Skip to main content
Library » Śrī Caitanya-caritāmṛta » Ādi-līlā » CHAPTER NINE

Text 5

Text 5

Text

Verš

e-saba-prasāde likhi caitanya-līlā-guṇa
jāni vā nā jāni, kari āpana-śodhana
e-saba-prasāde likhi caitanya-līlā-guṇa
jāni vā nā jāni, kari āpana-śodhana

Synonyms

Synonyma

e-saba — all these; prasāde — by the mercy of; likhi — I write; caitanya — of Lord Caitanya; līlā-guṇa — pastimes and qualities; jāni — know; vā — or; nā — not; jāni — know; kari — do; āpana — self; śodhana — purification.

e-saba — všechny tyto; prasāde — milostí; likhi — píši; caitanya — Pána Caitanyi; līlā-guṇa — zábavy a vlastnosti; jāni — znám; vā — nebo; nā — ne; jāni — znám; kari — činím; āpana — sebe; śodhana — očištění.

Translation

Překlad

It is by the mercy of all these Vaiṣṇavas and gurus that I attempt to write about the pastimes and qualities of Lord Caitanya Mahāprabhu. Whether I know it or know not, it is for self-purification that I write this book.

Je to jenom milostí všech těchto vaiṣṇavů a guruů, že se vůbec mohu pokusit psát o zábavách a vlastnostech Pána Caitanyi Mahāprabhua. Ať je znám, nebo ne, píši tuto knihu, abych se očistil.

Purport

Význam

This is the sum and substance of transcendental writing. One must be an authorized Vaiṣṇava, humble and pure. One should write transcendental literature to purify oneself, not for credit. By writing about the pastimes of the Lord, one associates with the Lord directly. One should not ambitiously think, “I shall become a great author. I shall be celebrated as a writer.” These are material desires. One should attempt to write for self-purification. It may be published or it may not be published, but that does not matter. If one is actually sincere in writing, all his ambitions will be fulfilled. Whether one is known as a great author is incidental. One should not attempt to write transcendental literature for material name and fame.

Toto je podstata transcendentálního psaní. Spisovatel musí být autorizovaný vaiṣṇava, pokorný a čistý. Transcendentální literaturu by měl psát proto, aby se očistil, a ne pro uznání. Psaním o Pánových zábavách se přímo sdružuje s Pánem. Neměl by si ctižádostivě myslet: „Budu velkým spisovatelem. Budou mě oslavovat.“ To jsou hmotné touhy. Měl by se snažit psát proto, aby se očistil. Potom se to může publikovat, nebo ne, ale to nehraje roli. Je-li při psaní skutečně upřímný, pak se mu všechny touhy splní. Zda je uznán jako velký spisovatel, je vedlejší. Neměl by se snažit psát transcendentální literaturu pro hmotné uznání a slávu.