Skip to main content

Text 10

Sloka 10

Texto

Verš

tāvad yāta bhuvaṁ yūyaṁ
brahma-kṣatra-samedhitām
sūdayadhvaṁ tapo-yajña-
svādhyāya-vrata-dāninaḥ
tāvad yāta bhuvaṁ yūyaṁ
brahma-kṣatra-samedhitām
sūdayadhvaṁ tapo-yajña-
svādhyāya-vrata-dāninaḥ

Palabra por palabra

Synonyma

tāvat — mientras yo (me ocupo en la tarea de matar a Viṣṇu); yāta — vayan; bhuvam — al planeta Tierra; yūyam — todos ustedes; brahma-kṣatra — de los brāhmaṇas y los kṣatriyas; samedhitām — que ha prosperado gracias a las actividades (cultura brahmínica y gobierno védico); sūdayadhvam — destruyan sin más; tapaḥ — a los que realizan austeridades; yajña — sacrificios; svādhyāya — estudio del conocimiento védico; vrata — los votos regulativos; dāninaḥ — y a los que dan caridad.

tāvat — dokud (jsem zaneprázdněn zabíjením Viṣṇua); yāta — jděte; bhuvam — na planetu Zemi; yūyam — vy všichni; brahma-kṣatrabrāhmaṇů a kṣatriyů; samedhitām — která vzkvétá díky činnostem (bráhmanské kultuře a védské vládě); sūdayadhvam — zničte; tapaḥ — ty, kdo podstupují askezi; yajña — oběti; svādhyāya — studium Véd; vrata — usměrňující sliby; dāninaḥ — a ty, kdo dávají milodary.

Traducción

Překlad

Mientras yo me encargo de matar al Señor Viṣṇu, ustedes desciendan al planeta Tierra, que florece gracias a la cultura brahmínica y a un gobierno kṣatriya. Esa gente está ocupada en austeridades, sacrificios, estudio de los Vedas, votos regulativos y caridad. ¡Acaben con todos los que se ocupan en esas actividades!

Zatímco budu zabíjet Pána Viṣṇua, sestupte na planetu Zemi, která vzkvétá díky bráhmanské kultuře a kšatrijské vládě. Zničte všechny lidi, kteří se věnují askezi, konání obětí, studiu Véd, dodržování usměrňujících slibů a rozdávání milodarů!

Significado

Význam

El principal objetivo de Hiraṇyakaśipu era perturbar a los semidioses. Su primer plan consistía en matar al Señor Viṣṇu, pues tan pronto como Él muriese, los semidioses se debilitarían y morirían también. Entre sus planes también estaba la idea de causar perturbación entre los habitantes del planeta Tierra. La paz y la prosperidad de los habitantes de ese y de todos los demás planetas eran mantenidas por los brāhmaṇas y los kṣatriyas. En el Bhagavad-gītā (4.13), el Señor dice: cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭaṁ guṇa-karma-vibhāgaśaḥ: «Conforme a las tres modalidades de la naturaleza material y a las actividades asociadas con ellas, Yo creé las cuatro divisiones de la sociedad humana». En todos los planetas hay distintas clases de habitantes, pero el Señor, refiriéndose en particular al planeta Tierra, que está habitado por seres humanos, recomienda que la sociedad debe dividirse en cuatro varṇasbrāhmaṇakṣatriyavaiśya y śūdra. Antes del advenimiento del Señor Kṛṣṇa, la Tierra era gobernada porbrāhmaṇas y kṣatriyas. Los brāhmaṇas tienen el deber de cultivar śamaḥ (serenidad), damaḥ (dominio de sí mismos), titikṣā(tolerancia), satyam (veracidad), śaucam (limpieza) y ārjavam (sencillez). Los brāhmaṇas dotados de esas cualidades tienen el deber de aconsejar a los reyes kṣatriyas en el gobierno del país o del planeta. Siguiendo las instrucciones de los brāhmaṇas, loskṣatriyas deben ocupar a la población en austeridades y sacrificios, en el estudio de los Vedas, y en la práctica de las reglas y regulaciones establecidas por los principios védicos. También deben disponer que los brāhmaṇassannyāsīs y templos reciban caridad. Ese es el orden divino de la cultura brahmínica.

Hlavním záměrem Hiraṇyakaśipua bylo přivést polobohy do úzkých. Měl v plánu nejprve zabít Pána Viṣṇua, neboť po Jeho smrti by polobozi automaticky zeslábli a zemřeli. Dalším jeho plánem bylo sužovat obyvatele planety Země. Mír a blahobyt obyvatel Země i všech ostatních planet udržovali brāhmaṇové a kṣatriyové. V Bhagavad-gītě (4.13) Pán říká: cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭaṁ guṇa-karma-vibhāgaśaḥ — “Podle tří kvalit hmotné přírody a činností, které jsou s nimi spojeny, jsem vytvořil čtyři třídy lidské společnosti.” Všechny planety mají své různé obyvatele, ale zvláště pro planetu Zemi, kterou obývají lidé, Pán doporučuje rozdělení společnosti do čtyř vareṇ: na brāhmaṇy, kṣatriye, vaiśyi a śūdry. V dobách před Kṛṣṇovým sestoupením spravovali planetu Zemi brāhmaṇové a kṣatriyové. Povinností brāhmaṇů je kultivovat klid (śamaḥ), sebeovládání (damaḥ), snášenlivost (titikṣā), věrnost pravdě (satyam), čistotnost (śaucam) a upřímnost (ārjavam), a pak radit kšatrijským králům, jak mají vládnout své zemi či celé planetě. Třída kṣatriyů má podle pokynů brāhmaṇů zajistit, aby lidé podstupovali askezi, konali oběti, studovali Védy a dodržovali pravidla, jež Védy stanovují. Kṣatriyové mají také zajišťovat, aby brāhmaṇové, sannyāsīni a také chrámy dostávali milodary. Tak má vypadat božské uspořádání bráhmanské kultury.

La gente se siente inclinada a ofrecer yajña porque, si no se ofrecen sacrificios, no lloverá lo suficiente (yajñād bhavati parjanyaḥ), con lo cual quedarán paralizadas las actividades agrícolas (parjanyād anna-sambhavaḥ). Por tanto, el gobiernokṣatriya debe implantar la cultura brahmínica y ocupar a la gente en la realización de yajña, en el estudio de los Vedas, y en dar caridad. De ese modo, la gente no tendrá dificultad en conseguir lo necesario para la vida, y la sociedad vivirá libre de perturbaciones. Con respecto a esto, el Señor Kṛṣṇa dice en el Bhagavad-gītā (3.12):

Lidé mají přirozený zájem konat yajñu, protože bez obětí bude nedostatek deště (yajñād bhavati parjanyaḥ), což naruší zemědělské činnosti (parjanyād anna-sambhavaḥ). Kšatrijská vláda je tedy povinna zaměstnat obyvatelstvo konáním yajñi, studiem Véd a rozdáváním milodarů. Díky této bráhmanské kultuře lidé snadno získají vše nezbytné k životu a klidný chod společnosti nebude ničím rušen. V Bhagavad-gītě (3.12) Pán Kṛṣṇa říká:

iṣṭān bhogān hi vo devā
dāsyante yajña-bhāvitāḥ
tair dattān apradāyaibhyo
yo bhuṅkte stena eva saḥ
iṣṭān bhogān hi vo devā
dāsyante yajña-bhāvitāḥ
tair dattān apradāyaibhyo
yo bhuṅkte stena eva saḥ

«Satisfechos con la celebración de yajñas [sacrificios], los semidioses encargados de satisfacer las diversas necesidades de la vida les proveerán de todo lo que necesiten. Pero aquel que disfruta de esos dones sin ofrecerlos a su vez a los semidioses, es sin duda un ladrón».

“Jakmile budou polobozi, kteří se starají o poskytování všeho nezbytného k životu, uspokojeni konáním yajñi, zásobí vás vším potřebným. Kdo si však užívá těchto darů, aniž by je na oplátku obětoval polobohům, není nic jiného než zloděj.”

Los semidioses son agentes de suministro autorizados que actúan como representantes de la Suprema Personalidad de Dios, Viṣṇu. Por lo tanto, es necesario satisfacerles con la realización de los yajñas prescritos. En los Vedas se establecen distintosyajñas para satisfacer a las diversas categorías de semidioses; en última instancia, todos esos yajñas se ofrecen a la Suprema Personalidad de Dios. Los sacrificios a los semidioses se recomiendan para quienes no pueden entender a la Suprema Personalidad de Dios. En los Vedas se establecen yajñas de distintos tipos, conforme a las cualidades de las personas que los realizan. La adoración de los diversos semidioses se apoya en el mismo principio, es decir, se lleva a cabo en función de las cualidades del adorador. Por ejemplo, a quienes comen carne se les recomienda que adoren a la diosa Kālī, la espantosa forma de la naturaleza material, mediante el sacrificio de animales. Sin embargo, a las personas que se encuentran en el plano de la modalidad de la bondad, se les recomienda la adoración trascendental de Viṣṇu. En última instancia, todos los yajñas tienen por objeto la paulatina elevación hasta la posición trascendental. Para los hombres corrientes es necesaria, como mínimo, la ejecución de los cinco yajñas denominados pañca-mahāyajña.

Polobozi jsou dodavatelé všeho nezbytného, kteří jednají z pověření Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto je nutné je uspokojovat konáním předepsaných yajñí. Ve Védách jsou předepsány různé yajñi k uspokojení různých polobohů, ale z konečného hlediska jsou všechny určeny Nejvyšší Osobnosti Božství. Konat oběť polobohům je doporučeno těm, kteří nechápou, kdo je Osobnost Božství. V závislosti na různých hmotných kvalitách lidí jsou ve Védách doporučeny různé druhy yajñí. Na tomto principu se také zakládá uctívání různých polobohů — odpovídá různým kvalitám. Těm, kdo jedí maso, je například doporučeno uctívat bohyni Kālī, strašnou podobu hmotné přírody, které mají být zvířata obětována. Osobám na úrovni kvality dobra se ovšem doporučuje transcendentální uctívání Viṣṇua. Konečným účelem veškerých yajñí je postupně pozvednout živou bytost do transcendentálního postavení. Obyčejní lidé musí konat alespoň pět yajñí, zvaných pañca-mahā-yajña.

Debemos saber, no obstante, que todo lo que la sociedad humana necesita para vivir, son los semidioses, los agentes del Señor, quienes se lo proporcionan. Nadie puede fabricar nada. En el caso de los comestibles, por ejemplo, las personas que están en el plano de la modalidad de la bondad necesitan cereales, frutas, verduras, leche y azúcar; los que no son vegetarianos también necesitan carne para comer; y nada de eso lo pueden fabricar los hombres. Otras necesidades de la vida, como, por ejemplo, el calor, la luz, el agua y el aire, tampoco puede fabricarlas la sociedad humana. Sin el Señor Supremo, no puede haber luz del Sol ni de la Luna, ni lluvias y brisas suficientes, sin lo cual no se puede vivir. Es obvio que nuestra vida depende de las cosas que el Señor nos suministra. Nuestras grandes industrias también necesitan de muchísimas materias primas, como metales, azufre, mercurio, manganeso, y tantos otros elementos indispensables; todos ellos nos son suministrados por los agentes del Señor a fin de que les demos un uso adecuado, empleándolos para mantenernos sanos y fuertes y, de ese modo, progresar en la senda de la autorrealización, que nos conduce al objetivo supremo de la vida, la liberación de la lucha por la existencia material. Ese objetivo de la vida puede alcanzarse por medio de la realización de yajñas. Si olvidamos el objetivo de la vida humana y nos limitamos a tomar los dones de los agentes del Señor y complacer con ellos nuestros sentidos, nos enredaremos cada vez más en la existencia material, lo cual no es el verdadero objetivo de la creación. Si actuamos así, seremos unos simples ladrones, y merecemos ser castigados por las leyes de la naturaleza material. Una sociedad de ladrones nunca puede ser feliz, ya que su vida no tiene ningún objetivo. Los materialistas declarados, que son ladrones, no conocen ningún objetivo supremo en la vida. Su única aspiración es la complacencia de los sentidos; carecen incluso del conocimiento acerca de cómo ejecutar yajñas. El Señor Caitanya, sin embargo, ha inaugurado el saṅkīrtana-yajña, que es el yajña de más fácil ejecución y lo puede llevar a cabo en este mundo toda persona que acepte los principios del proceso de conciencia de Kṛṣṇa.

Měli bychom vědět, že vše, co lidé potřebují k životu, jim dodávají polobozi zastupující Pána. Nikdo není schopen tyto věci vyrobit. Příkladem mohou být všechny potraviny, kterými se lidé živí. Je to obilí, ovoce, zelenina, mléko a cukr pro osoby, jež rozvíjejí kvalitu dobra, a rovněž potrava pro ty, kdo nejsou vegetariány (maso atd.) — nic z toho nedokáží lidé vytvořit. Dalšími příklady jsou teplo, světlo, voda a vzduch, jež jsou k životu také nezbytné — ani ty nelze získat lidskou snahou. Jen díky Nejvyššímu Pánu se nám dostává slunečního a měsíčního svitu, deště a vánku, bez kterých nemůže nikdo žít. Náš život očividně závisí na dodávkách od Pána. Dokonce i pro naše průmyslové podniky potřebujeme mnoho surovin, jako jsou ruda, síra, rtuť, mangan a mnoho dalších nepostradatelných zdrojů. Vše dodávají zástupci Pána a my to máme náležitě použít k tomu, abychom si udrželi zdraví a sílu za účelem seberealizace vedoucí ke konečnému cíli života — vysvobození se z boje o přežití. Tohoto cíle života lze dosáhnout konáním yajñí. Jestliže zapomínáme na smysl lidského života, dodávky od zástupců Pána používáme k uspokojování svých smyslů a čím dál více se zaplétáme v hmotné existenci, což není účelem stvoření, stávají se z nás zloději, a zákony hmotné přírody nás proto trestají. Společnost zlodějů nemůže být nikdy šťastná, protože postrádá cíl života. Materialističtí zloději nemají žádný konečný životní cíl. Zaměřují se pouze na smyslový požitek a ani nevědí, jak provádět yajñi. Pán Caitanya ovšem zavedl nejsnadnější yajñu — saṅkīrtana-yajñu, kterou může v tomto světě konat každý, kdo přijme zásady jednání s vědomím Kṛṣṇy.

El plan de Hiraṇyakaśipu consistía en matar a los habitantes de la Tierra, de manera que desapareciese la práctica de yajña y que los semidioses, ante esa perturbación, muriesen inmediatamente, tan pronto como el Señor Viṣṇu, el yajñeśvara, fuese matado. Esos eran los demoníacos planes de Hiraṇyakaśipu, que era experto en esa clase de actividades.

Hiraṇyakaśipu plánoval pobít obyvatele Země, aby skončila yajña a aby poté, co bude zabit Pán Viṣṇu, yajñeśvara, oslabení polobozi automaticky zemřeli. To byly démonské plány Hiraṇyakaśipua, který byl v takovémto jednání velmi zkušený.