O tom, jak Balaráma zabil Pralambásuru a Krišna spolkl ničivý lesní požár, se ve Vrindávanu mluvilo v každém domě. Pastevci popisovali tyto podivuhodné činnosti svým ženám i všem ostatním a všichni nad nimi žasli. Došli k závěru, že Krišna a Balaráma jsou polobozi, kteří laskavě sestoupili do Vrindávanu a stali se jejich dětmi. Pak nastalo období děšťů, které je v Indii po sžíravém letním horku velmi vítané. Mraky shromažďující se na obloze zakryjí slunce a měsíc a lidé z nich mají radost, protože čekají déšť každým okamžikem. Příchod období dešťů dodává po létě každému život. Hřmění a občasné blýskání také přináší lidem potěšení.

Příznaky období dešťů se dají přirovnat k příznakům živých bytostí, které jsou zahalené třemi kvalitami hmotné přírody. Nekonečné nebe je jako Nejvyšší Brahman a nepatrné živé bytosti jsou jako zatažené nebe neboli Brahman zahalený třemi kvalitami hmotné přírody. Každá živá bytost je původně nedílnou částí Brahmanu. Nekonečné nebe, Nejvyšší Brahman, nemůže být nikdy celé zakryté mrakem, ale část ano. V Bhagavad-gītě se říká, že živé bytosti jsou nedílné části Nejvyšší Osobnosti Božství. Jsou však pouze nepatrnou částí Nejvyššího Pána. Tato část je zahalená kvalitami hmotné přírody, a proto živé bytosti přebývají v hmotném světě. Brahmajyoti — duchovní záře — je jako sluneční světlo; stejně jako je světlo slunce plné zářících molekulárních částic, tak je i brahmajyoti plná nepatrných částeček Nejvyšší Osobnosti Božství. Některé z této nekonečné expanze nepatrných částeček Nejvyššího Pána jsou zahalené vlivem hmotné přírody, zatímco jiné jsou svobodné.

Mraky jsou nahromaděnou vodou, kterou sluneční záření vypařilo ze země. Po dobu osmi měsíců slunce neustále vypařuje nejrůznější vodu z povrchu Země, a tato voda se shromažďuje v podobě mraků, které ji vydají podle potřeby. Podobně vláda vybírá od občanů různé daně, jako je daň z příjmu a z obratu, které jsou občané schopni platit díky svým různým hmotným činnostem: zemědělství, obchodu, průmyslu a tak dále. Toto zdanění se přirovnává k tomu, jak slunce čerpá vodu ze země. Když je opět vody na povrchu planety zapotřebí, totéž sluneční světlo promění vodu na mraky a rozdává ji po celé Zemi. Podobně musí být daně vybrané vládou opět rozdány mezi lid ve formě vzdělávacích, veřejných, zdravotních a dalších zařízení. To je pro dobrou vládu velice důležité. Vláda by neměla pouze vybírat daně na rozmařilé utrácení; daň se musí využít pro veřejné blaho státu.

Během období dešťů po celém kraji běsní silné větry a přenášejí mraky z místa na místo, aby dávaly životodárnou vláhu vyprahlým živým bytostem, které ji tolik potřebují. Po letním období je vody zoufale zapotřebí, a tak jsou mraky jako bohatý člověk, který v době nouze rozdává peníze, dokonce až do úplného vyčerpání své pokladnice. Když mraky zalévají povrch celé Země, také ze sebe vydají všechno.

Říká se, že když Mahárádž Dašaratha, otec Pána Rámačandry, bojoval proti svým nepřátelům, přistupoval k nim jako zahradník, který vytrhává zbytečný plevel. A když bylo třeba dávat milodary, rozdával peníze stejně, jako mrak rozdává déšť. Mraky rozdávají déšť tak vydatně, že je to přirovnáno k tomu, když nějaký velkorysý člověk rozdává své bohatství. Přívaly deště z mraků jsou tak štědré, že voda padá i na skály, hory, oceány a moře, kde jí není vůbec zapotřebí. Mraky jsou jako dobrodinec, který volně rozdává své bohatství a nerozlišuje, zda někdo milodar potřebuje, nebo ne. Rozdává plnými hrstmi.

Před srážkami jsou z celého zemského povrchu vyčerpané téměř veškeré energie a zem vypadá velmi neúrodně. Po dešti se celý povrch zazelená vegetací a vypadá zdravě a silně. To se přirovnává k osobě, která se podrobuje askezi za účelem splnění nějaké hmotné touhy. Rozkvět země po období dešťů je přirovnán ke splnění hmotných tužeb. Někdy, když je nějaká země porobena špatnou vládou, lidé a politické strany podstoupí přísnou askezi a sebekázeň, aby se sami zmocnili vlády, a jakmile ji získají, využijí situace tak, že si dopřejí vysoké platy. Tento dočasný zisk je totéž, jako když země vzkvétá v období dešťů. Ve skutečnosti se má přísná askeze podstupovat jen pro dosažení duchovního štěstí. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je doporučeno přijímat tapasyu neboli askezi pro poznání Nejvyššího Pána. Přijetím askeze v oddané službě člověk obnoví svůj duchovní život, a jakmile se tak stane, zakusí neomezenou duchovní blaženost. Pokud se však někdo podrobí askezi kvůli hmotným cílům, Bhagavad-gītā říká, že získá pomíjivé výsledky, po kterých touží jen lidé s menší inteligencí.

Během období dešťů je večer vidět mnoho světlušek, které poletují sem a tam v korunách stromů a září jako malá světýlka, ale nebeská svítící tělesa, hvězdy a měsíc, vidět nejsou. Podobně ve věku Kali zaujímají ateisté a neznabozi významná místa, zatímco lidé, kteří skutečně dodržují védské zásady duchovního osvobození, jsou prakticky neznámí. Současný věk, Kali-juga, se přirovnává k zamračenému období živých bytostí. Skutečné poznání je v něm zahaleno vlivem hmotného civilizačního pokroku. Laciní mentální spekulanti, ateisté a tvůrci takzvaných náboženských zásad vystupují do popředí jako světlušky, zatímco osoby přísně následující védské zásady či pokyny písem jsou zahalené mraky tohoto věku. Lidé by se měli naučit, jak místo světla světlušek využívat skutečných svítících těles na nebi — slunce, měsíce a hvězd. Světlušky ve skutečnosti nemohou za temné noci poskytnout žádné světlo. Tak jako se i v období dešťů obloha někdy vyjasní a měsíc, hvězdy a slunce jsou vidět, tak i tato Kali-juga má někdy světlé okamžiky. Například je někdy slyšet o védském hnutí Pána Čaitanji, které šíří zpívání mantry Hare Krišna. Lidé, kteří mají vážný zájem najít pravé světlo, by místo pozorování světel mentálních spekulantů a ateistů měli využít tohoto hnutí.

Po prvním dešti, když se ozývá hřmění z mraků, začnou všechny žáby kvákat jako žáci, kteří najednou čtou nahlas své úlohy. Žáci by měli obvykle vstávat brzy ráno. Většinou však nevstanou sami od sebe, ale teprve když v chrámu nebo jiné duchovní instituci zazní zvon. Na nařízení duchovního učitele okamžitě vstanou a po dokončení svých ranních povinností usednou ke studiu Véd nebo recitaci védských manter. Všichni spí v temnotě Kali-jugy, ale když přijde velký áčárja, na jeho volání se začnou všichni věnovat studiu Véd, aby získali skutečné poznání.

Během období dešťů se mnoho malých rybníků, jezírek a říček naplní vodou; jinak zůstávají po zbytek roku vyschlé. Materialisté jsou také vyschlí, ale když se někdy dostanou do takzvaně zámožného postavení, ve kterém mají domov, děti a nějaké úspory, vypadá to, že se jim daří dobře. Poté však okamžitě opět vyschnou, stejně jako malé říčky a jezírka. Básník Vidjápati řekl, že společnost přátel, rodiny, dětí, manželky a tak dále jistě přináší nějaké potěšení, ale tuto radost přirovnává ke kapce vody na poušti. Každý prahne po štěstí, stejně jako na poušti každý prahne po vodě. Je-li na poušti kapka vody, dá se samozřejmě říci, že tam voda je, ale užitek z ní je minimální. V našem materialistickém způsobu života, který je jako poušť, prahneme po oceánu štěstí, ale v podobě společnosti, přátel a světské lásky dostáváme pouhou kapku vody. Nikdy nedosáhneme uspokojení, stejně jako se říčky, jezírka a rybníčky nikdy nenaplní vodou v období sucha.

Díky dešti mají tráva, stromy a ostatní rostliny svěží zelenou barvu. Někdy je tráva pokrytá jistým druhem červeného hmyzu, a když tuto zeleň a červeň doplní deštníkům podobné houby, celý výjev se změní, jako člověk, který náhle zbohatne. Sedlák se zaraduje, když vidí své pole plné obilí, ale kapitalisté—kteří si nikdy nejsou vědomi působení nadpřirozených sil — se znepokojí, protože se obávají konkurenčních cen kvůli bohaté úrodě. Na některých místech jistí kapitalisté ve vládě zemědělskou produkci obilí omezují, aniž by věděli, že veškeré obilniny ve skutečnosti dodává Nejvyšší Osobnost Božství. Védy říkají: eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān — Nejvyšší Osobnost Božství udržuje toto stvoření, a proto zajišťuje dostatek všeho, co veškeré živé bytosti potřebují. Dojde- li ke zvýšení počtu obyvatel, je úkolem Nejvyššího Pána, aby lidé dostali jídlo, avšak ateisté a ničemové vidí hojnou produkci obilovin neradi, zvláště když to může ohrozit jejich obchody.

Během období dešťů všechny živé bytosti na souši, ve vzduchu i ve vodě ožijí, stejně jako ten, kdo se zapojí do transcendentální láskyplné služby Pánu. To jsme prakticky zažili s našimi žáky v Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny. Předtím, než se stali žáky, byli navenek špinaví, i když měli přirozeně krásné osobní rysy; vzhledem k tomu, že nevěděli nic o vědomí Krišny, vypadali špinavě a uboze. Jakmile však začali rozvíjet vědomí Krišny, jejich zdraví se zlepšilo a dodržování usměrňujících pravidel zvýšilo jejich tělesný lesk. Když mají na sobě roucha šafránové barvy, tilak na čele a korálky v ruce a na krku, vypadají, jako kdyby přišli přímo z Vaikunthy.

Když se řeky v období dešťů naplní vodou a valí se k moři, vypadá to, jako kdyby se moře kvůli nim rozbouřilo. Podobně člověk, který se věnuje mystické józe, ale není v duchovním životě příliš pokročilý, může být rozrušen pohlavním pudem. Vysoké hory zůstanou beze změny, i když jsou bičovány proudy deště; stejně tak osoba pokročilá ve vědomí Krišny není uvedena do rozpaků, ani když se dostane do obtížné situace. Ten, kdo je duchovně pokročilý, přijímá jakékoliv nepříjemné životní podmínky jako milost Pána, a tím pádem je plně způsobilý vstoupit do duchovního království.

V období dešťů se některé cesty téměř nepoužívají a zarůstají vysokou trávou. Jsou jako bráhmana, který není zvyklý studovat a praktikovat očistné metody podle védských pokynů — zaroste vysokou trávou māyi. V tomto stavu zapomnění své přirozené povahy si nepamatuje na své postavení věčného služebníka Nejvyšší Osobnosti Božství. Nechává se odchýlit od duchovní cesty rychlým růstem vysoké trávy, který způsobuje māyā, a jelikož se ztotožňuje s výtvory māyi a podléhá iluzi, na svůj duchovní život zapomíná.

Během období dešťů se někdy blýská v jednom shluku mraků a vzápětí ve druhém. Tento úkaz je přirovnán ke smyslné ženě, která nedovede upřít svou mysl na jednoho muže. Mrak je jako kvalifikovaný člověk, protože dává déšť a mnoha lidem zajišťuje živobytí; kvalifikovaný člověk podobně živí mnoho bytostí, jako členy své rodiny nebo pracovníky své velké firmy. Naneštěstí celý jeho život může narušit žena, která se s ním rozvede. Je-li muž vyveden z míry, zničí to celou rodinu, děti se rozutečou nebo firma zkrachuje — bude to mít nepříznivý dopad na všechno. Proto se doporučuje, aby žena, která chce dělat pokroky ve vědomí Krišny, žila pokojně se svým manželem a aby se za žádných okolností nerozešli. Oba by se měli ovládat v pohlavním životě a soustředit mysl na Krišnu, aby jejich životy mohly být úspěšné. Koneckonců, v hmotném světě muž potřebuje ženu a žena potřebuje muže. Když jsou spolu, měli by žít pokojně s vědomím Krišny a nebýt přelétaví jako blesk, který přeskakuje z jednoho mraku na druhý.

Někdy se kromě hřmění v mracích objeví na obloze duha, která vypadá jako luk bez tětivy. Luk je ohnutý díky tomu, že je na obou jeho koncích uvázána tětiva; duha ale žádnou tětivu nemá, a přesto tak nádherně spočívá na obloze. Podobně, když Nejvyšší Osobnost Božství sestoupí do hmotného světa, vypadá jako obyčejná lidská bytost, ale nezávisí na žádné hmotné podmínce. V Bhagavad-gītě Pán říká, že se zjevuje působením své vnitřní energie, která nemůže být podmaněna energií vnější. Co je zajetím pro obyčejného tvora, je svobodou pro Osobnost Božství. V období dešťů je měsíc zakrytý mraky, ale tu a tam se ukazuje. Někdy se zdá, že se pohybuje s letem mraků, ale ve skutečnosti je nehybný; jelikož se mraky pohybují, vypadá to, jako by se pohyboval i měsíc. Podobně je pravý duchovní lesk toho, kdo se ztotožňuje s pohybujícím se hmotným světem, zahalený iluzí; s pohybem hmotných činností si taková osoba myslí, že se pohybuje v různých oblastech života. To je kvůli falešnému egu, které vymezuje hranici mezi duchovní a hmotnou existencí, tak jako pohybující se mrak odděluje měsíční světlo a tmu. Když se v období dešťů poprvé objeví mraky, pávi začnou radostně tancovat. Pávy lze přirovnat k lidem, kteří jsou sužováni materialistickým způsobem života. Podaří-li se jim najít společnost někoho, kdo se věnuje láskyplné oddané službě Pánu, ožijí a tančí jako pávi. S tím máme praktickou zkušenost: mnozí naši žáci byli předtím, než přišli do styku s vědomím Krišny, bez inspirace a zasmušilí, ale poté, co se setkali s oddanými, tančí radostně jako pávi.

Rostliny rostou díky tomu, že pijí vodu ze země. Podobně člověk věnující se odříkání vyschne, ale když je dokončí a získá jeho výsledky, začne si užívat smyslového požitku s rodinou, společností, láskou, domovem a podobně. Je plný života, jako čerstvě vyrostlá tráva. Někdy je vidět volavky a kachny, jak se bez ustání potulují po březích jezer a řek, přestože jsou tyto břehy bahnité a zarostlé trnitými rostlinami. Podobně i ženatí lidé, kteří nemají vědomí Krišny, pokračují v hmotném životě, navzdory veškerému nepohodlí. Nikdo nemůže být šťastný, v rodinném nebo jakémkoliv jiném životě, aniž by si byl vědom Krišny. Šríla Naróttama dás Thákur se modlí o společnost někoho, ať hospodáře, nebo člověka ve stavu odříkání, kdo je pohroužený do transcendentální láskyplné služby Pánu a neustále volá svaté jméno Pána Čaitanji. Pro materialistu je svět krutý, zatímco osobě vědomé si Krišny připadá všechno šťastné.

Hráze kolem zemědělských polí se někdy po prudkých lijácích protrhnou. Podobně ve věku Kali boří neautorizovaná ateistická propaganda hráze védských pokynů, a lidé tak postupně degradují k bezbožnosti. V období dešťů mraky, poháněné větrem, dávají vodu, která je vítaná jako nektar. Když následovníci Véd, bráhmanové, inspirují boháče, jako jsou králové a zámožní kupci, aby během konání velkých obětí rozdávali milodary, takové rozdávání bohatství je také jako nektar. Čtyři složky lidské společnosti — bráhmanové, kšatrijové, vaišjové a šúdrové — by měly žít mírumilovně v duchu spolupráce; to je možné, když mají vedení zkušených védských bráhmanů, kteří provádějí oběti, a rovnoměrně rozdávají bohatství.

Vrindávanskému lesu deště prospěly. Oplýval zralými datlemi, mangy, ostružinami a jiným ovocem. Pán Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, šel se svými přáteli a Pánem Balarámou do lesa, aby se radoval z atmosféry nového ročního období. Krávy, které spásaly novou trávu, byly zdravé a jejich vemena byla plná mléka. Měly Pána Krišnu tak rády, že když na ně volal jmény, okamžitě k Němu přiběhly s takovou radostí, že jim mléko vytékalo z vemen. Pán Krišna procházel vrindávanským lesem kolem kopce Góvardhanu a měl veselou náladu. Na břehu řeky Jamuny viděl stromy ozdobené včelími plásty, z nichž vytékal med. Na kopci Góvardhanu bylo mnoho vodopádů a jejich zurčení vytvářelo příjemný zvuk. Ten Krišna poslouchal, když nahlížel do jeskyní v tomto kopci. V době, kdy období dešťů ještě úplně neskončilo, ale postupně přecházelo do podzimu, Krišna a Jeho druzi někdy, zvláště když se přihnal déšť, sedali pod stromem nebo v jeskyních na kopci Góvardhanu a s potěšením pojídali zralé ovoce a bavili se spolu. Během toho, co byli Krišna a Balaráma v lese, Jim matka Jašódá posílala nějaké ovoce, sladkosti a rýži smíchanou s jogurtem. Krišna to přijal, usedl na placatý kámen na břehu Jamuny a zavolal své kamarády, aby si vzali s Ním. Zatímco Krišna, Balaráma a Jejich přátelé jedli, pozorovali krávy, telátka a býky. Krávy vypadaly trochu unavené z toho, jak dlouho stály s těžkými vemeny plnými mléka. Lehly si a spokojeně přežvykovaly trávu a Krišna se na ně s potěšením díval. Byl hrdý při pohledu na krásu lesa vytvořenou obdobím dešťů, která nebyla ničím jiným než projevem Jeho vlastní energie. Při takových příležitostech opěvoval zvláštní činnosti přírody během období dešťů. V Bhagavad-gītě je řečeno, že hmotná energie neboli příroda není ve svém jednání nezávislá. Příroda jedná pod Krišnovým dohledem. Brahma- saṁhitā rovněž uvádí, že hmotná příroda, známá jako Durgá, jedná jako Krišnův stín. Hmotná příroda poslechne jakýkoliv Krišnův příkaz. Přírodní krása vytvořená obdobím dešťů tedy vznikla podle pokynů Krišny, který byl následně hrdý na to, jak nádherné jsou činnosti hmotné přírody.

Zatímco se Krišna a Balaráma takto těšili z darů období dešťů, pomalu nastal podzim, kdy se vodní nádrže vyčistí a všude vane příjemný, osvěžující větřík. S příchodem podzimu se nebe vyčistilo od všech mraků a znovu získalo svou přirozenou modrou barvu. Kvetoucí lotosy v čisté vodě v lese vypadaly jako člověk, který poklesl v józe, ale opět zkrásněl tím, že se vrátil k duchovnímu životu. S příchodem podzimu začíná být všechno přirozeně krásné. Podobně jako nebe a voda na podzim se očistí i materialista, který se začne zajímat o vědomí Krišny a o duchovní život.

Podzim odstraňuje tmavé valící se mraky z oblohy a kalnou vodu. Blátivá země se také očistí. Člověk, který začne rozvíjet vědomí Krišny, se podobným způsobem okamžitě očistí od všech nečistot uvnitř i vně. Proto je Krišna známý jako Hari. Hari znamená “ten, kdo odstraní”. Krišna okamžitě odstraňuje všechny nečisté zvyky každého, kdo rozvíjí vědomí Krišny. Mraky jsou na podzim bílé, neboť nenesou vodu. Podobně i člověk, který odešel do ústraní, se zbaví veškeré úzkosti a vypadá jako podzimní bílý mrak, protože je oproštěný od veškeré zodpovědnosti za rodinu (to znamená udržování domácnosti, manželky a dětí) a věnuje se plně vědomí Krišny. Někdy z hor na podzim stékají potůčky a dodávají čistou vodu, a jindy ne. Podobně velcí světci někdy rozdávají jasné poznání a jindy mlčí. Malé tůňky, které se v období dešťů naplnily vodou, na podzim postupně vysychají. Drobní vodní živočichové žijící v těchto nádržích nechápou, že se jejich domovy den ode dne zmenšují, stejně jako lidé pohroužení do hmotných starostí nechápou, že se jejich život krátí každým dnem. Takové osoby se věnují chovu krav, udržování majetku, dětem, ženě, společnosti a přátelství. Malí tvorové žijící v malých vodních nádržích jsou velmi znepokojeni úbytkem vody a spalujícím žárem podzimního slunce; jsou jako lidé, kteří se nedokáží ovládat a jsou vždy nešťastní z toho, že si neumí užívat života nebo vydržovat svou rodinu. Blátivá země postupně vysychá a nově vyrostlá zeleň začíná vadnout. Podobně u člověka, který přijal vědomí Krišny, postupně zmizí touha po rodinném požitku.

S příchodem podzimu se voda v moři utiší, stejně jako člověka pokročilého v seberealizaci přestanou znepokojovat tři kvality hmotné přírody. Rolníci na podzim schraňují vodu na polích tak, že stavějí silné hráze, aby nemohla odtéci. Další déšť se nedá očekávat, a proto chtějí zadržet všechnu vodu, která na poli zůstala. Podobně i ten, kdo je skutečně pokročilý v seberealizaci, si chrání svou energii ovládáním smyslů. Doporučuje se, aby ve věku padesáti let muž zanechal rodinného života a uchoval si tělesnou energii pro rozvoj vědomí Krišny. Dokud člověk nedokáže ovládat smysly a zaměstnat je transcendentální láskyplnou službou Mukundovi, nemůže získat osvobození.

Ve dne je podzimní slunce velice prudké, ale v noci poskytuje čistá měsíční záře lidem úlevu od denní únavy. Když se odevzdáme Mukundovi, Krišnovi, můžeme se zbavit únavy z mylného ztotožňování se s tělem. Mukunda neboli Krišna také poskytuje útěchu dívkám z Vrindávanu. Vradžské dívky neustále trpí kvůli odloučení od Krišny. Když se s Krišnou setkají za podzimní noci ozářené měsícem, jejich únava z odloučení je rovněž zažehnána. Je-li obloha bez mraků, hvězdy v noci překrásně svítí; podobně, když si je někdo skutečně vědom Krišny, je prostý všech nečistot a vypadá stejně krásně jako hvězdy na podzimní obloze. Védy sice obsahují pokyny ohledně rozvoje poznání (jñāna), praktikování mystické jógy a provádění karmických činností v podobě obětí, ale jejich konečný cíl je vysvětlen v Bhagavad-gītě: po důkladném prostudování Véd musí člověk přijmout vědomí Krišny. Čisté srdce oddaného Krišny proto může být přirovnáno k čisté podzimní obloze. Měsíc s hvězdami na podzim na čisté obloze jasně září. Pán Krišna se osobně zjevil na obloze jaduovské dynastie a vypadal stejně jako měsíc obklopený hvězdami neboli členy jaduovského rodu. Když v lesních zahradách kvete velké množství květů, svěží vonný větřík poskytne úlevu lidem, kteří trpěli během letního a deštivého období. Takový vánek však nijak neuklidnil gópí, protože ty daly svá srdce Krišnovi. Ostatním lidem tento podzimní vánek mohl být příjemný, ale gópí nebyly spokojené, neboť nebyly v Krišnově objetí.

S příchodem podzimu všechny krávy, laně a samičky ptáků i ostatních zvířat otěhotní, neboť samečci v tomto období obvykle touží po páření. Těhotné samičky jsou jako transcendentalisté, kteří jsou milostí Nejvyššího Pána požehnáni dosažením svého životního cíle. Šríla Rúpa Gósvámí učí ve své Upadeśāmṛtě, že člověk má vykonávat oddanou službu s velkým nadšením, trpělivostí a přesvědčením, má dodržovat usměrňující zásady, vyhýbat se hmotnému znečištění a zdržovat se ve společnosti oddaných. Následováním těchto šesti zásad dosáhne kdokoliv kýženého výsledku oddané služby. Pro toho, kdo trpělivě dodržuje usměrňující zásady oddané služby, nepochybně přijde doba, kdy obdrží vytoužený výsledek, stejně jako samičky sklízejí výsledky tím, že otěhotní.

Na podzim přibývá v jezerech lotosových květů, protože tam nejsou lilie; jak lilie, tak lotosy milují slunce, ale prudká sluneční záře na podzim pomáhá pouze lotosům. To se přirovnává k zemi, kde je silný král nebo vláda; v takové zemi nemohou prospívat nežádoucí živly, jako jsou zloději a loupežníci. Mají-li občané jistotu, že je nikdo nepřepadne, spokojeně vzkvétají. Silná vláda je přirovnána ke spalujícímu podzimnímu slunci, lilie jsou jako nežádoucí živly — lupiči — a lotosové květy představují spokojené občany. Během podzimu jsou pole plná zralého obilí. V této době se lidé radují ze sklizně a pořádají různé obřady, jako je Navánna, obětování nového zrní Nejvyšší Osobnosti Božství. Nové zrní se nejprve obětuje Božstvům v různých chrámech a potom jsou všichni pozváni na sladkou rýži, která je z něho připravena. Existují také další náboženské obřady a způsoby uctívání, zvláště v Bengálsku, kde se koná největší obřad zvaný Durgá-púdžá.

Ve Vrindávanu byl tehdy podzim velice krásný díky přítomnosti Nejvyšší Osobnosti Božství, Krišny a Balarámy. Obchodníci, členové královského rodu a velcí mudrci se mohli volně přemisťovat, aby dosáhli svých vytoužených cílů. Podobně i transcendentalisté dosáhnou svého vytouženého cíle, když jsou vysvobozeni z vězení hmotného těla. Během období dešťů se obchodníci nemohou přesouvat z místa na místo a nemají žádné zisky. Vládnoucí třída rovněž nemůže jezdit na různá místa a vybírat daně a světci, kteří musí cestovat, aby kázali transcendentální poznání, jsou obdobím dešťů také omezeni. Na podzim ale všichni opustí místa, na nichž byli nuceni setrvávat. Co se týče transcendentalistů, ať už gjáních, jógích, či oddaných, kvůli hmotnému tělu se nemohou skutečně těšit ze svých duchovních úspěchů. Jakmile však tělo opustí, to znamená po smrti, splyne gjání s duchovní září Nejvyššího Pána, jógí se přemístí na vyšší planety a oddaný jde na planetu Nejvyššího Pána, Gólóku Vrindávan či některou Vaikunthu, a tam si užívá věčného duchovního života.