Zatímco se Krišna a Balaráma zabývali bráhmany, kteří byli příliš zabráni do provádění védských obětí, všimli si, že pastevci rovněž připravovali podobnou oběť, aby uspokojili Indru, krále nebes, který má na starosti dodávání vody. Jak uvádí Caitanya-caritāmṛta, oddaný Krišny má silné a pevné přesvědčení, že když se jednoduše s vědomím Krišny věnuje transcendentální láskyplné službě Krišnovi, je zbaven všech ostatních závazků. Čistý oddaný Pána Krišny nemusí provádět žádné rituální obřady, k nimž nabádají Védy, ani nemusí uctívat žádné polobohy. Tím, že je oddaným Pána Krišny, potvrzuje skutečnost, že již veškeré védské obřady vykonal a uctíval všechny polobohy. Pouhým prováděním védských rituálů či uctíváním polobohů člověk nevyvine oddanou službu Krišnovi, ale ten, kdo se plně věnuje službě Pánu, již vykonal všechny védské příkazy.

Aby zabránil svým oddaným v provádění takových činností, chtěl Krišna během svého pobytu ve Vrindávanu pevně ustanovit výhradnou oddanou službu. Jelikož je vševědoucí Osobnost Božství, věděl, že pastevci připravují oběť Indrovi, ale podle pravidel etikety se s velkou úctou a pokorou začal dotazovat starších osob, jako byl Mahárádž Nanda.

Krišna se zeptal svého otce: “Můj milý tatínku, co je to za přípravy na velkou oběť? Komu je určena a co je jejím výsledkem? Jak se vykonává? Povíš Mi to, prosím? Moc rád bych znal tento postup, tak Mi prosím řekni, co je účelem takové oběti.” Jeho otec, Nanda Mahárádž, na Krišnův dotaz neodpovídal, protože si myslel, že by jeho malý chlapec složitá pravidla provádění yajñi stejně nepochopil. Krišna však naléhal: “Můj milý otče, velkomyslní a svatí lidé nemají tajnosti. Nikoho nepovažují za přítele, nepřítele nebo osobu s neutrálním vztahem, protože jsou vždy otevření vůči všem. A dokonce i ti, kdo nejsou velkomyslní, by neměli dělat tajnosti před členy své rodiny a přáteli, i když mohou uchovávat tajemství před nepřátelsky smýšlejícími osobami. Přede Mnou bys tedy neměl nic tajit. Všichni lidé se věnují plodonosným činnostem. Někteří vědí, co je to za činnosti, a znají jejich výsledek, zatímco jiní je konají, aniž by znali jejich smysl či cíl. Ten, kdo jedná s úplným poznáním, získá úplný výsledek; ten, kdo jedná bez poznání, takový dokonalý výsledek získat nemůže. Proto Mi prosím sděl smysl oběti, kterou hodláte vykonat. Je podle pokynů Véd? Nebo je to jen lidová oslava? Vysvětli Mi prosím podrobnosti týkající se této oběti.”

Po vyslechnutí Krišnovy žádosti Mahárádž Nanda odpověděl: “Můj milý chlapče, tento obřad je víceméně tradiční. Musíme se nějak zavděčit vládci deště, Mahárádžovi Indrovi, protože déšť přichází jeho milostí. Mraky jsou jeho představiteli a voda je velmi důležitá pro naše živobytí. Chystáme se tedy uspokojit krále Indru za to, že nám laskavě poslal mraky a dostatek deště, který je nutný pro naše úspěšné hospodaření. Voda je velice důležitá; bez dešťů nemůžeme farmařit a pěstovat obilí, a bez obilí nemůžeme žít. Déšť je tedy nezbytný pro zajištění úspěšných náboženských obřadů, ekonomického rozvoje a nakonec osvobození. Proto bychom neměli tradici konání tohoto obřadu přerušovat; přestane-li ho člověk kvůli chtíči, chamtivosti nebo strachu vykonávat, jeho budoucnost nevypadá příliš dobře.”

Když to Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, uslyšel, promluvil v přítomnosti svého otce a všech starších pastevců z Vrindávanu tak, aby nebeského krále, Indru, rozzlobil. Navrhl, aby oběť nekonali. K tomu, aby je odradil od oběti pro potěšení Indry, měl dva důvody. Za prvé není třeba uctívat polobohy pro dosažení hmotného prospěchu, což je potvrzeno v Bhagavad-gītě; všechny výsledky pocházející z uctívání polobohů jsou dočasné, a pouze méně inteligentní lidé se zajímají o pomíjivé výsledky. Za druhé jsou i všechny pomíjivé výsledky získané uctíváním polobohů ve skutečnosti udíleny se svolením Nejvyšší Osobnosti Božství. V Bhagavad-gītě je jasně řečeno: mayaiva vihitān hi tān. Jakýkoliv zisk, který člověk údajně obdrží od polobohů, pochází ve skutečnosti od Nejvyššího Pána. Bez Jeho souhlasu nemůže nikdo prokázat dobrodiní někomu jinému. Polobozi však občas pod vlivem hmotné přírody zpyšní; považují se za nejdůležitější na světě a zapomínají na svrchovanost Osobnosti Božství. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu jasně stojí, že v tomto případě chtěl Krišna krále Indru rozhněvat. Krišna sestoupil hlavně proto, aby hubil démony a chránil oddané. Král Indra byl zajisté oddaný, nikoliv démon, ale byl nafoukaný, a Krišna mu proto chtěl dát ponaučení. Nejprve Indru rozzlobil tím, že zastavil Indra-púdžu, kterou připravovali vrindávanští pastevci.

S takovýmto záměrem začal Krišna mluvit, jako kdyby byl ateista a podporoval filosofii karma-mīmāṁsā. Stoupenci této filosofie neuznávají svrchovanou autoritu Osobnosti Božství. Předkládají argument, že když člověk jedná dobře, výsledek se musí dostavit. Zastávají názor, že i tehdy, pokud existuje Bůh, který dává člověku výsledky jeho plodonosného jednání, není třeba Ho uctívat, protože pokud člověk nejedná, Bůh mu stejně žádný dobrý výsledek nemůže udělit. Říkají, že místo uctívání nějakého poloboha nebo Boha by lidé měli svědomitě vykonávat své povinnosti, a dobrý výsledek se určitě dostaví. Pán Krišna začal mluvit ke svému otci podle těchto zásad filosofie karma-mīmāṁsā. “Můj milý otče,” řekl, “myslím, že nemusíš uctívat žádného poloboha, aby tvoje zemědělství prospívalo. Každá živá bytost se rodí podle své minulé karmy, a když tento život opouští, jednoduše přijímá výsledek své současné karmy. Každý se rodí v různých životních druzích podle svých minulých činností a příští tělo získá podle svých činností v tomto životě. Různé stupně hmotného štěstí a neštěstí, výhody a nevýhody v životě jsou různými výsledky různých činností buď z minulého, nebo ze současného života.”

Mahárádž Nanda a další staršinové namítli, že dokud člověk neuspokojí vládnoucí božstvo, nemůže získat dobré výsledky pouhými hmotnými činnostmi. To je pravda. Někdy se například stává, že i když nemocný člověk dostává prvotřídní lékařskou pomoc a léčí ho prvotřídní lékař, přesto zemře. Z toho vyplývá, že prvotřídní léčba a snahy prvotřídního lékaře samy o sobě nezaručí úspěšné vyléčení pacienta; musí také zasáhnout Nejvyšší Osobnost Božství. Podobně samotná péče rodičů nezajistí dětem pohodlí. Někdy se stává, že přes veškerou rodičovskou péči se dětem daří špatně nebo předčasně zemřou. Hmotné příčiny tedy ještě nejsou zárukou výsledků. Je zapotřebí souhlasu Nejvyšší Osobnosti Božství. Nanda Mahárádž proto obhajoval stanovisko, že pro dobré výsledky v zemědělství musejí uspokojit Indru, který řídí dodávky deště. Pán Krišna tento argument zamítl prohlášením, že polobozi dávají výsledky jenom těm, kdo vykonávají své předepsané povinnosti. Polobozi nemohou dát dobrý výsledek někomu, kdo nevykonal své předepsané povinnosti; jsou tedy závislí na plnění povinností a nejsou v udílení dobrých výsledků absolutní. Proč by se tedy o ně měl člověk starat?

“Můj milý otče,” řekl Pán Krišna, “není třeba uctívat poloboha Indru. Každý musí získat výsledek svého vlastního konání. Můžeme vidět, že každý jedná podle svých přirozených sklonů; a podle nich obdrží všechny živé bytosti — ať už lidé, či polobozi — výsledky, které jim náleží. Všechny živé bytosti získávají vyšší nebo nižší těla a vytvářejí si nepřátele, přátele nebo neutrální vztahy jenom díky svým různým druhům jednání. Člověk by měl pečlivě vykonávat povinnosti odpovídající jeho přirozeným sklonům a nerozptylovat se uctíváním různých polobohů. Polobohy uspokojí řádné plnění všech povinností, takže není třeba je uctívat. Vykonávejme raději své předepsané povinnosti správně. Nikdo ve skutečnosti nemůže být šťastný, aniž by řádně plnil svou předepsanou povinnost. Ten, kdo neplní své předepsané povinnosti tak, jak má, je přirovnán k necudné ženě. Předepsanou povinností bráhmanů je studium Véd; řádnou povinností královského řádu, kšatrijů, je ochrana občanů; řádnou povinností společenství vaišjů je zemědělství, obchod a ochrana krav a předepsanou povinností šúdrů je služba vyšším třídám, to znamená bráhmanům, kšatrijům a vaišjům. My náležíme do společenství vaišjů a naší řádnou povinností je farmařit, obchodovat se zemědělskými produkty, ochraňovat krávy nebo se věnovat bankovnictví.”

Krišna se hlásil ke společnosti vaišjů, protože Nanda Mahárádž ochraňoval mnoho krav a Krišna se o ně staral. Vyjmenoval čtyři druhy zaměstnání, kterým se vaišjové mohou věnovat: zemědělství, výměnný obchod, ochrana krav a bankovnictví. I když vaišjové mohou přijmout kterékoliv z těchto zaměstnání, muži ve Vrindávanu se zabývali především ochranou krav.

Krišna dále vysvětlil svému otci: “Tento vesmírný projev se hýbe pod vlivem tří kvalit hmotné přírody: dobra, vášně a nevědomosti. Tyto tři kvality jsou příčinou stvoření, udržování a zničení. Mrak je vytvořen působením kvality vášně, takže příčinou srážek je kvalita vášně. A po dešti získají živé bytosti výsledek—úspěch v zemědělství. Co s tím tedy má Indra společného? A co zmůže, i když ho nepotěšíte? Žádný zvláštní prospěch z něho nemáme. I když připustíme, že Indra existuje, vždyť leje vodu i na oceán, kde není žádné zapotřebí. Posílá vodu na oceán či na zem — bez ohledu na to, jak ho uctíváme. Co se nás týče, my nemusíme chodit do jiného města či vesnice nebo do cizí země. Ve městech stojí paláce, ale my se spokojíme se životem v tomto vrindávanském lese. K čemu máme zvláštní vztah, je kopec Góvardhan a vrindávanský les, nic jiného. Proto tě žádám, Můj milý otče, abyste započali oběť, která uspokojí místní bráhmany a kopec Góvardhan. Nestarejme se o Indru.”

Když Nanda Mahárádž vyslechl tato Krišnova slova, odpověděl: “Můj milý chlapče, jelikož mě o to žádáš, zařídím samostatnou oběť pro místní bráhmany a kopec Góvardhan. Ale teď už mě nech vykonat tuto oběť, Indra-jagju.”

Krišna však namítl: “Můj milý otče, nic neodkládej. Oběť pro Góvardhan a místní bráhmany, kterou plánuješ, zabere mnoho času. Raději vezmi vše, co jsi připravil pro Indra-jagju, a hned toho využij pro uspokojení kopce Góvardhanu a místních bráhmanů.”

Mahárádž Nanda nakonec svolil. Pastevci se pak dotázali Krišny, jakým způsobem chce, aby byla yajña provedena, a Krišna jim dal následující návod: “Z obilí a ghí nashromážděného k oběti připravte rozmanitá chutná jídla. Uvařte rýži, dál, halvu, pakory, purí a různé druhy mléčných jídel, jako sladkou rýži, rabrí, sladké kuličky, sandéš, rasagully a laddu, a pozvěte učené bráhmany, kteří dovedou recitovat védské hymny a obětovat do ohně. Těmto bráhmanům byste měli darovat různé obilniny. Potom ozdobte všechny krávy a dobře je nakrmte. Pak darujte bráhmanům peníze. Co se týče nižších zvířat, jako jsou psi, a lidí na nižších úrovních, jako jsou čandálové, neboli členů páté třídy lidské společnosti, kteří jsou považováni za nedotknutelné — i těm se může dát přepychové prasádam. Poté, co krávy dostanou dobrou trávu, může oběť nazvaná Góvardhan-púdžá okamžitě začít. Tato oběť Mě velice potěší.”

V tomto výroku Pán Krišna prakticky popsal celou ekonomii společenství vaišjů. Ve všech vrstvách lidské společnosti — mezi bráhmany, kšatriji, vaišji, šúdry, čandály a tak dále — i v říši zvířat — mezi krávami, psy, kozami a podobně—hraje každý svoji roli. Všichni musí spolupracovat pro konečné dobro celé společnosti, ke které patří nejen živé objekty, ale i neživé, jako jsou hory a země. Společenství vaišjů pak nese zodpovědnost za ekonomický růst společnosti prostřednictvím pěstování obilí, ochraňování krav, přepravy jídla tam, kde je ho třeba, a bankovnictví či peněžnictví.

Z tohoto výroku se také můžeme poučit, že kočky a psi, kteří se nyní stali tak důležitými, by sice neměli být zanedbáváni, ale jejich ochrana ve skutečnosti není tak důležitá jako ochrana krav. Další pokyn, který zde nepřímo dostáváme, je, že čandálové neboli nedotknutelní také nemají být vyššími třídami přehlíženi, ale mají dostávat nezbytnou ochranu. Každý je svým způsobem důležitý, ale někteří jsou přímo zodpovědní za pokrok lidské společnosti a jiní pouze nepřímo. Je-li však ve společnosti rozšířené vědomí Krišny, pak je postaráno o blaho všech.

Hnutí pro vědomí Krišny také pořádá oběť zvanou Góvardhan-púdžá. Pán Čaitanja hlásal, že stejně jako je Krišna hodný uctívání, má být uctívána i Jeho země — Vrindávan a kopec Góvardhan. Toto prohlášení potvrdil Pán Krišna tím, že řekl, že Góvardhan-púdžá je stejně dobrá jako uctívání Jeho samotného. Od onoho dne se Góvardhan-púdžá koná dodnes a je známá jako Annakúta. Ve všech chrámech ve Vrindávanu i mimo něj se lidem rozdává velké množství jídla, které se při této slavnosti připravuje. Někdy je jídlo vhozeno do davu mezi lidi, kteří je s radostí sbírají ze země. Z toho můžeme pochopit, že prasádam, které bylo obětované Krišnovi, se nikdy neznečistí, ani když spadne na zem. Proto ho lidé sbírají a jedí s velkým uspokojením.

Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, tedy poradil pastevcům, aby zastavili Indra-jagju a zahájili Góvardhan-púdžu, za tím účelem, aby potrestal Indru, který byl velice pyšný na to, že je svrchovaným vládcem nebeských planet. Upřímní a prostí pastevci, vedení Nandou Mahárádžem, přijali Krišnův návrh a do detailu vykonali vše, co jim poradil. Provedli uctívání Góvardhanu a potom horu obřadně obešli. (Po vzoru první Góvardhan-púdži se i nyní lidé ve Vrindávanu slavnostně obléknou a shromáždí se u kopce Góvardhanu, aby ho uctili, a obcházejí ho kolem dokola se svými kravami.) Podle pokynů Pána Krišny sezval Nanda Mahárádž a pastevci učené bráhmany a začali uctívat kopec Góvardhan recitací védských hymnů a obětováním prasádam. Obyvatelé Vrindávanu se sešli, ozdobili své krávy a dali jim trávu. Potom obcházeli kopec Góvardhan a hnali krávy před sebou. Gópí se také velice pěkně oblékly, usedly na vozy tažené voly a opěvovaly slávu Krišnových zábav. Bráhmanové, kteří přišli plnit úlohu kněží při Góvardhan-púdže, dali pastevcům a jejich ženám, gópím, svá požehnání.

Když obřad skončil, Krišna přijal velkou transcendentální podobu a oznámil vrindávanským obyvatelům, že On sám je Góvardhan, aby přesvědčil oddané, že kopec Góvardhan a osobnost Krišny jsou totožní. Pak začal jíst veškeré obětované jídlo. Krišnova totožnost s kopcem Góvardhanem je dodnes ctěná a velcí oddaní sbírají kameny z kopce Góvardhanu a uctívají je stejně, jako se uctívají Božstva Krišny v chrámech. Stoupenci hnutí pro vědomí Krišny si tedy mohou brát malé kamínky nebo oblázky z kopce Góvardhanu a doma je uctívat, protože toto uctívání je stejně dobré jako uctívání Božstev. Krišnova podoba, která začala pojídat obětiny, měla svou samostatnou existenci, a Krišna sám se společně s ostatními obyvateli Vrindávanu klaněl tomuto Božstvu i kopci Góvardhanu. Když skládal poklony velké podobě Krišny a kopci Góvardhanu, prohlásil: “Jen se podívejte, jak kopec Góvardhan přijal tuto velkou podobu a jak nám požehnal tím, že přijímá všechny obětiny!” Dále Krišna řekl na onom setkání: “Ten, kdo nebude věnovat pozornost uctívání Góvardhanu, jak ho Já osobně provádím, nebude nikdy šťastný. Na kopci Góvardhanu žije mnoho hadů, a ti uštknou a usmrtí lidi, kteří zanedbají předepsanou povinnost konat Góvardhan-púdžu. Všichni lidé z Vrindávanu žijící blízko hory ji musí uctívat podle Mých pokynů, aby krávám i sobě zajistili štěstí.”

Všichni obyvatelé Vrindávanu uposlechli Krišnu, syna Vasudévy, provedli Góvardhan-púdžu a pak se vrátili do svých domovů.