Sloka 6

VERSO 6

Verš

Texto

yad ādiṣṭaṁ bhagavatā
śivenādhokṣajena ca
tad gṛheṣu prasaktānāṁ
prāyaśaḥ kṣapitaṁ prabho

Synonyma

Sinônimos

yat — co; ādiṣṭam — bylo vysvětleno; bhagavatā — vznešenou osobností; śivena — Pánem Śivou; adhokṣajena — Pánem Viṣṇuem; ca — také; tat — to; gṛheṣu — k rodinným záležitostem; prasaktānām — námi, kteří jsme příliš připoutaní; prāyaśaḥ — téměř; kṣapitam — zapomenuto; prabho — ó pane.

yat — o que; ādiṣṭam — foi ensinado; bhagavatā — pela elevada personalidade; śivena — senhor Śiva; adhokṣajena — pelo Senhor Viṣṇu; ca — também; tat — isto; gṛheṣu — aos afazeres familiares; prasaktānām — por nós que estávamos muito apegados; prāyaśaḥ — quase; kṣapitam — esquecido; prabho — ó mestre.

Překlad

Tradução

Ó pane, věz, že jsme kvůli své přehnané připoutanosti k rodinným záležitostem téměř zapomněli na pokyny, které jsme dostali od Pána Śivy a Pána Viṣṇua.

Ó mestre, gostaríamos de informar-vos que, devido ao fato de estarmos demasiadamente apegados aos afazeres familiares, quase nos esquecemos das instruções recebidas do senhor Śiva e do Senhor Viṣṇu.

Význam

Comentário

Žít rodinným životem je určitým ústupkem, který umožňuje dosažení smyslového požitku. Je třeba vědět, že smyslový požitek není nutný, ale člověk ho musí přijímat do takové míry, aby mohl žít. Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.10) potvrzuje: kāmasya nendriya-prītiḥ. Člověk se má stát gosvāmīm a ovládat své smysly. Nemá je používat pro smyslový požitek, ale má je zaměstnat tak, jak je potřeba pro udržení těla a duše pohromadě. Śrīla Rūpa Gosvāmī doporučuje: anāsaktasya viṣayān yathārham upayuñjataḥ. Člověk nemá být připoutaný ke smyslovým předmětům, ale má přijímat jen tolik smyslového požitku, kolik je třeba; ne více. Chce-li si užívat smyslů více, než je třeba, začne lpět na rodinném životě, který znamená pouto. Všichni Pracetové přiznali svou chybu, že zůstávali hospodáři.

SIGNIFICADO—Permanecer na vida familiar é uma espécie de concessão ao gozo dos sentidos. Todos devem saber que o gozo dos sentidos não é necessário, mas todos têm que aceitar o gozo dos sentidos apenas na medida em que precisam viver. Como confirma o Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.10), kāmasya nendriya prītiḥ. Todos devem tornar-se gosvāmīs e controlar seus sentidos. Não devemos usar os sentidos apenas para o gozo sensorial; ao contrário, devemos empregar os sentidos na medida indispensável para que nos mantenhamos vivos. Śrīla Rūpa Gosvāmī recomenda, anāsaktasya viṣayān yathārham upayuñjataḥ: ninguém deve apegar-se aos objetos dos sentidos, senão que deve aceitar o gozo dos sentidos na medida necessária, e nada mais. Se alguém deseja desfrutar dos sentidos mais do que o necessário, ele se apega à vida familiar, o que significa cativeiro. Todos os Pracetās admitiram seus problemas por terem permanecido na vida familiar.