Capítulo 35

35. KAPITOLA

Os Sentimentos de Saudade das Gopīs

Gópí cítí odloučení

As gopīs de Vṛndāvana eram tão apegadas a Kṛṣṇa que não se satisfaziam só com a dança da rāsa à noite. De dia também, elas queriam se associar com Ele e gozar-Lhe a companhia. Quando Kṛṣṇa ia para a floresta com Seus amigos pastores e as vacas, as gopīs não participavam fisicamente, mas seus corações iam com Ele. E porque seus corações iam, elas eram capazes de desfrutar a companhia dEle por meio de intenso sentimento de separação. Adquirir esse intenso sentimento de separação é o ensinamento do Senhor Caitanya e de Sua sucessão discipular direta, os Gosvāmīs. Quando não temos contato físico com Kṛṣṇa, podemos nos associar com Ele através do sentimento de separação, da mesma forma como as gopīs. A forma, a qualidade, os passatempos e o séquito transcendentais de Kṛṣṇa são idênticos a Ele. Há nove diferentes espécies de serviço devocional. O serviço devocional em sentimento de separação eleva o devoto ao nível mais alto da perfeição, ao nível das gopīs.

Gópí z Vrindávanu byly ke Krišnovi tak připoutané, že se nespokojily jenom s tancem rāsa v noci. Chtěly s Ním být a těšit se z Jeho společnosti i ve dne. Když Krišna odešel se svými přáteli pasáčky a krávami do lesa, gópí se nezúčastnily fyzicky, ale jejich srdce šla s Ním. Tak se mohly těšit z Jeho společnosti prostřednictvím silných pocitů odloučení. Získat tento silný pocit odloučení je učení Pána Čaitanji a Jeho přímé učednické posloupnosti Gósvámích. Když nejsme ve fyzickém styku s Krišnou, můžeme se s Ním stýkat jako gópí — prostřednictvím pocitů odloučení. Krišnova transcendentální podoba, vlastnosti, zábavy i doprovod jsou s Ním totožné. Existuje devět způsobů oddané služby. Oddaná služba Krišnovi s pocity odloučení povyšuje oddaného na nejvyšší úroveň dokonalosti, na úroveň gópí.

Śrīnivāsācārya, em sua oração em louvor aos seis Gosvāmīs, afirma que os Gosvāmīs abandonaram a opulência material do serviço do governo e a nobreza e foram para Vṛndāvana, onde viviam como pedintes comuns, mendigando de porta em porta. Contudo, estavam tão enriquecidos com os sentimentos de saudade das gopīs que sentiam prazer transcendental a cada momento. Igualmente, quando o Senhor Caitanya estava em Jagannātha Purī, Ele fazia o papel de Rādhārāṇī, sentindo a separação de Kṛṣṇa. Aqueles que estão na sucessão discipular da Mādhva-Gauḍīya-sampradāya também devem sentir saudades de Kṛṣṇa, adorar Sua forma transcendental e discutir Seus transcendentais ensinamentos, passatempos, qualidades e séquito. Isso enriquecerá os devotos com a mais elevada perfeição devocional, pois sentir constante separação ao se ocupar no serviço do Senhor é a perfeição da consciência de Kṛṣṇa.

Šrínivásáčárja říká v modlitbě k šesti Gósvámím, že se vzdali hmotného bohatství vládní služby a života princů a odešli do Vrindávanu, kde žili jako obyčejní mniši, kteří chodili žebrat od domu k domu. Byli ale tak naplněni pocity odloučení gópí, že každým okamžikem prožívali transcendentální blaženost. Podobně Pán Čaitanja, když pobýval v Džagannáth Purí, byl v rozpoložení Rádhárání odloučené od Krišny. Ti, kdo patří do učednické posloupnosti Mádhva-gaudíja-sampradáji, by měli vždy cítit odloučení od Krišny, uctívat Jeho transcendentální podobu a rozmlouvat o Jeho transcendentálním učení, Jeho zábavách, Jeho vlastnostech a Jeho doprovodu. To je povznese na nejvyšší úroveň oddané dokonalosti. Cítit neustálé odloučení při vykonávání služby Pánu je dokonalost vědomí Krišny.

As gopīs costumavam falar sobre Kṛṣṇa entre si, e suas conversas eram assim: “Minhas queridas amigas”, dizia uma gopī, “vocês sabem que, quando Kṛṣṇa Se deita no chão, Ele Se apoia sobre o cotovelo esquerdo e Sua cabeça repousa sobre a mão esquerda? Ele mexe as atraentes sobrancelhas enquanto toca flauta com Seus dedos delicados, e o som produzido cria uma atmosfera tão agradável que os moradores dos planetas celestes, que viajam no espaço com suas esposas e entes queridos, param seus aeroplanos por estarem atônitos com a vibração da flauta. As esposas dos semideuses que estão nos aeroplanos ficam, então, muito envergonhadas de suas qualificações para o canto e a música. Não só isso, mas elas se afligem com amor conjugal, e seu cabelo se solta e seus vestidos justos logo se afrouxam”.

Gópí se mezi sebou bavily o Krišnovi následujícím způsobem. “Mé milé přítelkyně,” řekla jedna gópí, “víte, že když Krišna leží na zemi, opírá se o levý loket a hlavu si drží na levé dlani? Pohybuje svým přitažlivým obočím, jemnými prsty hraje na flétnu a tóny, které vyluzuje, vytvářejí tak pěknou atmosféru, že polobozi z nebeských planet, kteří cestují prostorem s manželkami a milenkami, zastavují svá letadla, ohromeni zvuky Jeho flétny. Ženy polobohů sedící v letadlech se tehdy stydí za svůj zpěv a hudební nadání. Nejen to, ale také zatouží po milostné lásce a jejich vlasy a utažené oděvy se hned uvolní.”

Outra gopī disse: “Minhas queridas amigas, Kṛṣṇa é tão belo que a deusa da fortuna permanece sempre em Seu peito, e Ele está sempre adornado com um colar de ouro. O belo Kṛṣṇa toca a flauta para animar os corações de muitos devotos. Ele é o único amigo das entidades vivas sofredoras. Quando toca a flauta, todas as vacas e outros animais de Vṛndāvana, embora estejam comendo, apenas tomam um bocado de comida em sua boca e param de mastigar. Suas orelhas ficam eretas e eles ficam aturdidos. Eles não parecem vivos, mas, sim, animais pintados. O toque da flauta de Kṛṣṇa é tão atraente que até mesmo os animais ficam encantados, para não dizer de nós mesmas!”

Jiná gópí řekla: “Moje milé přítelkyně, Krišna je tak nádherný, že bohyně štěstí vždy spočívá na Jeho hrudi. Stále Ho zdobí zlatý náhrdelník. Krásný Krišna hraje na flétnu proto, aby těšil srdce mnoha oddaných. Je jediným přítelem trpících živých bytostí. Když se krávy a jiná zvířata z Vrindávanu pasou a Krišna začne hrát, přestanou žvýkat, stojí s plnou tlamou, a v ohromení vztyčí uši. Vypadají, jako kdyby nebyla živá, ale namalovaná. Krišnova hra na flétnu je tak přitažlivá, že okouzluje i zvířata. Co potom říci o nás?”

Outra gopī disse: “Minhas queridas amigas, não só os animais vivos, mas até mesmo os objetos inanimados, como os rios e lagos de Vṛndāvana, também ficam aturdidos quando Kṛṣṇa passa com penas de pavão na cabeça e com o corpo untado com os corantes minerais de Vṛndāvana. Com folhas e flores enfeitando Seu corpo, Ele parece um herói. Quando toca flauta e, com Balarāma, chama as vacas, o rio Yamunā para de correr e espera que o ar traga a poeira de Seus pés de lótus. O rio Yamunā é infeliz como nós; ele não consegue a misericórdia de Kṛṣṇa. O rio simplesmente fica aturdido, parando suas ondas assim como nós também paramos na expectativa da chegada de Kṛṣṇa”. Na ausência de Kṛṣṇa, as gopīs derramavam constantes lágrimas, mas, às vezes, quando esperavam que Kṛṣṇa viesse, elas paravam de chorar. Contudo, quando viam que Kṛṣṇa não vinha, elas ficavam frustradas de novo e voltavam a chorar.

Další gópí promluvila: “Moje milé přítelkyně, nejen živá zvířata, ale i neživé věci, jako řeky a jezera, jsou ohromené, když kolem nich přejde Krišna s pavím perem zastrčeným ve vlasech a tělem potřeným vrindávanskými hlinkami. Jelikož má tělo ozdobené lístky a květy, vypadá jako nějaký hrdina. Když hraje na flétnu a s Balarámou svolává krávy, řeka Jamuná přestává téci a čeká, až k ní vánek donese prach z Jeho lotosových nohou. Je stejně nešťastná jako my; ani ona nedostává Krišnovu milost. Jen zůstává strnulá a zastavuje svoje vlny, jako i my přestáváme plakat pro Krišnu, když nás naplňuje očekávání.”

Kṛṣṇa é a Personalidade de Deus original, a origem de todas as formas de Viṣṇu, e os vaqueirinhos são todos semideuses. O Senhor Viṣṇu está sempre cercado de diferentes semideuses adoradores de Sua personalidade, como o senhor Śiva, o senhor Brahmā, Indra, Candra e outros. Quando Kṛṣṇa viajava através da floresta de Vṛndāvana ou andava na colina Govardhana, Ele era acompanhado pelos vaqueirinhos. Enquanto andava, Ele tocava Sua flauta para chamar as vacas. Só pela companhia dEle, as árvores e as plantas da floresta tornavam-se imediatamente conscientes de Kṛṣṇa. Uma pessoa consciente de Kṛṣṇa sacrifica tudo para Kṛṣṇa. Embora as árvores e as plantas não sejam muito avançadas em consciência, elas, pela associação com Kṛṣṇa e com os amigos dEle, também podem se tornar conscientes de Kṛṣṇa e, assim, desejar entregar tudo o que têm – seus frutos, as flores e o mel que cai sem cessar de seus galhos – a Kṛṣṇa.

V Krišnově nepřítomnosti gópí neustále plakaly, ale někdy přestaly naříkat, když čekaly, že se vrátí. Jakmile však zjistily, že Krišna nepřichází, znovu propadly pocitu marnosti a nářku. Krišna je původní Osobnost Božství, původ všech Višnuových podob, a všichni pasáčkové jsou polobozi. Pána Višnua vždy obklopují a uctívají různí polobozi, jako je Pán Šiva, Pán Brahmá, Indra, Čandra a jiní. Když Krišna putoval vrindávanským lesem nebo kráčel po kopci Góvardhanu, doprovázeli Ho pasáčkové krav. Cestou hrál na flétnu, a tak svolával svoje krávy. V Jeho přítomnosti se stromy, rostliny a ostatní vegetace v lese okamžitě staly vědomými si Krišny. Člověk vědomý si Krišny obětuje všechno Krišnovi. Stromy a rostliny nemají příliš vyvinuté vědomí, ale stykem s Krišnou a Jeho přáteli se také stávaly vědomými si Krišny. Pak chtěly dát všechno—vše, co měly — své plody, květy a med, který jim nepřetržitě stékal z větví.

Quando Kṛṣṇa andava na margem do Yamunā, Ele era visto belamente decorado com tilaka em Sua testa. Usava guirlandas de diferentes espécies de flores silvestres, e Seu corpo estava untado com polpa de sândalo e folhas de tulasī. Os abelhões enlouqueciam por causa da fragrância e doçura da atmosfera. Estando satisfeito com o zumbir das abelhas, Kṛṣṇa tocava flauta, e, juntos, os sons ficavam tão doces que os animais aquáticos e os grous, cisnes, patos e outras aves se encantavam. Ao invés de nadar ou voar, eles ficavam atordoados – fechavam os olhos e entravam em transe de meditação adorando Kṛṣṇa.

Když Krišna procházel podél břehu Jamuny, čelo Mu zdobil pěkný tilak, kolem krku Mu visela girlanda z různých lesních květů a tělo měl potřené pastou ze santálového dřeva a pokryté lístky tulasí. Čmeláci šíleli po sladké vůni naplňující ovzduší. Krišna, potěšený bzučením včel, hrál na flétnu a tyto zvuky byly společně tak příjemné na poslech, že vodní ptáci, jako jeřábi, labutě a kachny, byli okouzleni. Místo aby plavali nebo létali, zkameněli. Zavřeli oči a pohroužili se do meditačního transu, kterým uctívali Krišnu.

Uma gopī disse: “Minhas queridas amigas, Kṛṣṇa e Balarāma estão usando roupas elegantes e brincos e colares de pérolas. Eles Se divertem no cume da colina Govardhana, e tudo fica absorto em prazer transcendental quando Kṛṣṇa toca Sua flauta, encantando toda a manifestação criada. Quando Ele toca, as nuvens param seu alto ribombar por sentirem medo dEle. Em vez de perturbar a vibração de Sua flauta, elas respondem com uma suave trovoada e, assim, felicitam Kṛṣṇa, seu amigo”.

Jedna gópí řekla: “Mé milé přítelkyně, Krišna a Balaráma jsou krásně ozdobeni náušnicemi a perlovými náhrdelníky. Vesele se baví na kopci Góvardhanu, a když Krišna hraje na flétnu, okouzluje celé stvoření a všechno se utápí v transcendentální blaženosti. Mraky při Jeho hře ve strachu z Něho přestanou vydávat hlasité hřmění. Aby nerušily tóny Jeho flétny, jen odpovídají mírným duněním, kterým Krišnovi, svému příteli, blahopřejí.”

Kṛṣṇa é tido como o amigo da nuvem porque tanto a nuvem quanto Kṛṣṇa satisfazem as pessoas quando estas estão perturbadas. Quando estão se queimando devido ao calor excessivo, as pessoas se satisfazem com chuva trazida pelas nuvens. Assim também, quando as pessoas na vida materialista se perturbam com o fogo ardente dos sofrimentos materiais, Kṛṣṇa lhes dá alívio. A nuvem e Kṛṣṇa, sendo da mesma cor, são considerados amigos. Desejando congratular-se com seu amigo superior, a nuvem derramou não água, mas pequenas flores, e cobriu a cabeça de Kṛṣṇa para protegê-lO dos raios ardentes do Sol.

Krišna je považován za přítele mraku, protože jak On, tak mrak uklidňují lidi, když jsou rozrušení. Když lidi spaluje příliš velké horko, mrak je utěší deštěm. A když lidi žijící materialistickým životem rozrušuje planoucí oheň hmotných bolestí, vědomí Krišny jim poskytne podobnou úlevu. Mrak i Krišna mají také stejnou barvu, a proto jsou považováni za přátele. S touhou poblahopřát svému významnému příteli mrak nespouštěl na zem vodu, ale déšť malých květů, a aby Krišnu ochránil před prudkými slunečními paprsky, zastínil Mu hlavu jako slunečník.

Uma das gopīs falou a mãe Yaśodā: “Minha querida mãe, seu filho é muito habilidoso entre os vaqueirinhos. Ele conhece todas as diferentes artes de como cuidar das vacas e de como tocar flauta. Ele compõe Suas próprias canções e, para entoá-las, Ele leva a flauta à boca. Quando toca, ou de manhã ou de tarde, todos os semideuses, como o senhor Śiva, Brahmā, Indra e Candra, baixam a cabeça e ouvem com grande atenção. Embora sejam muito eruditos e habilidosos, eles não podem entender o arranjo musical da flauta de Kṛṣṇa. Eles apenas escutam com atenção e esforçam-se por entender, mas ficam confusos e nada mais”.

Jedna z gópí řekla matce Jašódě: “Moje milá maminko, tvůj syn vyniká mezi všemi pasáčky. Ovládá všechna různá umění, jak ohlídat krávy a jak hrát na flétnu. Skládá vlastní písně a pak přiloží flétnu k ústům, aby je hrál. Když hraje, ať už ráno, nebo večer, všichni polobozi včetně Pána Šivy, Brahmy, Indry a Čandry sklánějí hlavy a s napjatou pozorností poslouchají. I když jsou to velcí učenci a mistři, nechápou, jaká hudba z Krišnovy flétny vychází. Pozorně poslouchají a snaží se ji pochopit, ale jsou jen zmatení a nic víc.”

Outra gopī disse: “Minha querida amiga, quando Kṛṣṇa volta para casa com as vacas, as marcas das solas de Seus pés – com bandeira, raio, tridente e flor de lótus – aliviam a dor que a terra sente quando as vacas a atravessam. Ele anda em um passo muito atraente e leva conSigo a flauta. Só de olhar para Ele, sentimos o desejo de gozar Sua companhia. Nesse momento, nossos movimentos cessam. Tornamo-nos como árvores e ficamos perfeitamente imóveis. Até esquecemos nossa aparência”.

Jiná gópí řekla: “Moje milé přítelkyně, když se Krišna vrací s krávami domů, otisky Jeho chodidel — s praporkem, bleskem, trojzubcem a lotosovým květem—zmírňují bolest, kterou země cítí, když po ní dupou krávy. Kráčí způsobem, který je tak přitažlivý, a nese si svou flétnu. Když na Něho jen pohlédneme, zmocní se nás chtivá touha užívat si v Jeho společnosti. V tom okamžiku nejsme schopny pohybu. Stojíme nehybně jako stromy a ani nevíme o tom, že se nám uvolňují vlasy a šaty.”

Kṛṣṇa tinha muitos milhares de vacas, divididas em grupos de acordo com suas cores. Elas também tinham nomes diferentes conforme a cor. Quando Ele voltava do pasto, encontrava todas as vacas reunidas. Assim como os vaiṣṇavas contam 108 contas, que representam as 108 gopīs individuais, assim também Kṛṣṇa cantava em 108 contas para contar os diferentes grupos de vacas.

Krišna měl mnoho tisíc krav, rozdělených do skupin podle barev, podle kterých se také různě jmenovaly. Když se chystal k návratu z pastvin, sehnal všechny krávy dohromady. Tak jako vaišnavové počítají na růženci se 108 korálky, které zastupují 108 gópí, Krišna počítal na 108 korálcích různá stáda krav.

“Quando Kṛṣṇa volta, Ele tem uma guirlanda de folhas de tulasī”, uma gopī descreveu-O a uma amiga. “Ele coloca a mão no ombro de um vaqueirinho e começa a soprar Sua flauta transcendental. As esposas do veado negro ficam encantadas ao ouvir a vibração de Sua flauta, que se assemelha à vibração da vīṇā. As corças vão até Kṛṣṇa e ficam tão encantadas que ficam imóveis, esquecidas de seus esposos e casa. Assim como nós, que ficamos encantadas com o oceano das qualidades transcendentais de Kṛṣṇa, a corça se encanta com a vibração da flauta dEle”.

“Když se Krišna vrací domů, má na krku girlandu z lístků tulasí,” popisovala Krišnu jedna gópí své přítelkyni. “Položí ruku na rameno některého z pasáčků a začne hrát na svou transcendentální flétnu. Její tóny připomínají zvuky víny, a když je slyší družky černého jelínka, jsou unesené. Přicházejí ke Krišnovi a jsou tak očarované, že bez hnutí stojí a zapomínají na své domovy a manžely. Stejně jako my jsme okouzlené oceánem Krišnových transcendentálních vlastností, jsou laňky okouzlené tóny Jeho flétny.”

Outra gopī disse a mãe Yaśodā: “Minha querida mãe, quando seu filho volta para casa, Ele Se enfeita com os botões da flor kunda e toca flauta só para iluminar e alegrar Seus amigos. A brisa que sopra do sul, sendo perfumada e muito fresca, torna agradável a atmosfera. Semideuses menores, como os gandharvas e siddhas, aproveitam-se desta atmosfera e oferecem orações a Kṛṣṇa soando seus clarins e tambores. Kṛṣṇa é muito gentil com os habitantes de Vrajabhūmi, Vṛndāvana, e, quando Ele volta do pasto, com Suas vacas e amigos, Ele é lembrado como aquele que ergueu a colina Govardhana. Aproveitando esta oportunidade, os semideuses mais importantes, como o senhor Brahmā e o senhor Śiva, descem para oferecer suas orações vespertinas e acompanham os vaqueirinhos na glorificação das qualidades de Kṛṣṇa.

Jiná gópí řekla matce Jašódě: “Moje milá matko, když se tvůj syn vrací domů, ozdobí se poupaty jasmínu, a aby potěšil a rozradostnil své přátele, hraje na flétnu. Jižní větřík vytváří příjemnou atmosféru, protože je voňavý a chladivý. Nižší polobozi, jako jsou Gandharvové a Siddhové, využívají této atmosféry k tomu, aby se k tvému synovi modlili hrou na trubky a bubny. Krišna je velice laskavý k obyvatelům Vradžabhúmi, Vrindávanu, a když se vrací s krávami a přáteli domů, všichni na Něho vzpomínají jako na toho, kdo zvedl kopec Góvardhan. Nejvýše postavení polobozi, jako je Pán Brahmá a Pán Šiva, při této příležitosti sestupují, aby přednesli své večerní modlitby, a společně s pasáčky opěvují Krišnovy vlastnosti.

“Kṛṣṇa, nascido no oceano do ventre de Devakī, é comparado à Lua. Quando volta de tarde, Ele parece cansado, mas, assim mesmo, tenta alegrar os habitantes de Vṛndāvana com Sua presença auspiciosa. Quando Kṛṣṇa volta, usando guirlandas de flores, Seu rosto parece belíssimo. Ele chega a Vṛndāvana com um andar parecido com o do elefante, e entra devagar em casa. Com Sua volta, os homens, mulheres e vacas de Vṛndāvana logo se esquecem do calor abrasante do dia”.

Krišna je přirovnáván k měsíci, který vyšel z oceánu, jímž bylo lůno Dévakí. Když večer přichází zpátky domů, vypadá unaveně, ale přesto se snaží potěšit obyvatele Vrindávanu svou přítomností, která nosí štěstí. Je ověnčený květy, když se vrací, a Jeho obličej, ozdobený zlatými náušnicemi, vypadá překrásně. Vchází do Vrindávanu důstojným krokem slona a pomalu jde do svého domu. Muži, ženy i krávy ve Vrindávanu při Jeho návratu okamžitě zapomínají na spalující žár dne.”

Estas descrições dos passatempos e das atividades transcendentais de Kṛṣṇa eram lembradas pelas gopīs enquanto Ele estava ausente de Vṛndāvana. Elas nos dão alguma ideia de quão atrativo Kṛṣṇa é, não apenas para os seres humanos, mas também para todos os objetos animados e inanimados. Em Vṛndāvana, as árvores, as plantas, a água e os animais, como os veados e vacas – tudo e todos – são atraídos por Kṛṣṇa. Essa é a descrição perfeita da atração de Kṛṣṇa. O exemplo das gopīs é muito instrutivo para quem está tentando absorver-se em consciência de Kṛṣṇa. É muito fácil alguém se associar com Kṛṣṇa simplesmente lembrando-se de Seus passatempos transcendentais. Todos têm uma tendência a amar alguém. Kṛṣṇa ser o objeto do amor é o ponto central da consciência de Kṛṣṇa. Pelo canto constante do mantra Hare Kṛṣṇa e pela lembrança dos passatempos transcendentais de Kṛṣṇa, podemos estar em plena consciência de Kṛṣṇa e, assim, tornar a nossa vida sublime e fecunda.

Na takové popisy Krišnových transcendentálních zábav a činností vzpomínaly gópí, když nebyl ve Vrindávanu. Z toho si můžeme udělat představu, jak je Krišna přitažlivý, nejen pro lidské bytosti, ale pro všechno živé i neživé. Ve Vrindávanu jsou všichni a všechno přitahováno ke Krišnovi, včetně stromů, rostlin, vody i zvířata, jako jsou laně a krávy. To je dokonalý popis Krišnovy všezahrnující přitažlivosti. Příklad gópí je velice poučný pro lidi, kteří se snaží pohroužit se do vědomí Krišny. Můžeme se s Krišnou velice jednoduše sdružovat pouhým vzpomínáním na Jeho transcendentální zábavy. Všichni máme sklon někoho milovat. Ústředním bodem vědomí Krišny je, že cílem naší lásky by měl být Krišna. Když budeme neustále zpívat Hare Krišna mantru a vzpomínat na Krišnovy transcendentální zábavy, můžeme si být plně vědomi Krišny, a tak bude náš život vznešený a úspěšný.

Neste ponto, encerram-se os significados Bhaktivedanta do capítulo trinta e cinco de Kṛṣṇa, intitulado “Os Sentimentos de Saudade das Gopīs”.

Takto končí Bhaktivédántův výklad 35. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Gópí cítí odloučení”.