Text 161
Text 161
Verš
Texto
ebāra nā yābena prabhu śrī-vṛndāvana
ebāra nā yābena prabhu śrī-vṛndāvana
Synonyma
Palabra por palabra
Překlad
Traducción
Potom s velkou jistotou ubezpečil oddané, že tentokrát Pán Caitanya do Vrindávanu nepůjde.
Con gran seguridad se dirigió a los devotos y les dijo que el Señor Caitanya no iría a Vṛndāvana aquella vez.
Význam
Significado
Śrīla Nṛsiṁhānanda Brahmacārī byl velký oddaný Pána Caitanyi Mahāprabhua. Neměl sice žádné hmotné jmění, ale když se dozvěděl, že se Śrī Caitanya Mahāprabhu vydal z Kuliji do Vrindávanu, začal pro Něho v mysli stavět krásnou cestu, aby po ní Pán mohl jít. Některé popisy této cesty již byly uvedeny výše. Ani mentálně však Nṛsiṁhānanda Brahmacārī nemohl cestu dostavět dál než do Kánái-nátašály. Proto dospěl k závěru, že Caitanya Mahāprabhu tentokrát do Vrindávanu nedojde.
Śrīla Nṛsiṁhānanda Brahmacārī era un gran devoto del Señor Caitanya Mahāprabhu; por eso, cuando supo que, desde Kuliyā, Śrī Caitanya Mahāprabhu Se dirigía a Vṛndāvana, en su mente, pese a que no tenía riquezas materiales, comenzó a construir un camino o carretera muy atractivo para que Caitanya Mahāprabhu caminase por él. En versos anteriores se ofrece una breve descripción de ese camino. Sin embargo, ni siquiera mentalmente pudo llevar la carretera más allá de Kānāi Nāṭaśālā. Por esa razón, llegó a la conclusión de que Caitanya Mahāprabhu no iría a Vṛndāvana aquella vez.
U čistého oddaného není rozdíl v tom, zda staví cestu hmotně, či v mysli. Je to díky tomu, že Nejvyšší Osobnost Božství, Janārdana, je bhāva-grāhī neboli ten, kdo bere v úvahu cítění. Pro Něho je cesta vytvořená z hmotných i pomyslných drahokamů stejná. I když je mysl jemná, je to také hmota, takže jakoukoliv cestu nebo cokoliv, co je určeno pro službu Pánu, ať z hrubé či jemné hmoty, přijímá Nejvyšší Osobnost Božství stejně. Pán přijímá postoj oddaného a všímá si, do jaké míry je připravený Mu sloužit. Oddaný si může vybrat, zda bude Pánu sloužit na úrovni hrubé nebo jemné hmoty. Důležité je, aby se služba vztahovala k Nejvyšší Osobnosti Božství. To je potvrzeno v Bhagavad-gītě (9.26):
Para el devoto puro, no hay diferencia entre construir un camino materialmente o construirlo en la mente. Ello se debe a que la Suprema Personalidad de Dios, Janārdana, es bhāva-grāhī, sabe apreciar el sentimiento. Para Él, un camino hecho con joyas reales y un camino hecho con joyas mentales, son lo mismo. La mente, aunque sutil, también es materia, de modo que el Señor acepta por igual ambos caminos, tanto si están hechos de materia densa como si son de materia sutil, siempre que estén hechos como un servicio para la Suprema Personalidad de Dios. El Señor acepta la actitud de Su devoto, y ve en qué medida está dispuesto a servirle. El devoto es libre de servir al Señor tanto en el plano de la materia densa como en el de la materia sutil. Lo importante es que el servicio esté en relación con la Suprema Personalidad de Dios. Así lo confirma la Bhagavad-gītā (9.26) :
yo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam aśnāmi prayatātmanaḥ
„Jestliže Mi někdo s láskou a oddaností obětuje lístek, květ, ovoce či vodu, přijmu to.“ Tou nejdůležitější složkou je bhakti (oddanost). Čistá oddanost je neznečištěná kvalitami hmotné přírody. Ahaituky apratihatā – nepodmíněné oddané službě nemohou zabránit žádné hmotné podmínky. To znamená, že člověk nemusí být velmi bohatý, aby mohl sloužit Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství. I ten největší chudák může Nejvyšší Osobnosti Božství prokazovat stejnou službu, má-li čistou oddanost. Pokud je oddaná služba prostá všech skrytých pohnutek, nic hmotného ji nemůže zastavit.
«Si alguien Me ofrece con amor y devoción una hoja, una flor, fruta o agua, Yo lo aceptaré». Lo realmente importante es el bhakti (la devoción). La devoción pura no está contaminada por las modalidades de la naturaleza material. Ahaituky apratihatā: Ninguna circunstancia material puede impedir el servicio devocional incondicional. Esto significa que para servir a la Suprema Personalidad de Dios no hace falta ser muy rico. Hasta el hombre más pobre puede servir a la Suprema Personalidad de Dios si tiene devoción pura. Si no tiene motivaciones ocultas, no hay circunstancia material que pueda impedir su servicio devocional.