Rúpa Gósvámí uvedl, že pět druhů oddané služby — pobyt v Mathuře, uctívání Božstva Pána, přednášení Šrímad Bhágavatamu, sloužení oddanému a zpívání Haré Kršna mantry — má takovou sílu, že jen malé pouto k jedné z těchto činností vzbudí extázi oddanosti i u začátečníka.

Ohledně uctívání podoby Pána neboli Božstva napsal Rúpa Gósvámí následující verš: „Můj drahý příteli, toužíš-li i nadále si užívat společnosti svých přátel v tomto hmotném světě, pak se nedívej na podobu Kršny, který stojí na břehu Kéši-ghátu (na místě, kde se lidé ve Vrndávaně koupají). Je známý jako Góvinda a má velice okouzlující oči. Hraje na flétnu, na hlavě má paví pero a celé Jeho tělo ozařuje měsíční svit.“

Znamená to, že začne-li někoho přitahovat uctívání Božstva Kršny, śrī-mūrti, pak zapomene na svůj vztah k takzvanému přátelství, lásce a společnosti. Je povinností každého hospodáře zasvětit doma Božstva Pána a začít Je spolu se všemi svými rodinnými členy uctívat. To ochrání každého před nechtěnými činnostmi jako je chození do klubů, kin, na taneční večírky, kouření, pití apod. Bude-li se věnovat domácímu uctívání Božstev, na všechny takové nesmysly zapomene.

Rúpa Gósvámí dále píše: „Můj drahý hloupý příteli, mám za to, že jsi již něco slyšel z příznivého Šrímad Bhágavatamu, který ostře odsuzuje tužby po výsledcích plodonosných činností, hospodářského rozvoje a osvobození. Myslím, že nyní je jisté, že postupně dolehnou k tvým uším verše desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu, které popisují zábavy Pána, a proniknou ti do srdce.“

Na začátku Šrímad Bhágavatamu se říká, že dokud není člověk schopen odhodit jako smetí všechny výsledky obřadů, hospodářského rozvoje a splynutí s Nejvyšším (neboli vysvobození), nemůže porozumět Šrímad Bhágavatamu. Bhágavatam pojednává výlučně o oddané službě. Zábavám Pána, které jsou popsány v desátém zpěvu, může porozumět pouze ten, kdo studuje Šrímad Bhágavatam v duchu odříkání. Člověk by se neměl snažit porozumět námětům desátého zpěvu jako je rāsa-līlā (tanec lásky), dokud není ke Šrímad Bhágavatamu spontánně přitahován. Člověk se musí nacházet na úrovni čisté oddané služby, a pak teprve může vychutnat Šrímad Bhágavatam takový, jaký je.

Ve dvou výše zmíněných verších Rúpy Gósvámího jsou obrazné analogie, které nepřímo zavrhují styk s materialistickou společností, s přátelstvím a láskou. Lidé jsou obvykle přitahováni společností, přátelstvím a láskou a s velkou námahou se spletitě snaží toto hmotné znečištění rozvinout. Pohled na śrī-mūrti Rádhy a Kršny však přináší zapomenutí na tužby po hmotné společnosti. Rúpa Gósvámí složil tento verš takovým způsobem, že zdánlivě hmotnou společnost, přátelství a lásku chválí a návštěvu śrī-mūrti Góvindy zavrhuje. Tato metafora je tak obratně sestavena, že to, co se zdá být chvályhodné, je zavrženo, a to, co by mělo být zavrženo, je chváleno. Skutečný význam tohoto verše však je, že člověk musí shlédnout podobu Góvindy, chce-li zapomenut na celý ten nesmysl, jakým je hmotné přátelství, láska a společnost.

Šríla Rúpa Gósvámí podobně popsal transcendentální chuť a povahu vychutnávání námětů, které se týkají Kršny. Oddaný jednou řekl: „Je velice udivující, že od doby, kdy jsem spatřil Šrí Kršnu, Osobnost Božství, kterého omývají slzy z mých očí, se mé tělo chvěje a On způsobil, že jsem selhal při vykonávání svých hmotných povinností. Od doby, kdy jsem Ho spatřil, nemohu zůstat v tichosti doma. Neustále toužím jít za Ním.“ Jakmile se člověku poštěstí natolik, že se setká s čistým oddaným, musí okamžitě dychtit po tom, aby mohl naslouchat o Kršnovi, učit se o Kršnovi neboli být si zcela vědom Kršny.

Existuje podobný citát o naslouchání a zpívání mahá-mantry: „Říká se, že světci jsou schopni slyšet struny víny, na kterou hraje Nárada, když neustále opěvuje slávu Pána Kršny. Stejná zvuková vibrace nyní pronikla do mých uší a neustále cítím přítomnost Nejvyšší Osobnosti. Všechna má pouta k hmotnému požitku postupně zanikají.“

Šríla Rúpa Gósvámí znovu líčí Mathurá-mandalu: „Vzpomínám na Pána, tak překrásného mezi stromy kadamba, jak stojí na břehu řeky Jamuny, kde mnoho ptáků zpívá v zahradách. Takové dojmy mi vždy přinášejí transcendentální realizaci krásy a blaženosti.“ Tyto pocity z Mathurá-mandaly a Vrndávany, které popisoval Rúpa Gósvámí, mohou mít dokonce i neoddaní. Místa na osmdesáti čtyřech čtverečních mílích mathurské oblasti jsou tak nádherně umístěna na březích řeky Jamuny, že každý, kdo tam přijde, se nikdy nebude chtít vrátit do hmotného světa. Výroky Rúpy Gósvámího jsou skutečně realizované popisy Mathury a Vrndávany. Všechny vlastnosti dokazují, že Mathurá a Vrndávana jsou transcendentálně umístěny. Jinak by nebylo možné, aby se na těchto místech probouzely naše transcendentální city. Když člověk dorazí do Mathury nebo Vrndávany, zcela jistě to ihned probudí transcendentální cítění.

Z těchto citátů o oddané službě se může někdy zdát, že jsou přehnané, ale ve skutečnosti tomu tak není. Zjevená písma uvádějí, že ačkoliv to není možné pro všechny, někteří oddaní díky takové společnosti obdrželi okamžité výsledky. Z Kumárů se například okamžitě stali oddaní pouhým přičichnutím k vonným tyčinkám v chrámu. Bilvamangala Thákura pouze zaslechl o Kršnovi a okamžitě opustil svou krásnou dívku a vydal se do Mathury a Vrndávany, kde se stal dokonalým vaišnavou. Není to žádné přehánění, ani vymyšlené příběhy. Tyto příběhy jsou skutečné, avšak týkají se jen určitých oddaných, a takové účinky se nemusí bezpodmínečně vztahovat na všechny. Musíme je přijmout tak, jak jsou, třebaže je považujeme za nadsázku. Jen tak přesuneme svou pozornost z povrchní hmotné krásy na věčnou krásu vědomí Kršny. Pro lidi, kteří již přišli s vědomím Kršny do styku, nejsou popisované výsledky nikterak neobvyklé.

Někteří učenci namítají, že pouhým dodržováním pravidel varen a ášramů člověk postupně získá stejné dokonalosti, které přinese oddaná služba. Velké autority však tuto námitku nepřijímají. Pán Čaitanja tuto myšlenku zavrhl, když rozmlouval s Rámánandou Rájou o postupném vývoji oddané služby. Myšlenku o důležitosti varnášrama-dharmy zamítl, když ji Rámánanda Rája předložil. Řekl, že pokrok varen a ášramů je více méně vnější. Existuje vyšší zásada. Také v Bhagavad-gítě Pán řekl, že člověk se musí vzdát ostatních zásad povýšení a zaměřit se pouze na vědomí Kršny. To mu pomůže dosáhnout nejvyšší životní úrovně.

V jedenáctém zpěvu, dvacáté kapitole, 9. verši Šrímad Bhágavatamu samotný Pán říká: „Člověk by měl vykonávat předepsané povinnosti varny a ášramu tak dlouho, dokud nevyvine spontánní pouto k naslouchání o Mých zábavách a činnostech.“ Jinými slovy: pravidla pro varny a ášramy jsou více méně náboženské obřady zaměřené na hospodářský rozvoj, smyslový požitek a spasení. To vše se doporučuje lidem, kteří nevyvinuli vědomí Kršny, a ve skutečnosti jsou všechny takové činnosti ve zjevených písmech doporučeny pouze k tomu, aby člověka přivedly k vědomí Kršny. Ten, kdo vyvinul spontánní pouto ke Kršnovi, však již nepotřebuje dodržovat povinnosti předepsané v písmech.