Text 2
Sloka 2
Devanagari
Dévanágarí
एष तेऽकार्षीद्भङ्गं हयमेधशतस्य ह ।
क्षमापयत आत्मानममुष्य क्षन्तुमर्हसि ॥ २ ॥
Text
Verš
eṣa te ’kārṣīd bhaṅgaṁ
haya-medha-śatasya ha
kṣamāpayata ātmānam
amuṣya kṣantum arhasi
eṣa te ’kārṣīd bhaṅgaṁ
haya-medha-śatasya ha
kṣamāpayata ātmānam
amuṣya kṣantum arhasi
Synonyms
Synonyma
śrī-bhagavān uvāca — the Supreme Personality of Godhead, Lord Viṣṇu, spoke; eṣaḥ — this Lord Indra; te — your; akārṣīt — performed; bhaṅgam — disturbance; haya — horse; medha — sacrifice; śatasya — of the one-hundredth; ha — indeed; kṣamāpayataḥ — who is asking pardon; ātmānam — unto yourself; amuṣya — him; kṣantum — to forgive; arhasi — you ought.
śrī-bhagavān uvāca — Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, pravil; eṣaḥ — tento Pán Indra; te — tvé; akārṣīt — prováděné; bhaṅgam — narušení; haya — koně; medha — oběti; śatasya — sté; ha — vskutku; kṣamāpayataḥ — který žádá o prominutí; ātmānam — tebe; amuṣya — jemu; kṣantum — odpustit; arhasi — měl bys.
Translation
Překlad
Lord Viṣṇu, the Supreme Personality of Godhead, said: My dear King Pṛthu, Indra, the King of heaven, has disturbed your execution of one hundred sacrifices. Now he has come with Me to be forgiven by you. Therefore excuse him.
Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, pravil: Můj milý králi Pṛthu, král nebes Indra, který narušil tvé vykonávání sta obětí, nyní přichází se Mnou, abys mu odpustil. Proto mu, prosím, promiň.
Purport
Význam
In this verse the word ātmānam is very significant. It is a custom among yogīs and jñānīs to address one another (or even an ordinary man) as one’s self, for a transcendentalist never accepts a living being to be the body. Since the individual self is part and parcel of the Supreme Personality of Godhead, the self and the Superself are qualitatively nondifferent. As the next verse will explain, the body is only a superficial covering, and consequently an advanced transcendentalist will not make a distinction between one self and another.
Zde je velmi důležité slovo ātmānam. Yogīni i jñānī mají ve zvyku oslovovat jeden druhého (nebo i obyčejného člověka) jako vlastní já, neboť transcendentalista nikdy nepokládá živou bytost za tělo. Jelikož je individuální osoba nedílnou částí Nejvyšší Osobnosti Božství, duše a Nejvyšší Duše se od sebe kvalitativně neliší. Další verš vysvětlí, že tělo je jen povrchní obal, a pokročilý transcendentalista proto nečiní rozdíly mezi jednou a druhou duší.