Text 39

Sloka 39

Devanagari

Dévanágarí

न तेऽभवस्येश भवस्य कारणं
विना विनोदं बत तर्कयामहे ।
भवो निरोध: स्थितिरप्यविद्यया
कृता यतस्त्वय्यभयाश्रयात्मनि ॥ ३९ ॥

Text

Verš

na te ’bhavasyeśa bhavasya kāraṇaṁ
vinā vinodaṁ bata tarkayāmahe
bhavo nirodhaḥ sthitir apy avidyayā
kṛtā yatas tvayy abhayāśrayātmani

Synonyms

Synonyma

na — not; te — of Your Lordship; abhavasya — of whom there is no birth, death or maintenance as for an ordinary being; īśa — O Supreme Lord; bhavasya — of Your appearance, Your birth; kāraṇam — the cause; vinā — without; vinodam — the pastimes (despite what is said, You are not forced to come to this world by any cause); bata — however; tarkayāmahe — we cannot argue (but must simply understand that these are Your pastimes); bhavaḥ — birth; nirodhaḥ — death; sthitiḥ — maintenance; api — also; avidyayā — by the external, illusory energy; kṛtāḥ — done; yataḥ — because; tvayi — unto You; abhaya-āśraya — O fearless shelter of all; ātmani — of the ordinary living entity.

na — ne; te — Tebe, Pane; abhavasya — pro Něhož neexistuje zrození, smrt či žití jako pro obyčejnou bytost; īśa — ó Nejvyšší Pane; bhavasya — Tvého zjevení, Tvého zrození; kāraṇam — příčina; vinā — bez; vinodam — zábavy (nic Tě nenutí přijít do tohoto světa, navzdory tomu, co se říká); bata — ovšem; tarkayāmahe — nemůžeme se přít (ale musíme jednoduše pochopit, že toto je Tvoje zábava); bhavaḥ — zrození; nirodhaḥ — smrt; sthitiḥ — udržování; api — také; avidyayā — vnější, matoucí energií; kṛtāḥ — konané; yataḥ — protože; tvayi — k Tobě; abhaya-āśraya — ó útočiště všech, zbavující strachu; ātmani — obyčejné živé bytosti.

Translation

Překlad

O Supreme Lord, You are not an ordinary living entity appearing in this material world as a result of fruitive activities. Therefore Your appearance or birth in this world has no other cause than Your pleasure potency. Similarly, the living entities, who are part of You, have no cause for miseries like birth, death and old age, except when these living entities are conducted by Your external energy.

“Ó Nejvyšší Pane, nejsi obyčejná živá bytost přicházející do tohoto hmotného světa v důsledku svých plodonosných činností. Tvé zjevení či zrození v tomto světě nemá žádnou jinou příčinu než působení Tvé energie blaženosti. Také živé bytosti, které jsou Tvojí částí, nemají důvod trpět zrozením, smrtí a stářím, pokud nejsou ovládány Tvou vnější energií.”

Purport

Význam

As stated in Bhagavad-gītā (15.7), mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ: the living entities are parts and parcels of the Supreme Lord, and thus they are qualitatively one with the Lord. We can understand that when the Supreme Lord appears or disappears as an incarnation, there is no other cause than His pleasure potency. We cannot force the Supreme Personality of Godhead to appear. As He says in Bhagavad-gītā (4.7):

Bhagavad-gītā (15.7) uvádí: mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ-živé bytosti jsou nedílné části Nejvyššího Pána, a jako takové jsou s Ním kvalitativně totožné. Je pochopitelné, že když Nejvyšší Pán přichází či odchází jako inkarnace, nemá to žádnou jinou příčinu než působení Jeho energie blaženosti. Nejvyšší Osobnost Božství nemůžeme ke zjevení donutit. Pán sám říká v Bhagavad-gītě (4.7):

yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham

“Whenever and wherever there is a decline in religious practice, O descendant of Bharata, and a predominant rise of irreligion — at that time I descend Myself.” When there is a need to diminish a burden created by the demons, the Supreme Godhead can do it in many ways because He has multifarious energies. There is no need for Him to come as an incarnation, since He is not forced to do anything like ordinary living entities. The living entities come to this material world in the spirit of enjoyment, but because they want to enjoy without Kṛṣṇa (kṛṣṇa-bahirmukha haiyā bhoja-vāñchā kare), they suffer birth, death, old age and disease under the control of the illusory energy. When the Supreme Personality of Godhead appears, however, no such causes are involved; His descent is an act of His pleasure potency. We should always remember this distinction between the Lord and the ordinary living entity and not uselessly argue that the Lord cannot come. There are philosophers who do not believe in the Lord’s incarnation and who ask, “Why should the Supreme Lord come?” But the answer is, “Why should He not come? Why should He be controlled by the desire of the living entity?” The Lord is free to do whatever He likes. Therefore this verse says, vinā vinodaṁ bata tarkayāmahe. It is only for His pleasure that He comes although He does not need to come.

“Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženského života a začíná převládat bezbožnost, ó potomku Bharaty, v té době osobně sestoupím.” Když je potřeba zmenšit břímě tvořené démony, Nejvyšší Bůh to může udělat mnoha způsoby, protože má rozmanité energie. Není potřeba, aby přicházel jako inkarnace, protože na rozdíl od obyčejné živé bytosti není nucen nic dělat. Živé bytosti přicházejí do hmotného světa si užívat, ale protože si chtějí užívat bez Kṛṣṇy (kṛṣṇa-bahirmukha hañā bhoja-vāñchā kare), v područí matoucí energie zakoušejí zrození, smrt, stáří a nemoc. Když se však zjevuje Nejvyšší Osobnost Božství, nemá to nic společného s podobnými důvody-sestoupení Pána je dílem Jeho energie blaženosti. Tento rozdíl mezi Pánem a obyčejnou živou bytostí bychom měli mít stále na paměti a nepřít se zbytečně, že Pán nemůže přijít. Jistí filozofové nevěří v sestoupení Pána a ptají se: “Proč by Nejvyšší Pán přicházel?” Odpovědí však je: “A proč by neměl přijít? Proč by měl záviset na touze živé bytosti?” Pán může dělat, cokoliv chce. Proto tento verš říká: vinā vinodaṁ bata tarkayāmahe. Přichází jen pro své potěšení, i když přicházet nemusí.

When the living entities come to this world for material enjoyment, they are entangled in karma and karma-phala by the Lord’s illusory energy. But if one seeks shelter at the Lord’s lotus feet, one is again situated in his original, liberated state. As stated here, kṛtā yatas tvayy abhayāśrayātmani: one who seeks shelter at the lotus feet of the Lord is always fearless. Because we are dependent on the Supreme Personality of Godhead, we should give up the idea that without Kṛṣṇa we can enjoy freedom in this material world. This idea is the reason we have become entangled. Now it is our duty to seek shelter again at the Lord’s lotus feet. This shelter is described as abhaya, or fearless. Since Kṛṣṇa is not subject to birth, death, old age or disease, and since we are part and parcel of Kṛṣṇa, we also are not subject to birth, death, old age and disease, but we have become subject to these illusory problems because of our forgetfulness of Kṛṣṇa and our position as His eternal servants (jīvera ‘svarūpa’ haya-kṛṣṇera ‘nitya-dāsa’). Therefore, if we practice devotional service by always thinking of the Lord, always glorifying Him and always chanting about Him, as described in text 37 (śṛṇvan gṛṇan saṁsmarayaṁś ca cintayan), we will be reinstated in our original, constitutional position and thus be saved. The demigods, therefore, encouraged Devakī not to fear Kaṁsa, but to think of the Supreme Personality of Godhead, who was already within her womb.

Když živé bytosti přicházejí do tohoto světa za hmotným požitkem, zaplétají se působením Pánovy matoucí energie do karmy a jejích plodů. Když však vyhledají útočiště u lotosových nohou Pána, ocitnou se znovu ve svém původním, osvobozeném stavu. Kṛtā yatas tvayy abhayāśrayātmani-ten, kdo se uchýlí k lotosovým nohám Pána, nemá nikdy strach. Jelikož závisíme na Nejvyšší Osobnosti Božství, měli bychom se vzdát myšlenky, že si můžeme bez Kṛṣṇy užívat svobody v hmotném světě. Tato myšlenka je důvodem našeho zapletení. Nyní je naší povinností znovu vyhledat útočiště u lotosových nohou Pána, které je abhaya, prosté strachu. Jelikož Kṛṣṇa nepodléhá zrození, smrti, stáří či nemoci a my jsme nedílné části Kṛṣṇy, ani my těmto iluzorním útrapám nepodléháme. Začali jsme je zakoušet proto, že jsme zapomněli na Kṛṣṇu a na své postavení Jeho věčných služebníků (jīvera ’svarūpa' haya—kṛṣṇera ’nitya-dāsa'). Jestliže tedy budeme praktikovat oddanou službu tak, že budeme neustále myslet na Pána, neustále Ho oslavovat a neustále o Něm zpívat, jak o tom mluví sloka 37 (śṛṇvan gṛṇan saṁsmarayaṁś ca cintayan), zaujmeme znovu své původní, věčné postavení, a tak budeme zachráněni. Polobozi tedy povzbuzovali Devakī, aby se nebála Kaṁsy, ale myslela na Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, který již byl v jejím lůně.