Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv třetí: Status quo » KAPITOLA TŘICÁTÁ

Sloka 15

ТЕКСТ 15

Verš

Текст

āste ’vamatyopanyastaṁ
gṛha-pāla ivāharan
āmayāvy apradīptāgnir
alpāhāro ’lpa-ceṣṭitaḥ
а̄сте 'ваматьопанястам̇
гр̣ха-па̄ла ива̄харан
а̄мая̄вй апрадӣпта̄гнир
алпа̄ха̄ро 'лпа-чеш̣т̣итах̣

Synonyma

Дума по дума

āste — zůstává; avamatyā — lhostejně; upanyastam — co je dáno; gṛha-pālaḥ — pes; iva — jako; āharan — jí; āmayāvī — nemocný; apradīpta-agniḥ — s poruchou trávení; alpa — málo; āhāraḥ — jí; alpa — malé; ceṣṭitaḥ — jeho činnosti.

а̄сте – той остава; аваматя̄ – пренебрежително; упанястам – каквото е оставено; гр̣ха-па̄лах̣ – куче; ива – като; а̄харан – ядейки; а̄мая̄вӣ – болен; апрадӣпта-агних̣ – лошо храносмилане; алпа – малко; а̄ха̄рах̣ – ядейки; алпа – малко; чеш̣т̣итах̣ – неговата дейност.

Překlad

Превод

Takto zůstává doma jako domácí pes a živí se tím, co mu lhostejně dají. Trpí mnoha nemocemi, jako je porucha trávení a ztráta chuti, a proto jí pouze malé kousky jídla. Stává se invalidou, který již nemůže nic dělat.

Така той живее вкъщи като домашно куче и яде онова, което му подхвърлят. И тъй като страда от лошо храносмилане, от липса на апетит и какви ли не други болести, той яде съвсем по малко и се превръща в немощен старец, който не може повече да работи.

Význam

Пояснение

Před smrtí se člověk stane nemocným invalidou, a když ho členové jeho rodiny začnou přehlížet, jeho život bude horší než život psa, neboť se dostane do velice bídných podmínek. Védská písma proto přikazují, aby muž opustil domov dříve, než nastane tato situace, a zemřel bez vědomí svých příbuzných. Odejít z domova a zemřít tak, aby o tom rodina nevěděla, se pokládá za slavnou smrt. Připoutaný hospodář však chce, aby ho i po smrti jeho příbuzní nesli ve velkém procesí, a přestože sám nic neuvidí, chce, aby uspořádali honosný průvod pro jeho tělo. To mu dává pocit štěstí, přestože neví, kam bude muset jít, až své tělo opustí a otevře se před ním další život.

На прага на смъртта човек се превръща в немощен и недъгав болник и когато роднините му започнат да го пренебрегват, той страда неизразимо силно и животът му става по-жалък и от кучешки. Затова във Ведите е казано, че преди да се озове в това жалко положение, човек трябва да напусне дома си и да умре далеч от семейство и близки. Когато мъжът напусне своя дом и умре далеч от домашните си, тази смърт е достойна. Но привързаният семеен иска след смъртта му роднините да носят тялото му в голяма траурна процесия и въпреки че самият той няма да види това шествие, настоява за него. Това го кара да се чувства щастлив, макар че не знае къде ще отиде след смъртта си и какъв ще е следващият му живот.