CC Ādi 7.101
Bengálština
কৃষ্ণে ভক্তি কর—ইহায় সবার সন্তোষ ।
বেদান্ত না শুন কেনে, তার কিবা দোষ ॥ ১০১ ॥
বেদান্ত না শুন কেনে, তার কিবা দোষ ॥ ১০১ ॥
Verš
kṛṣṇe bhakti kara — ihāya sabāra santoṣa
vedānta nā śuna kene, tāra kibā doṣa
vedānta nā śuna kene, tāra kibā doṣa
Synonyma
Překlad
„Milý Pane, proti tomu, že jsi vznešený oddaný Pána Kṛṣṇy, nikdo nic nenamítá. S tím jsou všichni spokojeni. Proč se ale vyhýbáš rozhovorům o Vedānta-sūtře? Co je na nich špatného?“
Význam
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v této souvislosti vysvětluje: „Māyāvādští sannyāsī mají za to, že Śaṅkarācāryův komentář zvaný Śārīraka-bhāṣya osvětluje skutečný význam Vedānta-sūtry. Jinými slovy přijímají význam vyjádřený v Śaṅkarācāryových vysvětlivkách k Vedānta- sūtře, které jsou založené na monismu, a tak vysvětlují Vedānta-sūtru, Upaniṣady a veškerá védská písma svým vlastním neosobním způsobem.“ Velký māyāvādský sannyāsī Sadānanda Yogīndra napsal knihu jménem Vedānta- sāra, v níž píše: vedānto nāma upaniṣat-pramāṇam. tad-upakārīṇi śārīraka- sūtrādīni ca. Podle Sadānandy Yogīndry jsou Vedānta-sūtra a Upaniṣady, jak je představuje Śrī Śaṅkarācārya v Śārīraka-bhāṣyi, jediným zdrojem védských důkazů. Ve skutečnosti však slovo vedānta znamená podstata védského poznání a není pravda, že neexistuje nic víc než Śaṅkarācāryova Śārīraka-bhāṣya. Existují také jiné komentáře k Vedāntě, napsané vaiṣṇavskými ācāryi, kteří nenásledují Śrī Śaṅkarācāryu ani nepřijímají vymyšlený komentář jeho školy. Jejich komentáře jsou založeny na filosofii dvojnosti. Monističtí filosofové, jako je Śaṅkarācārya a jeho následovníci, se snaží dokázat, že Bůh a živá bytost jsou jedno, a místo aby uctívali Nejvyšší Osobnost Božství, vydávají za Boha sebe. Chtějí, aby druzí uctívali jako Boha je. Tyto osoby nepřijímají filosofie vaiṣṇavských ācāryů, známé jako śuddhādvaita (očištěný monismus), śuddha-dvaita (očištěný dualismus), viśiṣṭādvaita (vymezený monismus), dvaitādvaita (monismus a dualismus) a acintya- bhedābheda (nepochopitelná jednota a rozdílnost). Māyāvādī tyto filosofie nediskutují, protože jsou pevně přesvědčeni o své vlastní filosofii výlučného monismu kevalādvaita. Protože tuto filosofickou soustavu přijímají jako čisté pochopení Vedānta-sūtry, věří, že Kṛṣṇa má tělo stvořené z hmotných prvků a že činnosti v rámci láskyplné služby Kṛṣṇovi jsou jen sentiment. Jsou známí jako māyāvādī, neboť podle nich má Kṛṣṇa tělo z māyi a láskyplná služba Pánu vykonávaná oddanými je také māyā. Považují oddanou službu za určitou formu plodonosných činností (karma-kāṇḍa). Podle nich se bhakti skládá z mentální spekulace a někdy meditace. To je rozdíl mezi māyāvādskou a vaiṣṇavskou filosofií.