CC Ādi 7.70

Díky svému odříkání, studiu vedānty, meditaci a přísným zásadám, které každý den dodržují, jsou māyāvādští sannyāsī zajisté na úrovni zbožných činností. Na základě své zbožnosti tedy Prakāśānanda Sarasvatī chápal, že Caitanya Mahāprabhu není obyčejný člověk, ale Nejvyšší Osobnost Božství. Slova sākṣāt nārāyaṇa vyjadřují, že Ho považoval za samotného Nārāyaṇa. Māyāvādští sannyāsī se navzájem oslovují jako Nārāyaṇa, protože si představují, že se všichni stanou Nārāyaṇem nebo že s Nārāyaṇem splynou v příštím životě. Prakāśānanda Sarasvatī ocenil, že Caitanya Mahāprabhu se už Nārāyaṇem stal a že nemusí čekat na svůj další život. Jedním z rozdílů mezi filosofií vaiṣṇavů a māyāvādīch je, že māyāvādští filosofové si myslí, že se poté, co opustí toto tělo, stanou Nārāyaṇem tak, že splynou s Jeho tělem, kdežto vaiṣṇavští filosofové vědí, že poté, co toto tělo zemře, budou mít transcendentální, duchovní tělo, ve kterém se budou s Nārāyaṇem sdružovat.