Poté, co Krišna a Balaráma opustili květinářství, spatřili hrbatou dívku, která nesla po ulici mísu se santálovou pastou. Jelikož je Krišna zdrojem veškeré radosti, chtěl rozveselit své společníky tím, že si z hrbaté dívky udělá legraci. Oslovil ji: “Kdo jsi, urostlá dívko? Pověz Mi, komu neseš santálovou pastu? Myslím, že bys ji měla dát Mně, a pokud tak učiníš, jsem si jistý, že tě potká štěstí.” Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství a věděl o hrbaté dívce vše. Svým dotazem naznačil, že nemělo cenu, aby sloužila démonovi, ale že by udělala lépe, kdyby sloužila Krišnovi a Balarámovi a získala za svou službu okamžitý výsledek.

Žena odpověděla Krišnovi: “Můj milý Šjámasundaro, překrásný tmavý mladíku, asi víš, že pracuji pro Kansu jako služebná. Každý den mu nosím santálovou pastu. Král je velice spokojen s tím, že mu ji nosím, ale nyní vidím, že nikomu nemohu touto pastou ze santálového dřeva posloužit lépe než Tobě a Tvému bratrovi.” Hrbatá dívka, okouzlená krásnými rysy Krišny a Balarámy, Jejich řečí, úsměvem, pohledy a jinými činnostmi, začala s velkým uspokojením a oddaností roztírat santálovou pastu po Jejich tělech. Oba transcendentální bratři, Krišna a Balaráma, byli přirozeně krásní, měli hezkou pleť a na sobě pěkné barevné šaty. Horní části Jejich těl byly již tak přitažlivé, a když Je hrbatá dívka potřela santálovou pastou, zkrásněli ještě více. Krišnu tato služba potěšila a zamyslel se, jak se jí odměnit. Jinými slovy — aby oddaný upoutal Pánovu pozornost, musí Mu sloužit s velkou láskou a oddaností. Krišnu nepotěší nic jiného než transcendentální láskyplná služba. Když takto zauvažoval, stoupl hrbaté dívce na nohy, prsty jí stiskl tváře a škubl, aby ji narovnal. V okamžiku se z hrbaté ženy stala krásná vzpřímená dívka se širokými boky, štíhlým pasem a pěknými ňadry. Jelikož hrbatá žena potěšila Krišnu svou službou a jelikož se jí Krišna dotkl svou rukou, stala se z ní nejkrásnější dívka mezi ženami. Tento příběh ukazuje, že oddaný se službou Krišnovi okamžitě povýší do nejvznešenějšího postavení ve všech ohledech. Oddaná služba je tak mocná, že každý, kdo ji vykonává, získá všechny božské vlastnosti. Krišnu nepřitahovala krása hrbaté ženy, ale její služba; jakmile Mu začala sloužit, stala se z ní nejkrásnější žena. Člověk nemusí být kvalifikovaný nebo krásný, aby si mohl být vědomý Krišny. Jakmile si začne být vědomý Krišny a začne Krišnovi sloužit, vyvine mnohé schopnosti a také zkrásní.

Poté, co Krišna prokázal té ženě laskavost a proměnil ji v krásnou mladou dívku, přirozeně se Mu cítila zavázaná. Navíc byla okouzlená Jeho krásou. Bez rozpaků Ho chytila vzadu za šaty a tahala za ně. Koketně se usmívala a přiznala, že ji vzrušuje chtivá touha. Zapomněla, že stojí na ulici, před Krišnovým starším bratrem a Jeho přáteli.

Otevřeně Krišnovi navrhla: “Můj milý hrdino, nemohu Tě jen tak opustit. Musíš přijít ke mně. Jsem velice okouzlená Tvou krásou a musím se o Tebe vhodně postarat, neboť jsi nejlepší z mužů. I Ty bys ke mně měl být laskavý.” Jasně srozumitelnými slovy navrhla Krišnovi, aby šel k ní domů a uspokojil její chtivé touhy. Krišna se pochopitelně před svým starším bratrem Balarámou cítil trochu na rozpacích, ale věděl, že dívka je prostá a zamilovaná, a proto se jejím slovům usmál. Pohlédl na své přátele pasáčky a dívce odpověděl: “Moje milá krásná dívko, tvé pozvání Mě velmi těší a musím tě navštívit, až zde dokončím své ostatní záležitosti. Taková krásná dívka jako ty je jedinou útěchou pro osoby, jako jsme My, neboť jsme na cestách a bez manželky. Vhodná přítelkyně, jako jsi ty, Nám jistě dokáže poskytnout úlevu od veškeré úzkosti, která rozrušuje mysl.” Takto Krišna uspokojil dívku sladkými slovy. Opustil ji a kráčel dál po obchodní třídě, kde se Ho obyvatelé chystali přivítat různými dary, především arekovými oříšky s betelovými listy, květy a santálovou pastou.

Obchodníci na tržišti přivítali Krišnu a Balarámu s velkou úctou. Všechny ženy z přilehlých domů se na Krišnu přišly podívat, když procházel ulicí, a některé dívky téměř omdlely, jak byly uchvácené Jeho krásou. Vlasy se jim rozpustily, utažené oděvy povolily a zapomněly, kde vlastně stojí.

Krišna se zeptal občanů, kde se bude konat oběť. Kansa uspořádal oběť zvanou Dhanur-jagja a jako její specifický znak umístil poblíž obětního oltáře mohutný luk. Luk byl nesmírně velký a podivuhodný a připomínal duhu na obloze. Na pokyn krále Kansy ho v obětní aréně chránilo mnoho strážců. Sotva se Krišna a Balaráma k luku přiblížili, byli varováni, aby už dále nechodili, ale Krišna na varování nedbal. Násilím se protlačil k obřímu luku a ihned ho uchopil do levé ruky. Natáhl tětivu, napnul ji a před zraky všech zlomil luk vedví, jako když slon zláme na poli cukrovou třtinu. Všichni přítomní obdivovali Krišnovu sílu. Zvuk lámajícího se luku se rozlehl po nebi i po zemi a Kansa ho také slyšel. Když se dozvěděl, co se stalo, dostal strach o život. Strážce luku, kteří stáli kolem a vše sledovali, popadl vztek, chopili se svých zbraní a hnali se na Krišnu s křikem: “Zadržte Ho! Zadržte Ho! Zabte Ho! Zabte Ho!” Krišna a Balaráma byli obklíčeni. Zlé úmysly strážců je rozzlobily, vzali do rukou kusy zlomeného luku a začali jimi útočníky srážet k zemi. Kansa mezitím poslal strážcům na pomoc skupinku vojáků, ale Krišna a Balaráma bojovali i s nimi a všechny pobili.

Tímto Krišna ukončil prohlídku obětního místa, vyšel z brány a zamířil k táboru, kde odpočívali. S velkým potěšením cestou navštívil různá místa v Mathuře. Když mathurští obyvatelé viděli Krišnovy činy a Jeho úžasnou sílu, považovali oba bratry za polobohy, kteří sestoupili do Mathury, a hleděli na Ně s úžasem. Oba bratři se bezstarostně procházeli ulicemi, aniž by brali ohledy na Kansův zákon a řád.

K večeru vyšli Krišna a Balaráma se svými přáteli pasáčky na okraj města, kde stály jejich vozy. Takto Kansu předběžně upozornili na svůj příjezd a na kruté nebezpečí, jaké ho bude příští den čekat v obětní aréně.

Když Krišna a Balaráma odjížděli z Vrindávanu do Mathury, obyvatelé Vrindávanu uvažovali o velkém štěstí Mathuřanů, kteří se budou moci dívat na úžasnou krásu Krišny, jehož uctívají čistí oddaní i bohyně štěstí. Představy vrindávanských obyvatel se staly skutečností, neboť občané z Mathury získávali pohledem na Krišnu plnou spokojenost.

Když se Krišna vrátil do tábora, služebníci se o Něho postarali — omyli Jeho lotosové nohy, připravili Mu pohodlné místo k sezení a přinesli mléko a různá chutná jídla. Krišna po jídle krátce přemýšlel o programu příštího dne a pak spokojeně usnul. Takto strávil noc.

Naproti tomu Kansa, když slyšel o zlomení svého podivuhodného luku a zabití strážců a vojáků Krišnovou rukou, začal chápat moc Nejvyšší Osobnosti Božství. Bylo mu jasné, že osmý syn Dévakí přišel a že jeho konec je nyní neodvratný. Myšlenky na blížící se smrt ho celou noc nenechaly v klidu. Měl neblahé vidiny a poznal, že Krišna a Balaráma, kteří sídlili na okraji města, byli jeho poslové smrti. Viděl různá nepříznivá znamení jak ve stavu bdění, tak ve stavu snění. Když se podíval do zrcadla, nespatřil svou hlavu, přestože ji stále ještě měl. Svítící tělesa na obloze viděl dvakrát, i když tam byla jen jednou. Ve svém stínu viděl díry a v uších mu zněl pronikavý pískavý zvuk. Všechny stromy se mu jevily jako zhotovené ze zlata a jeho nohy nenechávaly v prachu nebo blátě otisky. Ve snech viděl různé duchy, kteří jeli na voze taženém osly. Také se mu zdálo, že ho někdo chtěl otrávit a že pil jed. V dalším snu chodil nahý s květinovou girlandou kolem krku a potíral si celé tělo olejem. Když takto Kansa viděl různá znamení smrti, ať už byl vzhůru, nebo spal, bylo mu jasné, že smrt ho nemine, a ze samého strachu si za celou noc neodpočinul. Jakmile noc skončila, spěšně dokončil přípravy na zápas.

Zápasnický ring byl důkladně vyčištěný a ozdobený vlajkami, girlandami a květy. Zvuky kotlů oznámily začátek zápasu. Aréna byla pěkně vyzdobená stuhami a fábory. Pro vzácné hosty — krále, bráhmany a kšatriji — byly připravené zvláštní galerie. Různí králové měli vyhrazené trůny a byla přichystaná sedadla i pro ostatní. Kansa konečně dorazil, v doprovodu různých ministrů a tajemníků. Usedl na vyvýšené pódium určené pouze pro něho. Přestože však seděl uprostřed všech nejvyšších vládních představitelů, ze strachu před smrtí mu divoce bušilo srdce. Krutá smrt se zjevně nevyhýbá ani tak mocným lidem, jako byl Kansa. Když přijde, nedbá na žádné vysoké postavení.

Jakmile bylo všechno přichystáno, do arény vstoupili zápasníci, kteří měli před shromážděním předvést své umění. Byli pěkně oblečení a ozdobení. Mezi slavnými zápasníky byli Čánúra, Muštika, Šala, Kúta a Tóšala. Rázně vešli do arény, povzbuzováni hudbou. Kansa také přivítal všechny starší pastevce, kteří přijeli z Vrindávanu vedeni Nandou. Nejdříve Kansovi darovali mléčné produkty, které s sebou přivezli, a pak usedli na svá místa vedle krále, na plošině vyhrazené zvláště pro ně.