito que os Vedas e os Purāṇas, etc., são todos feitos para reviver nossa relação perdida com Ele. Ouvir a recitação de todas essas escrituras é essencial.

Pán provádí různé transcendentální činnosti a naslouchání o kterékoliv z nich může přinést požadovaný výsledek, pokud o nich nasloucháme dokonalým způsobem. Bhágavatam začíná popisovat činnosti Pána od Jeho styků s Pánduovci. Je zde též mnoho jiných zábav Pána, které popisují Jeho jednání s asury a ostatními. A v desátém zpĕvu je potom uvedeno Jeho vznešené jednání s Jeho milostnými družkami, gópími, a také s Jeho řádnými manželkami ve Dvárace. Jelikož Pán je absolutní, Jeho jednání má vždy tutéž transcendentální povahu. Lidé ovšem nĕkdy při neautorizovaném naslouchání dávají přednost vyprávĕní o Jeho stycích s gópími. Tyto sklony jsou příznakem smyslných tužeb posluchače; pravý přednašeč Pánových zábav se proto takovému naslouchání vždy vyhýbá. Musíme o Pánovi naslouchat od samého začátku, ať už se jedná o Šrímad-Bhágavatam nebo o nĕjaké jiné písmo, a to nám postupnĕ pomůže dosáhnout dokonalosti. Není proto správné pokládat Pánovy styky s Pánduovci za ménĕ důležité, než jsou Jeho styky s gópími. Musíme mít neustále na pamĕti, že Pán je vždy transcendentální vůči veškeré hmotné připoutanosti. Ve všech výše uvedených zábavách je Pán za všech okolností hlavní postavou a naslouchat o Nĕm a o Jeho oddaných či protivnících je prospĕšné pro duchovní život. Je řečeno, že všechny Védy a Purány byly vytvořeny proto, abychom mohli obnovit svůj ztracený vztah k Bohu. Naslouchání všem tĕmto písmům je naprosto nezbytné.

Nos versos anteriores, Kuntīdevī explicou que aqueles que vieram a este mundo material estão trabalhando duramente como asnos e carregam um peso tão grande que mal podem suportá-lo. Porque seus desejos luxuriosos criaram esse trabalho duro, que sempre os põe em dificuldades, Kṛṣṇa vem, para introduzir o sistema através do qual se obtém alívio dessa vida continuamente problemática.

V předešlých verších Kuntídéví vysvĕtlila, že ti, kteří přišli do hmotného svĕta, pracují jako osli tak tĕžce, že nemohou svou zátĕž ani snést. Jelikož touží uspokojit svůj chtíč, tvrdĕ dřou a mají stále jen potíže. Kršna přichází, aby jim ukázal, jak se vysvobodit z tohoto života plného neustálého utrpení.

Religião consiste nas leis de Deus. Os que não sabem disso pensam que religião significa fé. Mas, embora você possa ter fé em algo e eu possa ter fé em outra coisa, e embora eu possa acreditar em você e você possa ou não acreditar em mim, isso não é religião. Existe até uma suposta missão religiosa que diz: “Você pode inventar seu próprio caminho”. Yata mata tata patha: “Tudo que você acha certo está certo”. Esta é sua filosofia. Mas isso não é ciência. Suponhamos que eu seja um louco. Tudo o que eu pensar estará certo? Como pode ser isto? “Dois mais dois é igual a quatro” é ciência. Se eu achar que dois mais dois são cinco, ou três, estará certo? Não. Então, existem as leis de Deus, e quando há dharmasya glāniḥ, desvio dessas leis, nós sofremos. Da mesma forma que podemos sofrer se violamos as leis do estado, logo que violamos as leis de Deus estamos sujeitos a diversas tribulações.

Náboženství jsou zákony Boha. Lidé, kteří to nevĕdí, si myslí, že náboženství je nĕjaká víra. Vy můžete v nĕco vĕřit a já mohu také v nĕco vĕřit, já mohu vĕřit vám a vy můžete nebo nemusíte vĕřit mnĕ, ale to ještĕ není náboženství. Existují dokonce i pseudonáboženské skupiny, které hlásají: „Každý si může vymyslet svou vlastní cestu.“ Yata mata tata patha. „Cokoliv si myslíš, že je správné, je správné.“ To je jejich filozofie. Není to ale vĕda. Předpokládejme, že je nĕkdo blázen. Je snad všechno, co si myslí, správné? Zajisté ne. Když řekneme: „Dvĕ a dvĕ jsou čtyři,“ to je vĕda. Jestliže si myslím, že dvĕ a dvĕ je pĕt nebo tři, bude to pravda? Ne. Existují tedy Boží zákony, a když dochází k dharmasya glāṇih neboli porušování tĕchto zákonů, přichází utrpení. Kdybychom porušovali zákony státu, museli bychom trpĕt, a stejnĕ tak jakmile porušíme Boží zákony, musíme čelit spoustĕ utrpení.

Como nos livraremos dessas tribulações? Kṛṣṇa vem nos libertar, dando-nos bhakti-yoga. Kṛṣṇa recomenda “Faça isto”, e, se fizermos, obteremos alívio. Prahlāda Mahārāja menciona que a bhakti-yoga consiste em nove itens:

Jak se tedy můžeme osvobodit? Kršna přichází, aby nás vysvobodil pomocí bhakti-jógy, a když poslechneme Jeho pokyny, vysvobodíme se. Prahlád Mahárádž říká, že bhakti-jóga se může provádĕt devíti způsoby:

śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam
śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam
iti puṁsārpitā viṣṇau
bhaktiś cen nava-lakṣaṇā
kriyeta bhagavaty addhā
tan manye ’dhītam uttamam
iti puṁsārpitā viṣṇau
bhaktiś cen nava-lakṣaṇā
kriyeta bhagavaty addhā
tan manye ’dhītam uttamam

“Ouvir e cantar sobre o santo nome, forma, qualidades, parafernália e passatempos transcendentais do Senhor Viṣṇu, lembrar-se deles, servir os pés de lótus do Senhor, oferecer-Lhe adoração respeitosa, oferecer-Lhe preces, tornar-se Seu servo, considerá-lO seu melhor amigo e entregar tudo a Ele (ou servi-lO com corpo, mente e palavras). Esses nove processos são aceitos como serviço devocional puro. A pessoa que dedicou sua vida ao serviço de Kṛṣṇa, através desses nove métodos, deve ser aceita como a mais erudita, porque adquiriu todo o conhecimento” (Śrīmad-Bhāgavatam 7.5.23-24).

„Naslouchání a zpívání o transcendentálním jménu, podobĕ, vlastnostech a zábavách Pána Višnua, vzpomínání na nĕ, sloužení lotosovým nohám Pána, uctívání Pána, přednášení modliteb Pánu, sloužení Pánu a považování Ho za svého nejlepšího přítele a odevzdání všeho (sloužení Mu tĕlem, myslí i slovy)    —    to je devĕt způsobů čisté oddané služby. Ten, kdo zasvĕtil svůj život Kršnovi prostřednictvím tĕchto devíti metod, by mĕl být považován za nejučenĕjšího človĕka, neboť obdržel dokonalé poznání.“ (Bhág. 7.5.23  –  24)

“Ouvir” significa ouvir sobre as atividades de alguém, sua forma, qualidades, séquito e assim por diante. A pessoa sobre quem se deseja ouvir deve ter atividades. Nós ouvimos sobre história, e o que é a história? É apenas o registro de atividades de diferentes pessoas, em diferentes épocas. Tão logo surja a questão de ouvir, devemos perguntar sobre que assunto vamos ouvir. Śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ: deveríamos ouvir sobre as atividades do Senhor Viṣṇu, ou Senhor Kṛṣṇa, não sobre as novidades do jornal. Brahma-jijñāsa: deveríamos perguntar e ouvir sobre Brahman, o Supremo. Estas são as declarações dos Vedas. No nosso movimento da consciência de Kṛṣṇa, também ouvimos e cantamos; mas sobre que assunto? O assunto é Kṛṣṇa. Nós não ficamos ouvindo sobre a cotação da bolsa de valores e o preço desta ou daquela ação. Nós ouvimos sobre Kṛṣṇa.

„Naslouchání“ znamená naslouchat o nĕčích činnostech, podobĕ, vlastnostech, společnících atd. Naslouchat je možné pouze o nĕkom, kdo vykonává nĕjaké činnosti. Zajímáme se třeba o historii, ale co je to historie? Není to nic jiného než informace o tom, co dĕlaly různé osobnosti v různých dobách. Když hovoříme o naslouchání, mĕli bychom se ptát, o čem budeme naslouchat. Śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ: máme naslouchat o činnostech Pána Višnua neboli Kršny a nikoliv zprávám z novin. Brahma-jijñāsā: mĕli bychom se dotazovat na Brahman, Nejvyššího, a naslouchat o Nĕm. To doporučují Védy. V našem hnutí pro vĕdomí Kršny také nasloucháme a opĕvujeme. Koho opĕvujeme? Kdo je předmĕtem našeho zájmu? Kršna. Neposloucháme zprávy o cenách na trhu s akciemi. Nasloucháme o Kršnovi.

E quando existe o ouvir, também existe o falar ou o cantar. Então, falamos e cantamos sobre Kṛṣṇa (śravaṇaṁ kīrtaṇaṁ viṣṇoḥ). E tão logo alguém se torne perito em ouvir e cantar, o próximo estágio é smaraṇam, pensar ou meditar. Sobre tudo o que falemos, ou ouçamos, iremos nos lembrar ou meditar depois. Primeiro deve-se começar com śravaṇaḥ, ouvir; de outra forma, como pode haver meditação? Se não se conhece o assunto em que se vai meditar, como pode haver meditação? Portanto, deve-se ouvir e cantar sobre o Senhor Viṣṇu (śravaṇaṁ kīrtaṇaṁ viṣṇoḥ).

S nasloucháním je spojené rozmlouvání a opĕvování. My hovoříme a zpíváme o Kršnovi (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ). Když človĕk dosáhne dokonalosti v naslouchání a opĕvování, dalším stupnĕm je smaraṇam, přemýšlení neboli meditace. Když o nĕčem hovoříme nebo nĕčemu nasloucháme, pozdĕji o tom budeme přemýšlet. Musíme ale začít se śravaṇam, nasloucháním    —     jinak bychom nemĕli o čem meditovat. Jak může nĕkdo meditovat, aniž má o čem? Musíme proto naslouchat a zpívat o Pánu Višnuovi (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ).

Verdadeira meditação em yoga tem como objetivo ver a mūrti de Viṣṇu com quatro braços, que é a forma do Senhor dentro do coração. Esta é a meditação verdadeira. Agora os ignorantes inventaram outros métodos, que chamam de meditação, mas não são meditações de verdade. Os sentidos são muito ativos, levando a mente para lá e para cá; mas o processo de aṣṭāṅga-yoga, que regula a postura sentada, a respiração e assim por diante, ajuda-nos a controlar os sentidos e concentrar a mente na forma de Viṣṇu. Essa concentração é chamada de samādhi, e é o verdadeiro objetivo da yoga. Assim, o sistema de aṣṭāṅga-yoga tem o objetivo de conduzir a mente ao ponto, de smaraṇam, ou lembrar-se do Senhor Supremo.

Cílem skutečné jógové meditace je vidĕt čtyřrukou podobu (mūrti) Višnua, sídlícího v srdci. Různí darebáci si dnes vymýšlejí jiné metody, kterým říkají meditace, ale s opravdovou meditací to nemá nic společného. Naše smysly jsou velice neklidné a roztĕkané, stejnĕ jako naše mysl, a pomocí aštánga-jógy, skládající se z dechového a tĕlesného cvičení, můžeme ovládat smysly a mysl soustředit na podobu Višnua. Toto soustředĕní je skutečným cílem jógy a nazývá se samádhi. Aštánga-jóga tedy vede ke smaraṇam neboli vzpomínání na Nejvyššího Pána.

O processo seguinte do serviço devocional é arcanam, adoração à Deidade, a forma de Kṛṣṇa no templo.

Dalším způsobem oddané služby je arcanam, uctívání Božstev Kršny v chrámu.

śrī-vigrahārādhana-nitya-nānā-
śṛṅgāra-tan-mandira-mārjanādau
śrī-vigrahārādhana-nitya-nānā-
śṛṅgāra-tan-mandira-mārjanādau

(Śrī Gurv-aṣṭaka 3)

(Šrí-gurv-aštaka 3)

Não é que se deva adorar a Kṛṣṇa uma vez por semana, ou uma vez por mês. Ao contrário, deve-se adorá-lO vinte e quatro horas por dia (nitya). A Deidade deve ter roupas novas todo dia, ou duas ou quatro vezes por dia – o máximo de vezes possível. Isto é chamado de śṛṅgāra. Kṛṣṇa é o desfrutador mais opulento, e deveríamos suprir-Lhe coisas com as quais Ele possa desfrutar. Se alguém, por exemplo, me dá roupas novas, eu digo “Oh! Esta roupa nova é muito boa”, e essa é a minha satisfação. Da mesma forma, devemos tentar satisfazer Kṛṣṇa todo dia, com roupas atrativas. A roupa feita para a Deidade deve ser de primeira classe, a comida oferecida deve ser de primeira classe, e o lugar onde a Deidade está situada, no templo, deve ser de primeira classe ou mais que isso. Ainda mais, o templo deve estar sempre limpo como vidro. Todos reparam que os templos do movimento da consciência de Kṛṣṇa são muito limpos – e eles têm de ser muito limpos. Quanto mais se limpa o templo, mais nosso coração se purifica. Este é o processo do serviço devocional. Quanto mais vestirmos Kṛṣṇa, mais satisfeitos ficaremos. Agora estamos acostumados a ver e apreciar nossas próprias roupas. Eu penso “Que roupa cara eu tenho”, e, dessa maneira, fico satisfeito. Mas, quando vestimos Kṛṣṇa, sentimos satisfação espiritual.

Neznamená to, že bychom mĕli uctívat Kršnu jednou týdnĕ nebo jednou za mĕsíc. Pána Kršnu bychom mĕli uctívat dvacet čtyři hodin dennĕ (nitya). Božstva by mĕla mít nové šaty každý den nebo dvakrát či čtyřikrát dennĕ    —    kolikrát je to jen možné. To se nazývá śṛṅgāra. Kršna je nejbohatší uživatel a mĕli bychom Mu proto dávat vĕci, kterých si může užívat. Když mi například nĕkdo dá nové oblečení, řeknu: „To jsou velice hezké šaty.“ To je můj požitek. Stejnĕ bychom se mĕli každý den snažit potĕšit Kršnu tím, že Mu oblékneme nádherné šaty. Oblečení pro Božstva by mĕlo být prvotřídní, jídlo, které Jim obĕtujeme, musí být také prvotřídní a chrám, ve kterém je Božstvo uctíváno, musí být rovnĕž prvotřídní nebo ještĕ lepší. Chrám musí být vždy uklizený a čistý jako ze škatulky. Každý si všimne, že chrámy hnutí pro vĕdomí Kršny jsou velice čisté. Musí být velice čisté. Čím více uklízíme chrám, tím více se očišťuje naše srdce. To je oddaná služba. Čím lépe budeme oblékat Kršnu, tím budeme spokojenĕjší. Nyní jsme zvyklí obdivovat své vlastní oblečení. Myslíme si, že máme velice drahé oblečení, a uspokojuje nás to. Když ale budeme oblékat Kršnu, budeme cítit duchovní uspokojení.

yuktasya bhaktāṁś ca niyuñjato ’pi
vande guroḥ śrī-caraṇāravindam
yuktasya bhaktāṁś ca niyuñjato ’pi
vande guroḥ śrī-caraṇāravindam

(Śrī Gurv-aṣṭaka 3)

(Šrí-gurv-aštaka 3)

É dever do mestre espiritual ocupar seus discípulos em sempre adorar a Deidade dessa maneira, e é para tal guru, ou mestre espiritual, que oferecemos nossas reverências.

Povinností duchovního učitele je vždy zamĕstnávat své žáky v uctívání Božstev. Takovému duchovnímu učiteli vzdáváme své poklony.

Pela palavra śṛṇvanti, Kuntīdevī indica que nossa primeira preocupação deve ser ouvir sobre Kṛṣṇa. Devemos estar ansiosos por ouvir. Por que pagamos a matrícula em uma escola e vamos para lá? Para ouvir. Por sentarmo-nos e ouvir do professor erudito obteremos conhecimento. Portanto, um devoto sempre se ocupa em ouvir sobre Kṛṣṇa. Para quem está cultivando a consciência de Kṛṣṇa, a primeira coisa a fazer é ouvir.

Slovem śṛṇvanti Kuntídéví naznačuje, že naším prvním zájmem by mĕlo být naslouchání o Kršnovi. Musíme pozornĕ naslouchat. Proč chodíme na přednášky na univerzitu? Abychom naslouchali. Když sedíme a posloucháme nĕjakého učeného profesora, získáváme poznání. Oddaný proto vždy naslouchá o Kršnovi. Pro ty, kteří rozvíjejí své vĕdomí Kršny, je ze všeho nejpřednĕjší naslouchání.

E, para quem realmente ouviu sobre Kṛṣṇa, a próxima ocupação em bhakti-yoga será cantar (gāyanti). Os pregadores do movimento da consciência de Kṛṣṇa vão de cidade em cidade, de vila em vila. Por quê? Qual é seu objetivo? Pregar e cantar, para que as pessoas possam receber a oportunidade de ouvir essa filosofia e levá-la a sério (gṛṇanti). A palavra abhīkṣṇaśaḥ indica que essas ocupações devem continuar sempre, vinte e quatro horas por dia, sem interrupção. Caitanya Mahāprabhu recomenda, portanto: kīrtanīyaḥ sadā hariḥ. Devemos nos ocupar em cantar vinte e quatro horas por dia. Esse é o negócio dos devotos conscientes de Kṛṣṇa.

Jestliže jsme pozornĕ naslouchali o Kršnovi, přijde na řadu další způsob bhakti-jógy    —    opĕvování. Kazatelé hnutí pro vĕdomí Kršny chodí od mĕsta k mĕstu, od vesnice k vesnici. Proč? Aby lidé slyšeli jejich kázání a opĕvování a získali příležitost seznámit se s filozofií a vážnĕ ji přijmout (gṛṇanti). Slovo abhīkṣṇaśaḥ naznačuje, že tĕmito činnostmi bychom se mĕli zamĕstnávat nepřetržitĕ dvacet čtyři hodin dennĕ. Čaitanja Maháprabhu doporučuje: kīrtanīyaḥ sadā hariḥ    —    človĕk by mĕl zpívat svaté jméno dvacet čtyři hodin dennĕ. To je povinnost oddaných vĕdomých si Kršny.

Podem-se adotar todos os métodos de serviço devocional, ou aceitar apenas um. Simplesmente ouvir já é suficiente. Parikṣīt Mahārāja não fez nada além de se sentar perante Śukadeva Gosvāmī e ouvir, nos últimos sete dias de sua vida. Se uma pessoa apenas ouvir, sem fazer mais nada, se apenas sentar-se no templo, e, sempre que houver aulas da Bhagavad-gītā, for escutar, isso será o bastante. Mesmo que você não compreenda, por favor, escute. A vibração, o mantra, vai ajudá-lo. Compreensão gramatical ou erudição não são muito importantes. A pessoa pode não conhecer a gramática sânscrita, mas bhakti é apratihatā, sem obstáculos. Ninguém pode impedir o progresso de bhakti. Portanto, deve-se simplesmente adotar esse processo de ouvir, como é recomendado por Caitanya Mahāprabhu.

Můžeme provádĕt všechny způsoby oddané služby, nebo můžeme přijmout jen jeden. Pouhé naslouchání stačí. Paríkšit Mahárádž se posadil před Šukadévu Gósvámího a v posledních sedmi dnech svého života mu pouze naslouchal. Úplnĕ postačí, když se vždy při přednášce z Bhagavad-gíty posadíte v chrámu a budete naslouchat. I když nerozumíte, prosím, poslouchejte dál. Mantra neboli vibrace vám pomůže. Není příliš důležité ovládnout sanskrtskou gramatiku nebo se stát učencem. Bhakti je apratihatā,což znamená, že její rozvoj nemůže nic zastavit. Proto nám Čaitanja Maháprabhu doporučuje, abychom jednoduše naslouchali.

Após aceitar a ordem renunciada da vida, Caitanya Mahāprabhu foi criticado por Sārvabhauma Bhaṭṭācārya, que tinha sido um amigo de escola de Nīlāmbara Cakravartī, o sogro do pai de Caitanya Mahāprabhu, Jagannātha Miśra. Devido a esse parentesco, Sārvabhauma Bhaṭṭācārya estava no mesmo nível que o avô de Caitanya Mahāprabhu. Assim, ele disse a Caitanya Mahāprabhu: “Você é um jovem de apenas vinte e quatro anos, e agora tomou sannyāsa. Sannyāsa é muito difícil de manter, porque, para um jovem, o mundo tem muitos atrativos. Portanto, Você deveria ouvir o Vedānta-sūtra”. Sārvabhauma Bhaṭṭācārya pertencia à escola māyāvada, e isso indica que ouvir é importante até entre os māyāvādīs, que dão ênfase à importância de ouvir o Vedānta-sūtra. Os vaiṣṇavas, os devotos de Kṛṣṇa, também ouvem o Vedānta-sūtra, mas não da parte dos māyāvādīs, que falsamente interpretam e estragam o processo de ouvir. Os vaiṣṇavas, na verdade, ouvem o Vedānta-sūtra, porque não o interpretam. Quando Kṛṣṇa diz “Eu sou o Supremo”, o Vedānta-sūtra aceita isso, e essa é a maneira correta de ouvir. Quem interpreta especulativamente o Vedānta-sūtra ou a Bhagavad-gītā, dizendo: “A palavra ‘Kṛṣṇa’ significa isto e a palavra ‘kurukṣetra’ significa aquilo”, está simplesmente desperdiçando seu tempo. Deve-se ouvir a obra como ela é.

Když Čaitanja Maháprabhu přijal řád života v odříkání, Sárvabhauma Bhattáčárja Ho za to kritizoval. Sárvabhauma Bhattáčárja byl spolužákem Nílámbary Čakravartího, který byl tchánem Čaitanjova otce, Džagannátha Mišry. Sárvabhauma Bhattáčárja byl tedy k Nĕmu ve vztahu dĕdečka. Řekl proto Čaitanjovi Maháprabhuovi: „Je Ti teprve dvacet čtyři let a přijal jsi sannjás. Žít v tomto životním řádu je velice obtížné, protože mladého muže přitahuje v hmotném svĕtĕ tolik vĕcí. Mĕl bys naslouchat Védánta-sútře.“ Sárvabhauma Bhattáčárja patřil k májávádské škole a můžeme tedy vidĕt, že naslouchání považují za důležité dokonce i májávádíni, kteří zdůrazňují naslouchání Védánta-sútře. Vaišnavové neboli oddaní Pána Kršny také naslouchají Védánta-sútře, ale nikoliv od májávádínů, jejichž chybné výklady naslouchání jen poskvrňují. Ve skutečnosti Védánta-sútře opravdu naslouchají pouze vaišnavové, neboť k ní nepřidávají scestné výklady. Když Kršna říká: „Jsem Nejvyšší,“ vaišnavové to přijímají. To je správný způsob naslouchání. Spekulativní výklady Védánta-sútry nebo Bhagavad-gíty ve stylu: „Slovo kṛṣṇa znamená to a kurukṣetra znamená ono“ jsou pouhou ztrátou času. Tĕmto písmům bychom mĕli naslouchat tak, jak jsou.

Assim, embora Caitanya Mahāprabhu concordasse em ouvir o Vedānta da parte de Sārvabhauma Bhaṭṭācārya, Ele simplesmente continuou ouvindo por muitos dias sem perguntar nada. Finalmente, Sārvabhauma Bhaṭṭācārya disse: “Meu querido rapaz, Você está ouvindo, mas não fez nenhuma pergunta. Por que está fazendo isto? Porque Você não está compreendendo?! Qual a razão de permanecer em silêncio?” Caitanya Mahāprabhu respondeu: “Sim, Eu compreendo. Mas estou em silêncio porque você está explicando o Vedānta-sūtra de uma maneira especulativa. Por isso, estou apenas ouvindo os versos do Vedānta-sūtra, mas, na verdade, não estou ouvindo você”. Assim, indiretamente, Ele disse: “Você está explicando o significado tolamente”. Mais tarde Ele disse: “Os versos do Vedānta-sūtra são como o brilho do Sol, mas suas explicações são como nuvens, cobrindo-o”.

I když Čaitanja Maháprabhu souhlasil s tím, že bude naslouchat Védántĕ od Sárvabhaumy Bhattáčárji, nĕkolik dní pouze poslouchal a nekladl žádné otázky. Sárvabhauma Bhattáčárja Mu nakonec řekl: „Drahý chlapče, posloucháš, ale nemáš žádné otázky. Proč? Nerozumíš tomu, co říkám? Proč se na nic neptáš?“ Čaitanja Maháprabhu odpovĕdĕl: „Všemu rozumím. Nemám ale žádné otázky, protože vykládáš Védánta-sútru spekulativním způsobem. Proto jen poslouchám verše Védánta-sútry a nikoliv tvé výklady.“ Nepřímo tak řekl: „Tvá vysvĕtlení jsou chybná.“ Pozdĕji dodal: „Verše Védánta-sútry jsou jasné jako slunce, ale tvé výklady jsou jako mraky, které je zakrývají.“

Ninguém precisa de uma lâmpada para ver o Sol. Todos podem vê-lo. Mas, se o Sol é coberto por uma nuvem, torna-se muito difícil vê-lo. Analogamente, o Vedānta-sūtra é como o Sol, mas as interpretações māyāvāda encobrem seu verdadeiro significado. Os māyāvādīs nunca aceitam o significado direto. Mesmo grandes líderes políticos, que estão influenciados pela filosofia māyāvāda, encobrem o significado da literatura védica por especularem. Eles dizem: “Kurukṣetra significa isto, e dharma-kṣetra significa aquilo”. Nossa política, entretanto, deve ser a de ouvir o original como ele é. Assim será eficaz. Śravaṇaṁ kīrtaṇaṁ viṣṇoḥ. Deve-se ouvir sobre Viṣṇu como Ele é. Assim, pode-se meditar em Viṣṇu e lembrar-se dEle (smaranti). Desse modo, fica-se jubilante (nandanti). A palavra nandana significa “agradável”, e dessa maneira, entra-se em contato com o reservatório de prazer.

Pokud chceme vidĕt slunce, nepotřebujeme lampu. Všichni ho můžeme vidĕt. Když je ale slunce zakryté mraky, uvidíme ho jen tĕžko. Védánta-sútra je jako slunce, ale májávádské výklady její skutečný význam zakrývají. Májávádíni nikdy nepřijmou přímý význam. Dokonce i velcí političtí vůdci, kteří jsou ovlivnĕni májávádskou filozofií, zakrývají pravý význam védské literatury svými spekulacemi: „Kurukṣetraznamená toto a dharma-kṣetra znamená tamto.“ Mĕli bychom proto poslouchat původní text, takový, jaký opravdu je. Potom bude mít naše naslouchání správný účinek. Śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ: mĕli bychom naslouchat o Višnuovi takovém, jaký je. Potom o Nĕm můžeme meditovat a vzpomínat na Nĕho (smaranti). Díky tomu budeme šťastní (nandanti). Slovo nandana znamená „přinášející potĕšení“. Tímto způsobem můžeme přijít do styku se zdrojem veškeré radosti.

Por conseguinte, aqueles que estão cultivando a consciência de Kṛṣṇa têm de ouvir sobre Kṛṣṇa, falar sobre Kṛṣṇa e agir somente em relação a Kṛṣṇa. “Através deste processo”, Kuntīdevī diz ao Senhor “a pessoa, um dia, chegará a ver Você”. E quando se vê a Deus, Kṛṣṇa, qual é o resultado? Bhava-pravāhoparanam. A palavra pravāha significa “correnteza”. Quando existem correntezas muito fortes em um rio, e um animal é jogado na água, a correnteza o arrasta. De forma similar, estamos sendo levados pelas correntezas da natureza material, que vêm uma após outra, como as enormes ondas do Oceano Pacífico. Porque estamos sob a influência dos três modos da natureza material (prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ), estamos sendo levados embora. Portanto, Bhaktivinoda Ṭhākura diz, māyāra vaśe yaccha bhese: “Você está sendo arrastado, levado pelas correntezas da natureza material”. Tais correntezas são a fome e sede, nascimento, morte e velhice – as correntezas da ilusão. Nós somos almas espirituais, mas, porque fomos postos neste oceano material, as correntezas estão nos levando embora. Entretanto, se nos ocuparmos, vinte e quatro horas por dia, em ouvir, cantar e servir Kṛṣṇa seriamente, a correnteza cessará.

Chceme-li rozvíjet své vĕdomí Kršny, musíme naslouchat o Kršnovi, hovořit o Kršnovi a zabývat se pouze tím, co je spojené s Kršnou. Kuntídéví říká Pánu, že tímto způsobem Ho každý může jednou spatřit. A jaký bude mít účinek, když spatříme Boha, Kršnu? Bhava-pravāhoparamam. Slovo pravāha znamená „proud“. Když jsou v řece velice silné proudy a nĕjaké zvíře do ní spadne, proud ho odnese. I my jsme podobnĕ unášeni proudy hmotné přírody, které přicházejí jeden za druhým, jako velké vlny v Tichém oceánu. Jelikož jsme v sevření tří kvalit hmotné přírody (prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ), její proudy nás neustále unášejí. Bhaktivinód Thákur proto říká: māyāra vaśe yaccha bhese'    —    „Jsi unášen proudy hmotné přírody.“ Jsou to proudy hladu a žíznĕ, zrození, smrti a stáří, proudy klamu a iluze. Jsme duše, ale jelikož jsme v tomto hmotném oceánu, jsme unášeni neustále dál a dál. Tyto proudy se ale zastaví, když se dvacet čtyři hodin dennĕ s naprostou upřímností zamĕstnáme nasloucháním, zpíváním a službou Kršnovi.

Onde cessará a correnteza? Kuntīdevī diz ao Senhor, padāmbujam: “Ela cessará nos Seus pés de lótus”. Temos de aprender a ver os pés de lótus de Kṛṣṇa e a oferecer uma folha de tulasī e polpa de sândalo aos pés de lótus do Senhor. Aí, então, essa correnteza da vida material cessará.

Kde se tento proud zastaví? Kuntídéví říká Pánu: padāmbujam. „Zastaví se u Tvých lotosových nohou.“ Musíme se naučit vidĕt Kršnovy lotosové nohy a obĕtovat lotosovým nohám Pána tulasí a santálovou pastu    —    pak se proud hmotného života zastaví.

Pode haver muitas correntezas no oceano, mas, quem consegue um bom barco pode atravessá-las muito bem. Como está mencionado em outro verso do Śrīmad-Bhāgavatam (10.14.58), samāśritā ye pada-pallava-plavam. A pétala do lótus é algo como um pequeno barco. Portanto, esse verso diz que, se alguém se refugia no barco de pétalas dos pés de lótus de Kṛṣṇa, o grande oceano de nascimento e morte se tornará insignificante como a água contida na pegada de um bezerro. Na Índia, durante a estação chuvosa, as estradas ficam lamacentas, e, quando as vacas e bezerros andam, fazem buracos, onde a água se acumula. Contudo, é evidente que é muito fácil pular por sobre uma dúzia de tais pegadas a qualquer momento. De forma similar, embora para outros o mundo de nascimento e morte seja tal como um grande oceano, para o devoto é como uma pegada (bhavāmbudhīr vatsa-padam), e ele pode pulá-la muito facilmente. Dessa maneira, o devoto alcança paraṁ padam, o reino supremo. Então, o que é este mundo material? Padaṁ padaṁ yad vipadām: este não é um lugar para devotos, e sim para pessoas que estejam sofrendo. Kuntīdevī sugere, portanto: “A consciência de Kṛṣṇa é o remédio para seu sofrimento. Tome-a e seja feliz”.

V oceánu je mnoho proudů, ale když plujeme na dobré lodi, všechny je snadno překonáme. V jiném verši Šrímad-Bhágavatamu (10.14.58) se říká: samāśritā ye pada-pallava-plavam. Okvĕtní lístek lotosu je jako malá loď, a když vyhledáme útočištĕ na takové lodi    —    na lístku Kršnových lotosových nohou    —    velký oceán zrození a smrti se stane stejnĕ bezvýznamný, jako trocha vody, která se vejde do otisku kopýtka telete. Bĕhem období dešťů jsou cesty v Indii velice rozblácené a krávy a telata za sebou nechávají otisky kopyt, které se plní vodou. Každý může lehce přeskočit i tucet takových louží. I když pro nĕkoho může být oceán zrození a smrtí nesmírnĕ velký, pro oddaného je stejný jako malá kaluž (bhavāmbudhir vatsa-padam), kterou může velice snadno přeskočit. Oddaný tak dosáhne paraṁ padam neboli nejvyššího sídla. A co tento hmotný svĕt? Padaṁ padaṁ yad vipadām: není to místo pro oddané, ale pro lidi, kteří trpí. Kuntídéví proto říká: „Vĕdomí Kršny je lékem na tvoje utrpení. Užívej ho a buď šťastný.“