Skip to main content

Kapitola šestnáctá

Další popis spontánní oddanosti

Příbuzenství

Přístup obyvatel Vrndávany, jako jsou Nanda Mahárádža a matka Jašódá, ukazuje ideální transcendentální pojetí otce a matky Kršny, původní Osobnosti Božství. Ve skutečnosti se nikdo nemůže stát Kršnovým otcem nebo matkou, ale má-li oddaný takové transcendentální pocity, nazývá se to láska ke Kršnovi v rodičovském vztahu. Podobné pocity mají Vršniovci (Kršnovi příbuzní ve Dvárace). Spontánní lásku ke Kršnovi v rodičovském vztahu nalezneme jak mezi obyvateli Dváraky náležícími k vršniovské dynastii, tak mezi obyvateli Vrndávany.

Spontánní láska Vršniovců a obyvatel Vrndávany ke Kršnovi je s nimi věčně spojena. Na úrovni oddané služby, kdy se dodržují usměrňující zásady, není důvod o této lásce mluvit, protože ta se musí vyvinout na pokročilejší úrovni sama od sebe.

Kdo může prokazovat spontánní oddanou službu

Lidé, toužící jít ve stopách věčných oddaných Pána, jako jsou Vršniovci a obyvatelé Vrndávany, se nazývají rāgānugā oddaní, což znamená, že se snaží dosáhnout dokonalosti těchto oddaných. Nedodržují moc přísně usměrňující zásady oddané služby, ale spontánně je začnou přitahovat někteří věční oddaní jako Nanda nebo Jašódá a spontánně se snaží jít v jejich stopách. Postupně se rozvíjí jejich touha být jako určitý oddaný a této činnosti se říká rāgānugā.

Musíme však mít neustále na paměti, že je nesmyslné chtít následovat obyvatele Vradži (Vrndávany), dokud jsme se nezbavili všeho hmotného znečištění. V rámci dodržování usměrňujících zásad oddané služby se člověk může dostat na úroveň anartha-nivṛtti, což znamená, že veškeré hmotné znečištění zmizelo. Někdy můžeme vidět, jak někdo takovou lásku a oddanost napodobuje, ale přitom se nechtěných návyků (anartha) ještě nezbavil. Viděli jsme, jak se takzvaný oddaný prohlašoval za následovníka Nandy, Jašódy nebo gópí, přičemž byla patrná jeho zvrhlá touha po světském pohlavním životě. Takové projevy božské lásky jsou pouhé napodobování a nemají žádnou hodnotu. Přitahují-li člověka skutečně zásady lásky gópí, nenajdeme u něj ani známky po hmotném znečištění tohoto druhu.

Na začátku bychom proto měli přísně následovat usměrňující zásady oddané služby podle přikázání písem a duchovního mistra. Teprve po osvobození od hmotného znečištění můžeme skutečně chtít následovat šlépěje oddaných Vrndávany.

Šrí Rúpa Gósvámí řekl: „Je-li člověk skutečně osvobozen od hmotného znečištění, může neustále vzpomínat na věčného oddaného z Vrndávany, aby mohl milovat Kršnu stejným způsobem, a rozvinutím takových schopností může neustále žít ve Vrndávaně, dokonce i ve své mysli.“ Smysl je takový, že je-li to možné, měli bychom být fyzicky přítomni ve Vradžabhúmi, Vrndávaně, a neustále sloužit Pánu, následovat oddané Vradža-dhámy, duchovní země Vradži. Není-li však možné, abychom byli ve Vrndávaně fyzicky přítomní, můžeme o takovém životě meditovat. Kdekoliv jsme, musíme neustále myslet na život ve Vradža-dhámě a na následování šlépějí určitého oddaného ve službě Pánu.

Oddaný, který je skutečně pokročilý ve vědomí Kršny, neustále zaměstnaný v oddané službě, by se neměl projevovat, třebaže dosáhl dokonalosti. Je to myšleno tak, že by měl neustále jednat jako začínající oddaný; tak dlouho, dokud má hmotné tělo. Dokonce i čistý oddaný musí oddaně sloužit podle usměrňujících zásad. Realizuje-li však své skutečné postavení ve vztahu k Pánu, může spolu s prováděním usměrněné služby uvnitř meditací přemýšlet o Pánu pod vedením určitého Pánova společníka a vyvinout svůj transcendentální sentiment.

V této souvislosti bychom měli být opatrní na takzvaný proces siddha-praṇālī. Siddha-praṇālī je proces, který dodržuje skupina nepříliš autorizovaných lidí, kteří si vytvořili svůj vlastní způsob oddané služby. Představují si, že se stali Pánovými společníky pouze tím, že si to o sobě myslí. Takové vnější chování není vůbec v souladu s usměrňujícími zásadami. Takzvaným sidha-praṇālī procesem se řídí prākṛta-sahajiyā, pseudosekta takzvaných vaišnavů. Podle názoru Rúpy Gósvámího jsou takové činnosti pouhým narušením standardní úrovně oddané služby.

Šrí Rúpa Gósvámí řekl, že učení áčárjové doporučili, abychom dodržovali usměrňující zásady i po rozvinutí spontánní lásky ke Kršnovi. V souladu s usměrňujícími zásadami existuje devět dílčích činností, které byly výše popsány, a měli bychom se zvláště zaměstnat v tom druhu oddané služby, ke kterému máme přirozené vlohy. Někdo může mít například zvláštní zájem naslouchat, jiný může chtít především opěvovat a jiný může chtít zvláště sloužit v chrámu. Jakýkoliv z devíti druhů oddané služby (vzpomínání, sloužení, modlení, zaměstnání se v určité službě, poskytování přátelského vztahu nebo obětování všeho svého vlastnictví) bychom měli vykonávat s naprostou vážností. Každý by měl jednat podle své osobní chuti.

Milostná láska

Oddaná služba, kdy člověk jde ve stopách vrndávanských gópí nebo dvárackých královen, se nazývá oddaná služba ve vztahu milostné lásky. Můžeme ji rozdělit do dvou skupin. První je nepřímá milostná láska a druhá je přímá. V obou případech musíme následovat určitou gópí, která se věnuje takové službě na Gólóce Vrndávaně. Být přitahován přímo k Nejvyšší Osobnosti Božství milostnou láskou se nazývá keli. Keli znamená přímo se stýkat s Nejvyšší Osobností Božství. Existují také jiní oddaní, kteří si nepřejí přímý styk s Nejvyšší Osobou, ale vychutnávají milostné vztahy Pána s gópími. Tito oddaní se těší z pouhého naslouchání o činnostech Pána s gópími.

Rozvíjet milostnou lásku mohou pouze ti, kteří již dodržují usměrňující zásady oddané služby, zvláště uctívání Rádhy a Kršny v chrámu. Postupně vyvinou spontánní lásku k Božstvu a nasloucháním o výměnách lásky s gópími je takové zábavy postupně začnou přitahovat. Jakmile se toto spontánní pouto vysoce rozvine, oddaný se dostane do jedné z výše zmíněných dvou skupin.

Milostná láska ke Kršnovi se neprojevuje pouze u žen. Hmotné tělo nemá s duchovními láskyplnými vztahy nic společného. Žena může rozvíjet přístup Kršnova přítele a podobně muž může rozvíjet vztah gópí ve Vrndávaně. Padma Purána říká, jak může oddaný v mužském těle toužit stát se gópí: V dávných dobách žilo mnoho světců v Dandakáranji. Daṇḍakāraṇya je jméno lesa, kde žil Pán Rámačandra, když Ho Jeho otec poslal na čtrnáct let do vyhnanství. Žilo tam tehdy mnoho pokročilých světců, které okouzlila krása Pána Rámačandry a kteří se toužili stát ženami, aby mohli Pána objímat. Později, v době Kršnova příchodu, se stejní světci narodili jako gópí neboli Kršnovy přítelkyně v Gólóce Vrndávaně a dosáhli tak dokonalosti duchovního života.

Příběh světců z Dandakáranji můžeme vysvětlit následovně: Když žil Pán Rámačandra v Dandakáranji, začala oddaně sloužící světce přitahovat Jeho krása a oni okamžitě pomysleli na gópí z Vrndávany, které se těší milostným vztahům s Kršnou. Z tohoto příkladu je jasné, že světci z Dandakáranji toužili po milostné lásce jako gópí, třebaže si byli dobře vědomi toho, že jak Kršna, tak Šrí Rámačandra je Nejvyšší Pán. Věděli, že Rámačandra je vzorný král a nemůže přijmout více než jednu manželku, ale že Pán Kršna, plně projevená Osobnost Božství, může ve Vrndávaně vyplnit touhy jich všech. Světci také došli k závěru, že podoba Pána Kršny je přitažlivější než podoba Pána Rámačandry, a tak se modlili, aby se z nich v jejich budoucích životech staly gópí, aby se stýkali s Kršnou. Pán Rámačandra nic neříkal a Jeho mlčení naznačovalo, že modlitby světců přijal. Požehnal jim, aby se ve svých budoucích životech stýkali přímo s Kršnou. Díky tomuto požehnání se všichni narodili jako ženy v lůnech gópí z Gókuly, a jak po tom toužili ve svých předešlých životech, těšili se ze společnosti Pána Kršny, který byl v té době v Gólóce Vrndávaně. Tím, že vyvinuli transcendentální vztah milostné lásky s Pánem Kršnou, dosáhli dokonalosti lidského života.

Milostná láska je dvojího druhu — milostná láska manžela a manželky a milostná láska milence a milenky. Osoba, která vyvine milostnou lásku ke Kršnovi jako manželka, je povýšena do Dváraky, kde se z oddaného stane Kršnova královna, a která vyvine milostnou lásku ke Kršnovi jako milenka, je povýšena do Gólóky Vrndávany, aby se stýkala s gópími a těšila se z milostných vztahů s Kršnou. Měli bychom si však pozorně všimnout toho, že milostná láska ke Kršnovi, ať už jako gópí nebo jako královna, není omezena pouze na ženy. Dokonce i muž může vyvinout takový vztah, což dokazují světci z Dandakáranji. Pokud někdo po milostné lásce pouze touží, ale nenásleduje šlépěje gópí, je povýšen do Pánovy společnosti ve Dvárace.

V Mahá-kúrma Puráně stojí: „Když velcí světci, synové boha ohně, toužili po milostné lásce ke Kršnovi, velice přísně dodržovali usměrňující zásady. Ve svých příštích životech se mohli stýkat s Pánem, původem celého stvoření, který je známý jako Vásudéva nebo Kršna, a všichni Ho dostali za svého manžela.“

Rodičovství nebo přátelství

Oddaní, kteří jsou ke Kršnovi přitahováni jako rodiče nebo jako přátelé, by měli následovat šlépěje Nandy Mahárádži nebo Subaly. Nanda Mahárádža je Kršnův pěstoun a Subala je nejdůvěrnější ze všech Kršnových přátel ve Vradžabhúmí.

Rozvíjet rodičovství nebo přátelství k Pánu je možné dvěma způsoby. Prvním je snažit se být Jeho otcem přímo a druhým je následovat Nandu Mahárádžu a rozvíjet pojetí oddaného, který je Kršnovým otcem. Pokoušet se stát Kršnovým otcem přímo se nedoporučuje, neboť to může být znečištěno májávádskou (neosobní) filozofií. Májávádí nebo monisté si myslí, že oni sami jsou Kršna, a když si člověk myslí, že se on sám stal Nandou Mahárádžou, pak bude jeho rodičovská láska znečištěna májávádskou filozofií. Májávádský způsob myšlení je urážlivý, a ten, kdo uráží Pána, nemůže nikdy vstoupit do Božího království a stýkat se s Kršnou.

Ve Skanda Puráně je příběh o starci z Hastinápury, hlavního města království Pánduovců, který toužil mít Kršnu za svého milovaného syna. Tento stařec dostal pokyn od Nárady, aby šel ve stopách Nandy Mahárádži. Tak dosáhl úspěchu.

V modlitbách Nárájana-vjúha-stava se říká, že lidé, kteří neustále myslí na Pána jako na svého manžela, přítele, otce nebo příznivce, jsou hodni toho, aby je všichni uctívali. Tato spontánní láska ke Kršnovi se může vyvinout pouze zvláštní milostí Kršny nebo Jeho čistého oddaného. Takovému způsobu oddané služby se někdy říká puṣṭi-mārga. Puṣṭi znamená „vyživování“ a mārga znamená „cesta“. Rozvoj tohoto cítění vyživuje oddanou službu, která tak dospěje až na nejvyšší úroveň; proto se tomu říká cesta vyživování neboli puṣṭi-mārga. Takto uctívá Kršnu Vallabha-sampradája, která náleží do Višnusvámího skupiny vaišnavského náboženství. Oddaní v Gudžaratu většinou pod tímto označením puṣṭi-mārga uctívají Bála-Kršnu.