Ve druhé části Bhakti-rasámrta-sindhu autor skládá své hluboké poklony „Sanátanovi“. Jméno Sanátana zde označuje buď samotného Šrí Kršnu nebo Sanátanu Gósvámího, staršího bratra a duchovního mistra Šríly Rúpy Gósvámího. V případě, kdy „Sanátana“ znamená Šrí Kršna, vzdává úctu Kršnovi proto, že je přirozeně velice krásný a je hubitelem démona Aghy. Jsou-li jeho poklony určeny Sanátanovi Gósvámímu, je tomu tak proto, že Rúpa Gósvámí, který Sanátanovi neustále sloužil, mu prokazuje velikou úctu, a proto, že je ničitelem všech druhů hříšných činností. V této části Bhakti-rasámrta-sindhu chce autor vylíčit všeobecné příznaky transcendentální nálady (láskyplné nálady) při vykonávání oddané služby.

Tato část Bhakti-rasámrta-sindhu se zabývá pěti hlavními náměty: (1) vibhāva — zvláštní příznaky nebo příčiny extáze, (2) anubhāva — následná extáze, (3) sāttvika-bhāva — přirozená neboli existenciální extáze, (4) vyabhicāri-bhāva — aktivní extáze a (5) sthāyi-bhāva — vroucí neboli nepřetržitá extáze.

Slovo rasa použité v Bhakti-rasámrta-sindhu chápou různí lidé různě, neboť najít slovo přesně vystihující význam je velice obtížné. Náš duchovní mistr překládal slovo rasa jako „nálada“. Budeme tedy následovat jeho šlépěje a překládat ho tímto způsobem.

Určité láskyplné rozpoložení nebo postoj vychutnávaný při výměnách lásky s Nejvyšší Osobností Božství se nazývá rasa neboli nálada. Když se spojí různé druhy rasy dohromady, pomohou člověku ochutnat náladu oddané služby na nejvyšší úrovni transcendentální extáze. Takové postavení je zcela transcendentální našim zážitkům, ale přesto ho v této části pokusíme vysvětlit jak to jen bude možné, následujíce šlépěje Šríly Rúpy Gósvámího.

Nikdo není schopen pokračovat ve svých činnostech aniž z nich vychutnává určitý druh lahodnosti neboli láskyplné nálady. V transcendentálním životě vědomí Kršny a oddané služby musí ze služby také pramenit nějaká nálada, příznačná chuť. Obvykle ji vychutnáváme zpíváním, nasloucháním, uctíváním v chrámu a zaměstnáním se ve službě Pánu. Když cítíme transcendentální blaženost, říká se tomu „vychutnávání nálady“. Různé pocity štěstí získané z oddané služby můžeme tedy chápat jako „nálady“ oddané služby.

Všichni lidé však nemohou poznat, jak chutná transcendentální nálada oddané služby, neboť sladká láskyplná nálada se vyvíjí pouze díky činnostem vykonaným v předchozím životě nebo ve společnosti ryzích oddaných. Jak jsme již dříve vysvětlili, styk s čistými oddanými je počátkem víry v oddanou službu. Náladu oddané služby můžeme skutečně vychutnat pouze rozvojem víry ve společnosti čistého oddaného nebo zásluhou svojí oddané služby z předchozího života. Znamená to, že žádný obyčejný člověk nemůže prožívat transcendentální blaženost, pokud se mu nedostane tak výjimečného štěstí a nedostane se do společnosti oddaných či nepokračuje-li v činnostech oddané služby ze svého předešlého života.

První zpěv Šrímad Bhágavatamu popisuje, jak člověk dělá postupné pokroky až na úroveň oddané služby: „Začátkem je naslouchání příběhům o Kršnovi ve společnosti oddaných, kteří svá srdce sami v takové společnosti očistili. Naslouchání o transcendentálních činech Pána přinese neustávající pocit transcendentální blaženosti.“ V Bhagavad-gítě je vysvětleno, že prvním viditelným příznakem toho, že se člověk dostal skutečně na duchovní úroveň, je, že je vždy veselý. Radost přijde do života člověka, když bude číst Bhagavad-gítu a Šrímad Bhágavatam nebo když se bude stýkat s lidmi, kteří mají velký zájem o duchovní život vědomí Kršny — zvláště pak s těmi, kteří se pevně rozhodli dosáhnout přízně Góvindy a věnují se transcendentální láskyplné službě Jeho lotosovým nohám. Ten, kdo je takovými pocity podporován a neustále se zaměstnává naplňováním usměrňujících zásad oddané služby takovým způsobem, aby potěšil Nejvyšší Osobnost Božství, vyvine dva druhy hnací síly, spadající do kategorie vibhāva. Tak člověk prožívá transcendentální blaženost.

Nutkavá láska ke Kršnovi má několik příčin — je to buď Kršna samotný, Kršnovi oddaní nebo Kršnova hra na flétnu. Účinek se někdy projevuje smíchem a někdy ustrnutím.

Na těle najdeme během extáze osm transcendentálních příznaků, které mohou vzniknout pouze smíšením pěti výše zmíněných druhů extáze. Bez určité směsi těchto pěti principů extáze nemůžeme zakusit transcendentální blaženost. Příčina neboli základ pro ochutnání transcendentální nálady se nazývá vibhāva. Vibhāva se dělí na základní a pobízející neboli dávající popud. V Agni Puráně se vibhāva popisuje následovně: „Základ, ze kterého se rodí extatická láska, se nazývá vibhāva a rozděluje se na dva — základní a pobízející.“ Jinak řečeno, existují dva druhy extatické lásky. Objektem základní extatické lásky je Kršna a Jeho oddaný. Pán Kršna je tedy objektem základní extatické lásky, zatímco Jeho čistý oddaný jakožto oceán takové lásky je objektem pobízející extatické lásky. Pobízející extatická láska je ta, která se vyvíjí, uvidíme-li objekt, který nás upomíná na Kršnu.

Pán Kršna, který má nepochopitelné síly a vlastnosti, transcendentální poznání a blaženost, je základní příčinou extatické lásky. Pán Kršna se také stává zdrojem (podnětem) extatické lásky ve svých různých inkarnacích a expanzích. Ve verších Šrímad Bhágavatamu, které popisují zábavu zvanou brahma-vimohana-līlā, můžeme nalézt něco z tohoto pobízejícího rysu extatické lásky. Když Kršna oklamal Brahmu a expandoval se na mnoho pasáčků, telat a krav, Kršnův starší bratr Baladéva (přímá expanze samotného Kršny), pocítil údiv a řekl: „Jak je úžasné, že Má extatická láska ke Kršnovi nyní tíhne k tolika pasáčkům, telatům a kravám!“ Tato myšlenka Ho přiváděla k úžasu. To je jeden z příkladů, kdy se samotný Kršna stává cílem a zdrojem extatické lásky v pobízejícím aspektu.