Šríla Rúpa Gósvámí uvedl, že jeho starší bratr (Sanátana Gósvámí) sestavil Hari-bhakti-vilásu, aby poskytl vaišnavům vedení a zmínil se o mnoha pravidlech a pokynech, které mají vaišnavové dodržovat. Některé z nich jsou velice význačné a důležité, a Šríla Rúpa Gósvámí se nyní o těchto velice důležitých bodech pro náš prospěch zmíní. Tím chceme říci, že Šríla Rúpa Gósvámí se hodlá zmínit pouze o základních zásadách a ne o detailech. Základní zásadou například je, že člověk musí přijmout duchovního mistra. Upřesnění, jak člověk dodržuje pokyny duchovního mistra, se považuje za detail. Když člověk například dodržuje pokyn svého duchovního mistra, a tento pokyn se liší od pokynů jiného duchovního mistra, říkáme tomu detailní informace. Základní zásada přijmout duchovního mistra platí pro všechny, i když detaily se mohou lišit. Šríla Rúpa Gósvámí se zde nechce rozepisovat o detailech, ale chce nám předložit pouze základní pravidla.

Vyjmenovává následující základní zásady: (1) odevzdat se pod ochranu lotosových nohou pravého duchovního mistra, (2) dostat zasvěcení od duchovního mistra a učit se od něj, jak vykonávat oddanou službu, (3) dodržovat nařízení duchovního mistra s vírou a oddaností, (4) následovat pod vedením duchovního mistra šlépěje velkých áčárjů (učitelů), (5) dotazovat se duchovního mistra, jak pokročit ve vědomí Kršny, (6) být připraven vzdát se všeho hmotného pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství, Šrí Kršny (to znamená, že když oddaně sloužíme Kršnovi, musíme být připraveni vzdát se něčeho, čeho se vzdáváme neradi, a také musíme přijmout něco, co možná přijímáme neradi), (7) žít na posvátném poutním místě jako je Dváraká a Vrndávana, (8) přijímat pouze to, co je nezbytné, neboli zabývat se hmotným světem jen pokud je to nezbytné, (9) dodržovat postní dny na Ékádaší a (10) uctívat posvátné stromy jako je banyánovník.

Těchto deset bodů je předběžně nutných pro začátek oddané služby podle usměrňujících zásad. Když začínající oddaný bude na počátku dodržovat výše zmíněných deset zásad, udělá ve vědomí Kršny rychlý pokrok.

Další pokyny jsou následující: (1) Měli bychom přísně opustit společnost neoddaných. (2) Neměli bychom poučovat člověka, který netouží přijmout oddanou službu. (3) Neměli bychom být příliš nadšení do stavění drahých chrámů či klášterů. (4) Neměli bychom se snažit číst příliš mnoho knih ani bychom neměli uvažovat o myšlence, že si budeme vydělávat na živobytí přednáškami nebo profesionálním přednášení Šrímad Bhágavatamu nebo Bhagavad-gíty. (5) Neměli bychom zanedbávat obyčejné záležitosti. (6) Neměli bychom podléhat nářku při ztrátě ani radosti při zisku. (7) Neměli bychom být neuctiví k polobohům. (8) Neměli bychom zbytečně sužovat žádnou živou bytost. (9) Měli bychom se pečlivě vyhýbat různým přestupkům při zpívání svatého jména Pána a při uctívání Božstva v chrámu. (10) Neměli bychom nikdy tolerovat pomlouvání Nejvyšší Osobnosti Božství, Kršny, nebo Jeho oddaných.

Bez dodržování výše zmíněných deseti zásad se nemůžeme náležitě povznést na úroveň sādhana-bhakti neboli oddané služby v praxi. Šríla Rúpa Gósvámí se celkem zmínil o dvaceti bodech a všechny jsou velice důležité. Z těchto dvaceti jsou první tři nejdůležitější — totiž přijmout pravého duchovního mistra, obdržet od něj zasvěcení a s úctou a vážností mu sloužit.

Další důležité body jsou následující: (1) Měli bychom si zdobit tělo tilakem, což je znamení vaišnavy. (Jakmile člověk uvidí tyto znaky na těle vaišnavy, okamžitě si vzpomene na Kršnu. Pán Čaitanja řekl, že vaišnava je ten, na kterého když se někdo podívá, vzpomene si na Kršnu. Je proto nezbytné aby si vaišnava značil tělo tilakem, aby upamatoval ostatní na Kršnu.) (2) Při značení tilakem můžeme někdy napsat na tělo Haré Kršna. (3) Měli bychom přijímat květiny a girlandy, které byly obětovány Božstvu a duchovnímu mistrovi, a dávat je na své tělo. (4) Měli bychom se naučit tančit před Božstvy. (5) Měli bychom se naučit okamžitě se poklonit při zahlédnutí Božstva nebo duchovního mistra. (6) Při návštěvě chrámu Šrí Kršny bychom měli stát. (7) Je-li Božstvo vyneseno na procházku po ulici, oddaný by se měl okamžitě přidat k průvodu. (V této souvislosti se můžeme zmínit, že v Indii, zvláště v chrámech Višnua, jsou vedle velkého Božstva, které nepřetržitě stojí v hlavní části chrámu, také menší Božstva, která se berou večer na procházku. V některých chrámech je zvykem večer uspořádat velký průvod s hudbou a pěkným deštníkem nad Božstvy, která stojí na ozdobných trůnech na vozu či nosítkách, která nesou oddaní. Božstva vycházejí na ulici a procházejí se po okolí, zatímco sousedé vycházejí, aby nabídli prasádam. Všichni lidé v okolí průvod následují a je to velice pěkná událost. Když Božstva vychází, služebníci chrámu Jim předloží denní účty: tolik jsme získali, takové byly výdaje. Je to myšleno tak, že Božstva jsou pokládána za vlastníky všeho a všichni kněží a ostatní lidé, starající se o chrám, se považují za služebníky Božstev. Tento systém je velice starý a stále se dodržuje, a proto je zde zmíněno, že když je Božstvo na procházce, lidé by Ho měli následovat.) (8) Oddaný musí navštěvovat Višnuův chrám alespoň jednou nebo dvakrát denně, ráno a večer. (Ve Vrndávaně se to dodržuje velice přísně. Všichni oddaní ve městě jdou každé ráno a večer navštívit různé chrámy. V této době je po celém městě spousta lidí. Ve Vrndávaně je kolem pěti tisíc chrámů. Není samozřejmě možné navštívit všechny chrámy, je zde však alespoň tucet velkých a důležitých chrámů, které založili Gósvámí, a které bychom měli navštívit.)

(9) Musíme budovu chrámu alespoň třikrát uctivě obejít. (Každý chrám je postaven tak, aby se dal obcházet, a dělá se to alespoň třikrát. Někteří oddaní chodí kolem chrámu vícekrát — desetkrát, patnáctkrát — podle svých slibů. Gósvámí měli ve zvyku obcházet kopec Góvardhana.) Měli bychom také obcházet celou oblast Vrndávany. (10) Měli bychom uctívat Božstva v chrámu podle usměrňujících zásad. (Dělat ārati, obětovat prasádam, zdobit Božstva atd. — tyto věci musíme dodržovat pravidelně.) (11) Musíme prokazovat osobní služby Božstvu. (12) Musíme zpívat. (13) Musíme provádět sankírtan. (14) Musíme dělat džapu. (15) Musíme skládat Božstvům modlitby. (16) Musíme pronášet význačné modlitby. (16) Musíme ochutnávat mahā-prasādam (jídlo přímo z talíře, na kterém se obětovalo Božstvům). (18) Musíme pít čaranámrtu (voda z koupele Božstev, která se nabízí hostům.) (19) Musíme čichat k tyčinkám a květinám obětovaným Božstvu. (20) Musíme se dotknout lotosových nohou Božstev. (21) Musíme se dívat na Božstva s velkou oddaností. (22) Musíme v různé doby dělat ārati (ārātrika). (23) Musíme naslouchat o Pánovi a Jeho zábavách ze Šrímad Bhágavatamu, Bhagavad-gíty a podobných knih. (24) Musíme se modlit k Božstvu o milost. (25) Měli bychom vzpomínat na Božstva. (26) Měli bychom meditovat o Božstvu. (27) Měli bychom prokazovat nějakou dobrovolnou službu. (28) Měli bychom myslet na Pána jako na svého přítele. (29) Měli bychom obětovat všechno Pánu. (30) Měli bychom obětovat oblíbenou věc (jako jídlo nebo šaty). (31) Měli bychom podstoupit všemožná rizika a jednat v Kršnově zájmu. (32) Za každých podmínek bychom měli být odevzdanými dušemi. (33) Měli bychom zalévat keř tulasí. (34) Měli bychom pravidelně naslouchat Šrímad Bhágavatamu a podobným písmům. (35) Měli bychom žít na posvátných místech jako Mathurá, Vrndávana nebo Dváraká. (36) Měli bychom sloužit vaišnavům (oddaným). (37) Měli bychom si zařídit oddanou službu podle svých možností. (38) V měsíci Kárttika (říjen-listopad) bychom si měli vzít nějakou zvláštní službu a vykonávat ji. (39) Během Džanmáštamí (den Kršnova zjevení v tomto světě) bychom měli vykonat zvláštní službu. (40) Měli bychom dělat vše s velkou péčí a oddaností Božstvu. (41) Měli bychom s radostí vychutnávat čtení Bhágavatamu mezi oddanými a nechodit mezi neoddané. (42) Měli bychom se stýkat s pokročilejšími oddanými. (43) Měli bychom zpívat svaté jméno Pána. (44) Měli bychom žít v oblasti Mathury.

Usměrňující zásady jsou celkem šedesát čtyři. Již jsme se zmínili, že prvních deset jsou předběžné usměrňující zásady. Pak přijde deset následujících usměrňujících zásad a pak přidáme další čtyřicet čtyři činnosti. Dohromady tedy existují pro vykonávání oddané služby v praxi šedesát čtyři pravidla. Z těchto šedesáti čtyř pravidel je pět bodů velice důležitých — totiž uctívání Božstva, naslouchání Šrímad Bhágavatamu, stýkání se s oddanými, sankírtan a žití v Mathuře.

Šedesát čtyři body oddané služby by měly zahrnovat všechny činnosti našeho těla, mysli a řeči. Jak je uvedeno na začátku, usměrňující zásady oddané služby předepisují, že všechny naše smysly musí být zaměstnány ve službě Pánu. Upřesnění jak mohou být zaměstnány je popsáno ve výše zmíněných šedesáti čtyřech bodech. Šríla Rúpa Gósvámí nyní uvede citáty z různých písem, aby autentičnost mnoha z těchto bodů doložil.