Skip to main content

Sloka 42

Text 42

Verš

Texto

sa tu saṁśrāvayām āsa
mahārājaṁ parīkṣitam
prāyopaviṣṭaṁ gaṅgāyāṁ
parītaṁ paramarṣibhiḥ
sa tu saṁśrāvayām āsa
mahārājaṁ parīkṣitam
prāyopaviṣṭaṁ gaṅgāyāṁ
parītaṁ paramarṣibhiḥ

Synonyma

Palabra por palabra

saḥ — syn Vyāsadeva; tu — znovu; saṁśrāvayām āsa — učinil je slyšitelnými; mahā-rājam — králi; parīkṣitam — který se jmenoval Parīkṣit; prāya-upaviṣṭam — který seděl až do své smrti bez jídla a vody; gaṅgāyām — na břehu Gangy; parītam — obklopen; parama-ṛṣibhiḥ — velkými mudrci.

saḥ — el hijo de Vyāsadeva; tu — de nuevo; saṁśrāvayām āsa — volverlas audibles; mahā-rājam — al emperador; parīkṣitam — de nombre Parīkṣit; prāya-upaviṣṭam — que se sentó sin comer ni beber, hasta la muerte; gaṅgāyām — a orillas del Ganges; parītam — estando rodeado; parama-ṛṣibhiḥ — por grandes sabios.

Překlad

Traducción

Śukadeva Gosvāmī, syn Vyāsadeva, pak Bhāgavatam předal velkému králi Parīkṣitovi, který seděl obklopen mudrci na břehu řeky Gangy, kde bez jídla i pití očekával smrt.

Śukadeva Gosvāmī, el hijo de Vyāsadeva, le entregó a su vez el Bhāgavatam al gran emperador Parīkṣit, quien se sentó a orillas del Ganges, rodeado de sabios, a aguardar la muerte sin comer ni beber.

Význam

Significado

Transcendentální poselství je nutno přijímat v učednické posloupnosti, které se říká paramparā. Bhāgavatam či jiné védské písmo musí být nutně předáno v tomto systému parampary; jinak přijetí není autoritativní. V našem případě předal Vyāsadeva poselství Bhāgavatamu nejprve Śukadevovi Gosvāmīmu, a ten jej dále předal Sūtovi Gosvāmīmu. Bhāgavatam je tedy nutno přijmout od Sūty Gosvāmīho nebo od jeho představitele, a ne od člověka, který se zmůže jen na nepodstatné interpretace textu.

En la cadena de sucesión discipular, todos los mensajes trascendentales se reciben debidamente. Esa sucesión discipular se denomina paramparā. Así pues, a menos que el Bhāgavatam o cualesquiera otras Escrituras védicas se reciban a través del sistema paramparā, la recepción de conocimiento no es genuina. Vyāsadeva le entregó el mensaje a Śukadeva Gosvāmī, y Sūta Gosvāmī recibió el mensaje de labios de Śukadeva Gosvāmī. Por lo tanto, uno debe recibir el mensaje del Bhāgavatam de labios de Sūta Gosvāmī o su representante, y no de un intérprete impertinente.

Poté, co včas obdržel zprávu o své nevyhnutelné smrti, opustil král Parīkṣit neprodleně své království a rodinu a usedl na břehu Gangy, aby se tam až do smrti postil. Vzhledem ke svému vysokému společenskému postavení byl obklopen řadou významných mudrců, ṛṣiů, filozofů, mystiků atd., kteří mu předkládali různé možné návrhy toho, co je nyní jeho bezprostřední povinností. Nakonec se rozhodlo, že král bude poslouchat z úst Śukadeva Gosvāmīho vyprávění o Pánu Śrī Kṛṣṇovi. A tak došlo k tomu, že mu byl přednesen Śrīmad-Bhāgavatam.

El emperador Parīkṣit recibió la información de su muerte con tiempo, y de inmediato dejó su reino y su familia, y se sentó a orillas del Ganges a ayunar hasta la muerte. Todos los grandes sabios, ṛṣis, filósofos, místicos, etc., fueron allí debido a la posición imperial que él tenía. Ellos hicieron muchas sugerencias acerca de cuál había de ser su deber inmediato, y finalmente se decidió que oiría a Śukadeva Gosvāmī hablar del Señor Kṛṣṇa. Fue así que se le recitó el Bhāgavatam.

Śrīpāda Śaṅkarācārya, přední kazatel māyāvādské filozofie a stoupenec neosobního pojetí Absolutna, též došel k závěru, že jediné útočiště pro člověka jsou lotosové nohy Pána Śrī Kṛṣṇy, neboť pouhé debatování nikam nevede. Nepřímo tak naznačil, že jeho výklady Vedānta-sūter, které jsou plné květnatých gramatických interpretací, v okamžiku smrti nikomu nepomohou. V onom kritickém okamžiku nám může pomoci jen opakování jmen Govindy. To doporučují všichni význační transcendentalisté. Śukadeva Gosvāmī již dávno předtím vyřkl stejnou pravdu: že na konci života si musíme vzpomenout na Nārāyaṇa. To je esencí všech duchovních činností. V souladu s touto věčnou pravdou vyslechl král Parīkṣit Śrīmad-Bhāgavatam tak, jak mu ho přednesl nadaný Śukadeva Gosvāmī. Prostřednictvím Bhāgavatamu byli oba, posluchač i recitátor, zcela vysvobozeni.

Śrīpāda Śaṅkarācārya, quien predicó filosofía māyāvāda e hizo énfasis en el aspecto impersonal del Absoluto, también indicó que uno debía refugiarse en los pies de loto del Señor Śrī Kṛṣṇa, pues no hay ninguna esperanza de ganar nada con debates. Indirectamente, Śrīpāda Śaṅkarācārya admitió que lo que él había predicado con las floridas interpretaciones gramaticales del Vedānta-sūtra, no puede ayudarlo a uno en el momento de la muerte. En la crítica hora de la muerte, uno debe recitar el nombre de Govinda. Esa es la recomendación que dan todos los grandes trascendentalistas. Śukadeva Gosvāmī había declarado hacía mucho tiempo la misma verdad: que al final uno debe recordar a Nārāyaṇa. Esa es la esencia de todas las actividades espirituales. En prosecución de esa verdad eterna, el Śrīmad-Bhāgavatam fue oído por el emperador Parīkṣit, y fue recitado por el idóneo Śukadeva Gosvāmī. Y tanto el orador como el oyente de los mensajes del Bhāgavatam, a su debido tiempo, se liberaron por el mismo medio.