Skip to main content

CAPÍTULO 7

KAPITOLA SEDMÁ

La muerte del demonio Tṛṇāvarta

Zabití démona Tṛṇāvarty

En este capítulo se relatan los pasatiempos en que Śrī Kṛṣṇa rompió el carro (śakaṭa-bhañjana), mató al asura Tṛṇāvarta, y manifestó en Su boca el universo entero.

Tato kapitola je věnována zábavám Śrī Kṛṣṇy, při kterých rozbil vůz (śakaṭa-bhañjana), usmrtil asuru jménem Tṛṇāvarta a ukázal celý vesmír ve svých ústech.

Muy complacido de ver que Mahārāja Parīkṣit estaba ansioso por escuchar acerca de los pasatiempos infantiles del Señor Kṛṣṇa, Śukadeva Gosvāmī continuó hablando. Śrī Kṛṣṇa, que solo tenía tres meses de edad, empezaba a darse la vuelta Él solo en la cuna, pero todavía no había aprendido a andar a gatas. Madre Yaśodā reunió entonces a sus amigas para celebrar una ceremonia ritual por la buena fortuna del niño. Esa clase de ceremonias suelen celebrarse en compañía de mujeres que también tienen niños pequeños. Cuando vio que Kṛṣṇa Se quedaba dormido, madre Yaśodā, que estaba muy atareada, acostó al bebé debajo de unśakaṭa, un carretón doméstico, y, mientras el niño dormía, se dedicó a ultimar los preparativos de aquella ceremonia ritual auspiciosa. Madre Yaśodā acostó al niño en una cunita que había puesto debajo del carretón. El niño, que estaba dormido, despertó de pronto agitando Sus piernecitas como suelen hacer los niños. Sus pataleos sacudieron el carretón, que se derrumbó con gran estrépito y se rompió en mil pedazos, con todo su contenido esparcido por el suelo. Unos niños que jugaban allí cerca corrieron a avisar a madre Yaśodā que el carretón se había roto. Madre Yaśodā, muy angustiada, llegó rápidamente con las otras gopīs, tomó al bebé en brazos y Le dio de mamar de su pecho. Las ceremonias rituales védicas se celebraron con la ayuda de los brāhmaṇas. Sin conocer la verdadera identidad del bebé, los brāhmaṇas Le dieron un sinfín de bendiciones.

Když Śukadeva Gosvāmī viděl, že Mahārāja Parīkṣit dychtivě čeká, až bude moci naslouchat o Kṛṣṇových dětských zábavách, velmi ho to potěšilo a pokračoval ve vyprávění. Když byly Śrī Kṛṣṇovi pouze tři měsíce a právě se snažil otočit ze zad na bříško-ještě předtím, než se vůbec pokusil lézt-chtěla matka Yaśodā uspořádat se svými přítelkyněmi obřad pro šťastnou budoucnost dítěte. Tento obřad se obvykle provádí společně se ženami, jež mají samy malé děti. Když matka Yaśodā viděla, že Kṛṣṇa usíná, položila Ho pod domácí vozík zvaný śakaṭa, jelikož měla ještě něco na práci. Zatímco dítě spalo, věnovala se dalším povinnostem spojeným s příznivým obřadem. Pod vozíkem byla kolébka, a právě do ní Ho matka Yaśodā uložila. Dítě spalo, ale náhle se probudilo, a jak mají děti ve zvyku, začalo kopat svýma nožkama. Toto kopání otřáslo vozíkem, jenž se s velkým hlukem zřítil na zem, úplně se rozpadl a vše, co na něm bylo naskládáno, se vysypalo. Děti, které si hrály poblíž, ihned běžely matce Yaśodě říci, že se vozík rozbil, a ona tam tedy sevřená úzkostí s ostatními gopīmi spěchala. Okamžitě si vzala dítě na klín a dala Mu pít ze svého prsu, a pak byly s pomocí brāhmaṇů vykonány různé védské obřady. Brāhmaṇové, neznající skutečnou totožnost dítěte, Mu dávali hojná požehnání.

Otro día, madre Yaśodā tenía al niño en su regazo cuando, de pronto, notó que pesaba tanto como el universo entero. Madre Yaśodā se sorprendió tanto que tuvo que dejar al niño en el suelo. En esas circunstancias, uno de los sirvientes de Kaṁsa, Tṛṇāvarta, apareció en el lugar en forma de torbellino y se llevó al bebé. Toda la región de Gokula se llenó de polvo, y nadie sabía a dónde había ido a parar el bebé. Todas las gopīs estaban desoladas porque la tormenta de arena se había llevado a Kṛṣṇa. Sin embargo, en el cielo, el asura apenas podía soportar el peso del niño. No podía llevarlo más lejos, pero tampoco podía soltarlo, porque Kṛṣṇa Se había abrazado a él con tanta fuerza que le costaba muchísimo separarlo de su cuerpo. Tṛṇāvarta cayó entonces desde una gran altura, con el niño firmemente sujeto a su cuello, y murió inmediatamente. Cuando el demonio cayó, las gopīs recogieron al bebé y Lo pusieron en brazos de madre Yaśodā. Madre Yaśodā no salía de su asombro, pero, debido a la influencia de yoga-māyā, nadie lograba comprender quién era Kṛṣṇa y qué había ocurrido en realidad. Todos, en cambio, alabaron a la fortuna por haber salvado al niño de semejante catástrofe. Nanda Mahārāja, por su parte, no podía dejar de pensar en la maravillosa clarividencia de Vasudeva y, considerándole un gran yogī, le alababa constantemente. Más tarde, mientras madre Yaśodā tenía al bebé en brazos, Kṛṣṇa bostezó, y madre Yaśodā pudo contemplar dentro de Su boca toda la manifestación universal.

Jiného dne, když matka Yaśodā seděla se svým dítětem na klíně, náhle cítila, že je těžké jako celý vesmír. Udivená Ho musela položit na zem, a mezitím se tam v podobě větrného víru objevil Tṛṇāvarta, jeden z Kaṁsových služebníků, a odnesl dítě pryč. Celé území nazývané Gokula bylo zahaleno prachem a nikdo neviděl, kam se dítě podělo. Všechny gopī byly zkroušené, že Kṛṣṇu odnesla prašná bouře. Asura nahoře na nebi však nemohl dítě odnést daleko, protože se pro něho stalo příliš velkou zátěží. Nemohl Ho však ani pustit, neboť se ho drželo tak pevně, že pro něho bylo obtížné jej od sebe odtrhnout. Proto se Tṛṇāvarta, jehož se dítě drželo pevně kolem krku, sám zřítil z velké výšky a okamžitě zemřel. Když démon spadl, gopī dítě vzaly a předaly Ho do náruče matce Yaśodě. Matka Yaśodā žasla, ale díky působení yogamāyi nikdo nechápal, kdo Kṛṣṇa je a co se ve skutečnosti stalo. Každý jen velebil osud za to, že dítě z takové pohromy vyvázlo. Nanda Mahārāja samozřejmě myslel na podivuhodnou předpověď Vasudevy a začal ho chválit jako velkého yogīna. Později dítě na klíně matky Yaśody zívlo a ona v Jeho ústech spatřila celý vesmírný projev.

Texts 1-2:
El rey Parīkṣit dijo: Mi señor, Śukadeva Gosvāmī, las actividades que manifiestan las encarnaciones de la Suprema Personalidad de Dios son en verdad placenteras para el oído y para la mente. Por el simple hecho de escuchar esas actividades, todas las impurezas que hay en la mente se desvanecen de inmediato. Generalmente no estamos muy dispuestos a escuchar acerca de las actividades del Señor, pero los pasatiempos infantiles de Kṛṣṇa son tan atractivos que la mente y el oído, de modo natural, se sienten complacidos con ellos. De esa forma, nuestro apego por escuchar acerca de cosas materiales, que es la causa o raíz de la existencia material, se desvanece, y poco a poco llegamos al plano del servicio devocional al Señor Supremo, adquirimos apego por Él, y hacemos amistad con los devotos que nos enriquecen con conciencia de Kṛṣṇa. Si lo consideras conveniente, ten la bondad de hablar de esas actividades del Señor.
Sloka 1-2:
Král Parīkṣit řekl: “Můj pane, Śukadevo Gosvāmī, všechny činnosti projevené inkarnacemi Nejvyšší Osobnosti Božství jistě lahodí uchu a mysli. Stačí, když o nich člověk jen naslouchá, a nečistoty z jeho mysli okamžitě zmizí. Obvykle se zdráháme naslouchat o činnostech Pána, ale Kṛṣṇovy činnosti v dětství jsou tak přitažlivé, že automaticky těší mysl a ucho. Tak zaniká záliba v naslouchání o hmotných věcech, která je hlavní příčinou hmotné existence, a člověk postupně rozvíjí oddanou službu Nejvyššímu Pánu, připoutanost k Němu a přátelství s oddanými, kteří nám dávají dar vědomí Kṛṣṇy. Vyprávěj prosím o těchto Pánových činnostech, považuješ-li to za vhodné.”
Text 3:
Por favor, narra otros pasatiempos de Kṛṣṇa, la Suprema Personalidad de Dios, que advino en el planeta Tierra imitando a un niño humano, y que realizó actividades maravillosas, como la muerte de Pūtanā.
Sloka 3:
“Prosím, popiš další zábavy Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti, jenž se zjevil na této planetě Zemi, kde napodoboval lidské dítě a prováděl úžasné věci, jako bylo zabití Pūtany.”
Text 4:
Śukadeva Gosvāmī dijo: Los esfuerzos del bebé de madre Yaśodā, que ya intentaba girar Su cuerpo para erguirse y darse la vuelta, fueron celebrados con una ceremonia védica. En esa ceremonia, denominada utthāna, que se celebra cuando el niño ya puede salir de casa por primera vez, el bebé es debidamente bañado. Cuando Kṛṣṇa acababa de cumplir los tres meses de edad, madre Yaśodā celebró esa ceremonia con otras mujeres del vecindario. Aquel día la Luna estaba en conjunción con la constelación Rohiṇī. Madre Yaśodā celebró una gran ceremonia, con la participación de músicos profesionales y de brāhmaṇas que cantaban himnos védicos.
Sloka 4:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Když dítě matky Yaśody začalo natáčet své tělo, aby se mohlo obrátit, Jeho pokus byl oslaven védským obřadem. Při tomto obřadu, zvaném utthāna (který se provádí, když se má dítě poprvé podívat ven z domu), je nemluvně náležitě vykoupáno. Matka Yaśodā provedla tento obřad společně s dalšími ženami ze sousedství hned poté, co byly Kṛṣṇovi tři měsíce. Toho dne došlo ke konjunkci Měsíce se souhvězdím Rohiṇī. Brāhmaṇové při obřadu recitovali védské hymny a zúčastnili se jej i profesionální hudebníci. Tak matka Yaśodā uskutečnila tento významný obřad.
Text 5:
Tras completar la ceremonia de baño del niño, madre Yaśodā recibió a los brāhmaṇas adorándoles con el debido respeto y proveyéndoles en abundancia de cereales y otros comestibles, ropas, hermosas vacas y collares de flores. Los brāhmaṇas entonaron los himnos védicos en observancia de la auspiciosa ceremonia. Cuando terminaron, madre Yaśodā vio que el niño se estaba quedando dormido, por lo cual se tendió en la cama con Él hasta que Kṛṣṇa disfrutó de un pacífico sueño.
Sloka 5:
Poté, co matka Yaśodā dokončila obřadnou koupel dítěte, uvítala brāhmaṇy tím, že je řádně uctila a dala jim dostatek obilí a jiných potravin, oděvy, žádané krávy a girlandy. Brāhmaṇové bezchybně pronášeli védské hymny pro úspěšné završení obřadu, a když skončili a matka Yaśodā viděla, že dítě je ospalé, lehla si s Ním do postele, dokud nezačalo klidně spát.
Text 6:
La generosa madre Yaśodā, absorta en la celebración de la ceremonia utthāna, estaba tan atareada en recibir a los invitados, adorarles con todo respeto y ofrecerles ropas, vacas, collares de flores y cereales, que no escuchó el llanto del niño que la llamaba. En ese momento, el bebé Kṛṣṇa, exigiendo beber la leche del pecho de Su madre, Se puso a patalear muy enfadado.
Sloka 6:
Štědrá matka Yaśodā, pohroužená do obřadu utthāna, byla zcela zaneprázdněná přijímáním hostů, jejich uctíváním a rozdáváním oděvů, krav, girland a obilí. Proto neslyšela, jak dítě pláče, že chce mámu. Malý Kṛṣṇa, jenž vyžadoval mléko z matčina prsu, tehdy začal rozhněvaně kopat nožkama.
Text 7:
El Señor Śrī Kṛṣṇa estaba acostado debajo de una carreta de mano en una esquina del patio. Sus piernecitas eran tan tiernas como hojas, pero, cuando golpeó con ellas el carro, este volcó violentamente y se vino abajo. Las ruedas se separaron del eje, los cubos y los radios saltaron en pedazos, y el astil se rompió. Sobre el carro había muchos utensilios metálicos de pequeño tamaño, que se esparcieron por todas partes.
Sloka 7:
Pán Śrī Kṛṣṇa ležel pod ručním vozíkem v jednom koutě dvora, a přestože byly Jeho nožky měkké jako lístky, když jimi zasáhl vůz, ten se prudce převrátil a dopadl na zem. Kola se oddělila od nápravy, náboje a paprsky kol se rozpadly a oj se zlomila. Na vozíku bylo mnoho drobného nádobí vyrobeného z různých kovů, a to vše se rozkutálelo kolem.
Text 8:
Ante aquella asombrosa situación, madre Yaśodā y las demás gopīs que se habían reunido para el festival utthāna, y también Nanda Mahārāja y los demás pastores, se preguntaban cómo había podido romperse el carro por sí solo. Aunque buscaron por todas partes tratando de encontrar la causa, no lograron descubrirla.
Sloka 8:
Když matka Yaśodā a ostatní ženy, které se sešly na slavnost utthāna, a všichni muži v čele s Nandou Mahārājem byli svědky podivuhodné situace, začali přemýšlet, jak se mohl vozík sám od sebe rozpadnout. Chodili sem a tam ve snaze nalézt příčinu, ale nemohli na ni přijít.
Text 9:
Los pastores de vacas y las gopīs hacían suposiciones acerca de cómo había ocurrido aquello. «¿Será obra de algún demonio o de algún planeta maléfico?», se preguntaban. Entonces, los niños pequeños allí presentes aseguraron que el carro lo había destrozado el bebé Kṛṣṇa, que Se había puesto a llorar, y, al golpear la rueda del carro con el pie, este se había venido abajo. No tenían ninguna duda al respecto.
Sloka 9:
Shromáždění pastevci a ženy uvažovali, jak se to stalo. Ptali se: “Je to snad dílo nějakého démona nebo nepříznivé planety?” Děti, které u toho byly, tehdy začaly tvrdit, že vozík rozkopl malý Kṛṣṇa. Vozík se rozpadl, jakmile plačící nemluvně koplo do jeho kola. O tom nebylo pochyb.
Text 10:
Las gopīs y los gopas allí reunidos no eran conscientes de que Kṛṣṇa es siempre ilimitado, y no podían creer que el bebé Kṛṣṇa tuviera aquel inconcebible poder. Sin dar crédito a las afirmaciones de los niños, las consideraron fantasías infantiles y no les hicieron caso.
Sloka 10:
Shromážděné gopī a gopové si nebyli vědomi toho, že Kṛṣṇa je vždy neomezený, a proto nemohli uvěřit, že by měl malý Kṛṣṇa tak nepochopitelnou sílu. Nemohli tomu, co děti říkaly, uvěřit, a proto jejich tvrzení považovali za dětské povídačky.
Text 11:
Pensando que algún planeta maléfico había atacado a Kṛṣṇa, madre Yaśodā tomó en brazos al bebé y, para que dejase de llorar Le dio de mamar de su pecho. A continuación llamó a los brāhmaṇas expertos para que cantasen himnos védicos y celebrasen una ceremonia ritual auspiciosa.
Sloka 11:
Matka Yaśodā si myslela, že Kṛṣṇu ohrožovala nějaká nepříznivá planeta. Zdvihla tedy plačící dítě a dala Mu napít ze svého prsu. Potom svolala zkušené brāhmaṇy, aby recitovali védské hymny a provedli obřad vzývající přízeň osudu.
Text 12:
Después de que los fuertes y robustos pastores recogiesen los potes y demás objetos y, una vez reparada la carreta, lo dejasen todo como antes, los brāhmaṇascelebraron una ceremonia ritual con un sacrificio de fuego para apaciguar al planeta maligno. Seguidamente, adoraron al Señor Supremo con granos de arroz, kuśa, agua y yogur.
Sloka 12:
Poté, co silní pastevci sesbírali nádoby a předměty z vozíku a uvedli vše do původního stavu, brāhmaṇové vykonali obřad spojený s ohňovou obětí pro upokojení nepříznivé planety a pak zrnky rýže, trávou kuśa, vodou a tvarohem uctívali Nejvyššího Pána.
Texts 13-15:
Las bendiciones de los brāhmaṇas que están libres de la envidia, la falsedad, el orgullo innecesario, el rencor, la agitación ante la prosperidad ajena y el prestigio falso, nunca son en vano. Teniendo esto en cuenta, Nanda Mahārāja, con actitud sobria, sentó a Kṛṣṇa en su regazo e invitó a todos esos brāhmaṇas veraces a que celebrasen una ceremonia ritual conforme a los himnos sagrados del Sāma Veda, el Ṛg Veda y el Yajur Veda. A continuación, mientras se cantaban los himnos, Nanda Mahārāja bañó al niño con una mezcla de agua y hierbas puras. Tras celebrar una ceremonia de fuego, alimentó suntuosamente a todos los brāhmaṇas con cereales y otros alimentos de primera calidad.
Sloka 13-15:
Když jsou brāhmaṇové oproštěni od závisti, lživosti, nemístné pýchy, nevole, znepokojení bohatstvím druhých a nezasloužené prestiže, jejich požehnání nejsou nikdy planá. S tímto vědomím si Nanda Mahārāja rozvážně posadil Kṛṣṇu na klín a pozval takové pravdomluvné brāhmaṇy uskutečnit obřad podle posvátných hymnů ze Sāma Vedy, Ṛg Vedy a Yajur Vedy. Potom během pronášení manter omyl dítě vodou smíchanou s čistými bylinami a po vykonání ohňového obřadu všechny brāhmaṇy vydatně nasytil prvotřídní rýží a dalšími pokrmy.
Text 16:
Nanda Mahārāja, para garantizar la prosperidad de su hijo Kṛṣṇa, dio a los brāhmaṇas vacas muy bien adornadas con mantos, guirnaldas de flores y collares de oro. Esas vacas, perfectamente dotadas para dar leche en abundancia, les fueron dadas a los brāhmaṇas como caridad. Los brāhmaṇas, después de aceptarlas, bendijeron a toda la familia, y, en especial, a Kṛṣṇa.
Sloka 16:
Pro blaho svého syna Kṛṣṇy daroval Nanda Mahārāja brāhmaṇům krávy dokonale vyzdobené látkovými přehozy, květinovými girlandami a zlatými náhrdelníky. Brāhmaṇové přijali tyto krávy, dávající dostatek mléka, které jim byly věnovány jako milodar, a udělili požehnání celé rodině; zvláště Kṛṣṇovi.
Text 17:
Todos aquellos brāhmaṇas, grandes expertos en el canto de himnos védicos, eran yogīs dotados de todos los poderes místicos. Ciertamente, las bendiciones que pronunciaban nunca dejaban de cumplirse.
Sloka 17:
Všichni brāhmaṇové, kteří dokonale ovládali pronášení védských hymnů, byli yogīni plně obdaření mystickými silami. Žádné z jejich požehnání se nikdy neminulo účinkem.
Text 18:
Un día, un año después del nacimiento de Kṛṣṇa, madre Yaśodā, mientras acariciaba a su hijo, notó de pronto que el niño Se volvía más pesado que el pico de una montaña, y no pudo sostenerle por más tiempo en sus brazos.
Sloka 18:
Jednoho dne, rok po Kṛṣṇově zjevení, matka Yaśodā laskala svého syna na svém klíně. Náhle však cítila, že je těžší než vrchol hory, a nemohla Jeho tíhu dále snášet.
Text 19:
Angustiada al notar que el niño pesaba tanto como el universo entero, y pensando que quizás estaba siendo atacado por otro demonio o fantasma, la asombrada madre dejó al bebé en el suelo y se absorbió en pensar en Nārāyaṇa. En previsión de posibles perturbaciones, madre Yaśodā llamó a los brāhmaṇas para contrarrestar el extraño fenómeno. Hecho esto, volvió a sus quehaceres domésticos. Ella no podía entender que Kṛṣṇa es la fuente original de todo, de modo que no le quedaba otra opción que refugiarse en los pies de loto de Nārāyaṇa.
Sloka 19:
Dítě připadalo matce Yaśodě těžké jako celý vesmír, a proto byla plná úzkosti-říkala si, že Ho možná napadl nějaký další duch či démon. Udivená posadila dítě na zem a začala myslet na Nārāyaṇa. Jelikož předvídala neblahé události, zavolala brāhmaṇy, aby proti této tíze něco dělali, a pak se věnovala jiným domácím povinnostem. Neměla jinou možnost, než vzpomínat na lotosové nohy Nārāyaṇa, neboť nevěděla, že Kṛṣṇa je původním zdrojem všeho.
Text 20:
Mientras el niño estaba sentado en el suelo, un demonio llamado Tṛṇāvarta, que era un sirviente de Kaṁsa y venía instigado por él, apareció allí en forma de remolino, y sin ninguna dificultad se llevó al niño por los aires.
Sloka 20:
Zatímco dítě sedělo na zemi, v podobě větrného víru se tam na Kaṁsův popud přihnal Tṛṇāvarta, jeho služebník, a snadno vynesl dítě do vzduchu.
Text 21:
Aquel demonio, que giraba como un poderoso torbellino, cubrió toda la región de Gokula con una espesa polvareda que cegó la vista de todos. La aterradora vibración del demonio se escuchaba por todas partes.
Sloka 21:
Tento démon zahalil v podobě mocného větrného víru celou Gokulu částečkami prachu, všem znemožnil vidět a začal vydávat velmi hrůzostrašný zvuk, který se rozléhal všude.
Text 22:
Por un momento, todos los pastizales quedaron cubiertos por la densa oscuridad de la tormenta de polvo. Madre Yaśodā no encontraba a su hijo en el lugar en que Lo había dejado.
Sloka 22:
Prašná bouře na okamžik zahalila celou oblast pastvin hustou temnotou a matka Yaśodā nemohla najít svého syna tam, kde Ho položila.
Text 23:
Debido a la arena que Tṛṇāvarta había lanzado por todas partes, las personas no podían verse ni a sí mismas ni a los demás, y eso les causaba trastorno y confusión.
Sloka 23:
Kvůli zrnkům písku zvířeným Tṛṇāvartou lidé neviděli sami sebe ani nikoho jiného, a tak byli zmatení a zneklidnění.
Text 24:
Con la tormenta de arena levantada por el impetuoso torbellino, madre Yaśodā no hallaba el menor rastro de su hijo y no podía entender por qué. Así, como una vaca que ha perdido a su ternero, se derrumbó en el suelo, lamentándose de un modo que inspiraba gran compasión.
Sloka 24:
Matka Yaśodā kvůli prašné bouři vyvolané silným větrným vírem nenacházela ani stopu po svém synovi a nechápala, jak je to možné. Klesla tedy k zemi jako kráva, jež přišla o své tele, a začala nesmírně žalostně naříkat.
Text 25:
Cuando la intensidad de los vientos y la tormenta de polvo fueron amainando, las amigas de madre Yaśodā, las otras gopīs, escucharon su lastimoso llanto y fueron a ver qué ocurría. Al ver que Kṛṣṇa había desaparecido, también ellas se sintieron muy afligidas y, con los ojos llenos de lágrimas, unieron su llanto al de madre Yaśodā.
Sloka 25:
Když se poryvy prašné bouře i větry utišily, Yaśodiny přítelkyně, ostatní gopī, slyšely, jak matka Yaśodā pláče, a šly za ní. Když nikde neviděly Kṛṣṇu, byly i ony zarmoucené a přidaly se k jejímu pláči s očima plnýma slz.
Text 26:
El demonio Tṛṇāvarta, que había adoptado la forma de un violento torbellino, elevó a Kṛṣṇa a gran altura en el cielo. Sin embargo, cuando Kṛṣṇa Se hizo más pesado que el demonio, este tuvo que detener su impulso y no pudo seguir subiendo.
Sloka 26:
Démon Tṛṇāvarta, jenž se proměnil v silný větrný vír, vynesl Kṛṣṇu vysoko do nebe, ale když Kṛṣṇa začal být těžší než on, musel svůj nápor ukončit a nemohl pokračovat dál.
Text 27:
El enorme peso de Kṛṣṇa hacía pensar a Tṛṇāvarta que era como una gran montaña o un bloque de hierro. Pero como Kṛṣṇa Se había aferrado firmemente a su cuello, el demonio no podía desprenderse de Él. Tṛṇāvarta pensó entonces que aquel niño era maravilloso, ya que no podía, ni soportar Su peso, ni desprenderse de Él.
Sloka 27:
Kvůli své tíze připadal Kṛṣṇa Tṛṇāvartovi jako velká hora nebo obrovský kus železa. Jelikož se ho však Kṛṣṇa chytil za krk, démon Ho nemohl odhodit. Uvažoval proto, že to dítě je podivuhodné, neboť Ho ani neunesl, ani se té tíhy nemohl zbavit.
Text 28:
Con Kṛṣṇa aferrado a su cuello, Tṛṇāvarta se asfixiaba, y no podía emitir el menor sonido ni mover los brazos y las piernas. Con los ojos saltándosele de las órbitas, el demonio perdió la vida y cayó, con el bebé, hacia el suelo de Vraja.
Sloka 28:
Tṛṇāvarta, jehož Kṛṣṇa svíral kolem krku, se dusil a nemohl vydat ani hlásku, dokonce ani pohnout rukama či nohama. Oči mu vylezly z důlků a bez života dopadl i s malým chlapcem na půdu Vraji.
Text 29:
Mientras las gopīs lloraban por Kṛṣṇa, el demonio cayó desde el cielo y se precipitó contra el suelo, como Tripurāsura cuando fue herido por la flecha del Señor Śiva, y fue a dar contra una gran roca, dislocándose todos los miembros.
Sloka 29:
Když gopī, které se shromáždily, plakaly pro Kṛṣṇu, démon spadl z nebe na velký balvan a údy se mu oddělily od těla. Byl jako Tripurāsura po zásahu šípem Pána Śivy.
Text 30:
Las gopīs recogieron inmediatamente a Kṛṣṇa del pecho del demonio y se Lo entregaron a madre Yaśodā, completamente libre de malos augurios. A pesar de que el demonio se lo había llevado al espacio, el niño había salido ileso, y ahora estaba completamente libre de peligro y de desgracia. Debido a ello, las gopīs y los pastores de vacas, encabezados por Nanda Mahārāja, se sentían sumamente felices.
Sloka 30:
Gopī okamžitě zvedly Kṛṣṇu z démonovy hrudi a předaly Ho matce Yaśodě, prostého všech nepříznivých vlivů. Jelikož bylo dítě nezraněné i přesto, že Ho démon vynesl do nebe, a bylo nyní zbavené všeho nebezpečí a neštěstí, gopī a pastevce krav vedené Nandou Mahārājem zaplavilo nesmírné štěstí.
Text 31:
Es de lo más sorprendente que este inocente niño haya regresado vivo y sin rastro de heridas, pese que el rākṣasa se lo llevó para comérselo. Ese demonio, que era un pecador envidioso y cruel, ha sido matado por sus propias actividades pecaminosas. Esa es la ley de la naturaleza. El inocente devoto siempre goza de la protección de la Suprema Personalidad de Dios, y la persona pecaminosa siempre es destruida por su vida de pecado.
Sloka 31:
Je s podivem, že se toto nevinné dítě, které unesl Rākṣasa, aby Ho pozřel, vrátilo živé a navíc bez jediného šrámu! Ten démon byl zlý, krutý a hříšný, a proto byl zahuben za své vlastní hříšné jednání. Takový je zákon přírody. Nevinného oddaného stále chrání Nejvyšší Osobnost Božství a hříšník bude za svůj nečistý život zničen.
Text 32:
Nanda Mahārāja y los demás pastores dijeron: En el pasado hemos debido de realizar austeridades por muchísimo tiempo; seguramente hemos adorado a la Suprema Personalidad de Dios, hemos celebrado actividades piadosas por el bienestar público, hemos construido pozos y carreteras, y también hemos debido de dar caridad. Como resultado de ello, este niño, aunque ha encontrado a la muerte cara a cara, ha regresado para devolver la felicidad a Sus familiares.
Sloka 32:
Nanda Mahārāja a další pravili: “Museli jsme v minulosti po velmi dlouhou dobu podstupovat askezi, uctívat Nejvyšší Osobnost Božství, věnovat se zbožným činnostem pro blaho všech, budovat veřejné cesty a studny a také rozdávat milodary. Díky tomu se chlapec vrátil z prahu smrti, aby přinášel radost svým příbuzným.”
Text 33:
Al ver que en Bṛhadvana ocurrían todos estos sucesos, Nanda Mahārāja, cada vez más asombrado, no podía dejar de recordar las palabras de Vasudeva en Mathurā.
Sloka 33:
Nanda Mahārāja čím dál více žasl, když viděl, co všechno se v Bṛhadvanu děje, a vzpomínal na slova, která mu řekl Vasudeva v Mathuře.
Text 34:
Un día, después de tomar a Kṛṣṇa en brazos y sentarle en su regazo, madre Yaśodā Le estaba dando la leche de su pecho con cariño maternal. La leche fluía de su pecho, y el niño la bebía.
Sloka 34:
Jednoho dne matka Yaśodā vzala Kṛṣṇu, posadila si Ho na klín a s mateřskou náklonností Ho krmila svým mlékem. Mléko jí vytékalo z prsu a dítě pilo.
Texts 35-36:
¡Oh, rey Parīkṣit!, cuando el bebé Kṛṣṇa estaba terminando de beber la leche de Su madre, mientras madre Yaśodā Le acariciaba y miraba Su cara, hermosa, brillante y sonriente, el bebé bostezó. Entonces madre Yaśodā vio dentro de Su boca el cielo entero, la Tierra y el sistema planetario superior, con los astros luminosos en todas direcciones, el Sol, la Luna, el fuego, el aire, los mares, las islas, las montañas, los ríos, los bosques y toda clase de entidades vivientes, móviles e inmóviles.
Sloka 35-36:
Ó králi Parīkṣite, když byl malý Kṛṣṇa s pitím mateřského mléka téměř u konce a matka Yaśodā se Ho dotýkala a hleděla na Jeho nádherný, zářivě usměvavý obličej, dítě zívlo a ona v Jeho ústech spatřila celé nebe, vyšší planetární systém i Zemi, svítící tělesa na všech stranách, Slunce, Měsíc, oheň, vzduch, moře, ostrovy, hory, řeky, lesy a živé bytosti všech druhů, pohyblivé i nehybné.
Text 37:
Cuando madre Yaśodā vio el universo entero en la boca de su hijo, el corazón le comenzó a palpitar y, completamente atónita, quería cerrarse los inquietos ojos.
Sloka 37:
Když matka Yaśodā viděla v ústech svého dítěte celý vesmír, srdce se jí rozbušilo a úžasem chtěla zavřít své neklidné oči.