Poté, co král Paríkšit vyslechl události popsané v minulé kapitole, jeho touha naslouchat o Krišnovi a Jeho zábavách ještě vzrostla, a tak se zeptal Šukadévy Gósvámího, jak jeho děd Ardžuna unesl na podnět Pána Krišny jeho babičku Subhadru. Král Paríkšit byl dychtivý dozvědět se, jak jeho děd unesl jeho babičku a jak se s ní oženil.

Šukadéva Gósvámí začal vyprávět následující příběh: Jednou se Ardžuna, děd krále Paríkšita a velký hrdina, vydal navštívit několik posvátných poutních míst a při svém putování dospěl do Prabhása-kšétry. Tam se doslechl, že Pán Balaráma sjednává svatbu Subhadry, dcery Vasudévy, Ardžunova strýce z matčiny strany. Její otec Vasudéva a její bratr Krišna s tím sice nesouhlasili, ale Balaráma ji chtěl provdat za Durjódhanu. Ardžuna však sám zatoužil získat Subhadřinu ruku. Jak myslel na Subhadru a její krásu, čím dál víc ho uchvacovala myšlenka, že se s ní ožení. S promyšleným plánem se oblékl jako vaišnavský sannjásí s tridaṇḍou v ruce.

Májávádští sannjásí nosí jednu daṇḍu neboli tyč, kdežto vaišnavští sannjásí nosí tři. Trojitá tyč neboli tridaṇḍa vyjadřuje slib vaišnavského sannjásího sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství svým tělem, myslí a slovy. Tridaṇḍa-sannyās je systém existující již dlouhou dobu a vaišnavský sannjásí se nazývá tridaṇḍī nebo někdy tridaṇḍi-svāmī či tridaṇḍi-gosvāmī.

Být sannjásí obecně znamená cestovat po celé zemi a kázat, ale během čtyř měsíců období dešťů v Indii, od července do října, sannjásí necestují; uchýlí se na jedno místo, kde zůstanou. To se nazývá Čáturmásja-vrata. Když sannjásí setrvává tyto čtyři měsíce na jednom místě, místní obyvatelé využívají jeho přítomnosti pro svůj duchovní pokrok.

Ardžuna v rouchu tridaṇḍi-sannyāsīho zůstával po čtyři měsíce období dešťů ve Dvárace a promýšlel plán, jak by mohl získat Subhadru za ženu. Žádný z obyvatel Dváraky včetně Pána Balarámy nepoznal, že sannjásím je Ardžuna, a proto se mu všichni klaněli a vzdávali mu úctu, aniž by věděli, jak se věci skutečně mají.

Jednoho dne pozval Pán Balaráma tohoto sannjásího na oběd do svého domu. Velice uctivě mu nabídl různá lahodná jídla a takzvaný sannjásí s chutí jedl. Během jídla v domě Balarámadžího se sannjásí celou dobu jen díval na krásnou Subhadru, která okouzlovala velké hrdiny a krále. Ardžunovi se z lásky k ní rozzářily oči a díval se na ni jiskrným pohledem. Rozhodl se, že musí jakýmkoliv způsobem získat Subhadru za ženu, a tato silná touha rozrušovala jeho mysl.

Ardžuna, děd Mahárádže Paríkšita, byl sám neobyčejně krásný a stavba jeho těla velice přitahovala i Subhadru, která si proto usmyslela, že jedině Ardžunu pojme za manžela. Jako prostá dívka se šťastně usmívala a dívala se na něho. To k ní Ardžunu přitahovalo ještě víc. Takto se Subhadrá zaslíbila Ardžunovi a on se rozhodl oženit se s ní za každou cenu. Dvacet čtyři hodin denně byl ponořený do myšlenek, jak by mohl dostat Subhadru za ženu. Tak ho trápila myšlenka na získání Subhadry, že jeho mysl neměla ani chvíli klid.

Jednou Subhadrá vyjela na kočáře za hradby paláce navštívit bohy v chrámu. Ardžuna využil této příležitosti a se svolením Vasudévy a Dévakí ji unesl. Jakmile vyskočil na Subhadřin vůz, připravil se k boji. Chopil se luku a svými šípy odháněl vojáky, kteří měli nařízeno ho zadržet. Tak odvezl Subhadru pryč. Když ji takto unášel, její příbuzní začali naříkat, ale on ji přesto odvezl, jako když lev uchvátí svou oběť a zmizí. Jakmile se doneslo k Pánu Balarámovi, že takzvaným sannjásím byl Ardžuna, který naplánoval tento úskok, jen aby unesl Subhadru, a že to také skutečně udělal, Balaráma se velice rozzlobil. Byl rozrušený stejně, jako se rozbouří vlny na moři, když je měsíc v úplňku.

Pán Krišna byl Ardžunovi nakloněn, a proto společně s dalšími členy rodiny padl Balarámovi k nohám, aby Ho uklidnil, a prosil Ho, ať Ardžunovi odpustí. Krišna přesvědčil Pána Balarámu, že se Ardžuna Subhadře velice líbil, a tak měl Balaráma radost, když slyšel, že Ardžunu sama chtěla za manžela. Vše bylo urovnáno a Pán Balaráma pro potěšení novomanželů nechal poslat věno, které se skládalo z mnoha cenností, včetně slonů, kočárů, koní, služebníků a služebnic.

Mahárádž Paríkšit chtěl slyšet o Pánu Krišnovi ještě něco víc, a tak po skončení vyprávění, jak Ardžuna unesl Subhadru, začal Šukadéva Gósvámí s dalším příběhem.

Jeden bráhmana žil jako hospodář v Mithile, hlavním městě vidéhského království. Jmenoval se Šrutadéva a byl velkým oddaným Pána Krišny. Jelikož si byl plně vědom Krišny a neustále Pánu sloužil, jeho mysl byla naprosto klidná a odpoutaná od všech hmotných lákadel. Byl velice učený a netoužil po ničem jiném než být plně pohroužený ve vědomí Krišny. I když žil jako hospodář, nikdy se příliš nenamáhal vydělávat si na živobytí; byl spokojený s čímkoliv, co mohl získat bez velkého úsilí, a tímto způsobem žil, jak se dalo. Každý den dostal věci nezbytné pro život, jen tolik, kolik potřeboval, a nic víc. Takový byl jeho úděl. Bráhmana netoužil mít víc, než kolik potřeboval, a tak spokojeně dodržoval usměrňující zásady bráhmanského života, jak nařizují zjevená písma.

Král Mithily byl naštěstí stejně dobrý oddaný jako tento bráhmana. Byl to slavný král a jmenoval se Bahulášva. Byl velice vážený jako dobrý panovník a vůbec neměl zájem rozšiřovat své království za účelem smyslového požitku. Bráhmana i král Bahulášva tedy přebývali v Mithile jako čistí oddaní Pána Krišny.

Jelikož Pán Krišna byl k těmto dvěma oddaným — králi Bahulášvovi a bráhmanovi Šrutadévovi — velice milostivý, požádal jednou svého vozataje Dáruku, aby Ho zavezl do hlavního města Mithily. Pána Krišnu doprovázeli velcí mudrci: Nárada, Vámadéva, Atri, Vjásadéva, Parašuráma, Asita, Aruni, Šukadéva, Brihaspati, Kanva, Maitréja, Čjavana a další. Pán Krišna s mudrci projížděl mnoha vesnicemi a městy a obyvatelé je všude vítali s velkou úctou a obětovali jim předměty používané k uctívání. Obyvatelům, kteří se přišli na Pána a všechny shromážděné mudrce podívat, připadalo, jako by tam bylo slunce obklopené svými satelitními planetami. Pán Krišna a mudrci na této cestě projeli královstvími Ánarty, Dhanvy, Kuru-džángaly, Kanky, Matsji, Páňčály, Kunti, Madhu, Kékaji, Kóšaly a Arny a všichni obyvatelé těchto míst, jak muži, tak i ženy, mohli vidět Pána Krišnu tváří v tvář. Díky tomu zakoušeli nebeské štěstí, se srdci naplněnými láskou k Pánu, a když viděli Pánovu tvář, připadalo jim to, jako by očima pili nektar. Při pohledu na Krišnu se jim všechny nevědomé mylné představy o jejich životech rozplynuly. Když Pán projížděl různými zeměmi a lidé se s Ním přicházeli setkat, pouhým pohledem, který na ně upřel, je obdařil veškerým štěstím a osvobodil je od všech druhů nevědomosti. Na některých místech se k lidem přidali i polobozi a jejich opěvování Pána očistilo všechny světové strany od všech nepříznivých vlivů. Takto Pán Krišna postupně dojel do vidéhského království.

Když lidé dostali zprávu o Pánově příjezdu, všichni pocítili nekonečné štěstí a s dary v rukách Ho šli přivítat. Jakmile Pána Krišnu uviděli, jejich srdce okamžitě rozkvetla transcendentální blažeností jako lotosové květy při východu slunce. Předtím pouze slyšeli jména těch velkých mudrců, ale nikdy je neviděli. Nyní měli milostí Pána Krišny příležitost vidět jak velké mudrce, tak Pána samotného.

Král Bahulášva a bráhmana Šrutadéva dobře věděli, že je Pán přijel poctít svou přízní, a tak ihned padli k Jeho lotosovým nohám na projev úcty. Se sepjatýma rukama oba zároveň pozvali Pána Krišnu a všechny mudrce do svého domova. Pán Krišna se expandoval na dva Krišny a šel do domu krále i bráhmany, aby je potěšil; ani jeden z nich však nevěděl, že Pán šel i do domu toho druhého. Oba si mysleli, že Pán navštívil pouze jejich dům. To, že byl se svými společníky přítomný v obou domech, ačkoliv si bráhmana i král mysleli, že je jen v jednom, je další ukázka majestátu Nejvyšší Osobnosti Božství. Zjevená písma tento atribut nazývají vaibhava-prakāśa. Když se Pán Krišna oženil se šestnácti tisíci ženami, expandoval se na šestnáct tisíc podob, přičemž každá z nich byla stejně mocná jako On sám. Podobně ve Vrindávanu, když Brahmá ukradl Krišnova telátka a pasáčky, se Krišna expandoval do mnoha nových telátek a chlapců.

Bahulášva, král Vidéhy, byl velice inteligentní a dokonale ovládal zdvořilé chování. Byl překvapený, že v jeho domě je osobně přítomno mnoho mudrců společně s Nejvyšší Osobností Božství. Dobře věděl, že podmíněné duše, které se zabývají světskými věcmi, nemohou být stoprocentně čisté, zatímco Nejvyšší Pán a Jeho čistí oddaní jsou vždy transcendentální vůči světskému znečištění. Proto žasl, když viděl, že Nejvyšší Osobnost Božství, Krišna, a všichni velcí mudrci navštívili jeho dům, a děkoval Pánu Krišnovi za Jeho bezpříčinnou milost.

Cítil se velice zavázán a chtěl své hosty co nejlépe přivítat, tak nechal přinést krásná křesla a polštáře a Pán Krišna se i se všemi mudrci pohodlně usadil. Mysl krále Bahulášvy byla v tu chvíli velice neklidná; ne kvůli nějakým problémům, ale z extáze lásky a oddanosti. Jeho srdce bylo naplněné láskou k Pánu a Jeho společníkům a oči měl zalité slzami extáze. Omyl svým božským hostům nohy a použitou vodou si potom se členy své rodiny pokropili hlavy. Pak daroval hostům pěkné květinové girlandy, santálovou pastu, vonné tyčinky, nové šaty, ozdoby, lampy, krávy a býky. Takto každého z nich uctil způsobem hodným jeho královského postavení. Když se všichni dosyta najedli a když pohodlně odpočívali, Bahulášva přistoupil před Pána Krišnu a uchopil Jeho lotosové nohy. Položil si je na klín, a zatímco je masíroval, promluvil sladkým hlasem o Pánově slávě.

“Můj milý Pane, jsi Nadduše všech živých bytostí a jako svědek v srdci víš o činnostech všech. Jsme proto povinni myslet vždy na Tvé lotosové nohy, abychom zůstávali v bezpečném postavení a neodchylovali se od věčné služby Tobě. Neustále na Tvé lotosové nohy vzpomínám a Tys mě za to laskavě osobně navštívil, abys mě obdařil svou bezpříčinnou milostí. Slyšeli jsme, můj milý Pane, jak ve svých různých výrocích potvrzuješ, že Tví čistí oddaní jsou Ti dražší než Pán Brahmá nebo Tvá stálá služebnice bohyně štěstí. Tvoji oddaní jsou Ti milejší než Tvůj první syn, Pán Brahmá, a já jsem si jistý, žes mě laskavě přišel navštívit proto, abys potvrdil své božské prohlášení. Nedovedu pochopit, jak mohou lidé zůstávat bezbožní a démonští i poté, co poznali Tvou bezpříčinnou milost a náklonnost k Tvým oddaným, kteří stále jednají s vědomím Krišny. Jak mohou zapomínat na Tvé lotosové nohy?

Můj milý Pane, je nám známo, že jsi tak laskavý a velkorysý, že když někdo opustí všechno jen proto, aby rozvíjel vědomí Krišny, dáš mu někdy na oplátku za tuto čistou službu i sám sebe. Zjevil ses v jaduovské dynastii, abys naplnil své poslání a osvobodil všechny podmíněné duše, které hnijí v hříšných činnostech hmotné existence. Toto zjevení je již slavné po celém světě. Můj milý Pane, jsi oceán nekonečné milosti a lásky. Tvá transcendentální podoba je plná blaženosti, poznání a věčnosti. Svou nádhernou podobou Šjámasundary, Krišny, dokážeš upoutat srdce všech. Tvé poznání je neomezené, a abys všechny lidi učil, jak vykonávat oddanou službu, poslal jsi svou inkarnaci Nara-Nárájana, jenž podstupuje přísnou askezi v Badarínárájanu. Proto prosím, přijmi mé pokorné poklony u Tvých lotosových nohou. Můj milý Pane, žádám Tebe i Tvé společníky, velké mudrce a bráhmany, abyste pobyli v mém domě alespoň několik dní, aby tato rodina slavného krále Nimiho mohla být posvěcena prachem z vašich lotosových nohou.” Pán Krišna nemohl odmítnout prosbu svého oddaného, a tak tam s mudrci na několik dní zůstal, aby posvětil město Mithilu i všechny její obyvatele.

Mezitím bráhmanu Šrutadévu, který Pána Krišnu a Jeho společníky přijímal ve stejnou dobu ve svém domě, přemohla transcendentální radost. Když svým hostům nabídl vhodná místa k sezení, roztancoval se a mával kolem sebe svým přehozem. Šrutadéva nebyl vůbec bohatý. Nabídl tedy Pánu Krišnovi a mudrcům, svým vznešeným hostům, pouze matrace, dřevěné podložky, slaměné rohože a podobně, ale vítal je, jak nejlépe dovedl. Promluvil o Pánu a mudrcích s velkým uznáním a pak s manželkou každému z nich umyli nohy. Poté vzal tuto vodu a pokropil s ní všechny členy své rodiny, a přestože byl zjevně velice chudý, v tu chvíli byl zcela šťastný. Když vítal Pána Krišnu a Jeho společníky, v transcendentální radosti se úplně zapomněl. Po uvítání jim podle svých možností přinesl ovoce, vonné tyčinky, ochucenou vodu, voňavý jíl, lístky tulasí, trávu kuša a lotosové květy. Nebyly to drahé věci a daly se získat zcela jednoduše, ale protože byly nabízeny s láskou a oddaností, Pán Krišna a Jeho společníci je rádi přijali. Bráhmanova žena uvařila prostá jídla, jako rýži a dál, a Pán Krišna je se svými průvodci přijal s velkým potěšením, neboť jim byla předložena s láskou a oddaností. Když Pán a Jeho společníci jedli, bráhmana Šrutadéva si myslel: “Upadl jsem do hluboké, temné studny rodinného života a jsem největší nešťastník. Jak je možné, že Pán Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, a Jeho společníci, velcí mudrci, jejichž samotná přítomnost kdekoli vytváří posvěcená poutní místa, svolili k návštěvě mého domu?” Zatímco bráhmana takto přemýšlel, hosté dojedli a pohodlně se posadili. Bráhmana Šrutadéva a jeho manželka, děti i jiní příbuzní tam tehdy přišli, aby význačným hostům sloužili. Bráhmana se dotkl lotosových nohou Pána Krišny a promluvil.

“Můj milý Pane,” řekl, “jsi Nejvyšší Osoba, Purušóttama, na transcendentální úrovni nad projeveným i neprojeveným hmotným stvořením. Činnosti tohoto hmotného světa a podmíněných duší nemají s Tvým postavením nic společného. Chápeme, že nejen dnes jsi mi poskytl svou společnost, ale že se jako Paramátmá sdružuješ se všemi živými bytostmi od počátku stvoření.”

Tato bráhmanova řeč je velice poučná. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, ve svém aspektu Paramátmy vstupuje do stvoření hmotného světa jako Mahá- Višnu, Garbhódakašájí Višnu a Kšíródakašájí Višnu a s velice přátelským postojem sídlí společně s podmíněnou duší v těle. Každá živá bytost má tedy od samého počátku Pána stále s sebou, ale kvůli svému mylnému vnímání života to nechápe. Když se ovšem její vědomí změní ve vědomí Krišny, může ihned pochopit, jak se Krišna snaží pomoci podmíněným duším vyprostit se z hmotného zapletení.

Šrutadéva pokračoval: “Můj milý Pane, vstoupil jsi do hmotného světa jakoby ve spánku. Při spaní si podmíněná duše vytváří ve své mysli neskutečné, dočasné světy a věnuje se mnoha iluzorním činnostem — někdy se stane králem, někdy je zavražděna a někdy jde do neznámého města. To všechno je dočasné. Podobně i Ty, jako kdybys také spal, vstupuješ do hmotného světa, abys vytvořil dočasný projev; ne pro své osobní potřeby, ale pro podmíněnou duši, která Tě chce napodobovat jako poživatele. Požitek podmíněné duše v hmotném světě je dočasný a iluzorní, ale sama si přesto nedovede vytvořit ani takové dočasné prostředí pro svůj iluzorní požitek. Abys splnil její touhy, byť dočasné a iluzorní, vstupuješ do tohoto dočasného projevu, abys jí pomohl. Od samého počátku, kdy podmíněná duše vstoupila do hmotného světa, jsi tedy jejím neustálým průvodcem. Proto když podmíněná duše přijde do styku s čistým oddaným a rozhodne se věnovat oddané službě, počínaje nasloucháním o Tvých transcendentálních zábavách, oslavováním Tvých transcendentálních činností, uctíváním Tvé věčné podoby v chrámu, modlením se k Tobě a účastí na rozmluvách, jež slouží k pochopení Tvého transcendentálního postavení, postupně se zbavuje nečistot hmotné existence. A jak se její srdce očišťuje od veškeré hmotné špíny, postupně jsi v něm stále více viditelný. Přestože jsi s podmíněnou duší neustále, zjevíš se jí teprve tehdy, když se očistí oddanou službou. Jiní, kteří jsou zmatení plodonosnými činnostmi, ať už podle védských pokynů, nebo v rámci běžného jednání, a kteří se nevěnují oddané službě, jsou uneseni vnějším štěstím tělesného pojetí života. Takovým osobám se neodhaluješ; naopak zůstáváš daleko od nich. Avšak ten, kdo se zaměstnává oddanou službou Tobě a očišťuje svoje srdce neustálým zpíváním Tvého svatého jména, velice snadno porozumí, že jsi jeho věčným průvodcem.

Je řečeno, že sídlíš v srdci oddaného a dáváš mu vedení, podle kterého může velice rychle přijít zpátky domů, zpátky k Tobě. Tyto Tvé přímé pokyny odhalují Tvou existenci v srdci oddaného. Pouze oddaný si dovede okamžitě uvědomit Tvou existenci ve svém srdci, kdežto pro toho, kdo zná jen tělesné pojetí života a věnuje se uspokojování smyslů, zůstáváš vždy zahalený závojem yogamāyi. Takový člověk nedovede pochopit, že jsi velice blízko, že sídlíš v jeho srdci. Neoddaný Tě pozná jen jako smrt na konci svého života. Je v tom rozdíl podobný tomu, když kočka nese v zubech svá koťata, nebo myš. Myš cítí v kočičí tlamě svoji smrt, zatímco koťata cítí mateřskou lásku. Ty jsi podobně přítomný pro všechny, ale neoddaný Tě cítí jako konečnou krutou smrt, kdežto pro oddaného jsi nejvyšší učitel a filosof. Ateista tedy chápe přítomnost Boha jako smrt, ale oddaný ví, že Bůh je vždy přítomný v jeho srdci, přijímá od Tebe pokyny a žije transcendentálně, neovlivněn znečištěním hmotného světa.

Jsi nejvyšší vládce a dozorce činností hmotné přírody. Ateisté jen pozorují, jak hmotná příroda jedná, ale nejsou schopni přijít na to, že Ty jsi původním základem. Oddaný však v každém pohybu hmotné přírody okamžitě vidí Tvoji ruku. Závoj yogamāyi nemůže zahalit oči Tvého oddaného, ale oči neoddaného zahalit dovede. Neoddaný Tě nemůže spatřit tváří v tvář, stejně jako člověk, jehož oči zakryl mrak, nemůže vidět slunce, i když ti, kdo letí nad mrakem, vidí zářící sluneční světlo takové, jaké je. Můj milý Pane, s úctou se Ti klaním. Můj milý Pane, jenž vydáváš svou vlastní záři, jsem Tvůj věčný služebník. Proto mi prosím poruč — co pro Tebe mohu udělat? Podmíněná duše cítí bolesti hmotného znečištění jako trojí utrpení tak dlouho, dokud Tě nemůže vidět. Jakmile Tě spatří, díky rozvoji vědomí Krišny, veškeré utrpení hmotné existence rázem zmizí.”

Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, je přirozeně láskyplně nakloněný svým oddaným. Když vyslechl Šrutadévovy modlitby čisté oddanosti, byl velice spokojený. Vzal ho za ruce a řekl mu: “Můj milý Šrutadévo, všichni tito velcí mudrci, bráhmanové a světci jsou k tobě velice laskaví, že tě přišli osobně navštívit. Měl bys to považovat za veliké štěstí. Jsou tak laskaví, že cestují se Mnou a kamkoliv přijdou, pouhým dotekem prachu ze svých nohou vytvoří atmosféru čistou jako transcendence. Lidé jsou zvyklí chodit do chrámů Boha. Navštěvují také svatá poutní místa a dlouhodobým prováděním takových činností po mnoho dní, kdy se věnují uctívání, se postupně očišťují. Vliv velkých mudrců a světců je ale tak velký, že pouhým pohledem na ně se člověk okamžitě zcela očistí.

Navíc i samotná očistná síla poutních cest či uctívání různých polobohů pochází z milosti svatých osob. Poutní místa se stávají svatými díky přítomnosti světců. Můj milý Šrutadévo, když se člověk narodí jako bráhmana, okamžitě se stává nejlepší ze všech lidských bytostí. A zůstane-li takový bráhmana spokojený sám v sobě, praktikuje-li askezi, studuje-li Védy a věnuje-li se oddané službě Mně, což je povinností bráhmany — jinými slovy, stane-li se bráhmana vaišnavou — , jak úžasná je jeho vznešenost! Má podoba čtyřrukého Nárájana Mi nepřináší takovou radost a není Mi tak drahá jako bráhmanský vaišnava. Bráhmana znamená ,ten, kdo je zběhlý ve védském poznání`. Bráhmana je symbolem dokonalého poznání a Já jsem úplným projevením všech bohů. Méně inteligentní lidé Mě nechápou a neznají ani vliv bráhmanského vaišnavy. Jsou ovlivnění třemi kvalitami hmotné přírody, a tak se opovažují Mě a Mé čisté oddané kritizovat. Bráhmanský vaišnava čili oddaný, který je již na bráhmanské úrovni, Mě může poznat ve svém srdci, a proto dochází ke konečnému závěru, že celý vesmírný projev a jeho rozmanité rysy jsou výtvory různých energií Pána. Má tedy jasný obrázek celé hmotné přírody a celkové hmotné energie a vidí v každém činu jen Mě, a nic jiného.

Můj milý Šrutadévo, můžeš tedy přijmout všechny tyto velké světce, bráhmany a mudrce jako Mé pravé představitele. Budeš-li je s vírou uctívat, budeš tím uctívat Mě ještě lépe. Uctívání Mých oddaných považuji za lepší než přímé uctívání Mě. Pokud se Mě někdo pokouší uctívat přímo, aniž by uctíval Mé oddané, pak takové uctívání nepřijmu, ani když je velice bohaté.”

Takto bráhmana Šrutadéva i král Mithily uctívali podle Pánova nařízení Krišnu i Jeho průvodce, velké mudrce a zbožné bráhmany, na stejné úrovni duchovní důležitosti. Bráhmana i král nakonec dosáhli nejvyššího cíle — přemístění do duchovního světa. Oddaný nezná nikoho než Pána Krišnu a Krišna je ke svému oddanému velice laskavý. Pán Krišna pobýval v Mithile současně v domě bráhmany Šrutadévy i v paláci krále Bahulášvy. A poté, co je štědře obdaroval svými transcendentálními pokyny, vrátil se do svého hlavního města Dváraky.

Z tohoto příběhu se můžeme poučit, že král Bahulášva i bráhmana Šrutadéva byli Pánem přijati na stejné úrovni, protože oba byli čistí oddaní. To je pravou kvalifikací, aby Nejvyšší Pán někoho uznal. Jelikož v současném věku se stalo módou být falešně pyšný na zrození v kšatrijské nebo bráhmanské rodině, vidíme, jak lidé, kteří nemají jiné kvalifikace než svůj původ, se prohlašují za bráhmanu, kšatriju či vaišju. V písmech však stojí: kalau śūdra-sambhavaḥ — “V tomto věku Kali se každý rodí jako šúdra.” Je tomu tak proto, že se neprovádějí očistné procesy zvané saṁskāry, které začínají od doby otěhotnění matky a pokračují až do smrti. Nikdo se nemůže řadit k určité kastě, a zvláště k vyšší kastě (bráhmanské, kšatrijské či vaišjovské), jen na základě zrození. Pokud někdo není očištěn obřadem při oplodnění, kterému se říká garbhādhāna-saṁskāra, okamžitě se řadí mezi šúdry, protože pouze šúdrové se nepodrobují tomuto očistému procesu. Pohlavní styk bez očistného procesu vědomí Krišny je pouze oplodňovacím aktem šúdrů nebo zvířat. Vědomí Krišny je tedy nejlepší metodou očištění. Touto metodou může každý dojít na úroveň vaišnavy, jež zahrnuje všechny bráhmanské kvalifikace. Vaišnavové jsou vedeni k tomu, aby se vyvarovali čtyř druhů hříšných činností: nedovoleného pohlavního styku, požívání omamných látek, hazardování a jedení jídel ze zvířat. Nikdo nemůže být na bráhmanské úrovni, aniž by splňoval tyto předběžné kvalifikace, a kdo se nestane kvalifikovaným bráhmanou, nemůže se stát čistým oddaným.