Skip to main content

CAPÍTULO 6

KAPITOLA ŠESTÁ

La muerte del demonio Pūtanā

Usmrcení démonice Pūtany

Presentamos a continuación el resumen del capítulo sexto. Siguiendo las instrucciones de Vasudeva, Nanda Mahārāja regresaba a su casa. En el camino vio tendido el cuerpo de una enorme demonio, y escuchó acerca de su muerte.

Ve stručnosti je obsahem šesté kapitoly toto: když se Nanda Mahārāja podle Vasudevových pokynů vracel domů, uviděl na cestě ležet velkou démonici, a pak slyšel o její smrti.

Pensando en las palabras de Vasudeva acerca de los incidentes que iban a producirse en Gokula, Nanda Mahārāja, el rey de Vraja, sintió una cierta angustia y buscó el refugio de los pies de loto de Śrī Hari. Mientras tanto, Kaṁsa había enviado a la aldea de Gokula a una rākṣasī llamada Pūtanā, que iba por toda la región matando bebés. Esas rākṣasīs, por supuesto, son peligrosas allí donde no hay conciencia de Kṛṣṇa, pero en Gokula, donde Se hallaba presente la Suprema Personalidad de Dios, Pūtanā solo podía encontrar su propia muerte.

Když Nanda Mahārāja, král Vraji, přemýšlel o Vasudevových slovech upozorňujících na nepokoje v Gokule, měl trochu strach a vyhledal útočiště u lotosových nohou Śrī Hariho. Mezitím Kaṁsa poslal do vesnice Gokuly Rākṣasī, která se jmenovala Pūtanā a která cestovala z místa na místo, aby zabíjela malé děti. Nebezpečí od takových Rākṣasī hrozí tam, kde chybí vědomí Kṛṣṇy, ale v Gokule byl Nejvyšší Pán osobně přítomný, a proto se tam Pūtanā nemohla dočkat ničeho jiného než vlastní smrti.

Un día, Pūtanā llegó a Gokula, el hogar de Nanda Mahārāja, procedente del espacio exterior, y, manifestando su poder místico, adoptó el disfraz de una mujer muy hermosa. Con gran decisión, entró directamente en la habitación de Kṛṣṇa sin pedir permiso a nadie; por la gracia de Kṛṣṇa, nadie le prohibió entrar en la casa ni en la habitación, pues ese era el deseo de Kṛṣṇa. El bebé Kṛṣṇa, que era como un fuego cubierto por cenizas, miró a Pūtanā y pensó que tendría que matar a aquella hermosa mujer, que era una demonio. Hechizada por la influencia de yoga-māyā y de la Personalidad de Dios, Pūtanā sentó a Kṛṣṇa en su regazo, sin que ni Rohiṇī ni Yaśodā se opusieran. La demonio Pūtanā, que había untado sus senos con veneno, ofreció a Kṛṣṇa el pecho para que mamase, pero el niño Kṛṣṇa exprimió el seno de Pūtanā con tanta fuerza que, con un dolor insoportable, Pūtanā tuvo que adoptar su forma original y cayó al suelo. Kṛṣṇa entonces Se puso a jugar sobre sus senos como un niño pequeño. Al ver que Kṛṣṇa estaba jugando, las gopīs se tranquilizaron y Lo cogieron en brazos y se Lo llevaron de allí. Después del ataque de larākṣasī, las gopīs tomaron las debidas precauciones. Madre Yaśodā dio de mamar al niño de su pecho y Le acostó.

Jednoho dne přiletěla Pūtanā do domu Nandy Mahārāje v Gokule a pomocí své mystické síly se proměnila v nádhernou ženu. Dodala si odvahy, a aniž by jí to kdokoliv dovolil, ihned vstoupila do Kṛṣṇovy ložnice. Milostí Kṛṣṇy jí ve vstupu do domu ani do pokoje nikdo nebránil, neboť si to Kṛṣṇa přál. Malý Kṛṣṇa, jenž připomínal oheň překrytý popelem, se na Pūtanu podíval a pak si pomyslel, že tuto démonici v podobě krásné ženy bude muset zabít. Okouzlena vlivem yogamāyi a Osobnosti Božství si posadila Kṛṣṇu na klín a Rohiṇī ani Yaśodā proti tomu nic nenamítaly. Démonice Pūtanā dala Kṛṣṇovi pít ze svého prsu, který však byl potřen jedem. Malý Kṛṣṇa stiskl její prs tak silně, že musela v nesnesitelné bolesti přijmout svou původní podobu a zhroutila se na zem. Kṛṣṇa si pak na její hrudi začal hrát jako obyčejné malé dítě. Když si Kṛṣṇa hrál, gopī se uklidnily a vzaly Ho do náručí. Po této události učinily gopī vzhledem k Rākṣasině útoku bezpečnostní opatření. Matka Yaśodā dala dítěti napít ze svého prsu a pak Ho uložila do postýlky.

Meanwhile, Nanda and his associates the cowherd men returned from Mathurā, and when they saw the great dead body of Pūtanā, they were struck with wonder. Everyone was astonished that Vasudeva had foretold this mishap, and they praised Vasudeva for his power of foresight. The inhabitants of Vraja cut the gigantic body of Pūtanā into pieces, but because Kṛṣṇa had sucked her breast, she had been freed from all sins, and therefore when the cowherd men burned the pieces of her body in a fire, the smoke filled the air with a very pleasing fragrance. Ultimately, although Pūtanā had desired to kill Kṛṣṇa, she attained the Lord’s abode. From this incident we gain the instruction that if one is attached to Kṛṣṇa somehow or other, even as an enemy, one ultimately attains success. What then is to be said of devotees who are naturally attached to Kṛṣṇa in love? When the inhabitants of Vraja heard about the killing of Pūtanā and the welfare of the child, they were very much satisfied. Nanda Mahārāja took the baby Kṛṣṇa on his lap and was filled with satisfaction.

Mezitím se Nanda se svými společníky, pastevci, vrátil z Mathury, a když uviděli velké mrtvé tělo Pūtany, zkameněli údivem. Všichni žasli, že Vasudeva nešťastnou událost prorokoval, a vychvalovali jeho předvídavost. Obyvatelé Vraji rozřezali Pūtanino obrovské tělo na kusy, ale díky tomu, že Kṛṣṇa sál z jejího prsu, byla oproštěna od všech hříchů, a když tedy pálili kusy jejího těla v ohni, kouř dodal vzduchu velice příjemnou vůni. Ačkoliv si Pūtanā přála Kṛṣṇu zabít, nakonec dospěla do Pánova sídla. Z této události získáváme ponaučení, že pokud je někdo poután ke Kṛṣṇovi jakýmkoliv způsobem-byť i jako nepřítel-nakonec dosáhne úspěchu. Co potom říci o oddaných, kteří jsou ke Kṛṣṇovi přirozeně poutáni láskou? Když obyvatelé Vraji slyšeli, jak byla Pūtanā zabita a dítěti se nic nestalo, pocítili velké uspokojení. Nanda Mahārāja si posadil malého Kṛṣṇu na klín a zářil spokojeností.

Text 1:
Śukadeva Gosvāmī continuó: Mi querido rey, en el camino de regreso, Nanda Mahārāja reflexionaba en que las palabras de Vasudeva no podían ser falsas ni en vano. En Gokula debía de haber ocurrido algún contratiempo, algo peligroso. Pensando en el peligro que podía correr su hermoso hijo, Kṛṣṇa, Nanda Mahārāja sintió temor, y se refugió en los pies de loto del controlador supremo.
Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, cestou domů Nanda Mahārāja uvažoval, že to, co Vasudeva řekl, nemohla být lež ani výmysl. Gokule jistě hrozilo něco neblahého. Nanda Mahārāja myslel na nebezpečí hrozící jeho krásnému synu Kṛṣṇovi a měl strach; přijal tedy útočiště u lotosových nohou nejvyššího vládce.
Text 2:
Mientras Nanda Mahārāja regresaba a Gokula, la terrible Pūtanā, a quien Kaṁsa había encomendado la misión de matar bebés, recorría los pueblos, ciudades y aldeas cumpliendo con su nefasto deber.
Sloka 2:
Když se Nanda Mahārāja vracel do Gokuly, tatáž příšerná Pūtanā, kterou předtím Kaṁsa vyslal, aby zabíjela děti, putovala po městech, vesnicích a osadách a plnila svou ohavnou povinnost.
Text 3:
Mi querido rey, allí donde los hombres, cualquiera que sea su posición, realizan sus deberes prescritos de servicio devocional mediante los procesos de cantar y escuchar [śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ], los agentes del mal no pueden causar ningún peligro. Por lo tanto, mientras la Suprema Personalidad de Dios estuviese presente, en Gokula no había nada que temer.
Sloka 3:
Můj milý králi, tam, kde lidé v jakémkoliv postavení plní své předepsané povinnosti oddané služby tím, že se věnují opěvování a poslouchání (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ), nemůže hrozit nebezpečí od nepřátelských živlů. Dokud tedy byl Nejvyšší Pán v Gokule osobně přítomný, bylo zbytečné dělat si o toto místo starosti.
Text 4:
Un día, la rākṣasī Pūtanā, que tenía el poder de desplazarse conforme a su deseo y venía de recorrer el espacio exterior, se transformó mediante su poder místico en una mujer muy hermosa, y, con ese aspecto, entró en Gokula, la morada de Nanda Mahārāja.
Sloka 4:
Rākṣasī Pūtanā, která se dokázala přemisťovat podle své touhy, jednou cestovala po nebi. Pomocí mystické síly se proměnila v půvabnou ženu, a tak vstoupila do Gokuly, sídla Nandy Mahārāje.
Texts 5-6:
Tenía las caderas muy bien formadas, y unos senos grandes y firmes, que parecían un peso excesivo para su delgada cintura. Vestía con gran elegancia, y sus cabellos, adornados con una guirnalda de flores mallikā, caían sueltos sobre su hermoso rostro, adornado con brillantes pendientes. Con su atractiva sonrisa y sus continuas miradas, su belleza atrajo la atención de todos los habitantes de Vraja, y, en especial, de los hombres. Las gopīs, al verla, pensaron que la bellísima diosa de la fortuna, con una flor de loto en la mano, había venido a ver a su esposo, Kṛṣṇa.
Sloka 5-6:
Měla zaoblené boky a velká, pevná prsa, jimiž jako by byl přetížen její útlý pas, a byla velice pěkně oblečena. Vlasy ozdobené věncem z květů mallikā lemovaly její nádherný obličej a v uších měla zářivé náušnice. Na každého pohlížela s přitažlivým úsměvem, a tak její krása zaujala všechny obyvatele Vraji, především muže. Když ji spatřily gopī, myslely si, že se na svého manžela Kṛṣṇu přišla podívat překrásná bohyně štěstí s lotosovým květem v ruce.
Text 7:
En busca de niños pequeños, Pūtanā, que tenía la misión de matarlos, entró en casa de Nanda Mahārāja sin que nadie se lo impidiese, pues era enviada por la potencia superior del Señor. Sin pedir permiso a nadie, se metió en la habitación de Nanda Mahārāja. Allí, dormido en la cama, vio al niño, cuyo poder ilimitado era como un fuego cubierto por cenizas. Inmediatamente comprendió que aquel niño no era un niño común, sino que estaba destinado a matar a todos los demonios.
Sloka 7:
Pūtanā, jejímž posláním bylo zabíjet malé děti, při hledání svých obětí vešla do domu Nandy Mahārāje. Nikdo jí v tom nebránil, neboť přicházela na popud vyšší energie Pána. Aniž by se kohokoliv ptala, vstoupila do Nandova pokoje, kde spatřila na posteli spát dítě, jehož neomezená síla byla skryta, jako když je mocný oheň zakryt popelem. Věděla, že toto dítě není obyčejné, ale že má zahubit všechny démony.
Text 8:
Acostado en la cama, el Señor Śrī Kṛṣṇa, la Superalma omnipresente, supo que Pūtanā, que era una bruja experta en matar niños pequeños, había venido a matarle. Entonces, como si tuviese miedo de ella, Kṛṣṇa cerró los ojos. Pūtanā, como la persona sin inteligencia que se pone en el regazo una serpiente dormida confundiéndola con una cuerda, sentó sobre su regazo a aquel que iba a ser su destrucción.
Sloka 8:
Pán Śrī Kṛṣṇa, všeprostupující Nadduše, ležící na posteli, věděl, že Pūtanā, čarodějnice zkušená v usmrcování malých dětí, Ho přišla zabít. Zavřel proto oči, jako kdyby se jí bál. Pūtanā si tedy vzala na klín toho, kdo se měl stát její záhubou, jako když si nerozumný člověk položí na klín spícího hada, jehož považuje za provaz.
Text 9:
La rākṣasī Pūtanā tenía un corazón cruel y despiadado, pero parecía una madre muy cariñosa. Así, era como una espada afilada dentro de una funda suave. Aunque vieron que entraba en la habitación, Yaśodā y Rohiṇī, cautivadas por su belleza, no la detuvieron, sino que, viendo que trataba al bebé como una madre, guardaron silencio.
Sloka 9:
Srdce Rākṣasī Pūtany bylo nelítostné a kruté, ale přitom vypadala jako milující matka. Podobala se tak ostrému meči v měkké pochvě. I když ji Yaśodā a Rohiṇī viděly v pokoji, byly přemoženy její krásou, a proto ji nezastavily, a naopak mlčely, jelikož se k dítěti chovala jako matka.
Text 10:
Allí mismo, la terrible y peligrosa rākṣasī sentó al niño en su regazo y llevó su seno hasta la boca de Kṛṣṇa. En el pezón había untado un veneno muy peligroso, de efecto inmediato, pero la Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa, muy enfadado con ella, Se agarró de su seno y, estrujándolo fuertemente con las manos, le chupó a la vez el veneno y la vida.
Sloka 10:
Strašlivá Rākṣasī si na místě vzala Kṛṣṇu na klín a vsunula Mu do úst svůj prs. Bradavka jejího prsu byla potřena nebezpečným, ihned působícím jedem, ale Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, který se na ni velice rozhněval, prs uchopil, oběma rukama ho silně stisknul a vysál jed i s jejím životem.
Text 11:
Al sentir aquella insoportable presión en todos sus puntos vitales, la demonio Pūtanā comenzó a gritar: «¡Déjame, déjame, por favor! ¡No sigas chupando mi pecho!». Sudorosa, con los ojos muy abiertos y agitando los brazos y las piernas, la demonio daba grandes gritos una y otra vez.
Sloka 11:
Démonice Pūtanā, jež cítila nesnesitelný tlak v každém životně důležitém bodě, začala volat: “Prosím, pusť mě, pusť mě! Přestaň sát z mého prsu!” Potila se, oči měla doširoka otevřené, ztratila vládu nad svýma rukama i nohama a znovu a znovu hlasitě křičela.
Text 12:
Con los terribles gritos de Pūtanā, la Tierra y sus montañas, así como el espacio exterior y sus planetas, temblaron. Vibraban los planetas inferiores y todas las direcciones, y los hombres, temerosos de ser aplastados por un rayo, se dejaban caer al suelo.
Sloka 12:
Pūtanin hlasitý a mocný křik rozechvíval zemi s jejími horami i vesmírný prostor s jeho planetami. Nižší planety a všechny světové strany se třásly a lidé padali k zemi ve strachu, že do nich udeří blesk.
Text 13:
De ese modo perdió la vida la demonio Pūtanā, en medio de los grandes sufrimientos que le causó Kṛṣṇa al chupar de su pecho. ¡Oh, rey Parīkṣit!, abriendo muchísimo la boca, y con los brazos, las piernas y el cabello extendidos, cayó sobre los pastizales en su forma original de rākṣasī, tal como ocurrió con Vṛtrāsura cuando fue muerto por el rayo de Indra.
Sloka 13:
Takto démonice Pūtanā, nesmírně trpící tím, jak Kṛṣṇa svíral její ňadro, přišla o život. Ó králi Parīkṣite, ústa otevřela dokořán, její paže, nohy a vlasy se prodloužily a na pastvině padla ve své původní podobě Rākṣasī k zemi, stejně jako padl Vṛtrāsura, když ho Indra zabil svým bleskem.
Text 14:
¡Oh, rey Parīkṣit!, al caer al suelo, el gigantesco cuerpo de Pūtanā aplastó todos los árboles en una extensión de diecinueve kilómetros. La aparición de su gigantesco cuerpo fue algo realmente extraordinario.
Sloka 14:
Když se Pūtanino obrovské tělo zhroutilo k zemi, rozdrtilo všechny stromy v dosahu dvaceti kilometrů, králi Parīkṣite. Ve svém obrovském těle byla úžasná.
Texts 15-17:
La rākṣasī tenía la boca llena de dientes, cada uno de ellos como la reja de un arado; las ventanas de su nariz eran profundas como cuevas de montaña, y sus senos eran como grandes bloques de piedra desprendidos de una montaña. Su cabellera suelta era del color del cobre. Las cuencas de sus ojos eran como pozos sin fondo, y sus horribles muslos, como las orillas de un río. Los brazos, los pies y las piernas parecían grandes puentes, y su abdomen tenía el aspecto de un lago seco. Con el corazón, los oídos y la cabeza todavía aturdidos por los gritos de la rākṣasī, los pastores de vacas y sus esposas se asustaron todavía más cuando vieron el espantoso prodigio de su cuerpo.
Sloka 15-17:
Ústa této Rākṣasī byla plná zubů, z nichž každý připomínal čepel pluhu, její nosní dírky byly hluboké jako horské jeskyně a prsa se podobala obrovským balvanům spadlým z hor. Její rozcuchané vlasy měly barvu mědi, oční jamky vypadaly jako hluboké, vyschlé zapomenuté studny, hrůzostrašná stehna připomínala říční břehy, ruce a nohy vypadaly jako velké mosty a břicho jako vyschlé jezero. Srdce, uši a hlavy pastevců a jejich žen již vyděsil řev Rākṣasī, a když viděli její podivuhodné strašlivé tělo, vyděsili se ještě víc.
Text 18:
Sin ningún miedo, el niño Kṛṣṇa jugaba en la parte superior del pecho de la rākṣasī Pūtanā. Al ver las maravillosas actividades del niño, las gopīs, llenas de alegría, se adelantaron a recogerlo.
Sloka 18:
Malý Kṛṣṇa si nebojácně hrál na vrcholku Pūtanina prsu, a když gopī viděly Jeho úžasné počínání, okamžitě k Němu s velkou radostí šly a vzaly Ho k sobě.
Text 19:
A continuación, madre Yaśodā y Rohiṇī, con las demás gopīs mayores, pasaron un penacho de cola de vaca alrededor del niño, Śrī Kṛṣṇa, para ofrecerle plena protección.
Sloka 19:
Poté matka Yaśodā a Rohiṇī společně s ostatními staršími gopīmi okolo dítěte, Śrī Kṛṣṇy, mávaly kravskou oháňkou, aby Mu zajistily úplnou ochranu.
Text 20:
Las gopīs, después de bañar cuidadosamente al niño con orina de vaca, Le ungieron con el polvo que las vacas levantan al andar. Después, al mismo tiempo que pronunciaban doce nombres del Señor, Le aplicaron excremento de vaca en doce partes del cuerpo, las mismas en donde se aplica el tilaka, comenzando por la frente. De ese modo ofrecieron protección al niño.
Sloka 20:
Dítě bylo důkladně omyto kravskou močí a pak potřeno prachem zvířeným krávami. Potom bylo kravským trusem označeno dvanáct míst Jeho těla, počínaje čelem, různými jmény Pána, jako když se dělá tilak. Tak bylo dítě ochráněno.
Text 21:
Las gopīs siguieron, en primer lugar, el proceso de ācamana, bebiendo un sorbo de agua con la mano derecha. Después de purificarse el cuerpo y las manos con elnyāsa-mantra, aplicaron ese mismo mantra al cuerpo del niño.
Sloka 21:
Gopī nejprve provedly ācaman, při němž vysrkly vodu z pravé ruky. Očistily svá těla a ruce nyāsa-mantrou a pak tutéž mantru umístily na tělo dítěte.
Texts 22-23:
[Śukadeva Gosvāmī informó a Mahārāja Parīkṣit de que las gopīs, siguiendo el sistema más adecuado, protegieron a Kṛṣṇa, su niño, con el siguiente mantra:] Que Aja proteja Tus piernas, que Maṇimān proteja Tus rodillas, Yajña Tus muslos, Acyuta la parte superior de Tu cintura, y Hayagrīva Tu abdomen. Que Keśava proteja Tu corazón, Īśa Tu pecho, el dios del Sol Tu cuello, Viṣṇu Tus brazos, Urukrama Tu cara, e Īśvara Tu cabeza. Que Cakrī Te proteja por delante; que Śrī Hari, Gadādharī, el que lleva la maza, Te proteja por la espalda; y que el portador del arco, que es conocido como enemigo de Madhu, y el Señor Ajana, el portador de la espada, protejan Tus dos flancos. Que el Señor Urugāya, el portador de la caracola, Te proteja desde todos los ángulos; que Upendra Te proteja desde arriba; que Garuḍa Te proteja en el suelo; y que el Señor Haladhara, la Persona Suprema, Te proteja de todas partes.
Sloka 22-23:
(Śukadeva Gosvāmī sdělil Mahārājovi Parīkṣitovi, že gopī řádným způsobem ochránily své dítě, Kṛṣṇu, touto mantrou:) Kéž Aja chrání Tvoje nohy, Maṇimān Tvoje kolena, Yajña Tvoje stehna, Acyuta horní část Tvého pasu a Hayagrīva Tvoje břicho. Kéž Keśava chrání Tvoje srdce, Īśa Tvou hruď, bůh Slunce Tvůj krk, Viṣṇu Tvoje paže, Urukrama Tvůj obličej a Īśvara Tvou hlavu. Kéž Tě Cakrī chrání zepředu, Śrī Hari, Gadādharī, jenž nosí kyj, zezadu a kéž Tě Pán, jenž nosí luk a je známý jako nepřítel Madhua, společně s Pánem Ajanou, jenž nosí meč, chrání z obou stran. Kéž Tě Pán Urugāya, jenž nosí lasturu, chrání ve všech koutech, Upendra shora, Garuḍa na zemi a Nejvyšší Osoba, Pán Haladhara, ze všech stran.
Text 24:
Que Hṛṣīkeśa proteja Tus sentidos, y Nārāyaṇa Tu aire vital. Que el amo de Śvetadvīpa proteja lo más profundo de Tu corazón, y que el Señor Yogeśvara proteja Tu mente.
Sloka 24:
Kéž Hṛṣīkeśa chrání Tvé smysly a Nārāyaṇa Tvůj životní vzduch. Kéž pán Śvetadvīpu chrání nitro Tvého srdce a Pán Yogeśvara Tvou mysl.
Texts 25-26:
Que el Señor Pṛśnigarbha proteja Tu inteligencia, y la Suprema Personalidad de Dios, Tu alma. Que Govinda Te proteja mientras juegas, y que Mādhava proteja Tu sueño. Que el Señor Vaikuṇṭha Te proteja mientras caminas, y que el Señor Nārāyaṇa, el esposo de la diosa de la fortuna, Te proteja cuando estés sentado. Del mismo modo, que el Señor Yajñabhuk, el temible enemigo de todos los planetas maléficos, Te proteja siempre cuando disfrutes de la vida.
Sloka 25-26:
Kéž Pán Pṛśnigarbha chrání Tvou inteligenci a Nejvyšší Osobnost Božství Tvou duši. Kéž Tě Govinda chrání, když si hraješ, a Mādhava, když spíš. Kéž Tě Pán Vaikuṇṭha chrání, když kráčíš, a Pán Nārāyaṇa, manžel bohyně štěstí, když sedíš. A kéž Tě Pán Yajñabhuk, hrozivý nepřítel všech nepříznivých planet, stále chrání, když si užíváš života.
Texts 27-29:
Las malignas brujas ḍākinīs, yātudhānīs y kuṣmāṇḍas son los peores enemigos de los niños, y los espíritus maléficos, como los bhūtas, los pretas, los piśācas, losyakṣas, los rākṣasas y los vināyakas, así como las brujas Koṭarā, Revatī, Jyeṣṭhā, Pūtanā y Mātṛkā, siempre están dispuestos a causar problemas en el cuerpo, el aire vital y los sentidos, ocasionando pérdida de memoria, locura y malos sueños. Como las más expertas de las estrellas maléficas, todos estos seres crean grandes trastornos, especialmente a los niños, pero es fácil vencerles con tan solo pronunciar el nombre del Señor Viṣṇu, pues, ante la resonancia del nombre del Señor Viṣṇu, todos ellos se llenan de temor y se marchan.
Sloka 27-29:
Zlé čarodějnice, jako jsou Ḍākinī, Yātudhānī a Kuṣmāṇḍy, jsou největšími nepřáteli dětí a zlí duchové, jako Bhūtové, Pretové, Piśācové, Yakṣové, Rākṣasové a Vināyakové, a také čarodějnice, jako Koṭarā, Revatī, Jyeṣṭhā, Pūtanā a Mātṛkā, jsou vždy připraveny působit potíže tělu, životnímu vzduchu a smyslům a zapříčiňovat ztrátu paměti, šílenství a špatné sny. Ti všichni vytvářejí jako ty nejvlivnější nepříznivé hvězdy velké pohromy, zvláště pro děti, ale člověk je může přemoci jednoduše tím, že vysloví jméno Pána Viṣṇua, neboť když zazní Viṣṇuovo jméno, všichni dostanou strach a zmizí.
Text 30:
Śrīla Śukadeva Gosvāmī continuó: Todas las gopīs, con madre Yaśodā al frente, se sentían atadas con lazos de afecto maternal. Después de cantar estos mantraspara proteger al niño, madre Yaśodā Le dio de mamar y, a continuación, Le acostó.
Sloka 30:
Śrīla Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Všechny gopī v čele s matkou Yaśodou byly poutány mateřskou láskou. Poté, co takto odříkaly mantry na ochranu dítěte, dala matka Yaśodā dítěti napít ze svého prsu a pak Ho uložila do postýlky.
Text 31:
Mientras tanto, Nanda Mahārāja y los pastores de vacas, en el camino de regreso de Mathurā, vieron el gigantesco cadáver de Pūtanā, lo cual les llenó de asombro.
Sloka 31:
Mezitím se všichni pastevci v čele s Nandou Mahārājem vrátili z Mathury, a když na cestě viděli ležet obrovské mrtvé tělo Pūtany, užasli.
Text 32:
Nanda Mahārāja y los demás gopas exclamaron: Mis queridos amigos, deben saber que Ānakadundubhi, Vasudeva, se ha vuelto un gran santo o un maestro del poder místico. ¿Cómo, sino, podría haber previsto esta calamidad y advertirnos de ella?
Sloka 32:
Nanda Mahārāja a další gópové zvolali: “Přátelé, Ānakadundubhi, Vasudeva, se musel stát velkým světcem nebo vládcem mystických sil! Jak jinak by mohl tuto pohromu předvídat a říci nám o ní předem?”
Text 33:
Valiéndose de hachas, los habitantes de Vraja cortaron en pedazos el gigantesco cuerpo de Pūtanā. Después de arrojar los trozos lejos de allí, los cubrieron con madera y los redujeron a cenizas.
Sloka 33:
Obyvatelé Vraji sekerami rozsekali obrovité tělo Pūtany na kusy. Ty odhodili na vzdáleném místě, pokryli dřevem a spálili na popel.
Text 34:
Debido a que Kṛṣṇa había mamado de su pecho, la rākṣasī Pūtanā, al ser matada por Kṛṣṇa, se liberó inmediatamente de toda contaminación material. Las reacciones de sus pecados se desvanecieron en un instante, de modo que su gigantesco cuerpo, al ser quemado, desprendía un humo tan fragante como el incienso de aguru.
Sloka 34:
Jelikož Kṛṣṇa sál z prsu Rākṣasī Pūtany, byla ihned po smrti zbavena všeho hmotného znečištění. Reakce za její hříchy automaticky zanikly, a když tedy bylo její obrovité tělo spalováno, kouř, který z něho vycházel, voněl jako dým z rostliny aguru.
Texts 35-36:
Pūtanā estaba siempre obsesionada con el deseo de beber sangre de niños humanos, y, con ese deseo, trató de matar a Kṛṣṇa; sin embargo, por haber ofrecido su pecho al Señor, alcanzó el bien más elevado. ¿Qué puede decirse entonces de las gopīs mayores, que sentían devoción natural por Kṛṣṇa y que, con cariño de madres, Le ofrecieron sus senos para que mamase, o Le ofrecieron las prendas de amor que una madre ofrece a su hijo?
Sloka 35-36:
Pūtanā stále dychtila po krvi lidských dětí a s touto touhou přišla Kṛṣṇu zabít. Jelikož však dala Pánu pít ze svého prsu, získala to nejlepší, čeho lze dosáhnout. Co potom říci o ženách, které ke Kṛṣṇovi cítily přirozenou oddanost a mateřskou lásku a nechávaly Ho pít ze svých prsů nebo Mu dávaly to, co měl velmi rád, tak jako matka obdarovává své dítě?
Texts 37-38:
La Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa, está siempre en lo más hondo del corazón del devoto puro. A Él Le ofrecen constantes oraciones personalidades dignas de adoración como el Señor Brahmā y el Señor Śiva. Debido a que Kṛṣṇa abrazó al cuerpo de Pūtanā con gran placer y mamó de su pecho, ella, a pesar de ser una terrible bruja, alcanzó la posición de madre en el mundo trascendental, logrando con ello la perfección más elevada. ¿Qué puede decirse entonces de las vacas, cuyos pezones chupaba Kṛṣṇa con gran placer, y que Le ofrecieron su leche llenas de júbilo y cariño, como lo haría una madre?
Sloka 37-38:
Nejvyšší Pán Kṛṣṇa, Osobnost Božství, neustále sídlí v srdci čistého oddaného a vždy se k Němu modlí tak vznešené osobnosti, jako je Pán Brahmā a Pán Śiva. Jelikož s velkým potěšením objal Pūtanino tělo a pil z jejího prsu, získala postavení matky v transcendentálním světě, a tak dosáhla té nejvyšší dokonalosti i přesto, že byla velkou čarodějnicí. Co potom říci o kravách, z jejichž struků pil Kṛṣṇa mléko s velkou radostí a které Mu ho dávaly se stejným potěšením a láskou jako matky?
Texts 39-40:
La Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa, es la fuente de muchísimas bendiciones, incluida la liberación [kaivalya], que consiste en la unidad con la refulgencia del Brahman. Las gopīs siempre sintieron cariño maternal por esa Personalidad de Dios, y Kṛṣṇa mamó de sus pechos con gran satisfacción. Las gopīs estaban unidas a Kṛṣṇa con una relación de madre e hijo, y, por lo tanto, a pesar de que estaban ocupadas en sus actividades familiares, nunca se debe pensar que regresaron al mundo material después de abandonar el cuerpo.
Sloka 39-40:
Nejvyšší Pán Kṛṣṇa, Osobnost Božství, dává mnohá požehnání, včetně osvobození (kaivalyi) neboli splynutí se září Brahmanu. K této Osobnosti Božství gopī stále chovaly mateřskou lásku a Kṛṣṇa pil z jejich prsů ke své plné spokojenosti. Jelikož k Němu měly vztah jako matky k synovi, tak i přesto, že se věnovaly mnoha rodinným povinnostem, by si o nich nikdo neměl myslet, že se po opuštění svých těl vrátily zpátky do hmotného světa.
Text 41:
Al oler la fragancia del humo que el cuerpo de Pūtanā despedía al arder, muchos habitantes de Vrajabhūmi que se hallaban alejados del lugar exclamaban asombrados: «¿De dónde viene esta fragancia?». Así, todos ellos fueron al lugar en que se estaba quemando el cuerpo de Pūtanā.
Sloka 41:
Mnozí obyvatelé odlehlých míst Vrajabhūmi žasli, když ucítili vůni kouře vycházejícího z hořícího těla Pūtany. Ptali se: “Odkud se ta vůně line?” Tak došli na místo, kde se pálilo tělo Pūtany.
Text 42:
Cuando escucharon la historia de la llegada de Pūtanā y de cómo Kṛṣṇa la había matado, los habitantes de Vraja que habían venido de lugares más lejanos no salían de su asombro y ofrecían bendiciones al niño por su maravillosa proeza de matar a Pūtanā. Nanda Mahārāja, por supuesto, se sentía muy endeudado con Vasudeva, que había predicho el incidente, y se lo agradecía de todo corazón, pensando en su maravillosa personalidad.
Sloka 42:
Když obyvatelé Vraji, kteří přišli ze vzdálených míst, slyšeli celý příběh o tom, jak Pūtanā přišla a jak ji Kṛṣṇa zabil, žasli a žehnali dítěti za Jeho podivuhodný čin. Nanda Mahārāja byl velice zavázán Vasudevovi, který tuto událost předvídal, a jen mu děkoval a myslel na to, jak je Vasudeva úžasný.
Text 43:
¡Oh, Mahārāja Parīkṣit, el mejor de los Kurus!, Nanda Mahārāja era una persona muy sencilla y generosa. Nada más llegar, tomó a su hijo Kṛṣṇa en brazos, como si la muerte se Lo hubiera devuelto, y olió la cabeza del niño en un gesto ritual que le hizo disfrutar, sin duda alguna, de felicidad trascendental.
Sloka 43:
Ó Mahārāji Parīkṣite, nejlepší z Kuruovců, Nanda Mahārāja byl nesmírně velkomyslný a prostý. Ihned si svého syna Kṛṣṇu posadil na klín, jako kdyby se mu vrátil z náručí smrti, a když, jak bylo zvykem, přičichával k Jeho hlavě, nepochybně zažíval transcendentální blaženost.
Text 44:
Toda persona que escuche con fe y devoción la historia de la muerte de Pūtanā a manos de Kṛṣṇa, la Suprema Personalidad de Dios, y que, de ese modo, empeñe su oído en la escucha de los pasatiempos infantiles de Kṛṣṇa, ciertamente se apegará a Govinda, la persona suprema original.
Sloka 44:
Každý, kdo s vírou a oddaností naslouchá vyprávění o tom, jak Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, zabil Pūtanu, a kdo takto svůj sluch zaměřuje na Kṛṣṇovy dětské zábavy, nepochybně získá připoutanost ke Govindovi, nejvyšší původní osobě.