Skip to main content

Kapitola čtyřicátá první

Přátelská oddanost

Když je oddaný stálý v oddané službě a různými příznaky extáze rozvinul a přivedl ke zralosti přátelskou náladu ve vztahu s Osobností Božství, jeho pocitům se říká přátelská nebo bratrská láska k Bohu.

Podnětem k takové přátelské lásce je Bůh samotný. Když je člověk osvobozen a objeví svůj věčný vztah k Nejvyššímu Pánu, samotný Pán se stane podnětem k rozvoji přátelské lásky. Věční společníci Pána ve Vrndávaně to popisují následovně: „Pán Hari, jehož tělesná barva je jako barva drahokamu indranīla, jehož úsměv je krásný jako květ kunda, jehož hedvábné šaty jsou žluté jako zlaté podzimní listí, jehož hruď krášlí girlandy květů, a jenž vždy hraje na flétnu — tento nepřítel démona Aghy neustále přitahuje naše srdce, když se toulá kolem Vrndávany.“

Existují podobné popisy přátelské lásky, která byla vyjádřená mimo oblast Vrndávany. Když Pánduovi synové v čele s Mahárádžou Judhišthirou spatřili na Kuruovském bitevním poli Kršnu v čtyřruké podobě, držící lasturu, disk, kyj a lotosový květ, úplně zapomněli na sebe samotné a ponořili se do oceánu sladkého štěstí. To ukazuje, jak všichni Pánduovi synové — král Judhišthira, Bhíma, Ardžuna, Nakula a Sahadéva — milovali Kršnu jako svého přítele.

Někdy vyvolávají přátelskou lásku různá jména, podoby, příslušenství a transcendentální vlastnosti. Kršnovy pěkné šaty, Jeho silně stavěné tělo, příznivé znaky na Jeho těle, Jeho znalost různých jazyků, Jeho učení v Bhagavad-gítě, Jeho neobyčejné nadání ve všech oblastech, Jeho projevy dokonalého poznání, Jeho milost, Jeho rytířství, Jeho chování jako milostného partnera, Jeho inteligence, Jeho schopnost odpouštět, Jeho připoutanost ke všem druhům lidí, Jeho bohatství a Jeho štěstí — to vše vyvolává přátelskou lásku.

To, že pohled na Kršnovy společníky ve Vrndávaně dává podnět k přátelské lásce, je také velice přirozené, neboť jejich osobní tělesné rysy, jejich vlastnosti a jejich šaty jsou stejné jako tělesné rysy, vlastnosti a šaty Kršnovy. Všichni společníci jsou se svojí službou Kršnovi vždy šťastní. Všichni jsou vajasjové, přátelé stejného věku. Jsou si zcela jisti Kršnovou ochranou. Oddaní se někdy modlí: „Pokloňme se v hluboké úctě Kršnovým přátelům vajasjům, kteří jsou pevně přesvědčeni o Kršnově přátelství a ochraně a jejichž oddanost ke Kršnovi je vždy pevná. Nemají strach a svou transcendentální láskyplnou oddanou službu provádějí na úrovni stejné s Kršnou.“ Najdeme je i za hranicemi Vrndávany; na místech, jako je Dváraká a Hastinápura. Kromě Vrndávany se každé z míst Kršnových zábav nazývá pura (město). Jak Mathurá, tak Hastinápura, hlavní město Kuruovců, jsou města. Osobnosti jako Ardžuna, Bhíma, Draupadí a Sudámá Bráhmana patří mezi Kršnovy oddané-přátele ve městech.

Jak se Pánduovi synové, Pánduovci, těší Kršnově společnosti, je popsáno následovně: „Když Šrí Kršna přijel do Indraprasthy, hlavního města Kuruovců, Mahárádža Judhišthira okamžitě vyšel, aby přičichl vůni Kršnovy hlavy.“ Je védským zvykem, že nadřízený čichá k hlavám svých podřízených, když mu přijdou vzdát úctu a dotýkají se jeho nohou. Podobně, Ardžuna a Bhíma Kršnu s velkou radostí objali a oba mladší bratři, Nakula a Sahadéva, se se slzami v očích dotkli Kršnových lotosových nohou a poklonili se. Všech pět Pánduovských bratrů se takto těšilo přátelskému vztahu s Kršnou v transcendentální náladě. Ze všech Pánduovců je Ardžunův vztah ke Kršnovi nejdůvěrnější. V ruce má luk zvaný Gándíva, jeho stehna jsou mohutná jako sloní choboty a jeho oči jsou neustále načervenalé. Když jsou Kršna a Ardžuna spolu na voze, nabydou nebeské krásy, která přináší radost očím každého. Říká se, že Ardžuna jednou ležel na posteli s hlavou na Kršnově klíně, mluvil s Ním a žertoval zcela uvolněně a tak se těšil z Kršnovy společnosti s úsměvem na rtech a s velkým uspokojením.

Pokud jde o Kršnovy přátele ve Vrndávaně (vayasya), velice je rozruší, když Kršnu nevidí, byť jen na okamžik.

Oddaný se za ně modlí: „Sláva Kršnovým vajasjům, kteří jsou stejného věku jako je On a kteří mají stejné vlastnosti, zábavy, šaty a jsou stejně krásní. Mají ve zvyku hrát na flétny z palmových listů a všichni mají trubky z buvolích rohů stejně ozdobené jako je Kršnova — drahokamem indranīla, zlatem a korály. Jsou vždy stejně veselí jako Kršna. Kéž nás tito slavní Kršnovi druhové vždy ochrání!“

Tito vajasjové ve Vrndávaně mají ke Kršnovi tak důvěrný vztah, že si o sobě myslí, že jsou stejně dobří jako Kršna. Uvedeme příklad tohoto přátelského cítění: když Kršna držel levou rukou kopec Góvardhana, vajasjové Mu říkali: „Drahý příteli, po sedm dní a nocí tu stojíš bez odpočinku. Velice nás to rmoutí, protože vidíme, že ses chopil skutečně těžkého úkolu. Tak si myslíme, že už bys tady neměl stát a držet ten kopec. Předej ho do ruky Sudámovi. Velice nás trápí, když Tě takto vidíme. Jestli si myslíš, že Sudámá kopec Góvardhana neudrží, měl by sis alespoň vyměnit ruce. Buď tak hodný a přendej si ho z levé ruky do pravé, abychom Tvé levé ruce mohli dát masáž.“ To je příklad důvěrnosti, ukazující, jak se vajasjové považovali za rovné Kršnovi.

V desátém zpěvu, dvanácté kapitole, 11. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: „Můj drahý králi, Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství pro učené transcendentalisty, je nejvyšším štěstím pro impersonalisty, je nejvyšším uctívaným Božstvem pro oddaného a je jako obyčejný chlapec pro toho, kdo je pod vlivem máji. A jen si představ — tito pastevci si nyní hrají s Nejvyšším Pánem, jako by byli na stejné úrovni! Z toho může každý pochopit, že mají nahromaděné velké množství výsledků zbožných činností a nyní se mohou stýkat s Nejvyšší Osobností Božství v tak důvěrném přátelství.“

Kršna řekl o svých pocitech k vajasjům ve Vrndávaně Balarámovi: „Můj drahý bratře, když démon Aghásura spolkl Mé společníky, z očí Mi tekly palčivé slzy. Jak omývaly Mé tváře, Můj drahý bratře, jeden okamžik jsem byl bezradný.“

V Gókule se Kršnovi vajasjové obvykle dělí na čtyři skupiny: (1) příznivci, (2) přátelé, (3) důvěrní přátelé a (4) intimní přátelé. Kršnovi příznivci jsou o něco starší než Kršna a chovají k Němu jistou rodičovskou náklonnost. Protože jsou starší než Kršna, neustále se Ho snaží ochraňovat před jakýmkoliv nebezpečím. Někdy proto nosí zbraně; aby mohli potrestat jakéhokoliv zlovolníka, který by chtěl Kršnovi ublížit. K příznivcům patří: Subhadra, Mandalíbhadra, Bhadravardhana, Góbhata, Jakša, Indrabhata, Bhadránga, Vírabhadra, Maháguna, Vidžaja a Balabhadra. Jsou starší než Kršna a neustále myslí na Jeho blaho.

* Nezaměnit s Kršnovou sestrou, která se jmenuje Subhadrá.

Jeden ze starších přátel řekl: „Můj drahý Mandalíbhadro, proč máváš a blýskáš svým mečem, jakobys běžel proti Arištásurovi a chtěl ho zabít? Můj drahý Baladévo, proč zbytečně nosíš ten těžký pluh? Můj drahý Vidžajo, nevzrušuj se zbytečně. Můj drahý Bhadravardhano, není třeba dělat tyto výhružné pohyby. Když se všichni podíváte blíž, uvidíte, že je to jen bouřkový mrak nad kopcem Góvardhana; není to Arištásura v podobě býka, jak jste si představovali.“ Tito starší přátelé-příznivci Kršny si představovali, že velký mrak je Arištásura, přicházející v podobě velkého býka. V rozrušení jeden z nich zjistil, že to byl ve skutečnosti jen mrak nad kopcem Góvardhana. Řekl proto všem ostatním, aby se přestali o Kršnu bát, protože od Arištásury nehrozilo žádné nebezpečí.

Mezi přáteli-příznivci jsou vedoucími Mandalíbhadra a Balabhadra. Mandalíbhadrův popis je následující: Má nažloutlou barvu pleti a velice přitažlivé šaty. Neustále nosí tyčku mnoha barev. Má na hlavě paví pero a vždy vypadá velice krásně. Mandalíbhadrův postoj ukazuje následující citát: „Moji drazí přátelé, náš milovaný Kršna je teď velice unavený z práce s kravami na pastvinách a z cestování po lesích. Vidím, že je velice vyčerpaný. Budu Mu teď tiše masírovat hlavu, když odpočívá ve svém domě. A ty, Subalo, masíruj Jeho stehna.“

Jeden oddaný popsal osobní krásu Baladévy následovně: „Odevzdávám se lotosovým nohám Balarámy, jehož krásu umocňují náušnice, které se dotýkají Jeho tváří. Jeho obličej zdobí tilak z kastūrī (z pižma) a Jeho širokou hruď zdobí girlanda z guñjā (malých lastur). Barva Jeho pleti je bílá jako podzimní mrak, nosí šaty modré barvy a hlas má velice vážný. Jeho ruce jsou velice dlouhé; dotýkají se Mu stehen. Svou velkou sílu ukázal tím, že zabil démona Pralambu. Odevzdávám se rytířskému Balarámovi.“

* Balaráma a Baladéva jsou různá jména stejné Kršnovy expanze. Jedná se o Kršnova staršího bratra.

Baladévovu náklonnost ke Kršnovi ukazují Jeho slova k Subalovi: „Můj drahý příteli, řekni prosím Kršnovi, aby dnes nechodil ke Kálijovu jezeru. Má dnes narozeniny a tak Ho chci jít spolu s matkou Jašódou vykoupat. Řekni Mu, aby dnes nechodil z domu.“ Ukazuje to, jak se v rámci přátelské náklonnosti Jeho starší bratr Balaráma o Kršnu stará s rodičovskou láskou.

Přátelé, kteří jsou mladší než Kršna, kteří jsou k Němu vždy připoutáni a kteří Mu prokazují všechny druhy služeb, se nazývají obyčejní přátelé nebo jednoduše přátelé. Říká se jim sakhā a jejich jména jsou Višála, Vršabha, Ódžasví, Dévaprastha, Varúthapa, Maranda, Kusumápída, Manibandha a Karandhama. Všichni se jen snaží Kršnovi prokázat nějakou službu. Některý z nich někdy vstal brzy ráno a okamžitě šel do Kršnova paláce, aby čekal u dveří a doprovázel Ho na pastviny. Matka Jašódá mezitím Kršnu oblékala, a když u dveří zahlédla stát nějakého chlapce, zavolala ho: „Višálo, proč tam tak stojíš? Pojď sem!“ S dovolením matky Jašódy hned vešel do domu a zatímco matka Jašódá Kršnu oblékala, snažil se upevnit zvonečky na Kršnovy kotníky a Kršna ho žertovně udeřil svou flétnou. Matka Jašódá zvolala: „Kršno, co to je? Proč zlobíš svého přítele?“ Kršna se smál a přítel se smál také. To jsou činnosti Kršnových přátel sakhā. Někdy se starali o krávy, které přecházely z místa na místo. Říkali Kršnovi: „Podívej, Tvoje krávy Ti támhle utíkají“, a Kršna jim vděčně poděkoval.

Když Kršna a Jeho sakhové odešli na pastviny, Kansa občas posílal démony, aby Kršnu zabili. Téměř každý den došlo k bitvě s některým démonem. Po bitvě byl Kršna unaven, vlasy na hlavě měl rozcuchané, a přátelé k Němu okamžitě přišli a snažili se Mu různými způsoby ulevit. Někteří řekli: „Můj drahý Višálo, vezmi prosím vějíř z lotosových listů a ovívej Kršnu, aby se cítil příjemně. Varúthapo, učeš Kršnovi rozcuchané vlasy, které Mu spadly do tváře. Vršabho, nemluv zbytečně! Masíruj Kršnovo tělo. Jeho paže jsou unavené z bitvy a ze zápasu s tím démonem. Jen se podívej, jak se náš přítel Kršna unavil!“ To jsou některé příklady jak se k Němu chovají sakhové.

Jeden sakhā, známý jako Dévaprastha, vypadá následovně: Je velice silný, pohotový učenec a mistrný ve hře s míčem. Nosí žluté šaty a svazuje si vlasy provazem. Kdykoliv dojde k bitvě mezi Kršnou a démony, Dévaprastha jde první na pomoc a bojuje jako slon.

Jedna z gópí jednou řekla své přítelkyni: „Má drahá krásná přítelkyně, když Kršna, syn Mahárádži Nandy, odpočíval v horské jeskyni, měl hlavu na rukou Šrídámy a levou ruku položil na Dámovu hruď. Dévaprastha okamžitě využil příležitosti a jelikož chová ke Kršnovi silnou náklonnost, začal Mu masírovat nohy.“ Tak se chovají Kršnovi přátelé venku na pastvinách.

Důvěrnějším přátelům se říká priya-sakhā a téměř všichni jsou Kršnova věku. Jejich přátelství je velice důvěrné a jejich chování se proto zakládá jen na čistém přátelství. Chování ostatních přátel se zakládá na rodičovské lásce nebo služebnictví, ale důvěrní přátelé chovají ke Kršnovi pouze přátelství na stejné úrovni. Někteří důvěrní přátelé jsou: Šrídámá, Sudámá, Dámá, Vasudámá, Kinkini, Stóka-kršna, Anšu, Bhadraséna, Vilásí, Pundaríka, Vitanka a Kalavinka. Svými rozmanitými činnostmi v různých zábavách přinášejí Kršnovi transcendentální radost.

Chování důvěrných přátel popisuje přítel Rádhárání, který Jí řekl: „Drahá půvabná Rádhárání, Tvému důvěrnému příteli Kršnovi slouží také Jeho důvěrní přátelé. Někteří z chlapců s Ním mírným hlasem žertují, a tím Mu přinášejí velké potěšení.“ Kršna má například jednoho bráhmanského přítele, který se jmenuje Madhumangala. Tento chlapec hrál v žertu úlohu nenasytného bráhmana. Vždy, když přátelé jedli, snědl více než všichni ostatní; zvláště laḍḍu měl velice rád. Snědl víc laḍḍu než kdokoliv jiný, ale přesto neměl dost a řekl Kršnovi: „Když mi přidáš více laḍḍu, bude mi potěšením dát Ti svá požehnání, aby s Tebou byla Tvá přítelkyně Rádhárání velice spokojená.“ Bráhmani mají dávat vaišjům (třída zemědělců a obchodníků) požehnání a Kršna vystupoval jako syn Mahárádži Nandy — jako vaišja. Bráhmanský chlapec tedy jednal správně, když dával Kršnovi požehnání. Kršnu požehnání Jeho přítele velice potěšila a dával mu další a další laḍḍu.

Kršnův důvěrný přítel za Ním občas přišel a s velkou láskou a náklonností Ho objal. Další se přiblížil zezadu a rukama zakryl Jeho oči. Kršna byl vždy z takových styků se svými důvěrnými přáteli velice šťastný.

Ze všech těchto důvěrných přátel je Šrídámá považován za vůdce. Oblékal se obvykle do šatů žluté barvy, nosil buvolí roh a jeho turban měl načervenalou měděnou barvu. Barva jeho těla byla tmavá a kolem krku měl pěknou girlandu. Vždy Kršnu žertovně přátelsky vyzýval. Modleme se k Šrídámovi, aby nám udělil svou milost!

Šrídámá Kršnu někdy oslovoval: „Ach, Ty jsi tak krutý, že jsi nás nechal samotné na břehu Jamuny a my jsme se všichni pomátli, když jsi nám zmizel z očí! Je to pro nás teď velké štěstí, že Tě znovu vidíme. Chceš-li nás uklidnit, musíš každého z nás obejmout. Věř mi však, můj drahý příteli, chvilka Tvé nepřítomnosti vytvoří zmatek nejen mezi námi, ale také mezi kravami a všichni se po Tobě sháníme jako šílení.“

Další přátelé jsou ještě důvěrnější. Říká se jim priya-narmā neboli intimní přátelé. Počítá se k nim Subala, Ardžuna, Gandharva, Vasana a Udžvala. Mluvily o nich mezi sebou přítelkyně Rádhárání, gópí. Jedna gópí řekla Rádhárání: „Má drahá Kršángí (,jemná̀), podívej jak Subala šeptá Tvou zprávu Kršnovi do ucha, jak mlčky odevzdává důvěrný dopis od Šjámádásí Kršnovi do ruky, jak dává betelový oříšek, který připravila Páliká, Kršnovi do úst a jak zdobí Kršnu girlandou, kterou připravila Táraká. Víš, má drahá přítelkyně, že všichni Kršnovi nejdůvěrnější přátelé slouží Kršnovi tímto způsobem neustále?“ Subala a Udžvala jsou z intimních prija-narmů ti nejvýznamnější.

Popis Subalova těla je následující: Barva jeho pleti je jako tekoucí zlato. Kršnovi je nesmírně drahý. Kolem krku má vždy girlandu a nosí žluté šaty. Jeho oči jsou jako okvětní lístky lotosu a je tak inteligentní, že když mluví a dává morální pokyny, všem ostatním přátelům to přináší velkou radost. Všichni se skloňme v hluboké úctě před Kršnovým přítelem Subalou!

Stupeň důvěrnosti mezi Kršnou a Subalou můžeme rozpoznat na skutečnosti, že jejich rozmluvy jsou tak důvěrné, že nikdo jiný nemůže ani pochopit, co říkají.

Popis Udžvaly, dalšího intimního přítele, je následující: Vždy nosí nějaké šaty oranžové barvy a pohyby jeho očí jsou vždy velice neklidné. Rád se zdobí květinami, barva jeho těla je téměř stejná jako Kršnova a na krku má stále náhrdelník z perel. Je vždy Kršnovi velice drahý. Uctívejme Udžvalu, Kršnova nejintimnějšího přítele!

O důvěrné Udžvalově službě najdeme zmínku, když Rádhárání říká jedné ze svých přítelkyň: „Má drahá přítelkyně, nemohu si zachovat vážnost! Chci se vyhnout dalším rozhovorům s Kršnou — ale podívej! Znovu za Mnou přichází Jeho přítel Udžvala s nějakým návrhem. Jeho naléhavé prosby mají takovou sílu, že pro každou gópí je velice těžké odolat lásce ke Kršnovi, byť může být velice stydlivá, oddaná svým rodinným povinnostem a nanejvýš věrná svému manželovi.“

Následující Udžvalova řeč ukazuje jeho veselou povahu: „Můj drahý Kršno, ó hubiteli Aghásury, rozšířil jsi své milostné záležitosti tak, že můžeš být přirovnán k velkému oceánu, který nemá hranic. Mladé dívky světa, které všechny hledají dokonalého milovníka, se přitom staly řekami tekoucími do tohoto oceánu. Všechny řeky mladých dívek se mohou snažit obrátit svůj tok jinam, ale nakonec vlivem okolností musejí přitéci k Tobě.“

Někteří Kršnovi přátelé různých skupin jsou dobře známí z různých písem a někteří jsou dobře známí prostřednictvím lidové tradice. Existují tři skupiny Kršnových přátel: někteří jsou Kršnovi věční přátelé, někteří jsou povýšení polobozi a někteří jsou oddaní, kteří dosáhli dokonalosti. Ve všech skupinách jsou někteří od přirozenosti stálí v Kršnově službě a neustále dávají Kršnovi rady; někteří velmi rádi žertují a jejich slova přirozeně vedou Kršnu k smíchu a někteří jsou velice jednodušší a těší Pána Kršnu svou jednoduchostí; někteří svými činnostmi vytvářejí podivuhodné situace, které jsou zdánlivě namířené proti Kršnovi; někteří z nich jsou velice upovídaní, neustále se s Kršnou přou a vytvářejí atmosféru diskuse; někteří z nich jsou velice jemní a přinášejí Kršnovi potěšení svými sladkými slovy. Všichni přátelé se ke Kršnovi chovají velice důvěrně a vynikají v různých činnostech, jejichž cílem je vždy potěšit Kršnu.