Text 12
Sloka 12
Devanagari
Dévanágarí
वरं मुहूर्तं विदितं घटते श्रेयसे यत: ॥ १२ ॥
Text
Verš
parokṣair hāyanair iha
varaṁ muhūrtaṁ viditaṁ
ghaṭate śreyase yataḥ
parokṣair hāyanair iha
varaṁ muhūrtaṁ viditaṁ
ghaṭate śreyase yataḥ
Synonyms
Synonyma
Translation
Překlad
What is the value of a prolonged life which is wasted, inexperienced by years in this world? Better a moment of full consciousness, because that gives one a start in searching after his supreme interest.
Jakou cenu má promarněný dlouhý život, který ani po mnoha letech v tomto světě neposkytl žádnou zkušenost? Lepší je jedna chvíle plného vědomí, protože ta přinese člověku začátek hledání jeho vyššího zájmu.
Purport
Význam
Śrīla Śukadeva Gosvāmī instructed Mahārāja Parīkṣit about the importance of the chanting of the holy name of the Lord by every progressive gentleman. In order to encourage the King, who had only seven remaining days of life, Śrīla Śukadeva Gosvāmī asserted that there is no use in living hundreds of years without any knowledge of the problems of life — better to live for a moment with full consciousness of the supreme interest to be fulfilled. The supreme interest of life is eternal, with full knowledge and bliss. Those who are bewildered by the external features of the material world and are engaged in the animal propensities of the eat-drink-and-be-merry type of life are simply wasting their lives by the unseen passing away of valuable years. We should know in perfect consciousness that human life is bestowed upon the conditioned soul to achieve spiritual success, and the easiest possible procedure to attain this end is to chant the holy name of the Lord. In the previous verse, we have discussed this point to a certain extent, and we may further be enlightened on the different types of offenses committed unto the feet of the holy name. Śrīla Jīva Gosvāmī Prabhu has quoted many passages from authentic scriptures and has ably supported the statements in the matter of offenses at the feet of the holy name. From Viṣṇu-yāmala Tantra, Śrīla Jīva Gosvāmī has proven that one can be liberated from the effects of all sins simply by chanting the holy name of the Lord. Quoting from the Mārkaṇḍeya Purāṇa, Śrī Gosvāmījī says that one should neither blaspheme the devotee of the Lord nor indulge in hearing others who are engaged in belittling a devotee of the Lord. A devotee should try to restrict the vilifier by cutting out his tongue, and being unable to do so, one should commit suicide rather than hear the blaspheming of the devotee of the Lord. The conclusion is that one should neither hear nor allow vilification of a devotee of the Lord. As far as distinguishing the Lord’s holy name from the names of the demigods, the revealed scriptures disclose (Bg. 10.41) that all extraordinarily powerful beings are but parts and parcels of the supreme energetic, Lord Kṛṣṇa. Except for the Lord Himself, everyone is subordinate; no one is independent of the Lord. Since no one is more powerful than or equal to the energy of the Supreme Lord, no one’s name can be as powerful as that of the Lord. By chanting the Lord’s holy name, one can derive all the stipulated energy synchronized from all sources. Therefore, one should not equalize the supreme holy name of the Lord with any other name. Brahmā, Śiva or any other powerful god can never be equal to the Supreme Lord Viṣṇu. The powerful holy name of the Lord can certainly deliver one from sinful effects, but one who desires to utilize this transcendental potency of the holy name of the Lord in one’s sinister activities is the most degraded person in the world. Such persons are never excused by the Lord or by any agent of the Lord. One should, therefore, utilize one’s life in glorifying the Lord by all means, without any offense. Such activity of life, even for a moment, is never to be compared to a prolonged life of ignorance, like the lives of the tree and other living entities who may live for thousands of years without prosecuting spiritual advancement.
Śrīla Śukadeva Gosvāmī poučil Mahārāje Parīkṣita o tom, jak důležité je zpívání svatého jména Pána pro každého pokrokového a čestného člověka. Aby povzbudil krále, kterému zbývalo pouhých sedm dní života, Śrīla Śukadeva Gosvāmī prohlašuje, že nemá žádný význam žít stovky let a nevědět přitom nic o problémech života. Je lépe žít jedinou chvíli s plným vědomím svého vyššího zájmu. Nejvyšší životní zájem je věčný, plný poznání a blaženosti. Ti, které matou vnější rysy hmotného světa a žijí životem zvířecích sklonů ve stylu “jez, pij a buď veselý”, jednoduše promarňují své životy a nevidí, jak jim ubíhá drahocenný čas. Máme si být dokonale vědomi toho, že lidský život dostává podmíněná duše proto, aby dosáhla duchovního úspěchu. A nejsnadnějším způsobem, jak tohoto cíle dosáhnout, je zpívat svaté jméno Pána. V předchozím verši jsme tento bod do určité míry rozebrali, a můžeme se ještě dále poučit o různých typech přestupků proti svatému jménu. Śrīla Jīva Gosvāmī Prabhu cituje o přestupcích proti svatému jménu mnoho statí z autentických písem a mistrovsky je dále vysvětluje. Z Viṣṇu-yāmala Tantry dokazuje, že pouhým zpíváním svatého jména Pána je možné osvobodit se od následků všech hříchů. Na základě citátu z Mārkaṇḍeya Purāṇy Śrī Gosvāmījī říká, že nikdo nemá hanobit oddané Pána a nemá ani poslouchat, jak oddané Pána znevažuje někdo jiný. Oddaný by měl takového člověka zastavit a vyříznout mu jazyk, aby pomluvám zamezil. A když to nemůže udělat, má raději spáchat sebevraždu, než aby poslouchal, jak někdo pomlouvá oddaného Pána. Člověk tedy nemá poslouchat ani dovolit takové pomlouvání. Pokud jde o rozlišování svatého jména Pána od jmen polobohů, zjevená písma dávají najevo (Bg. 10.41), že všechny neobyčejně mocné bytosti nejsou nic jiného, nežli nedílné části nejvyššího zdroje veškeré energie, Pána Kṛṣṇy. Kromě Pána Samotného je každý podřízeným. Nikdo není na Pánu nezávislý. Jelikož nikdo není mocnější nežli energie Nejvyššího Pána a nikdo se jí nevyrovná, není ničí jméno tak mocné jako jméno Pána. Zpíváním svatého jména lze obdržet veškerou energii, kterou lze získat ze všech ostatních zdrojů současně. Nejvyšší svaté jméno Pána proto nelze klást na stejnou úroveň s nějakým jiným jménem. Brahmā, Śiva nebo kterýkoliv jiný mocný bůh se nikdy nemůže rovnat Nejvyššímu Pánu Viṣṇuovi. Mocné svaté jméno Pána může bezesporu každého zbavit následků jeho hříchů, ale ten, kdo chce transcendentální síly svatého jména Pána využívat ke svým nekalým činnostem, je tou nejpokleslejší osobou na světě. Těmto lidem Pán ani kterýkoliv Jeho prostředník nikdy neodpustí. Člověk tedy má svého života využít k tomu, aby všemi prostředky a bez přestupků oslavoval Pána. Jednání v tomto duchu — i když trvá jen chvíli — se nikdy nedá srovnávat s dlouhým životem v nevědomosti, jaký mají stromy a další živé bytosti, které mohou žít tisíce let, aniž by se zabývaly duchovním rozvojem.