TEXT 2

STIH 2

Verš

Tekst

rāja-vidyā rāja-guhyaṁ
pavitram idam uttamam
pratyakṣāvagamaṁ dharmyaṁ
su-sukhaṁ kartum avyayam

Synonyma

Synonyms

rāja-vidyā — královské vzdělání; rāja-guhyam — královské důvěrné poznání; pavitram — je nejčistší; idam — toto; uttamam — transcendentální; pratyakṣa — přímým vnímáním; avagamam — chápaný; dharmyam — princip náboženství; su-sukham — nesmírně radostné; kartum — konat; avyayam — trvalé.

rāja-vidyā – kralj naobrazbe; rāja-guhyam – kralj povjerljivog znanja; pavitram – najčistije; idam – ovo; uttamam – transcendentalno; pratyakṣa – neposrednim iskustvom; avagamam – spoznaje se; dharmyam – načelo religije; su-sukham – radosno; kartum – primjenjuje se; avyayam – vječno.

Překlad

Translation

Toto poznání je královskou vědou a největším ze všech tajemství. Je nejčistší, a jelikož umožňuje přímo vnímat vlastní já na základě realizace, je dokonalostí náboženství. Nikdy nepomíjí a jeho uplatňování je nesmírně radostné.

Ovo je znanje kralj naobrazbe, tajnije od svih tajni. Potpuno je čisto i predstavlja savršenstvo religije, jer zahvaljujući spoznaji omogućuje neposredno opažanje jastva. Vječno je i s radošću se primjenjuje.

Význam

Purport

Tato kapitola Bhagavad-gīty je nazývána královským vzděláním, jelikož podává esenci všech dříve vyložených nauk a filozofických směrů. K nejpřednějším filozofům Indie patří Gautama, Kaṇāda, Kapila, Yājñavalkya, Śāṇḍilya, Vaiśvānara a konečně Vyāsadeva, autor Vedānta-sūtry. O poznání v oblasti filozofie či transcendentální vědy tedy není nouze. Nyní Pán říká, že z veškerého takového poznání je devátá kapitola poznáním královským; je esencí všeho poznání, kterého lze nabýt studiem Ved a různých druhů filozofie. Je nejdůvěrnější, protože důvěrné, transcendentální poznání se týká porozumění rozdílu mezi duší a tělem. A vrcholem všeho důvěrného poznání — královským důvěrným poznáním — je oddaná služba.

SMISAO: Ovo se poglavlje Bhagavad-gīte naziva kraljem naobrazbe jer predstavlja bit svih naučavanja i filozofija koje su ranije bile objašnjene. Među najistaknutije filozofe u Indiji ubrajaju se Gautama, Kaṇāda, Kapila, Yājñavalkya, Śāṇḍilya te Vaiśvānara. Tu je i Vyāsadeva, pisac Vedānta-sūtre. Tako na polju filozofije ili transcendentalnog znanja nema pomanjkanja znanja. U ovom stihu Gospodin kaže da je ovo poglavlje kralj sveg takva znanja, bit sveg znanja koje se može steći proučavanjem Veda i različitih vrsta filozofije. Najpovjerljivije je zato što povjerljivo ili transcendentalno znanje obuhvaća razumijevanje razlike između duše i tijela. Kralj sveg povjerljivog znanja doseže vrhunac u predanu služenju.

Lidé však bohužel nejsou seznamováni s tímto důvěrným poznáním, ale s poznáním vnějším. Obyčejné vzdělání zahrnuje mnoho oborů: politiku, sociologii, fyziku, chemii, matematiku, astronomii, inženýrství a tak dále. Na celém světě najdeme mnoho oborů poznání a mnoho velkých univerzit, ale není zde bohužel jediná univerzita či vzdělávací instituce, která by učila vědě o duši. Duše je přitom nejdůležitější částí těla, které je bez její přítomnosti bezcenné. Přesto lidé kladou velký důraz na potřeby těla a o duši, jež je základem života, se nestarají.

Ljudi obično ne uče ovo povjerljivo znanje; uče vanjsko znanje. Što se tiče obične naobrazbe, ljudi proučavaju toliko mnogo oblasti: politiku, sociologiju, fiziku, kemiju, matematiku, astronomiju, strojarstvo itd. U čitavu svijetu ima toliko mnogo područja znanja i velikih sveučilišta, ali nažalost nema ni jednoga sveučilišta ili obrazovne ustanove na kojima se predaje nauk o duhovnoj duši, premda je duša najvažniji dio tijela. Ako duša nije prisutna u tijelu, ono nema nikakvu vrijednost. Ipak, ljudi pridaju veliku važnost tjelesnim životnim potrebama, ne mareći za živu dušu.

Bhagavad-gītā (zvláště počínaje druhou kapitolou) zdůrazňuje, jak je duše důležitá. Na samém počátku Pán říká, že tělo je pomíjivé, ale duše nikoliv (antavanta ime dehā nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ). To je důvěrná část poznání — duše se liší od těla a je svou povahou neměnná, nezahubitelná a věčná. Avšak to ještě neposkytuje žádné údaje o její činné povaze. Někteří lidé vědí, že duše se liší od těla, ale domnívají se, že po skonání těla spočine tehdy již osvobozená duše v prázdnotě a stane se neosobní. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Je-li duše v těle tak činná, jak by mohla být po osvobození od něho nečinná? Je činná stále. Je-li věčná, je tedy věčně činná, a její činnosti v duchovním království představují nejdůvěrnější poznání. Proto zde stojí, že činnosti duše jsou podstatou královského poznání, které je ze všeho poznání nejdůvěrnější.

Bhagavad-gītā, posebno od drugoga poglavlja nadalje, naglašava važnost duše. Na samom početku, Gospodin kaže da je tijelo uništivo, a duša neuništiva (antavanta ime dehā nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ). Samo znanje da se duhovna duša razlikuje od tijela i da je njezina priroda nepromjenjiva, neuništiva i vječna, predstavlja povjerljivi dio znanja, ali ne pruža pozitivno znanje o duši. Ljudi katkada imaju dojam da se duša razlikuje od tijela i da kada tijelo umre, ili se osoba oslobodi tijela, duša ostaje u praznini i gubi osobnost. No ustvari to nije istina. Kako duša, koja je u tijelu tako aktivna, može biti neaktivna nakon oslobođenja od tijela? Ona je uvijek aktivna. Ako je vječna, onda je vječno aktivna, a njezine djelatnosti u duhovnom carstvu predstavljaju najpovjerljiviji dio duhovnog znanja. Zato su ovdje opisane kao kralj sveg znanja, najpovjerljiviji dio sveg znanja.

Védské spisy líčí, že toto poznání představuje nejčistší podobu ze všech činností. Padma Purāṇa předkládá rozbor hříšných činností člověka a ukazuje, že jsou výsledkem opakovaného hříšného jednání v minulosti. Lidé, kteří jednají s touhou po plodech své práce, jsou zapleteni v různých stádiích a formách hříchů a jejich následků. Když se zaseje semínko stromu, strom nezačne růst okamžitě před našima očima. Nejprve je malou, klíčící rostlinkou, postupně se vyvíjí ve strom, rozkvete a nese plody a ten, kdo semínko zasel, z nich má nakonec užitek. Když člověk spáchá hříšný čin, je to podobné: ovoce jeho hříchu dozraje také až za nějakou dobu. Jsou různá stádia — sám již mohl hříšného jednání zanechat, ale jeho výsledky neboli plody na něj teprve čekají. Některé hříchy jsou dosud v podobě semínka a jiné již nesou plody v podobě neštěstí a bolesti, které zakoušíme.

Ovo je znanje najčistiji oblik sveg djelovanja. To je objašnjeno u vedskoj književnosti. Analiza čovjekovih grešnih djelatnosti u Padma Purāṇi pokazuje da su one posljedice uzastopna grešnog djelovanja. Osobe zaokupljene plodonosnim djelatnostima zapleću se u razne stadije i oblike grešnih posljedica. Na primjer, kada se sjeme drveta posije, drvo ne počinje odmah rasti; za to je potrebno neko vrijeme. Najprije se pojavljuje mladica, koja poprima oblik drveta. Ono potom cvjeta i donosi plodove i kad cvjetovi procvjetaju, a plodovi sazru, osobe koje su posijale sjeme drveta u njima uživaju. Slično tome, čovjek može počiniti grešno djelo kojem, kao i sjemenu, treba neko vrijeme da sazre. Postoje različiti stadiji. Osoba može okončati grešnu djelatnost, ali posljedice ili plodove tog grešnog djela tek treba ispaštati. Postoje grijesi koji još uvijek imaju oblik sjemena i grijesi koji su već sazreli i donijeli plod, koji doživljavamo kao nesreću i patnju.

Ve dvacátém osmém verši sedmé kapitoly bylo vysvětleno, že ten, jehož reakce za všechny hříšné činy již pominuly a jenž jednal vždy zbožně, je nedotčen dvojností hmotného světa a začne prokazovat oddanou službu Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi. Jinými slovy ti, kdo se věnují oddané službě Nejvyššímu Pánu, jsou již zbaveni reakcí. To stojí také v Padma Purāṇě:

Kao što je bilo objašnjeno u dvadeset osmom stihu sedmoga poglavlja, osoba koja se potpuno oslobodila posljedica svih grešnih djela i potpuno posvetila pobožnim djelatnostima, oslobođena dvostranosti materijalnog svijeta, počinje predano služiti Svevišnju Božansku Osobu, Kṛṣṇu. Drugim riječima, oni koji predano služe Svevišnjega Gospodina već su se oslobodili svih posljedica. Ta je izjava potvrđena u Padma Purāṇi:

aprārabdha-phalaṁ pāpaṁ
kūṭaṁ bījaṁ phalonmukham
krameṇaiva pralīyeta
viṣṇu-bhakti-ratātmanām

U těch, kdo oddaně slouží Nejvyšší Osobnosti Božství, všechny reakce za hříšné jednání — ať už nesoucí plody, dozrávající nebo v podobě semínka — postupně mizí. Oddaná služba má tedy velkou očistnou sílu; je nazývána pavitram uttamam, nejčistší. Uttama znamená transcendentální. Slovo tamas poukazuje na tento hmotný svět neboli temnotu a uttama je to, co je vůči hmotným činnostem transcendentální. Oddaná služba nemá být nikdy považována za hmotnou činnost, přestože se někdy zdá, že oddaní pracují jako obyčejní lidé. Ten, kdo je s oddanou službou obeznámen, ví, že není hmotná. Je to duchovní činnost plná oddanosti, neznečištěná kvalitami hmotné přírody.

Ako netko predano služi Svevišnju Božansku Osobu, sve njegove grešne posljedice postupno iščezavaju, bez obzira jesu li sazrele, nezrele ili u obliku sjemena. Predano služenje ima veoma veliku moć pročišćavanja i naziva se pavitram uttamam, najčistijim. Uttama znači transcendentalno. Tamas se odnosi na materijalni svijet, tamu, a uttama na ono što je transcendentalno prema materijalnim djelatnostima. Nikada ne bismo trebali smatrati da su djelatnosti predana služenja materijalne, iako katkada bhakte naizgled postupaju kao obični ljudi. Onaj tko može vidjeti i tko je upućen u predano služenje znat će da njihove djelatnosti nisu materijalne. Sve su duhovne i pune predanosti, neokaljane materijalnim guṇama prirode.

Vykonávání oddané služby je tak dokonalé, že jeho výsledky je možné bezprostředně vnímat. Přesvědčili jsme se, že každý, kdo zpívá svatá jména Kṛṣṇy (Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare) bez přestupků, pocítí transcendentální radost a velmi rychle se zbaví veškerého hmotného znečištění. To mohou všichni vidět. A když někdo nejen naslouchá, ale také se snaží šířit poselství o oddané službě nebo napomáhá misionářským činnostem šíření vědomí Kṛṣṇy, bude postupně pociťovat, že dosahuje duchovního pokroku. Ten nezávisí na žádném předchozím vzdělání či způsobilosti. Sama metoda je tak příznivá a čistá, že každý, kdo ji bude praktikovat, se očistí.

Rečeno je da je predano služenje tako savršeno da se rezultati mogu izravno opaziti. Taj neposredni rezultat doista se opaža i naše nam iskustvo pokazuje da svatko tko pjeva bez uvreda Kṛṣṇina sveta imena (Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare) osjeća neko transcendentalno zadovoljstvo i veoma se brzo pročišćava od svih materijalnih nečistoća. To možemo vidjeti. Ako uz slušanje pokušava prenijeti ljudima poruku o predanom služenju ili pomaže misionarske djelatnosti svjesnosti Kṛṣṇe, postupno će osjetiti kako duhovno napreduje. To napredovanje u duhovnom životu ne ovisi ni o kakvoj prethodnoj naobrazbi ili kvalifikaciji. Proces je tako čist da se osoba pročišćava samim slijeđenjem toga procesa.

Ve Vedānta-sūtře (3.2.26) je totéž popsáno slovy prakāśaś ca karmaṇy abhyāsāt — “Oddaná služba má takovou sílu, že ten, kdo ji začne vykonávat, bude bezpochyby osvícen.” Příklad najdeme v předchozím životě Nārady, který byl shodou okolností synem služebné. Nedostalo se mu žádného vzdělání ani se nenarodil ve vznešené rodině. Když však jeho matka sloužila velkým oddaným, pomáhal jí a někdy, v její nepřítomnosti, jim sloužil sám:

To je potvrđeno u Vedānta-sūtri (3.2.26): prakāśaś ca karmaṇy abhyāsāt. „Predano je služenje tako moćno da samim djelovanjem s predanošću osoba nedvojbeno biva prosvijetljena." To možemo vidjeti na primjeru Nārade, koji je u svom prošlom životu bio sin sluškinje. Nije bio obrazovan niti se rodio u bogatoj obitelji, ali kad je Nāradina majka služila velike bhakte, ponekad ih je, u njezinoj odsutnosti, i sam služio. Nārada osobno kaže:

ucchiṣṭa-lepān anumodito dvijaiḥ
sakṛt sma bhuñje tad-apāsta-kilbiṣaḥ
evaṁ pravṛttasya viśuddha-cetasas
tad-dharma evātma-ruciḥ prajāyate

V tomto verši Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.25) sám Nārada popisuje svůj předchozí život svému žákovi Vyāsadevovi. Říká, že když jako chlapec sloužil těmto očištěným oddaným v době jejich čtyřměsíční přítomnosti, byl s nimi v blízkém styku. Když tito mudrci zanechali ve svých miskách zbytky jídla, on, který misky umýval, chtěl ochutnat. Požádal je tedy o svolení, a když ho dostal, zbytky po nich snědl a tak se zbavil všech reakcí za dřívější hříšné činy. S tím, jak jedl, se jeho srdce postupně očišťovalo, až bylo stejně čisté jako jejich. Tito velcí oddaní se těšili z chuti nepřetržité oddané služby Pánu nasloucháním a opěvováním a Nārada postupně vyvinul stejné zalíbení. Dále říká:

U ovom stihu Śrīmad-Bhāgavatama (1.5.25) Nārada opisuje svoj prošli život svom učeniku Vyāsadevi. On kaže da se blisko družio s pročišćenim bhaktama dok ih je kao dječak služio za četiri mjeseca njihova boravka. Katkada bi ti mudraci ostavili ostatke hrane na svojim tanjurima i dječak, koji je prao njihove tanjure, poželio je da ih kuša. Zato je zamolio velike bhakte za dopuštenje i kada su se oni složili, pojeo je ostatke i tako se oslobodio svih grešnih posljedica. Nastavivši jesti ostatke njihove hrane, postupno je postao osoba čista srca poput mudraca. Veliki su bhakte slušajući i pjevajući uživali u draži neprestana predanog služenja Gospodina i Nārada je postupno razvio isti ukus. Nārada dalje kaže:

tatrānv-ahaṁ kṛṣṇa-kathāḥ pragāyatām
anugraheṇāśṛṇavaṁ mano-harāḥ
tāḥ śraddhayā me ’nu-padaṁ viśṛṇvataḥ
priyaśravasy aṅga mamābhavad ruciḥ

Stykem s mudrci získal chuť poslouchat a zpívat o slávě Pána a vyvinul velkou touhu po oddané službě. Proto — jak je uvedeno ve Vedānta-sūtře: prakāśaś ca karmaṇy abhyāsāt — když někdo vykonává oddanou službu, vše mu bude vyjeveno a všemu porozumí. To se nazývá pratyakṣa, přímé vnímání.

Družeći se s mudracima, Nārada je razvio ukus za slušanje i pjevanje o Gospodinovim slavama i veliku želju za predanim služenjem. Stoga, kao što je rečeno u Vedānta-sūtri – prakāśaś ca karmaṇy abhyāsāt: samim predanim služenjem osoba stječe razumijevanje i sve joj se razotkriva. To se naziva pratyakṣa, izravno opažanje.

Slovo dharmyam značí cestu náboženství. Nārada byl dříve synem služebné a neměl možnost chodit do školy. Pouze pomáhal své matce a štěstěna způsobila, že matka sloužila oddaným. I tento malý chlapec k tomu dostal příležitost a díky samotnému styku s nimi dosáhl nejvyššího cíle veškerého náboženství. Tím je oddaná služba, jak je uvedeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (sa vai puṁsāṁ paro dharmo yato bhaktir adhokṣaje). Nábožensky založení lidé většinou nevědí, že nejvyšší dokonalostí náboženství je dosáhnout úrovně oddané služby. Jak jsme již uváděli v souvislosti s posledním veršem osmé kapitoly (vedeṣu yajñeṣu tapaḥsu caiva), k poznání cesty seberealizace je obvykle nutné znát Vedy. Ale zde vidíme, že i když Nārada nikdy nežil ve škole duchovního učitele a neučili ho védským zásadám, dosáhl nejlepších výsledků, které skýtá studium Ved. Tento proces má takovou sílu, že i toho, kdo nekoná vše, co je předepsanou součástí náboženství, může pozvednout k nejvyšší dokonalosti. Jak je to možné? O tom podává svědectví rovněž védská literatura: ācāryavān puruṣo veda. Ten, kdo se stýká s velkými ācāryi, může být obeznámen s veškerým poznáním potřebným k realizaci i v případě, že je nevzdělaný a nikdy nestudoval Vedy.

Riječ dharmyam znači „put religije". Nārada je bio sin sluškinje. Nije imao mogućnost školovanja. Pomagao je majci, koja je na sreću učinila neku službu za bhakte. Dječak je Nārada također dobio priliku da učini neku službu i jednostavno zahvaljujući druženju dostigao je najviši cilj religije. Najviši je cilj svake religije predano služenje, kao što je rečeno u Śrīmad-Bhāgavatamu (sa vai puṁsāṁ paro dharmo yato bhaktir adhokṣaje). Većina pobožnih ljudi ne zna da je najviše savršenstvo religije predano služenje. Kao što smo već objasnili u tumačenju posljednjeg stiha osmoga poglavlja, (vedeṣu yajñeṣu tapaḥsu caiva), za samospoznaju je obično potrebno vedsko znanje. Ali možemo vidjeti da je Nārada, iako nikada nije pohađao školu duhovnog učitelja i nije bio poučen vedskim načelima, stekao najviši rezultat proučavanja Veda. Taj je proces tako moćan da može uzdignuti do najvišeg savršenstva čak i onoga tko ne slijedi redovito proces religije. Kako je to moguće? To je potvrđeno u vedskoj književnosti: ācāryavān puruṣo veda. Onaj tko se druži s velikim ācāryama, čak i ako nije obrazovan niti je ikada proučavao Vede, može steći sve znanje potrebno za spoznaju.

Proces oddané služby je velmi radostný (su-sukham). Proč? Oddaná služba sestává ze śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ — každý tedy může jednoduše naslouchat opěvování slávy Pána nebo se zúčastnit filozofických přednášek zplnomocněných ācāryů na téma transcendentálního poznání. Všichni se mohou učit už jen tím, že budou sedět a naslouchat, a pak mohou jíst zbytky jídla obětovaného Bohu, což jsou velmi chutné pokrmy. Oddaná služba je radostná v každém stavu. Je možné ji vykonávat i v té největší chudobě. Pán říká: patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyam — je ochotný přijmout od oddaného, cokoliv Mu nabídne. Může to být i obyčejný lístek, květ, dílek ovoce nebo voda, které lze získat všude na světě, a obětovat to může kdokoliv, bez ohledu na společenské postavení. Pán to přijme. Z velkých mudrců, jako je Sanat-kumāra, se stali velcí oddaní poté, co jen ucítili vůni lístků tulasī obětovaných lotosovým nohám Pána. Metoda oddané služby je tedy nesmírně příznivá a může se praktikovat s radostnou náladou. Bůh přijímá pouze lásku, se kterou Mu je vše nabízeno.

Proces predanog služenja slijedi se s radošću (susukham). Zašto? Predano služenje sastoji se od śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ. Tako možemo slušati pjevanje Gospodinovih slava ili pohađati filozofska predavanja ovlaštenih ācārya o transcendentalnom znanju. Jednostavno sjedeći možemo učiti. Potom možemo pojesti ostatke hrane ponuđene Bogu, lijepa ukusna jela. U svim je prilikama predano služenje puno radosti. Čak i kada smo pogođeni najvećim siromaštvom možemo predano služiti. Gospodin kaže – patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyam: spreman je prihvatiti od bhakte bilo kakvu ponudu, bilo što. Bilo tko, bez obzira na društveni položaj, može ponuditi čak i list, plod, malo voća ili vode, koji se mogu naći u svim dijelovima svijeta, i to će biti prihvaćeno, ako se ponudi s ljubavlju. U povijesti ima mnogo primjera takva služenja. Jednostavno osjetivši miris lišća biljke tulasī ponuđena Gospodinovim lotosolikim stopalima, veliki mudraci, kao što je Sanat-kumāra, postali su veliki bhakte. Proces je predanog služenja stoga veoma lijep i može se vršiti u radosnu raspoloženju. Bog prihvaća samo ljubav s kojom Mu nudimo stvari.

Je zde řečeno, že oddaná služba je věčná. Māyāvādští filozofové se někdy začínají věnovat takzvané oddané službě, ale jejich záměrem je pokračovat v ní jen do té doby, než dosáhnou osvobození — poté prý budou již “totožní s Bohem”. Takovou dočasnou, prospěchářskou oddanou službu nelze považovat za čistou. Skutečná oddaná služba pokračuje i po osvobození. Když oddaný dospěje na duchovní planetu v Božím království, slouží Nejvyššímu Pánu také tam. Nesnaží se s Ním splynout.

U ovom je stihu rečeno da predano služenje postoji vječno. Nije privremeno, kao što tvrde māyāvādī filozofi. Premda se ponekad posvećuju takozvanom predanom služenju misle da će predano služiti sve dok ne dostignu oslobođenje, ali će se na kraju, kad postanu oslobođeni, „sjediniti s Bogom". Takvo privremeno, dvolično predano služenje ne smatra se čistim predanim služenjem. Pravo predano služenje nastavlja se čak i nakon oslobođenja. Kad dostigne duhovni planet u Božjem Carstvu, bhakta i ondje služi Svevišnjega Gospodina. Ne pokušava se stopiti sa Svevišnjim Gospodinom.

Později se v Bhagavad-gītě dočteme, že skutečná oddaná služba začíná po osvobození, kdy živá bytost setrvává na úrovni Brahmanu — brahma-bhūta (samaḥ sarveṣu bhūteṣu mad-bhaktiṁ labhate parām). Nejvyšší Osobnost Božství nemůže nikdo poznat nezávislým prováděním karma-yogy, jñāna-yogy, aṣṭāṅga-yogy nebo jakékoliv jiné yogy. Těmito metodami se lze částečně přiblížit k bhakti-yoze, ale pokud někdo nedospěje na tuto úroveň oddané služby, nemůže pochopit, kdo je Osobnost Božství. Rovněž ve Śrīmad-Bhāgavatamu je potvrzeno, že porozumět vědě o Kṛṣṇovi, Bohu, může každý tehdy, když se očistí praktikováním metody oddané služby, zvláště nasloucháním čtení ze Śrīmad-Bhāgavatamu či Bhagavad-gīty od realizovaných duší — evaṁ prasanna-manaso bhagavad-bhakti-yogataḥ; pochopit, co znamená Bůh, je možné, když je srdce očištěné od všech nesmyslných pošetilostí. Proces rozvíjení oddané služby, vědomí Kṛṣṇy, je tedy královskou vědou a královským důvěrným poznáním. Je nejčistší podobou náboženství a lze jej bez potíží radostně uplatňovat. Každý by ho měl proto přijmout za svůj.

Kao što ćemo vidjeti u Bhagavad-gīti, pravo predano služenje počinje nakon oslobođenja. Kad se netko, nakon oslobođenja, utemelji na razini Brahmana (brahma-bhūta), počinje predano služiti (samaḥ sarveṣu bhūteṣu mad-bhaktiṁ labhate parām). Nitko ne može shvatiti Svevišnju Božansku Osobu neovisnim slijeđenjem procesa karma-yoge, jñāna-yoge, aṣṭāṅga-yoge ili bilo koje druge yoge. Tim procesima yoge može malo napredovati prema bhakti-yogi, ali ako ne dostigne razinu predanog služenja, ne može shvatiti Božansku Osobu. U Śrīmad-Bhāgavatamu potvrđeno je da osoba pročišćena procesom predanog služenja, napose slušanjem Śrīmad-Bhāgavatama ili Bhagavad-gīte od spoznatih duša, može shvatiti nauk o Kṛṣṇi ili Bogu. Evaṁ prasanna-manaso bhagavad-bhakti-yogataḥ. Kad pročisti srce od svih besmislica, može shvatiti Boga. Tako je proces predanog služenja, svjesnosti Kṛṣṇe, kralj sve naobrazbe i sveg povjerljivog znanja. Najčistiji je oblik religije i može se lako slijediti s radošću. Stoga ga trebamo prihvatiti.