CC Antya 14.53

Tento verš z Ujjvala-nīlamaṇi (Vipralambha-prakaraṇa 153) od Śrīly Rūpy Gosvāmīho je částí popisu různých stavů Śrīmatī Rādhārāṇī. Oněch deset příznaků je v této jeho knize podrobně popsáno takto:

Cintā, úzkost. V Haṁsa-dūtě (2) se říká:

„Kṛṣṇa a Balarāma na Akrūrovu žádost opustili dům Nandy Mahārāje a odjeli do Mathury. Mysl Śrīmatī Rādhārāṇī byla tehdy rozrušená, a Ona ze silného odloučení od Kṛṣṇy téměř zešílela. Zakoušela velkou mentální bolest a úzkost, které Ji utápěly v mentální spekulaci v řece úzkosti. Myslela si: ,Nyní zemřu, a až zemřu, Kṛṣṇa se jistě vrátí, aby Mě znovu viděl. Až se však od vrindávanských obyvatel dozví o Mé smrti, určitě Ho to zarmoutí. Proto umírat nebudu.̀  “ To je vysvětlení slova cintā.

Jāgara, bdělost. V Padyāvalī (326) se píše:

S pocitem velkého neštěstí oslovila Śrīmatī Rādhārāṇī svou drahou přítelkyni Viśākhu takto: „Má drahá přítelkyně, kdybych tak ve svých snech viděla Kṛṣṇu, jistě bych byla za to své velké štěstí opěvována. Co však nadělám? Spánek si se Mnou také hanebně zahrává. Stal se ve skutečnosti Mým nepřítelem. Od doby, co Kṛṣṇa odejel, jsem ještě neusnula.“

Udvega, mentální neklid. Toto slovo je vysvětlené v Haṁsa-dūtě (104) takto:

Śrīmatī Rādhārāṇī oslovila Lalitu: „Má drahá Lalito s krásnou tváří, nedokáži popsat, jak Mi hoří srdce. Je to velký, nezměrný oceán úzkosti. Přesto se chci poklonit u tvých lotosových nohou. Co mám dělat? Zamysli se prosím nad Mou situací a poraď Mi, jak se můžu uklidnit. To je Má touha.“

Tānava, vyzáblost, je popsána následovně:

Když se Uddhava po návštěvě Vrindávanu vrátil do Mathury, Pán Kṛṣṇa se ho zeptal na Rādhārāṇī a Viśākhu. Uddhava odpověděl takto: „Je na pováženou, v jakém jsou gopī stavu! Zvláště Śrīmatī Rādhārāṇī zažívá nesmírně bolestivé stavy z odloučení od Tebe. Je vyzáblá a Její tělesný lesk téměř vyhasl. Její srdce se utápí v bolesti, a protože přestala jíst, Její ňadra zčernala, jako by byla nemocná. Vlivem odloučení od Tebe vypadají všechny gopī, a zvláště Rādhārāṇī, jako louže vysušené spalujícím žárem slunce.“

Malina-aṅgatā, nečistota, je popsána takto:

Uddhava řekl Kṛṣṇovi: „Ó nejpříznivější Kṛṣṇo, prosím poslouchej. Viśākhā je z utrpení způsobeného odloučením od Tebe malátná. Rty se jí chvějí jako stromy v silném větru. Její překrásná tvář je jako lotosový květ, který zvadl pod vrstvou sněhu, a její oči jsou jako okvětní lístky lotosu spálené horkem podzimního slunce.“

Pralāpa neboli bláznivé řeči jsou v Lalita-mādhavě vysvětlené takto:

Śrīmatī Rādhārāṇī zde naříká pro svého milovaného Kṛṣṇu, který se vzdálil z domova. Ženě, jejíž manžel opustil domov a odešel do ciziny, se říká proṣita-bhartṛkā. Śrīmatī Rādhārāṇī pro Kṛṣṇu naříkala stejně jako taková žena pro svého manžela a říkala: „Má drahá přítelkyně, kam se poděla sláva rodiny Mahārāje Nandy, nosící na hlavě ozdobu ve tvaru půlměsíce? Kde je Kṛṣṇa, jehož pleť má barvu drahokamu indranīla a jenž tak pěkně hraje na flétnu? Kde je tvůj přítel, ten nejlepší z mužů, jenž tak dovedně tančí v kruhu tance rāsa? Kde je ten, jenž je skutečným lékem, který Mě může zachránit před úmrtím na nemocné srdce? Musím odsoudit osud, protože Mě oddělil od Kṛṣṇy a způsobil Mi tím tolik utrpení.“

Vyādhi neboli churavost je také popsaná v Lalita-mādhavě:

Śrīmatī Rādhārāṇī, soužená bolestí odloučení od Kṛṣṇy, řekla: „Moje drahá Lalito, prosím poslouchej Mě. Už nesnesu utrpení z horečky odloučení od Kṛṣṇy, ani ti je nedokáži popsat. Je to něco jako zlato rozpouštějící se v hliněné nádobě. Tato horečka způsobuje víc utrpení než jed a zraňuje víc než blesk. Trpím jako ten, kdo umírá na choleru. Tato horečka musí být opravdu silná, když Mi působí takovou bolest.“

Unmāda neboli šílenství je vysvětleno následovně:

Uddhava řekl Kṛṣṇovi: „Můj drahý Kṛṣṇo, všechny gopī jsou tak zasažené Tvou nepřítomností, že se téměř zbláznily. Ó Murāri, Śrīmatī Rādhārāṇī se doma bez příčiny směje jako šílená a ptá se na Tebe každé bytosti bez rozlišování, dokonce i kamenů. Válí se po zemi, neboť nedokáže snášet muka Tvé nepřítomnosti.“

Moha neboli iluze je vysvětlena takto:

Lalita napsala Kṛṣṇovi v zájmu Śrīmatī Rādhārāṇī následující dopis: „Můj drahý Kṛṣṇo, Śrīmatī Rādhārāṇī se v bezvědomí zhroutila na zem, neboť Její mysl je velmi rozrušená odloučením od Tebe. Ó nepříteli Kaṁsy, stal ses nyní prvotřídním politikem, a proto bys měl být schopný poskytnout úlevu každému. Zamysli se prosím nad tím, v jak zoufalé situaci se Śrīmatī Rādhārāṇī nachází, nebo se brzy dozvíš, že zemřela. Potom budeš možná naříkat, i když se nyní raduješ.“

Mṛtyu neboli smrt je v Haṁsa-dūtě (96) vysvětlena takto:

Lalitā v následujícím dopise kárá Kṛṣṇu za to, že zůstal v Mathuře: „Tančením v kruhu tance rāsa jsi získal lásku Śrīmatī Rādhārāṇī. Proč jsi nyní k mé drahé přítelkyni Rādhārāṇī tak netečný? Leží téměř vbezvědomí, myšlenkami pohroužená ve Tvých zábavách. Přiložím Jí vatu k nosním dírkám, abych zjistila, zda ještě žije, a pokud ano, tak Ji pokárám.“